Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Coming out zlepšil jeho vztah s otcem. Dnes Honza z Kyjova žije se svým přítelem

 

honza sbarvouven big

pride logoS barvou ven
Autor

Článek redakce poradny pro LGBT lidi S barvou ven, kterou realizuje spolek Prague Pride.

10

března
2018

Rozhoupat se ke coming outu není jen tak. Bývá to často dlouhý proces doprovázený nekonečným zvažováním různých způsobů, jak jít s barvou ven. A je to ještě těžší, nemá-li člověk nikoho, s kým by svůj coming out mohl probrat, někoho, kdo by mu dokázal poskytnout aspoň pár cenných rad. Přesně v takové situaci se nalezl šestnáctiletý Honza z Kyjova, malého městečka na Moravě. Jak už to tak se spoustou problémů v dnešní době bývá, když vše ostatní selže, je tu internet – a na ten se také Honza obrátil. Online nakonec našel nejen podporu potřebnou ke coming outu, ale i svou první lásku.

''Už jako malý jsem si začínal všímat, že se určitým způsobem liším od ostatních kluků. Kromě vojáčků jsem si hrál s panenkami a celkově jsem si byl s holkama bližší,’' vzpomíná Honza. Co to znamená být gay, tehdy ještě netušil. Že má raději kluky než holky, to si uvědomil až na druhém stupni základní školy. Ve svém okolí se ale necítil natolik pohodlně, aby se o svá zjištění s někým podělil. „Kluci mě mezi sebe moc nebrali, takže se objevovaly chvíle, kdy jsem se cítil odstrčeně – například při hodinách tělesné výchovy. I kvůli tomu jsem se dlouho snažil nad sebou nijak hluboce nepřemýšlet.“

honza sbarvouven 1

Bylo příjemné mluvit s někým se stejnou zkušeností

Být upřímný jak sám k sobě, tak ke svému blízkému okolí však bylo pro Honzu hodně důležité. „Schovával jsem se do nějakých 15 nebo 16 let, kdy jsem už chtěl zažít první vztah. Tehdy jsem si řekl, že už to nemůžu přehlížet a že je na čase jít s barvou ven.“ Když se rozhodl podělit o své tajemství se světem, začal přemýšlet nad nejlepším způsobem, jak to udělat. Jelikož se neměl s kým poradit, rozhodl se vyhledat inspiraci na internetu. Tam nakonec přišel i na stránky LGBT poradny Sbarvouven.cz. „Přiznám se, byl jsem nejdřív trochu skeptický. Představa toho, že svoje problémy budu sdílet s cizím člověkem, mi úplně sympatická nebyla,“ líčí Honza své úvodní obavy. Touha po otevřené diskusi s někým, kdo mu bude ve všech směrech rozumět a poskytne mu tak potřebnou podporu v této životní situaci, ale byla silnější než jakákoli obava.

Při komunikaci s mentorem Oldou mohl Honza být sám sebou. „Už po prvních pár větách opadla počáteční nejistota a já věděl, že mu můžu plně věřit. Bylo příjemné bavit se s někým, kdo si coming outem už prošel a může se podělit o své zkušenosti. Já jsem tak mohl nabrat inspiraci pro svůj vlastní coming out. Mentor mě po celou dobu podporoval, sdílel jsem s ním každý svůj pokrok, a co je nejdůležitější, pomohl mi odhodlat se k vůbec prvnímu kroku.“

Nepis-ježíškovi

Coming out mi zlepšil vztah s otcem

Honza se chtěl nejprve vyoutovat před svou rodinou a nejbližšími kamarády. „První člověk, kterého jsem si vybral, byla moje mamka. Svěřil jsem se jí v klidu doma. Byl jsem malinko nervózní, ale něco uvnitř mě mi říkalo, že to vezme bez problému. A tak se taky stalo. Neodpustila si ani poznámku, že si to stejně už dlouho myslela. Její pozitivní reakce mě natolik potěšila, že jsem se ještě ten den svěřil i své nejlepší kamarádce, která reagovala úplně stejně.“ Ostatní kamarádi se pak novinu dozvídali postupně. Oznámit to tátovi pak už bylo těžší. „Můj otec s námi už tehdy nežil a vídali jsme se jen málo. V určité době jsme se ani moc nemuseli, a tak jsem ani neprahnul po tom se mu svěřit – o to se pak postarala mamka. K mému velkému překvapení byla jeho reakce také pozitivní. Možná i díky tomu se náš vztah časem zlepšil.“

Jak se změnil Honzův život po coming outu? „Otočil se o 360 stupňů. Konečně jsem všem řekl, jaký doopravdy jsem. Přestal jsem přemýšlet nad tím, co si o mně ostatní myslí, a naučil jsem se být na sebe hrdý.“ Zároveň dodává, že pokud se některé jeho vztahy změnily, tak jen k lepšímu. S žádnou negativní reakcí se vlastně nesetkal. „Vím o tom, že některým lidem to trochu leží v žaludku nebo to vůbec nepřijímají, ale neřeším to. Pro mě je důležité, že to přijali lidé, na kterých mi opravdu záleží.“

honza sbarvouven 2

Začal jsem věřit v lásku na první pohled

Jeden z hlavních důvodů, proč se chtěl Honza vyoutovat, byla skutečnost, že se cítil připravený zažít svůj první vztah a konečně žít svůj život podle sebe. Jak se mu to nakonec povedlo? „S přítelem jsme spolu rok a půl. Pro někoho to bude možná těžko uvěřitelné, ale poznali jsme přes seznamku iBoys.cz. V ten den si přítel chtěl rušit svůj účet a já jsem byl poslední, komu napsal. Udělal jsem tedy výjimku a místo přes seznamku jsme si začali psát přes Facebook. Byli jsme v kontaktu asi necelý týden a domluvili jsme si setkání. Nikdy jsem moc nevěřil na něco, jako je láska na první pohled, ale vzpomínám si, že jsem tehdy při prvním pohledu na něho vnitřně cítil, že to vyjde – a ono to i vyšlo. Dnes už bydlíme spolu a já jen doufám, že to i dál půjde stejně tak dobře, jako doteď.“

Budoucnost si nechává Honza spíše otevřenou. Jeho snem je procestovat Asii. Letos bude končit střední školu, a tak se spousta věcí váže na skutečnost, zda se mu povede dostat na vysokou školu ve Zlíně. Zůstat v Kyjově by mu ale také nevadilo. Ačkoli by se někomu mohlo zdát, že jde o malé, konzervativní městečko na Moravě, Honza je v tomto ohledu spíše pozitivní: „Neřekl bych, že zde lidé homosexualitu vnímají v každém případě jako něco špatného. Spíše často dělají, jako kdyby to vůbec neexistovalo, nebo to úplně nechápou, protože na to ještě nejsou zvyklí. Rád bych tu bydlel ještě nějakou dobu, ale nebránil bych se ani tomu tady zůstat navždy.“

Autor textu: Patrik Karkoš

Čtěte dále

„Neměla by míň papat? Neměla bys už mít dítě?” ptají se nadživotní kresby v ulicích Prahy

Až do poloviny června bude v pražském veřejném prostoru k vidění výstava kreseb slovenské autorky Ivany Šátekové. Ta na několikametrových panelech Galerie Artwall na zdi pod Letenskými sady tematizuje situace, v nichž se ženy setkávají v různých obdobích svého života s kritikou nebo nepochopením, které autorka vnímá jako genderově podmíněné. „Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří. Tyto komentáře mají často formu zdánlivě nevinných a dobře míněných otázek. Výstava je zaměřená na stereotypy o ženách a odkrývá skrytý sexismus a ageismus – tedy předsudky a diskriminaci na základě pohlaví a věku,” uvádí jedna z kurátorek výstavy Lenka Kukurová. „Otázky vypovídají o vžitých společenských představách o tom, jak by se měla chovat ,správná žena'. Mnohé z nich ale vycházejí z předsudků, které se opakov ...

Děti migrantů se setkávají s českými při hrách a sportu. Učí se česky a navazují přátelství

Skupina jednadvaceti dětí se v posledních měsících nenudila. Během čtyř lekcí parkouru se učily základy bezpečnosti, skoky, parakotouly, udržení se na zdi a také týmovému duchu. Při bubnování během měsíce nacvičily společně s lektory rytmickou skladbu. Street dance lekce přinesly možnost naučit se základním pohybům. Děti zaujal zejména break dance a hip hop. Na výtvarných workshopech pak malovaly abstraktní obrazy pomocí barevných tuší a pěny na holení, pracovaly s linorytem a vytvořily také obrovské puzzle, do nichž každé dítě vytvořilo svůj vlastní dílek. Nabídnout dětem možnost si vyzkoušet různorodé aktivity je jedním z cílů mezinárodního projektu LAB 31. V České republice jej realizuje Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Dalším z cílů je podpora integrace. Proto projekt spojuje české děti s dětmi cizinců. Zapojeny jsou děti ve věku osmi až patnácti let z devíti zemí sv ...

„Mýty o válečném násilí vychovávají ženy, aby sexuální násilí čekaly a nebránily se,“ říká expertka

Maďarská Židovka Judith Magyar Isaacson se narodila v roce 1925. V červenci roku 1944, když jí bylo devatenáct let, byla deportována do koncentračního tábora Osvětim a následně nucena k pracím v Hessisch Lichtenau. Ve své autobiografii popsala neustálý strach ze sexuálního násilí a také své pocity, když jí jednoho dne velitel koncentračního tábora Lichtenau řekl, aby ho následovala. „Dědí ženy vzpomínky na znásilnění?” pomyslela si při tom Judith. Vzpomněla si na mýtus o únosu Sabinek Římany a na další příběhy násilí na ženách. „Můj úděl není výjimečný, řekla jsem si. Zasáhlo mě starověké právo sexu a války.” Mýty a příběhy o válečném násilí na ženách připravují ženy na tuto možnost a ženy jsou tak vychovávány k tomu, aby sexuální násilí očekávaly a aby se mu případně nebránily.


Nina Djukanovićová 21

HFFest: Brno ovládne festival extrémních pochutin. Nabídne hmyz nebo kuřecí pařáty

V sobotu 25. května se v Brně uskuteční již čtvrtý ročník Extrem food festivalu. Akce potrvá od 10:00 do 18:00 a nabídne exotickou kuchyni, neobvyklé nápoje a bohatý doprovodný program. Festival proběhne na známém fotbalovém stadionu Za Lužánkami a pořadatelé se na něm pokusí vytvořit nový český rekord v počtu lidí pojídajících smažený hmyz na jednom místě. Festival se letos hlásí k označení HateFree Fest, čímž dává najevo, že je otevřený všem návštěvníkům bez rozdílu. Kromě jiného si na něm tak budete moci vyzvednout naše placky nebo nálepky.


HateFree Culture 21. 5. 2019

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.