Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Otec samoživitel chodil denně do práce 18 km. Kolegové se mu složili na auto

 

samozivitel auto big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

22

února
2018

Každý den vyrážel  21letý samoživitel Trenton Lewis na téměř 18kilometrovou trasu do práce (9 kilometrů tam a 9 zpátky), ve které začíná ve 4 ráno nakládat dodávky. Cesta mu zabrala více než tři hodiny. Sám vychovává svou čtrnáctiměsíční dceru Karen a nemohl si auto dovolit. Přestože to takto praktikuje už více než sedm měsíců, nikomu z kolegů o tom neřekl. „Jsem moc hrdý,“ vysvětluje  důvody, proč se ostatním nesvěřil. „Cokoliv Karen potřebuje, jsem to já, kdo jí to má poskytnout,“ dodal. Obdobně to ale zřejmě neviděli právě kolegové ve společnosti UPS v arkansaském Little Rocku. Když se o jeho potížích dozvěděli, shodli se, že mu v jeho tíživé situaci pomohou. A koupili mu auto. „Spousta lidí, kteří na auto přidali, tě ani nikdy neviděla. Ale chtěli pomoci,“ řekl  při předání jeden z kolegů. „Když trávíš čas s dobrými lidmi, pak se také dobré věci stávají,“ dodal a pak vytáhl z kapsy klíče. 

Trenton podle svých kolegů nikdy v práci za celou dobu svého působení u společnosti nechyběl, nikdy ani nepřišel pozdě. A to bez ohledu na počasí. O to více je překvapilo, s jakými potížemi se potýká a že si v dnešní době kvůli své situaci nemůže dovolit to, co je pro většinu z nich automatické. Trenton se televizi ABC svěřil, že v době, kdy se jeho dcera narodila, žádné zaměstnání neměl. Věděl, že to musí změnit a vzít i práci, která bude ve vzdálenějším místě, aby ji uživil. Kolegové Patricia a Kenneth Bryantovi se o jeho každodenních cestách dozvěděli až po několika měsících v podstatě náhodou. „Ona je jako moje druhá máma. Vlastně na mě byla naštvaná, když zjistila, že do práce chodím pěšky,“ vzpomíná  Trenton. „Musí to být opravdu odhodlaný mladý muž, když každý den do práce chodí pěšky,“ uvedl  pro televizi ABC Kenneth Bryant. A tak Keneth, který u UPS spolu se svou ženou pracuje už téměř 40 let, začal od kolegů postupně sbírat příspěvky na auto. Většina ze zaměstnanců ani mladého otce neznala, byla ale ohromena jeho příběhem a odhodláním. Chtěli tedy pomoci. „Každý, koho jsem oslovil, řekl ano,“ popisuje  Kenneth. O příběhu spolupracovníka vyprávěl i prodejci aut, který pak dal v okouzlení pracovníkům na jejich dárek nejnižší možnou cenu.

Protože kolegové chtěli, aby bylo předání perfektní, a Trenton tak na něj nikdy nezapomněl, namluvil mu, že se na venkovním parkovišti koná pravidelné setkání zaměstnanců. Tam se pak Kenneth ujal slova. Z videa, které předávání auta mladému samoživiteli zachycuje, je zřejmé jeho naprosté vyvedení z míry. Usedá do auta a stále se chytá za srdce, nedokáže tomu uvěřit „Dostali jste mě. Jsem vám strašně vděčný. Vůbec nevím, co říct,“ promlouval ke svým kolegům. Zatímco doposud musel dennodenně vycházet z domova už před půlnocí, dnes díky kolegům odjíždí ve 3:30 a vrací se hned po práci. Zbývá mu tak mnohem více času na péči o svou roční dceru.

Foto: Repro KATV 

Čtěte dále

Jako první neslyšící startoval na zimní olympiádě. Jeho vášní jsou boby

Jakub Nosek se zapsal do historie jako první neslyšící sportovec, který se zúčastnil zimních olympijských her. Na ty v korejském Pchjongčchangu se dostal se sportem, kterému se věnuje necelé čtyři roky - s bobem. O sluch přišel kvůli onemocnění meningitidou ve dvou a půl letech. Přes různé sporty se dostal k atletice, která mu přirostla natrvalo k srdci. Jakuba lákalo stále něco nového, a tak objevil boby. To byl sport, kde mohl naplno využít dovednost z atletiky - rychlost.


Bára Voráčová 14. 12. 2018

Sáhnutí na zadek, pusa nebo objetí ve fotbale. Češi upozornili na diskriminaci LGBT v Rusku, získali zlato

Sáhnutí na zadek, pusa spoluhráči nebo objetí. I takové projevy emocí bývají součástí fotbalových zápasů. Podle ruského zákona proti gay propagandě mohou hráči dostat za sáhnutí na zadek až 15 dní za mřížemi, pokutu za projevení náklonnosti nebo být deportováni za pusu spoluhráči. Česká reklamní agentura Havas Prague ve spolupráci s Amnesty International proto využila mistrovství světa ve fotbale konané v Rusku, aby na absurditu zákona upozornila. A jejich kampaň nyní získala prestižní ocenění za reklamní kreativitu Epica Awards.


Marie Škardová 13. 12. 2018

V 5 letech uprchla z Ghany, otce už nikdy neviděla. Stala se první lídryní politické strany v zemi

Osmapadesátiletá Samia Nkrumah je dcerou prvního ghanského prezidenta, myslitele a bojovníka za nezávislost afrických zemí Kwameho Nkrumaha, který byl posluchači BCC roku 2000 zvolen Afričanem milénia. I proto o něm ona sama nehovoří jako o svém otci, vždy ho jmenuje celým jménem. Samia je také první ženou v zemi, která kdy stála v čele politické strany. Říká, že to mají ženy v tamní politice těžké, přestože podle ní často mají hroší kůži. „Je to pro nás těžší, protože je nás pořád méně. A samozřejmě že jdou do osobní roviny, snaží se vám tím ublížit a umlčet vás. Je v tom sexismu. Řeší se, jak vypadáte, za koho jste vdaná, kolik a jaké máte děti a s kým. Uráží vás,” popisuje v rozhovoru pro HFC. Sama prožila život plný zvratů. Když jí ještě nebylo šest let, došlo v Ghaně k vojenskému převratu a ona musela s matkou a sourozenci uprchnout do Egypta, odkud matka pocházela. „ Neublíži ...

„Rasismus tě degraduje na prvoka,” říká česko-romský hudebník Holubec

Jindra Holubec, frontman kapely Amigoos, se narodil do romsko-české rodiny, spojuje tak oba světy tělem i duší. „To, že jsem půlka, jsem si začal uvědomovat až kolem osmnáctého roku života, jinak mi to nějak nedocházelo. Jasně, na fotbale mi říkali cigi, ale protože jsem vyrůstal na vesnici, kde žádní Romové nežili, tak jsem se tak necítil,“ odpovídá na otázku, jak se jeho kořeny projevují v reálném životě. „Nikdy jsem se nestyděl za to, že mám romské kořeny,“ pokračuje Jindra „Spíše jsem na to hrdý a postupem času jsem to cítil jako plus. A díky tomuhle uvědomění jsem se taky snažil chovat ke každému stejně. Nikdy mě u toho nenapadaly myšlenky na to, že jsem snad jiný nebo tak něco.“ Jindra vyrůstal na Jesenicku a pracoval taky jako sociální pracovník. I proto o některých svých písních mluví jako o sociálních baladách a vyjadřuje se k tématům, jako jsou drogy, sociální dávky nebo nenávist. P ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.