Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

V Aranžérii váží kytice lidé s epilepsií. Bojují proti své stigmatizaci

 

aranzerie big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

9
října
2017

„Epilepsie se u mě projevuje silnými bolestmi hlavy a nesoustředěností. Léta jsem si připadala jako hypochondr – nemám záchvaty, nic není vidět, tak si asi něco namlouvám,“ popisuje své stavy Majda, jedna z pracovnic pražské Aranžérie. „Setkání s odborníky ze Společnosti „E“ a s holkama tady mi zodpovědělo spoustu otázek. Měním se a mám práci, ve které je mi hezky,“ dodává. Aranžérie není klasickým květinářstvím, ale sociálním podnikem, jenž dává pracovní příležitosti lidem potýkajícím se s epilepsií. Ti si kvůli svému zdravotními stavu často hledají práci jen velmi těžce. Vedle aranžování květin pořádá workshopy pro veřejnost, při kterých vedle učení lidí vázat květiny seznamuje s obtížemi, se kterými se lidé s tímto onemocněním setkávají. Snaží se tak toto téma otevírat a bojovat proti stigmatizaci.

aranzerie 2

Aranžérii provozuje nezisková organizace Společnost „E“, která pomáhá lidem s epilepsií a jejich blízkým už pětadvacet let. Poskytuje jim poradenství a s ním související fakultativní a aktivizační činnost. Mimo to se snaží společnost o tomto onemocnění informovat a bojovat proti stigmatizaci lidí, kteří se s ním potýkají. Na nedostatek informací narazila sama Martina Havlová, současná vedoucí Aranžérie. „O společnosti „E“ jsem se dozvěděla z měsíčníku Aura, který mi z ordinace lékaře přinesla maminka. Uvítala jsem zkušenosti ostatních, co mají také děti nebo blízké trpící epilepsií,“ říká pro Srdcerváče. „V ordinacích se totiž často v rychlosti dozvíte fakta a medikaci, ale na všechno ostatní přicházíte za pochodu. A sami narazíte na různá tabu a strach, protože o epilepsii se zkrátka nemluví,“ popisuje.

aranzerie 1

Právě Martina Havlová se do aktivit organizace zapojila v roce 2005, kde se po nějaké době začala podílet také na klubových aktivitách, v jejichž rámci učila klienty vyrobit si vlastní květinové dekorace. Ti se postupem času stále zdokonalovali, a tak začal tento kroužek připravovat květiny jako poděkování sponzorům. „Aranžérie jako sociální firma tak v roce 2011 postupně vznikala hlavně z našeho nadšení a velké spokojenosti těch, pro které jsme dekorace vytvářely a kteří nám za výrobky chtěli zaplatit,“ vzpomíná Havlová. „Nešlo o nic cíleného nebo promyšleného,“ doplňuje.

aranzerie 4

Kdo co zvládne

Původně chtěla dát Aranžérie příležitost všem klientům Společnosti „E“, což se velmi záhy ukázalo jako nereálné, protože pro vázání květin je zapotřebí jistá dávka kreativity, kterou každý člověk neoplývá. Je také zapotřebí stihnout určité množství objednávek denně. Proto dnes chodí denně pomáhat Martině Havlové a další koordinátorce čtveřice žen. Další čtyři spolupracovnice s těžší formou epilepsie pak docházejí jednou týdně a vyrábějí v klidnějším tempu drobné dekorace a dárky. Tým pak doplňují další dva lidé v kanceláři.

aranzerie 6

To, že má práce s květinami zklidňující vliv, potvrzuje keramička a jedna ze zaměstnankyň Majda Dejlová. „Epilepsie se u mě projevuje silnými bolestmi hlavy a nesoustředěností. Léta jsem si připadala jako hypochondr – nemám záchvaty, nic není vidět, tak si asi něco namlouvám. Také jsem měla za to, že jsem se po dětech z epilepsie vyléčila,“ vypráví. „Setkání s odborníky ze Společnosti „E“ a s holkami tady mi zodpovědělo spoustu otázek. Měním se a mám práci, ve které je mi hezky,“ pokračuje a dodává, že koordinátorky Martina s Marcelou umějí vést lidi, citlivě zadávat úkoly i odhadnout, kdo co zvládne.

Podnik se zaměřuje na široký sortiment výrobků spojených s květinami – například svatební květiny a dekorace. Vytváří ale také výzdoby pro kongresy, na předávání cen, nebo zboží do stánků. Nejhektičtějším obdobím pak jsou Vánoce, letní měsíce z důvodu svateb a Dušičky. Ve dnech největšího náporu pak docházejí pomáhat dobrovolníci.

aranzerie 5

Poprvé veřejně

Aranžérie se však nevěnuje jen vázání květin a výrobě dekorací. Pořádá také workshopy pro veřejnost nebo zaměstnance různých firem, kde se vedle lektorování vázání květin věnuje také osvětě. Pro zaměstnance je takový kontakt s lidmi velmi důležitý, protože často poprvé mluví veřejně o své nemoci a u toho ukazují, že to není to jediné, co je identifikuje. Uvědomují si, že něco specifického umí. „Hodně nových zákazníků k nám přichází na základě referencí. Těší nás, že jsme vnímáni jako profesionální floristická dílna. To, že tu pracují lidé s epilepsií, je k tomu přidaná hodnota, která mi osobně dává velký smysl,“ uzavírá Havlová.

aranzerie 3

Článek vznikl ve spolupráci s kampaní Srdcerváči.

Foto: FB Aranžérie

Čtěte dále

Muslimové v Evropě: Islám na Balkánu

Když Viktor Orbán v nedávném rozhovoru pro německý Focus řekl, že islám nikdy do Evropy nepatřil, popřel nejen staletí mnohonáboženského života ve středověké Andalusii (711-1492) a Sicílii (948-1091), ale i něco víc: existenci evropských muslimských společností na Balkáně. Asi třetina obyvatelstva tzv. západního Balkánu jsou muslimové. Nejenže má nám blízká Evropa vlastní autochtonní muslimské obyvatelstvo, jde navíc o společnosti, jež má zkušenosti dlouhodobého soužití křesťanů s muslimy a také první zkušenosti menšinových muslimských obcí s životem v sekulárních státech. V mnohém mohou tyto zkušenosti představovat ponaučení pro dnešek.


Zora Hesová 19. 10. 2017

Ve škole i v práci zažila šikanu, začala proto znovu v Británii. A daří se jí

Kamila Plachetková se narodila a vystudovala v Brně. Její otec je Rom, což do značné míry předznamenalo její další životní dráhu, aniž by to sama kdy předpokládala. Po klidném dětství nastal první šok po nástupu do první třídy, kde se stala kvůli svému původu terčem šikany. Tehdy si také poprvé uvědomila svou odlišnost. „Spolužáci mi začali nadávat do černých sviní a držek, a já jsem vůbec nechápala, co se děje,“ vzpomíná Kamila. V dospělosti se pak opakovaně setkala se šikanou ze strany zaměstnavatele a kolegů, rozhodla se proto před pěti lety Česko opustit a nyní žije se svým synem v Manchesteru. Živí se online marketingem a IT podporou pro několik britských společností. Přestože pro ni není jako pro samoživitelku výchova syna, kterému nedávno diagnostikovali autismus, snadná, do Česka se vrátit nechce, i když ho stále považuje za svůj domov. „Už si to vůbec nedokážu představit,“ říká.< ...

Výstava HateFree? v Brně reflektuje vztah společnosti k Romům

V Muzeu romské kultury v Brně byla 12. října zahájena mezinárodní výstava s názvem Bez nenávisti? HateFree?, která navazuje na stejnojmennou loňskou výstavu v pražském centru DOX. „Je zaměřena speciálně na Romy, na jednu z menšin, jejíž kvalita života je také mimo jiné důsledkem selhávání mechanismů státu, které by měly zajistit důstojné podmínky k životu,“ uvedla při jejím zahájení ředitelka muzea Jana Horváthová. „Výstava reaguje na nárůst nenávisti vůči menšinám jakýmkoliv, u nás jsou v tomto rozměru Romové menšinou výraznou,“ dodala. Část výstavy probíhá také ve veřejném prostoru – ve výloze Café in the Ghetto nedaleko od Muzea – a HateFree Culture je jejím partnerem. Potrvá do 25. února, následně se přesune na Slovensko, do Maďarska a Polska. K výstavě je také připraven bohatý doprovodný program.


HateFree Culture 16

Debata Liberec: Čas dluhů a exekucí

Žijeme v době dluhů a exekucí. Dluhy dnes často bývají chápány jako společenská norma, zatímco jejich nesplácení jako společenské selhání. Dluhy se týkají každého z nás, zároveň každý z nás známe někoho, koho dluhy přivedly do exekuce. Od exekuce nás může dělit krůček. Koho se týká? A jak z toho ven?


HateFree Culture 15. 10. 2017

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.