Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

V Británii je první automat na jídlo a oblečení zdarma pro lidi bez domova

 

action hunger big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

5

ledna
2018

S inovativním přístupem v pomoci lidem bez domova přišla nová britská nezisková organizace Action Hunger, která před Vánoci zprovoznila první automat na jídlo a oblečení zdarma. Ten umístila do nákupního střediska Intu v třísettisícovém Nottinghamu a je lidem žijícím na ulici k dispozici 24 hodin denně. Ti si díky speciální kartě, kterou těm nejpotřebnějším rozdává tamní denní centrum Friari, mohou až třikrát denně vyzvednout  základní potraviny, ovoce, sladkosti, hygienické potřeby nebo oblečení. Většinu sortimentu do automatu věnují obchodní řetězce, ty další jsou pak dokupovány z prostředků získaných ze sbírky a o doplňování se stará síť dobrovolníků. Do konce roku by mělo v Británii najít místo  až 30 automatů, další poputují do zámoří.

První automat má částečně zkušební  charakter, aby v provozu ukázal, zda je schopen základní potřeby lidí bez domova pokrýt, současně je monitorován kamerovým systémem, aby nedocházelo k jeho zneužívání. Kartička každého držitele je naprogramována tak, aby vydala maximálně tři zásilky denně. Podle vyjádření organizace se tak inovátoři snaží omezit případnou závislost na tomto systému. Právě z toho důvodu byl také Huzaifah Khaled za tento nápad některými lidmi kritizován.

action hunger 1

Khaled tento automat vymyslel  během dokončování doktorátu v oblasti práv. Od jedné ze společností vyrábějící výdejní automaty se mu podařilo jeden v hodnotě 10 tisíc liber získat a pro svůj nápad nadchl také zmíněné denní centrum Friari, které aktuálně karty distribuuje mezi své klienty. V první fázi by jich měla vydat sto.

action hunger 5

Podle Khaleda nemá aktivita Action Hunger konkurovat stávajícím programům jiných organizací pracujících s potřebnými. „Action Hunger se nesnaží nahradit ohromné úsilí již existujících charit pro lidi bez domova – snažíme se pracovat ve spolupráci s nimi,“ uvedl pro BBC. „Zatímco jiné organizace mohou nabídnout empatii, lidský kontakt a poradenství, my poskytujeme pouze samoobslužné automaty,“ dodal.

action hunger 3

Organizace nyní hledá partnery pro umístění podobných automatů také do dalších měst. V přípravě je aktuálně podle jejích webových stránek zprovoznění automatu v Manchesteru. Do konce roku by se podle odhadů mělo v různých místech země objevit na 30 automatů. Letos by se měly první automaty objevit také ve Spojených státech - v New Yorku, San Franciscu a Seattlu. Khaled se také snaží domluvit se s vlakovou společností Network Rail, aby automaty mohly být přítomné v nádražních halách, kde se lidé bez domova často zdržují.

action hunger 2

O doplňování automatu se stará síť dobrovolníků a lidí, kteří se zabývají bojem proti plýtvání potravinami. Produkty do prvního automatu darují například supermarkety jako Tesco, Waitrose nebo Sainsbury’s.

action hunger 4

 Podle přední britské organizace Shelter specializující se na pomoc lidem bez domova žije aktuálně v Británii na ulici přes 300 tisíc lidí. Což je srovnatelné číslo, jako počet obyvatel Nottinghamu, kam byl první automat instalován. Počet lidí bez domova podle organizace stále narůstá.

Foto: Facebook a Twitter Action Hunger

Čtěte dále

Sní o novém životě, v táboře je drží nad vodou sport a aktivity. Pomáhají i Češi

Shan pochází z Kábulu. Hlavní město Afghánistánu je bombardováno, dochází zde k vraždám, únosům a dalším násilnostem. Shanova rodina proto na takovém místě již nevidí svoji budoucnost. Nejprve odešel starší bratr a později i Shan začal hledat své místo ve světě. Nyní žije v uzavřených prostorách rozlehlého utečeneckého tábora v Srbsku. Mluví plynně anglicky a učí se srbsky. Jeho snem je vystudovat ekonomii, v Afghánistánu však školy bombardovali a studenty unášeli z přednášek. Poté by si chtěl otevřít kancelář a pomáhat mladým migrantům, jako je on. O svých snech mluví s úsměvem a věří, že se mu splní.


Marie Škardová 22. 6. 2018

HFFest: Family Fest v Malých Karpatech na Slovensku. Nocování v chatkách i kvalitní hudba

Family fest je eko-geek open air festival při Smolencích v lesním prostředí Malých Karpat v rekreačním středisku Záruby – Jahodník. 22. a 23. června se uskuteční už čtvrtý ročník a očekává účast 500-600 lidí. Rodinná atmosféra, kvalitní domácí i zahraniční hudba, přednášky a množství doprovodného programu - to vše k němu už neodmyslitelně patří. Letos se festival hlásí k označení HateFree Fest. 


HateFree Culture 20. 6. 2018

Mučení a tresty smrti. Aktivita tisíců lidí ročně osvobodí stovky nespravedlivě vězněných

Egyptský student Mahmoud Hussein byl v roce 2014 uvězněný za nošení trička s nápisem „Nation Without Torture" (Národ bez mučení). Bez soudu nakonec strávil za mřížemi více než dva roky. Byl propuštěn díky intervenci organizace Amnesty International, která se celosvětově staví za práva nespravedlivě odsouzených a mučených osob a utlačovaných skupin. V roce 2016 se organizaci za pomoci lidí z celého světa povedlo osvobodit více než 650 nespravedlivě a často i násilně vězněných lidí. „Zlepšit jejich situaci nebo dosáhnout úplného osvobození se nám dlouhodobě daří ve 30-40 % případů!” uvádějí na svých stránkách. „Jsem tak vděčný vám, příznivcům Amnesty, kteří jste zahájili kampaň na mou podporu. Naplnilo mě to velkou nadějí a cítil jsem skutečnou podporu, protože i když jsem byl zavřen bez jakéhokoli kontaktu, na hřbitově života, byl jsem stále živý v myšlenkách j ...

„Cítil jsem jen prázdnotu, která bolela,“ říká filmař Janíček

Jeroným Janíček bojuje s úzkostmi. První úzkost v osmnácti letech pro něj byla nečekaným zážitkem. „Myslím, že jsem seděl večer doma v obýváku a povídal si s mámou. Žádné velké emoce v tom nebyly. Najednou jsem ucítil chlad v nohách a rukách, rozbušilo se mi srdce, přidal se tlak na hrudi, motání hlavy a pocení, máma tehdy zavolala záchranku,“ líčí první manifestaci svých obtíží. Než mu ale byla diagnostikována panická porucha, trvalo to ještě řadu let. Dnes umí s nemocí lépe pracovat. „Už se nebojím, že zešílím, nesnažím se nikam utéct, protože není kam, a když přijde strach ze smrti, vím, že je iracionální. Ale hrůza a nepopsatelný děs z udušení, ztráty vědomí a smrti zůstaly.“ Jeroným Janíček si během léčby své nemoci zažil od lékařů trpělivost, profesionalitu, rovný přístup a lidskost, ale výjimečně i antipatie.


Jiří Pa ...