Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Říkají mu Děda z JIPky. Už 12 let chodí chovat nedonošená miminka. A internet ho miluje

 

JIPdeda big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

3
října
2017

Když jednoho rána matka předčasně narozeného Logana za synem přišla na jednotku intenzivní péče v americké Atlantě, v pokoji seděl starší muž, který dítě choval. „Kdo jste?“ zeptala se vyděšeně. „Já jsem Děda z JIPky,“ odpověděl muž s úsměvem. Dvaaosmdesátiletý David Deutchman chodí na dětské jednotky intenzivní péče už 12 let dvakrát týdně chovat nedonošené děti. Snaží se tak zastoupit často vyčerpané matky, když odpočívají doma, nebo se starají o další potomky. Atlantská dětská nemocnice ve čtvrtek zveřejnila na Facebooku fotografii Davida s malým Loganem spolu s jejich příběhem. A z postu se stala internetová senzace.

Facebooková stránka Children’s Healthcare of Atlanta ve čtvrtek zveřejnila fotografii muže chovajícího miminko. Na první pohled snímek vypadá jako klasická fotografie z rodinného alba, kde dědeček chová v porodnici svého čerstvě narozeného vnuka. Při přečtení komentáře stránky však uživateli dojde, že za snímkem je mnohem víc. „Říkají mu Děda z JIPky. Úterky navštěvuje pediatrickou jednotku intenzivní péče pro miminka, kde je chová, zatímco s nimi jejich rodiče nemohou být. Čtvrtky zase dochází na jednotku intenzivní péče pro novorozence,“ popisuje stránka. „Tuto fotku pořídila maminka Logana, zatímco se snažila zadržet slzy štěstí. Logan zatím v naší nemocnici strávil šest týdnů. Každou noc jeho maminka odchází domů, aby mohla být s jeho starší sestrou. Každé ráno se pak vrací zpátky do Scottish Rite ‚celá nesvá, že mu maminka chyběla‘,“ pokračuje ve vyprávění nemocnice. „Toto konkrétní ráno však vešla na pediatrickou jednotku intenzivní péče, aby našla Logana – nedonošeného chlapce narozeného v pouhých 25 týdnech – v Davidově náručí. Ten se na ni usmál a představil se jako Děda z JIPky. Tento snímek jen zachycuje jeden z cenných momentů s příběhem nemocničního dobrovolníka, který chová pacienty, a drží za ruku také jejich rodiče, už 12 let,“ dodává.

Z tohoto facebookového postu se rázem stala internetová senzace. Doposud jej sdílelo téměř 65 tisíc uživatelů a fotografie nasbírala neuvěřitelných 240 tisíc lajků. David je nyní také hvězdou světových médií. A soudě podle komentářů inspiruje budoucí dobrovolníky po celém světě.

JIPdeda 1

Z marketingu k miminkám

David Deutchman do roku 2000 pracoval v oblasti mezinárodního marketingu. Po odchodu do důchodu učil na několika univerzitách v Atlantě, přesto mu ale zbývalo mnoho volného času, který neměl čím vyplnit. A tak jednou, když byl na rehabilitaci s nohou, náhodou zašel do dětské nemocnice. „Rozhodl jsem se tam zeptat, zda náhodou nemají příležitosti pro dobrovolníky. A oni měli. Rádi mě přijali mezi sebe,“ vzpomíná pro CNN. Své pravé místo našel až po čase. Jednoho dne utěšoval některou z matek po tom, co byl její malý syn převezen do nemocnice ve vážném stavu. „Objal jsem ji a ona se rozplakala. Po tom dni jsem zašel do kanceláře pro dobrovolníky a řekl jsem jim: ‚Teď už vím, co chci v nemocnici dělat‘,“ přemítá

Dnes se z této aktivity stala jedna z důležitých náplní Davidova života. „Je to velké potěšení. Nejen proto, že když děti pláčou, pomůžete jim přestat,“ říká Děda z JIPky pro časopis PEOPLE. „Je tu řada dalších přínosů toho vřelého kontaktu a chování – například když miminko položí svůj obličej oproti vašemu tlukotu srdce. Miluju to. Ne jenom kvůli tomu kontaktu s miminky, ale kvůli celé atmosféře nemocnice,“ dodává.

David však neposkytuje jen chování a fyzický kontakt miminkům. Snaží se být oporou také pro jejich matky, pro které může být situace, ve které se děti nacházejí, velmi stresující a vyčerpávající. „Mluvím s nimi a někdy je i držím za ruku, protože držet matku za ruku je stejně důležité, jako chovat miminko,“ popisuje. „Tihle rodiče prochází velkým stresem. Když jim pak někdo řekne, že se mohou jít v klidu nasnídat, a ujistí je, že zůstane s jejich dítětem, hodně to pro ně znamená. A to je důležité,“ doplňuje.

Nepochopení u přátel

Ve svém okolí se David Deutchman setkává také s nepochopením. Vybraným přátelům přijde jeho dobrovolničení podivné. „Někteří z mých kamarádů se mě ptají, co tu dělám. A já jim odpovídám: ‚No, chovám miminka. Někdy jsem od nich poblinkaný, jindy počůraný. Je to skvělé.‘ A oni se diví: ‚Proč to jako děláš?‘ Prostě jim to nedochází. Ta odměna, kterou můžete z chování takového miminka dostat,“ vypráví David.

Zdá se však, že se situace pro Davida v jeho okolí změní. Minimálně díky velkému mezinárodnímu zájmu a obdivu statisíců lidí. V komentářích pod fotografií se přidávají také rodiče dětí, o které v minulosti pečoval. „Staral se o naše děťátko nespočet hodin. Jak krásný dar má a jaké požehnání je, že svou lásku sdílí s ostatními,“ píše Cristin Cook Walker. „David pečoval o naši malou Madilyn, když byla na novorozenecké jednotce intenzivní péče. Je ten nejskvělejší a my jsme moc vděční za jeho laskavost,“ přidává se Sandra Ricker. A uznání a zveřejnění příběhu jeho nezištného nasazení s dojetím sleduje také jeho rodina. „Znám Davida jako jedinečného muže 53 let – je to můj táta! Číst tisíce takových komentářů a vidět tu záplavu citu je strašně dojemné pro celou naši rodinu. Děkuji vám za uznání pro mého otce. Opravdu miluje to, co dělá,“ přiznává Susan Lilly.

Foto: FB Children’s Healthcare of Atlanta

Čtěte dále

„Češi bývali nejmilejší národ v Evropě. Dnes je ovlivňuje populismus,“ říká Egypťan žijící v Praze

Abdalla Gamal je šestatřicetiletý Egypťan žijící kousek za Prahou. Narodil se do vzdělané rodiny ve městě Zagazig na severu země. Jeho otec působí jako veterinář v Rijádu v Saúdské Arábii, bratr pracuje pro tamní magistrát v IT oblasti a jeho sestra je lékařkou. Maminka je v domácnosti. Abdalla prožil v Saúdské Arábii s rodinou šest let, chodil tam na střední gymnázium. Později vystudoval češtinu na prestižní káhirské fakultě Al Alsun. V rámci studií se dostal na rok do Prahy, která ho okamžitě uchvátila. O pár let později se tu rozhodl oženit a založit rodinu. Jak vnímá silné protimuslimské nálady v české společnosti a jak se dotýkají jeho rodiny? Proč studoval právě češtinu a jaká místa má v Praze nejraději?


Lukáš Houdek 22. 5. 2018

„Češi si často lebedí v roli oběti,“ říká cestovatel Petr Horký

Petr Horký je jedním z nejvýznamnějších českých cestovatelů současnosti. Nejprve se prosadil v televizi moderováním pořadů Hip Hap Hop, Pyramida nebo Studio 6. Jako cestovatel, dokumentarista a spisovatel pak navštívil desítky zemí. K rozhodnutí cestovat mu pomohlo mládí prožité za komunistického režimu. „Navenek všichni vypadali stejně, ale uvnitř byla podezřívavost, ublížení, strach… jako mladý jsem přesně věděl, co mi nejvíc chybí: svoboda a cestování,“ popisuje svou motivaci. Na začátku bojoval s vlastními předsudky. „Můj stereotyp byl úplně stejný, jako má většina lidí, než poprvé někam odjedou, a sice připadal jsem si chytře a přemýšlel jsem, proč ti kolem jsou tak blbí, že žijí jinak.“


Jiří Pasz 22. 5. 2018

Otec egyptské lesby prošel nečekanou přeměnou. Od homofobie k toleranci

Gayové a lesby z Blízkého východu a severní Afriky často čelí velké diskriminaci jak na společenské, tak i na státní úrovni. Příběh Dalie, lesby z Egypta, a dalších LGBT aktivistů ale ukazuje, že je jejich okolí přesto mnohdy pochopilo a podpořilo. Nová kampaň od Human Rights Watch a Arab Foundation for Freedoms and Equality vyzdvihuje kreativní snahy těchto aktivistů v regionu a dodává naději do budoucna v otázce práv LGBT osob.


Nina Djukanovićová 20. 5. 2018

Zdravotní sestra změnila po misích v Jordánsku a Iráku názory. „Jsou to lidé jako my,“ říká

Zdravotnický humanitární program MEDEVAC začal během války v Jugoslávii evakuacemi raněných civilistů do českých nemocnic. Postupně se rozrostl a nyní především jezdí čeští lékaři do zahraničí, kde ročně provedou více než 800 operací. Některé z nich zachraňují životy lidem v různých oblastech zasažených krizí. „Jsou to humanitární krize, přírodní katastrofy, ozbrojené konflikty, pomáháme lidem v místech, kde není dostupná zdravotnická péče,“ říká Lukáš Němec, jeden z koordinátorů programu. Komu přesně čeští lékaři pomáhají? „Představte si maminku, mladou ženu, jakou můžete běžně potkat na ulici, na zastávce, cestou do práce… akorát žije na Ukrajině, v Iráku, v Jordánsku. V noci na její barák spadne bomba. Pomáháme obyčejným lidem, kteří si ne vlastní vinou nemohou dovolit životně důležitou lékařskou péči,“ popisuje Němec. Pacienti do programu jsou pečlivě vybíráni za ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.