Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Otec samoživitel chodil denně do práce 18 km. Kolegové se mu složili na auto

 

samozivitel auto big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

22

února
2018

Každý den vyrážel  21letý samoživitel Trenton Lewis na téměř 18kilometrovou trasu do práce (9 kilometrů tam a 9 zpátky), ve které začíná ve 4 ráno nakládat dodávky. Cesta mu zabrala více než tři hodiny. Sám vychovává svou čtrnáctiměsíční dceru Karen a nemohl si auto dovolit. Přestože to takto praktikuje už více než sedm měsíců, nikomu z kolegů o tom neřekl. „Jsem moc hrdý,“ vysvětluje  důvody, proč se ostatním nesvěřil. „Cokoliv Karen potřebuje, jsem to já, kdo jí to má poskytnout,“ dodal. Obdobně to ale zřejmě neviděli právě kolegové ve společnosti UPS v arkansaském Little Rocku. Když se o jeho potížích dozvěděli, shodli se, že mu v jeho tíživé situaci pomohou. A koupili mu auto. „Spousta lidí, kteří na auto přidali, tě ani nikdy neviděla. Ale chtěli pomoci,“ řekl  při předání jeden z kolegů. „Když trávíš čas s dobrými lidmi, pak se také dobré věci stávají,“ dodal a pak vytáhl z kapsy klíče. 

Trenton podle svých kolegů nikdy v práci za celou dobu svého působení u společnosti nechyběl, nikdy ani nepřišel pozdě. A to bez ohledu na počasí. O to více je překvapilo, s jakými potížemi se potýká a že si v dnešní době kvůli své situaci nemůže dovolit to, co je pro většinu z nich automatické. Trenton se televizi ABC svěřil, že v době, kdy se jeho dcera narodila, žádné zaměstnání neměl. Věděl, že to musí změnit a vzít i práci, která bude ve vzdálenějším místě, aby ji uživil. Kolegové Patricia a Kenneth Bryantovi se o jeho každodenních cestách dozvěděli až po několika měsících v podstatě náhodou. „Ona je jako moje druhá máma. Vlastně na mě byla naštvaná, když zjistila, že do práce chodím pěšky,“ vzpomíná  Trenton. „Musí to být opravdu odhodlaný mladý muž, když každý den do práce chodí pěšky,“ uvedl  pro televizi ABC Kenneth Bryant. A tak Keneth, který u UPS spolu se svou ženou pracuje už téměř 40 let, začal od kolegů postupně sbírat příspěvky na auto. Většina ze zaměstnanců ani mladého otce neznala, byla ale ohromena jeho příběhem a odhodláním. Chtěli tedy pomoci. „Každý, koho jsem oslovil, řekl ano,“ popisuje  Kenneth. O příběhu spolupracovníka vyprávěl i prodejci aut, který pak dal v okouzlení pracovníkům na jejich dárek nejnižší možnou cenu.

Protože kolegové chtěli, aby bylo předání perfektní, a Trenton tak na něj nikdy nezapomněl, namluvil mu, že se na venkovním parkovišti koná pravidelné setkání zaměstnanců. Tam se pak Kenneth ujal slova. Z videa, které předávání auta mladému samoživiteli zachycuje, je zřejmé jeho naprosté vyvedení z míry. Usedá do auta a stále se chytá za srdce, nedokáže tomu uvěřit „Dostali jste mě. Jsem vám strašně vděčný. Vůbec nevím, co říct,“ promlouval ke svým kolegům. Zatímco doposud musel dennodenně vycházet z domova už před půlnocí, dnes díky kolegům odjíždí ve 3:30 a vrací se hned po práci. Zbývá mu tak mnohem více času na péči o svou roční dceru.

Foto: Repro KATV 

Čtěte dále

Sní o novém životě, v táboře je drží nad vodou sport a aktivity. Pomáhají i Češi

Shan pochází z Kábulu. Hlavní město Afghánistánu je bombardováno, dochází zde k vraždám, únosům a dalším násilnostem. Shanova rodina proto na takovém místě již nevidí svoji budoucnost. Nejprve odešel starší bratr a později i Shan začal hledat své místo ve světě. Nyní žije v uzavřených prostorách rozlehlého utečeneckého tábora v Srbsku. Mluví plynně anglicky a učí se srbsky. Jeho snem je vystudovat ekonomii, v Afghánistánu však školy bombardovali a studenty unášeli z přednášek. Poté by si chtěl otevřít kancelář a pomáhat mladým migrantům, jako je on. O svých snech mluví s úsměvem a věří, že se mu splní.


Marie Škardová 22. 6. 2018

HFFest: Family Fest v Malých Karpatech na Slovensku. Nocování v chatkách i kvalitní hudba

Family fest je eko-geek open air festival při Smolencích v lesním prostředí Malých Karpat v rekreačním středisku Záruby – Jahodník. 22. a 23. června se uskuteční už čtvrtý ročník a očekává účast 500-600 lidí. Rodinná atmosféra, kvalitní domácí i zahraniční hudba, přednášky a množství doprovodného programu - to vše k němu už neodmyslitelně patří. Letos se festival hlásí k označení HateFree Fest. 


HateFree Culture 20. 6. 2018

Mučení a tresty smrti. Aktivita tisíců lidí ročně osvobodí stovky nespravedlivě vězněných

Egyptský student Mahmoud Hussein byl v roce 2014 uvězněný za nošení trička s nápisem „Nation Without Torture" (Národ bez mučení). Bez soudu nakonec strávil za mřížemi více než dva roky. Byl propuštěn díky intervenci organizace Amnesty International, která se celosvětově staví za práva nespravedlivě odsouzených a mučených osob a utlačovaných skupin. V roce 2016 se organizaci za pomoci lidí z celého světa povedlo osvobodit více než 650 nespravedlivě a často i násilně vězněných lidí. „Zlepšit jejich situaci nebo dosáhnout úplného osvobození se nám dlouhodobě daří ve 30-40 % případů!” uvádějí na svých stránkách. „Jsem tak vděčný vám, příznivcům Amnesty, kteří jste zahájili kampaň na mou podporu. Naplnilo mě to velkou nadějí a cítil jsem skutečnou podporu, protože i když jsem byl zavřen bez jakéhokoli kontaktu, na hřbitově života, byl jsem stále živý v myšlenkách j ...

„Cítil jsem jen prázdnotu, která bolela,“ říká filmař Janíček

Jeroným Janíček bojuje s úzkostmi. První úzkost v osmnácti letech pro něj byla nečekaným zážitkem. „Myslím, že jsem seděl večer doma v obýváku a povídal si s mámou. Žádné velké emoce v tom nebyly. Najednou jsem ucítil chlad v nohách a rukách, rozbušilo se mi srdce, přidal se tlak na hrudi, motání hlavy a pocení, máma tehdy zavolala záchranku,“ líčí první manifestaci svých obtíží. Než mu ale byla diagnostikována panická porucha, trvalo to ještě řadu let. Dnes umí s nemocí lépe pracovat. „Už se nebojím, že zešílím, nesnažím se nikam utéct, protože není kam, a když přijde strach ze smrti, vím, že je iracionální. Ale hrůza a nepopsatelný děs z udušení, ztráty vědomí a smrti zůstaly.“ Jeroným Janíček si během léčby své nemoci zažil od lékařů trpělivost, profesionalitu, rovný přístup a lidskost, ale výjimečně i antipatie.


Jiří Pa ...