Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Otec samoživitel chodil denně do práce 18 km. Kolegové se mu složili na auto

 

samozivitel auto big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

22

února
2018

Každý den vyrážel  21letý samoživitel Trenton Lewis na téměř 18kilometrovou trasu do práce (9 kilometrů tam a 9 zpátky), ve které začíná ve 4 ráno nakládat dodávky. Cesta mu zabrala více než tři hodiny. Sám vychovává svou čtrnáctiměsíční dceru Karen a nemohl si auto dovolit. Přestože to takto praktikuje už více než sedm měsíců, nikomu z kolegů o tom neřekl. „Jsem moc hrdý,“ vysvětluje  důvody, proč se ostatním nesvěřil. „Cokoliv Karen potřebuje, jsem to já, kdo jí to má poskytnout,“ dodal. Obdobně to ale zřejmě neviděli právě kolegové ve společnosti UPS v arkansaském Little Rocku. Když se o jeho potížích dozvěděli, shodli se, že mu v jeho tíživé situaci pomohou. A koupili mu auto. „Spousta lidí, kteří na auto přidali, tě ani nikdy neviděla. Ale chtěli pomoci,“ řekl  při předání jeden z kolegů. „Když trávíš čas s dobrými lidmi, pak se také dobré věci stávají,“ dodal a pak vytáhl z kapsy klíče. 

Trenton podle svých kolegů nikdy v práci za celou dobu svého působení u společnosti nechyběl, nikdy ani nepřišel pozdě. A to bez ohledu na počasí. O to více je překvapilo, s jakými potížemi se potýká a že si v dnešní době kvůli své situaci nemůže dovolit to, co je pro většinu z nich automatické. Trenton se televizi ABC svěřil, že v době, kdy se jeho dcera narodila, žádné zaměstnání neměl. Věděl, že to musí změnit a vzít i práci, která bude ve vzdálenějším místě, aby ji uživil. Kolegové Patricia a Kenneth Bryantovi se o jeho každodenních cestách dozvěděli až po několika měsících v podstatě náhodou. „Ona je jako moje druhá máma. Vlastně na mě byla naštvaná, když zjistila, že do práce chodím pěšky,“ vzpomíná  Trenton. „Musí to být opravdu odhodlaný mladý muž, když každý den do práce chodí pěšky,“ uvedl  pro televizi ABC Kenneth Bryant. A tak Keneth, který u UPS spolu se svou ženou pracuje už téměř 40 let, začal od kolegů postupně sbírat příspěvky na auto. Většina ze zaměstnanců ani mladého otce neznala, byla ale ohromena jeho příběhem a odhodláním. Chtěli tedy pomoci. „Každý, koho jsem oslovil, řekl ano,“ popisuje  Kenneth. O příběhu spolupracovníka vyprávěl i prodejci aut, který pak dal v okouzlení pracovníkům na jejich dárek nejnižší možnou cenu.

Protože kolegové chtěli, aby bylo předání perfektní, a Trenton tak na něj nikdy nezapomněl, namluvil mu, že se na venkovním parkovišti koná pravidelné setkání zaměstnanců. Tam se pak Kenneth ujal slova. Z videa, které předávání auta mladému samoživiteli zachycuje, je zřejmé jeho naprosté vyvedení z míry. Usedá do auta a stále se chytá za srdce, nedokáže tomu uvěřit „Dostali jste mě. Jsem vám strašně vděčný. Vůbec nevím, co říct,“ promlouval ke svým kolegům. Zatímco doposud musel dennodenně vycházet z domova už před půlnocí, dnes díky kolegům odjíždí ve 3:30 a vrací se hned po práci. Zbývá mu tak mnohem více času na péči o svou roční dceru.

Foto: Repro KATV 

Čtěte dále

„Češi se starají sami o sebe, zároveň nejsou ignoranti,” říká Ukrajinec žijící v Praze

Viktor Tverdochlibov pochází z Ukrajiny, v Česku žije pět let. Usadil se na pražském Žižkově. Patnáct let prožil na Slovensku, kde studoval žurnalistiku, dnes se věnuje hudbě. Na Ukrajinu, ze které odcházel, vzpomíná dramaticky. „Běžně se střílelo na ulicích. Problémy se totiž mnohdy řešily násilím. Policie v podstatě neexistovala, ona sama byla největší mafií,” říká. Dodává však, že mu při poslední návštěvě došlo, jak moc se změnila a že Charkov, ze kterého pochází, je moderní evropské město. A změnili se podle něj i lidé, zejména kvůli válce. Vnímá je jako semknutější. „Spojilo je to. Nyní jsou k sobě o dost tolerantnější - ať už z pohledu subkultur, tak různých sociálních prostředí. Všichni se snaží vycházet, snaží se být milí. Což byl pro mě nezvyk,” přiznává. Dnes za svůj domov považuje Prahu a zejména „špinavý Žižkov”, jak říká. „ Před pár měsíci jsem se v ...

Čelí výhrůžkám, byl pobodán nožem. Německý starosta nadále začleňuje uprchlíky. A má úspěchy

„Nemůžeme vyřešit všechny problémy milionů uprchlíků ve světě, ale můžeme udělat to nejlepší, co svedeme, pro to, aby se věci zlepšily. Myslím, že jsme to udělali a nesemlelo nás to,” říká Andreas Hollstein, 55letý starosta západoněmeckého městečka Altena, které je dáváno za příklad úspěšné integrace nově příchozích. Obec o 17 tisících obyvatelích totiž od roku 2013 dobrovolně přijala na 450 uprchlíků, které se snaží pomocí inovativních přístupů, a zejména respektu a principu aktivního sousedství, začlenit do společnosti. A má úspěch. Nyní se také obec spolu se starostou stali finalisty prestižní Nansenovy ceny, kterou každoročně uděluje UNHCR.


Lukáš Houdek 19. 9. 2018

„Dnes mi třískli hlavou o zeď.” Systém na odhalení šikany zachytil 2000 zpráv. Používá ho už 1000 škol

Přes dva tisíce nahlášení rizikového chování za poslední rok prošlo systémem Nenech to být. „Vím, že se chce zabít,” nebo „Mám o ni strach, hodně se pořezala,” jsou jen příklady ze stovek příběhů. Platforma vytvořená brněnskými teenagery funguje již na více než tisícovce škol po celé České republice. Ty se do ní mohou zdarma registrovat a aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Funguje jako online schránka důvěry na adrese www.nntb.cz. Nechává tak anonymně promluvit ohrožené děti, jejich spolužáky i rodiče. Po konci loňského školního roku se autoři platformy, která má záštitu MŠMT, rozhodli veškerá nahlášení analyzovat a ukázat, s jakými problémy se děti skrz službu Nenech to být svěřují.


HateFree Culture 18. 9. 2018

„Někteří násilí ze strachu z jinakosti ospravedlňují ochranou křesťanských hodnot. To si odporuje,” říká katolický kněz

Chebský farář Petr Hruška je spoluzakladatelem mobilního hospice, držitelem ocenění za péči o nemocné, běžcem, hráčem geocachingu a prototypem velmi otevřeného katolického kněze. Role církve v dnešní společnosti pro něj spočívá v předávání moudrosti, důrazu na pospolitost, nabízení možnosti někam patřit a ve službě chudým, trpícím a žijícím na okraji společnosti. Proč podle něj některá témata tak dramaticky rozdělují společnost, církve i samotné lidi v jedné církvi? „Jednou z hlubších příčin tohoto rozdělení je, dle mého, strach z jinakosti. Myslím, že tento strach často pramení z neznalosti vlastní identity či z nedostatečného zakořenění v ní,“ líčí farář Hruška. Podle něj je stálou výzvou náboženství vyrovnávat se s fundamentalismem a politickým zneužitím náboženských myšlenek.


Jiří Pasz 18. ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.