Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Babičky vloni upletly 12 tisíc ponožek. Podporují tak ostatní seniory

 

ponozky od babicky big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

16

ledna
2018

Marie Horynová je už několik let v důchodu a vždy velmi ráda pletla. Jenže už nemá pro koho. Když proto přišla možnost zapojit se do Ponožek od babičky, neváhala. Už dva roky je tak jednou z 200 seniorek z celého Česka, které pletou z nepotřebné vlny sesbírané od veřejnosti ponožky pro organizaci Elpida, která se práci se starší generací věnuje. „Pletení mě baví od dětství, je to taková činnost, u které vidíte hmatatelný výsledek. Pak vás ještě potěší, když se ty ponožky někomu líbí a třeba si je i koupí. Naplňuje vás to, není to zbytečné,“ říká paní Marie. Prodejem ponožek jsou pak částečně financovány programy pro seniory, které je vytrhávají z osamění a udržují je při aktivitě. „Je to založené na tom, že seniory podporují samotní senioři,“ říká Bronislava Hilliová z Elpidy. Každé ponožky, které se dají zakoupit v e-shopu nebo například v knihkupectví, nesou na své etiketě jméno pletařky, která je vytvořila. Její profil si pak mohou zákazníci vyhledat na webu. O pletení je velký zájem. Na čekací listině organizace je další stovka seniorek. A ponožky jdou na dračku. Jen za loňský rok se prodalo neuvěřitelných 10 000 párů.

Elpida znamená řecky naděje. Je ale také jménem jedné z nejvýznamnějších českých organizací, které se věnují práci se seniory. Nabízí jim jak množství volnočasového vyžití, tak například provozuje krizovou telefonní linku. Jelikož je fungování organizace závislé na veřejných zdrojích a příspěvcích od dárců, hledala možnosti, jak získat finanční prostředky na aktivity pro starší generaci také ze své činnosti. „Říkali jsme si, že by to měl být výrobek, který vytváří naši senioři. A skrz nápady na výrobu taštiček nebo pouzder na mobily jsme se dostali k ponožkám. Zjistili jsme, že právě o ty je největší zájem,“ popisuje Bronislava Hilliová, vedoucí kulturních projektů v Elpidě.

ponozky od babicky 1

Pletení jako zábava

„Pletení ponožek mám jako zábavu, ne jako povinnost,“ říká Marie Horynová, která plete celý život. Nejprve vytvářela svetry pro děti nebo manžela. Ti už podle jejích slov všeho mají dost a když se proto naskytla možnost zapojit se do projektu Ponožky od babičky, neváhala. Dnes je už po dva roky jednou z hlavních pletařek Elpidy. „Pletení mě baví od dětství, je to taková činnost, u které vidíte hmatatelný výsledek. Pak vás ještě potěší, když se ty ponožky někomu líbí a třeba si je i koupí. Naplňuje vás to, není to zbytečné,“ vysvětluje paní Marie a dodává, že taková činnost jí vyhovuje i v tom, že je možné ji vykonávat po chvilkách a vždy se k rozdělané práci ve chvílích volna vrátit. „Dá se dělat i po deseti minutách,“ říká.

ponozky od babicky 8

Marie Horynová

Dnes Ponožky od babičky pletou už dvě stovky žen z celého Česka. „Sbíráme od veřejnosti nepotřebnou vlnu, tu pak posíláme našim pletařkám, které nám zpět posílají hotové ponožky,“ vysvětluje Hilliová celý proces. Jen za loňský rok seniorky upletly na 12 000 ponožek. Jelikož jsou silné a teplé, prodávají se zejména na podzim a v zimě. Z Elpidy putují například na trhy, firemní večírky, některé společnosti je nakupují jako vánoční dárky pro zaměstnance. Možné je zakoupit ponožky také přes vlastní e-shop, nebo skrz větší distribuční partnery jako Knihy Dobrovský, Rock Point nebo Mall.cz.

ponozky od babicky 7

Každé ponožky jsou opatřeny nášivkou s logem organizace a etiketou se jménem pletařky. Zákazník tak vidí, že jsou od konkrétní babičky. „Viděla jsem už na Facebooku, že někdo například zveřejnil fotku ponožek se jmenovitým poděkováním pletařce, že jsou bezvadné,“ usmívá se paní Marie. „To je také moc příjemné,“ dodává. Zákazník si také může pletařku, která jeho ponožky vyrobila, snadno vyhledat. Elpida má totiž na svých stránkách seznam pletařek i s fotografiemi a základními informacemi.

ponozky od babicky 4

Tři třetiny

Třetina částky vzešlé z prodeje jde samotným pletařkám jako přivýdělek k důchodu. „Všechny z nich ví, že pletou pro dobrou věc. Nemůžeme jim proto zaplatit všechny hodiny, které pletením stráví. Ony jsou ale rády, že si trošku přivydělají a současně pomohou dalším seniorům,“ vysvětluje Hilliová. Druhá třetina částky jde na provozní náklady a ta poslední pak na programy pro seniory v Centru Elpida. Mezi ty patří například jazykové nebo počítačové kurzy a přednášky. „Je to založené na tom, že seniory podporují samotní senioři,“ dodává.

Uplést jeden pár ponožek paní Marii trvá v průměru devět hodin. Za rok jich uplete odhadem 30. Sama říká, že by zvládla více, ale její další záliby jako zahradničení, péče o domácnost a manžela jí to neumožňují. Přestože od organizace dostává za každý pár jen symbolickou odměnu, je i za ni vděčná a jak sama říká, peníze nejsou důvodem, pro které by se do pletení zapojila. „I ten přivýdělek je fajn, protože když přinesete například desatery ponožky, už to dá částku, za kterou si můžete koupit něco pro radost. Mně na tom ale baví hlavně to, že je to činnost, u které vidíte hmatatelný výsledek. A když se to navíc někomu líbí. Když slyšíte, že si veřejnost koupila například 10 tisíc ponožek,“ říká.

Nové pletařky se do Elpidy dostávají skrz výstupy v médiích nebo klasickou šeptandu. „Je to tak, že každá pletařka přivede další,“ usmívá se Bronislava Hilliová. Jelikož má aktuálně organizace pletařek dostatek, má čekací listinu. „Máme sto dalších zájemkyň, ale bohužel je zatím nemůžeme přijmout, protože bychom vyrobili více, než prodáme,“ doplňuje.

ponozky od babicky 6

Bronislava Hilliová a Veronika Ruppert

Mezigenerační setkávání

Elpida pořádá ve spolupráci s Veronikou Ruppert, módní redaktorkou Radia Wave, workshopy pletení Hladce Obrace. „Workshopy se snažíme koncipovat mezigeneračně. Za nás jde o tradiční techniku, která je zastoupena babičkami pletařkami. Mladou generaci pak zastupují módní designérky, které ve své práci používají tuto tradiční techniku v současném pojetí,“ popisuje Bronislava Hilliová. Předávají si tak vzájemně zkušenosti a přirozeně dochází k propojování generací, které běžně nemají tolik příležitostí k setkání. Workshopy probíhají asi pětkrát do roka a je o ně velký zájem. Každého se účastní kolem stovky lidí. Ten příští proběhne v sobotu 17. února ve Studiu Hrdinů v Praze. Přijít na něj může široká veřejnost od úplných začátečníků po pokročilé.

Právě přes workshop se k pletení pro Elpidu dostala i paní Marie. V televizi zahlédla pořad, kde byla dílna ve Veletržním paláci zmiňována. „A tak jsem tam přišla. Tam už jsem poznala jak paní Hilliovou, tak spoustu pletařek, které mají stejnou zálibu jako já,“ vzpomíná. „Je na tom úžasná ještě jiná věc. Jsou tam ženy, které jsou třeba ještě o patnáct let starší než já. Tam se setkají s mladými dívkami, které je pro jejich schopnosti obdivují. Umíte něco, co ony ne a chtějí se to od vás naučit,“ říká potěšeně a dodává, že ji mezigenerační setkání právě z těchto důvodů nabíjí.

ponozky od babicky 2

„Mnoho lidí v důchodu tou nečinností sklouzává k litování. To já nemám ráda. Proto bych pletení doporučila, protože to je náplň času a také se při pletení vyčistí hlava. A výsledek hned vidíte,“ uzavírá paní Marie.

ponozky od babicky 3

Foto: Elpida

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.