Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Babičky vloni upletly 12 tisíc ponožek. Podporují tak ostatní seniory

 

ponozky od babicky big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

16

ledna
2018

Marie Horynová je už několik let v důchodu a vždy velmi ráda pletla. Jenže už nemá pro koho. Když proto přišla možnost zapojit se do Ponožek od babičky, neváhala. Už dva roky je tak jednou z 200 seniorek z celého Česka, které pletou z nepotřebné vlny sesbírané od veřejnosti ponožky pro organizaci Elpida, která se práci se starší generací věnuje. „Pletení mě baví od dětství, je to taková činnost, u které vidíte hmatatelný výsledek. Pak vás ještě potěší, když se ty ponožky někomu líbí a třeba si je i koupí. Naplňuje vás to, není to zbytečné,“ říká paní Marie. Prodejem ponožek jsou pak částečně financovány programy pro seniory, které je vytrhávají z osamění a udržují je při aktivitě. „Je to založené na tom, že seniory podporují samotní senioři,“ říká Bronislava Hilliová z Elpidy. Každé ponožky, které se dají zakoupit v e-shopu nebo například v knihkupectví, nesou na své etiketě jméno pletařky, která je vytvořila. Její profil si pak mohou zákazníci vyhledat na webu. O pletení je velký zájem. Na čekací listině organizace je další stovka seniorek. A ponožky jdou na dračku. Jen za loňský rok se prodalo neuvěřitelných 10 000 párů.

Elpida znamená řecky naděje. Je ale také jménem jedné z nejvýznamnějších českých organizací, které se věnují práci se seniory. Nabízí jim jak množství volnočasového vyžití, tak například provozuje krizovou telefonní linku. Jelikož je fungování organizace závislé na veřejných zdrojích a příspěvcích od dárců, hledala možnosti, jak získat finanční prostředky na aktivity pro starší generaci také ze své činnosti. „Říkali jsme si, že by to měl být výrobek, který vytváří naši senioři. A skrz nápady na výrobu taštiček nebo pouzder na mobily jsme se dostali k ponožkám. Zjistili jsme, že právě o ty je největší zájem,“ popisuje Bronislava Hilliová, vedoucí kulturních projektů v Elpidě.

ponozky od babicky 1

Pletení jako zábava

„Pletení ponožek mám jako zábavu, ne jako povinnost,“ říká Marie Horynová, která plete celý život. Nejprve vytvářela svetry pro děti nebo manžela. Ti už podle jejích slov všeho mají dost a když se proto naskytla možnost zapojit se do projektu Ponožky od babičky, neváhala. Dnes je už po dva roky jednou z hlavních pletařek Elpidy. „Pletení mě baví od dětství, je to taková činnost, u které vidíte hmatatelný výsledek. Pak vás ještě potěší, když se ty ponožky někomu líbí a třeba si je i koupí. Naplňuje vás to, není to zbytečné,“ vysvětluje paní Marie a dodává, že taková činnost jí vyhovuje i v tom, že je možné ji vykonávat po chvilkách a vždy se k rozdělané práci ve chvílích volna vrátit. „Dá se dělat i po deseti minutách,“ říká.

ponozky od babicky 8

Marie Horynová

Dnes Ponožky od babičky pletou už dvě stovky žen z celého Česka. „Sbíráme od veřejnosti nepotřebnou vlnu, tu pak posíláme našim pletařkám, které nám zpět posílají hotové ponožky,“ vysvětluje Hilliová celý proces. Jen za loňský rok seniorky upletly na 12 000 ponožek. Jelikož jsou silné a teplé, prodávají se zejména na podzim a v zimě. Z Elpidy putují například na trhy, firemní večírky, některé společnosti je nakupují jako vánoční dárky pro zaměstnance. Možné je zakoupit ponožky také přes vlastní e-shop, nebo skrz větší distribuční partnery jako Knihy Dobrovský, Rock Point nebo Mall.cz.

ponozky od babicky 7

Každé ponožky jsou opatřeny nášivkou s logem organizace a etiketou se jménem pletařky. Zákazník tak vidí, že jsou od konkrétní babičky. „Viděla jsem už na Facebooku, že někdo například zveřejnil fotku ponožek se jmenovitým poděkováním pletařce, že jsou bezvadné,“ usmívá se paní Marie. „To je také moc příjemné,“ dodává. Zákazník si také může pletařku, která jeho ponožky vyrobila, snadno vyhledat. Elpida má totiž na svých stránkách seznam pletařek i s fotografiemi a základními informacemi.

ponozky od babicky 4

Tři třetiny

Třetina částky vzešlé z prodeje jde samotným pletařkám jako přivýdělek k důchodu. „Všechny z nich ví, že pletou pro dobrou věc. Nemůžeme jim proto zaplatit všechny hodiny, které pletením stráví. Ony jsou ale rády, že si trošku přivydělají a současně pomohou dalším seniorům,“ vysvětluje Hilliová. Druhá třetina částky jde na provozní náklady a ta poslední pak na programy pro seniory v Centru Elpida. Mezi ty patří například jazykové nebo počítačové kurzy a přednášky. „Je to založené na tom, že seniory podporují samotní senioři,“ dodává.

Uplést jeden pár ponožek paní Marii trvá v průměru devět hodin. Za rok jich uplete odhadem 30. Sama říká, že by zvládla více, ale její další záliby jako zahradničení, péče o domácnost a manžela jí to neumožňují. Přestože od organizace dostává za každý pár jen symbolickou odměnu, je i za ni vděčná a jak sama říká, peníze nejsou důvodem, pro které by se do pletení zapojila. „I ten přivýdělek je fajn, protože když přinesete například desatery ponožky, už to dá částku, za kterou si můžete koupit něco pro radost. Mně na tom ale baví hlavně to, že je to činnost, u které vidíte hmatatelný výsledek. A když se to navíc někomu líbí. Když slyšíte, že si veřejnost koupila například 10 tisíc ponožek,“ říká.

Nové pletařky se do Elpidy dostávají skrz výstupy v médiích nebo klasickou šeptandu. „Je to tak, že každá pletařka přivede další,“ usmívá se Bronislava Hilliová. Jelikož má aktuálně organizace pletařek dostatek, má čekací listinu. „Máme sto dalších zájemkyň, ale bohužel je zatím nemůžeme přijmout, protože bychom vyrobili více, než prodáme,“ doplňuje.

ponozky od babicky 6

Bronislava Hilliová a Veronika Ruppert

Mezigenerační setkávání

Elpida pořádá ve spolupráci s Veronikou Ruppert, módní redaktorkou Radia Wave, workshopy pletení Hladce Obrace. „Workshopy se snažíme koncipovat mezigeneračně. Za nás jde o tradiční techniku, která je zastoupena babičkami pletařkami. Mladou generaci pak zastupují módní designérky, které ve své práci používají tuto tradiční techniku v současném pojetí,“ popisuje Bronislava Hilliová. Předávají si tak vzájemně zkušenosti a přirozeně dochází k propojování generací, které běžně nemají tolik příležitostí k setkání. Workshopy probíhají asi pětkrát do roka a je o ně velký zájem. Každého se účastní kolem stovky lidí. Ten příští proběhne v sobotu 17. února ve Studiu Hrdinů v Praze. Přijít na něj může široká veřejnost od úplných začátečníků po pokročilé.

Právě přes workshop se k pletení pro Elpidu dostala i paní Marie. V televizi zahlédla pořad, kde byla dílna ve Veletržním paláci zmiňována. „A tak jsem tam přišla. Tam už jsem poznala jak paní Hilliovou, tak spoustu pletařek, které mají stejnou zálibu jako já,“ vzpomíná. „Je na tom úžasná ještě jiná věc. Jsou tam ženy, které jsou třeba ještě o patnáct let starší než já. Tam se setkají s mladými dívkami, které je pro jejich schopnosti obdivují. Umíte něco, co ony ne a chtějí se to od vás naučit,“ říká potěšeně a dodává, že ji mezigenerační setkání právě z těchto důvodů nabíjí.

ponozky od babicky 2

„Mnoho lidí v důchodu tou nečinností sklouzává k litování. To já nemám ráda. Proto bych pletení doporučila, protože to je náplň času a také se při pletení vyčistí hlava. A výsledek hned vidíte,“ uzavírá paní Marie.

ponozky od babicky 3

Foto: Elpida

Čtěte dále

Neonacisté ve Švédsku v 90. letech zavraždili chlapce českého původu. Čin odstartoval boj proti extremismu

V roce 1995 byl ve švédském městě Kungälv partou neonacistů brutálně umučen John Hron, 14letý chlapec s českým původem. Hrůzný čin šokoval obyvatele města i celou zemi. „Vzpomínám si na to ráno, kdy se vražda objevila v celostátních zprávách. Všichni tím byli zasaženi,“ říká Christer Mattsson, který byl v té době učitelem, a dodává: „Jako společnost jsme již byli vystaveni neonacistickému násilí, ale tohle bylo úplně jiné. Byl to dospívající chlapec. Pachatelé byli chlapci.“ K události podle něj vedlo především to, že v Kungälv měla nacistická scéna dlouhou historii začínající ve 30. letech. Podle Christera pak bylo pro obyvatele města zásadní si přiznat, že to je lokální problém a začít jej tak i řešit. „Někteří odsoudili skutek, odsoudili neonacisty. Ale také zde byla myšlenka bránit město jako takové. Říkat, že se jednalo o náhodnou, nešťastnou událost, že to nemá nic společn ...

„Učíme se anatomii, jednání s pacientem ne.” Medik po smrti otce burcuje proti rakovině slinivky

Do života mladého slovenského medika zasáhla těžká nemoc jeho milovaného otce. Ze dne na den přerušil studium a rozhodl se s ním strávit poslední chvíle života. Po jeho smrti pak začal spolu s ostatními burcovat proti rakovině slinivky břišní. Přestože se ve své lékařské praxi věnovat právě onkologii s ohledem na rodinnou historii nechce, rád by změnil přístup lékařů k pacientům. Z vlastní zkušenosti totiž ví, že se ne vždy chovají empaticky. A to ve chvílích, kdy člověk empatii, podobně jako kdysi jeho otec, potřebuje.


 

Lukáš Houdek 19. 6. 2019

Pochází ze Žižkova, v Anglii založil boxerský tým pro české děti

Žižkovský rodák Ladislav Žiga se již odmalička věnoval boxu. V Praze jej trénoval legendární Stanislav Tišer, který se věnoval především dětem z ulice. Dnes třicetiletý Ladislav žije v Anglii ve městě Gloucester. Zde se rozhodl jít ve stopách svého trenéra a vybudovat boxerský tým pro děti. Dnes učí bojovému sportu pětadvacet dětí z české a slovenské komunity. Předává jim nejen zkušenosti ze sportu, ale i ze života. „Boxujeme a dohlížím i na jejich výsledky ve škole. Mou snahou je začlenit mládež do běžného života a tím pádem i potlačovat kriminalitu,” popisuje.

Marie Škardová 19. 6. 2019

Súdánská dívka zachránila tisíce uprchlíků. Nyní dostala šanci studovat v USA

Pětadvacetiletá Betty Asha pomohla téměř 2300 lidem z Jižního Súdánu uprchnout před násilím do sousední Ugandy. Musela kvůli tomu opustit vlastní domov a zanechat studia. Nyní začne studovat na Maryville College v Tennessee ve Spojených státech.


Nina Djukanovićová 18. 6. 2019

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.