Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Říkají mu Děda z JIPky. Už 12 let chodí chovat nedonošená miminka. A internet ho miluje

 

JIPdeda big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

3
října
2017

Když jednoho rána matka předčasně narozeného Logana za synem přišla na jednotku intenzivní péče v americké Atlantě, v pokoji seděl starší muž, který dítě choval. „Kdo jste?“ zeptala se vyděšeně. „Já jsem Děda z JIPky,“ odpověděl muž s úsměvem. Dvaaosmdesátiletý David Deutchman chodí na dětské jednotky intenzivní péče už 12 let dvakrát týdně chovat nedonošené děti. Snaží se tak zastoupit často vyčerpané matky, když odpočívají doma, nebo se starají o další potomky. Atlantská dětská nemocnice ve čtvrtek zveřejnila na Facebooku fotografii Davida s malým Loganem spolu s jejich příběhem. A z postu se stala internetová senzace.

Facebooková stránka Children’s Healthcare of Atlanta ve čtvrtek zveřejnila fotografii muže chovajícího miminko. Na první pohled snímek vypadá jako klasická fotografie z rodinného alba, kde dědeček chová v porodnici svého čerstvě narozeného vnuka. Při přečtení komentáře stránky však uživateli dojde, že za snímkem je mnohem víc. „Říkají mu Děda z JIPky. Úterky navštěvuje pediatrickou jednotku intenzivní péče pro miminka, kde je chová, zatímco s nimi jejich rodiče nemohou být. Čtvrtky zase dochází na jednotku intenzivní péče pro novorozence,“ popisuje stránka. „Tuto fotku pořídila maminka Logana, zatímco se snažila zadržet slzy štěstí. Logan zatím v naší nemocnici strávil šest týdnů. Každou noc jeho maminka odchází domů, aby mohla být s jeho starší sestrou. Každé ráno se pak vrací zpátky do Scottish Rite ‚celá nesvá, že mu maminka chyběla‘,“ pokračuje ve vyprávění nemocnice. „Toto konkrétní ráno však vešla na pediatrickou jednotku intenzivní péče, aby našla Logana – nedonošeného chlapce narozeného v pouhých 25 týdnech – v Davidově náručí. Ten se na ni usmál a představil se jako Děda z JIPky. Tento snímek jen zachycuje jeden z cenných momentů s příběhem nemocničního dobrovolníka, který chová pacienty, a drží za ruku také jejich rodiče, už 12 let,“ dodává.

Z tohoto facebookového postu se rázem stala internetová senzace. Doposud jej sdílelo téměř 65 tisíc uživatelů a fotografie nasbírala neuvěřitelných 240 tisíc lajků. David je nyní také hvězdou světových médií. A soudě podle komentářů inspiruje budoucí dobrovolníky po celém světě.

JIPdeda 1

Z marketingu k miminkám

David Deutchman do roku 2000 pracoval v oblasti mezinárodního marketingu. Po odchodu do důchodu učil na několika univerzitách v Atlantě, přesto mu ale zbývalo mnoho volného času, který neměl čím vyplnit. A tak jednou, když byl na rehabilitaci s nohou, náhodou zašel do dětské nemocnice. „Rozhodl jsem se tam zeptat, zda náhodou nemají příležitosti pro dobrovolníky. A oni měli. Rádi mě přijali mezi sebe,“ vzpomíná pro CNN. Své pravé místo našel až po čase. Jednoho dne utěšoval některou z matek po tom, co byl její malý syn převezen do nemocnice ve vážném stavu. „Objal jsem ji a ona se rozplakala. Po tom dni jsem zašel do kanceláře pro dobrovolníky a řekl jsem jim: ‚Teď už vím, co chci v nemocnici dělat‘,“ přemítá

Dnes se z této aktivity stala jedna z důležitých náplní Davidova života. „Je to velké potěšení. Nejen proto, že když děti pláčou, pomůžete jim přestat,“ říká Děda z JIPky pro časopis PEOPLE. „Je tu řada dalších přínosů toho vřelého kontaktu a chování – například když miminko položí svůj obličej oproti vašemu tlukotu srdce. Miluju to. Ne jenom kvůli tomu kontaktu s miminky, ale kvůli celé atmosféře nemocnice,“ dodává.

David však neposkytuje jen chování a fyzický kontakt miminkům. Snaží se být oporou také pro jejich matky, pro které může být situace, ve které se děti nacházejí, velmi stresující a vyčerpávající. „Mluvím s nimi a někdy je i držím za ruku, protože držet matku za ruku je stejně důležité, jako chovat miminko,“ popisuje. „Tihle rodiče prochází velkým stresem. Když jim pak někdo řekne, že se mohou jít v klidu nasnídat, a ujistí je, že zůstane s jejich dítětem, hodně to pro ně znamená. A to je důležité,“ doplňuje.

Nepochopení u přátel

Ve svém okolí se David Deutchman setkává také s nepochopením. Vybraným přátelům přijde jeho dobrovolničení podivné. „Někteří z mých kamarádů se mě ptají, co tu dělám. A já jim odpovídám: ‚No, chovám miminka. Někdy jsem od nich poblinkaný, jindy počůraný. Je to skvělé.‘ A oni se diví: ‚Proč to jako děláš?‘ Prostě jim to nedochází. Ta odměna, kterou můžete z chování takového miminka dostat,“ vypráví David.

Zdá se však, že se situace pro Davida v jeho okolí změní. Minimálně díky velkému mezinárodnímu zájmu a obdivu statisíců lidí. V komentářích pod fotografií se přidávají také rodiče dětí, o které v minulosti pečoval. „Staral se o naše děťátko nespočet hodin. Jak krásný dar má a jaké požehnání je, že svou lásku sdílí s ostatními,“ píše Cristin Cook Walker. „David pečoval o naši malou Madilyn, když byla na novorozenecké jednotce intenzivní péče. Je ten nejskvělejší a my jsme moc vděční za jeho laskavost,“ přidává se Sandra Ricker. A uznání a zveřejnění příběhu jeho nezištného nasazení s dojetím sleduje také jeho rodina. „Znám Davida jako jedinečného muže 53 let – je to můj táta! Číst tisíce takových komentářů a vidět tu záplavu citu je strašně dojemné pro celou naši rodinu. Děkuji vám za uznání pro mého otce. Opravdu miluje to, co dělá,“ přiznává Susan Lilly.

Foto: FB Children’s Healthcare of Atlanta

Čtěte dále

Klece, mříže a okovy. „Duševně nemocní žijí na Bali v nejhrubším odloučení,“ říká tamní psychiatr

Indonéský ostrov Bali je symbolem ráje na zemi. Ne však pro duševně nemocné. V Indonésii je odhadem až 26 000 lidí z důvodu duševního onemocnění drženo v nelidských podmínkách. Proč jsou v klecích, přikovaní, spoutaní? „Mimo města nejsou žádné služby. Rodiny mají nulové možnosti. I když je Bali bohatý ostrov se spoustou pětihvězdičkových hotelů, spousta lidí tu žije ze dne na den. Takové rodiny to třeba někdy zkoušejí ve velkých nemocnicích. Ale často to nepřinese žádné zlepšení u jejich nemocných příbuzných. Po nějaké době se rozhodnou k radikální metodě,“ říká v rozhovoru pro HFC psychiatr Cokorda Bagus Jaya Lesmana ze Suryani institutu, který se na ostrově snaží proti stigmatizaci a nedostatku lékařských i sociálních služeb bojovat. Chce pomoci rodinám vyjít ze začarovaného kruhu nepochopení léčby duševních onemocnění.


Jiří Pasz&n ...

Starci na netu: Nejvíce dezinformací šíří senioři, ukázal výzkum

Většina preventivních programů bezpečnosti na internetu dnes cílí především na děti a mládež. Neopomíjet je však třeba i druhou nejvíce ohroženou skupinu - seniory. To vyplývá z výzkumu „Starci na netu”, který v minulém roce mapoval chování na internetu a zaměřil se na skupinu tzv. starců, lidí, kteří vyrůstali v době, kdy pro ně nebyl běžně dostupný internet a jeho služby. Výsledky výzkumu, provedeného na lidech starších 34 let, například ukazují, že s přibývajícím věkem se zvyšuje počet uživatelů, kteří rozšiřují spam. A to jak pravdivé, tak nepravdivé informace, tzv. hoaxy. „Cílem výzkumu bylo zjistit, jak na tom tato věková kategorie uživatelů internetu je a mým úkolem bude na ni lépe mířit prevenci. Pokud budeme naši pozornost směřovat nejen na děti, ale i na druhou nejvíce ohroženou skupinu, seniory, můžeme prostředí na českém internetu výrazně zlepšit,” ří ...

HOAX: EU otevře hranice pro miliony klimatických uprchlíků

EU otevře hranice pro miliony „klimatických uprchlíků“. Taková zpráva se po Novém roce začala šířit po českém internetu. Články zabývající se touto problematikou varují, že Evropský parlament rozhodl o povinnosti přijímat klimatické uprchlíky, a to na základě Usnesení o ženách, rovnosti žen a mužů a spravedlnosti v oblasti klimatu, které bylo přijato 16. ledna 2018 ve Štrasburku. „Díky tomuto dokumentu a všem ostatním, které již byly v minulostí schváleny, se nám zde vytváří nová figura, kterou, dle toho jak bylo hlasováno, budou muset členské státy EU chránit a přijímat tím, že se otevřou dokořán EVROPSKÉ hranice každému, kdo bude tvrdit, že byl nucen utéct z vlastní Země kvůli nepříznivému klimatu,” uvádí server Pravý prostor. „Díky hlasování některých europoslanců se otevřou hranice pro miliony ‘klimatických uprchlíků’,” dodává.


Britka “adoptovala“ syrského mladíka, který prožil teror v Calais. „Jsem na něj hrdá, je jako můj syn.“

„Jsem na něj neskutečně hrdá a oslněná jeho houževnatostí a povahou. Je skvělým vzorem pro mého mladšího syna,“ říká matka tří dětí Ingrid Van Loo Plowman žijící nedaleko Londýna. Ta před časem otevřela svůj domov dnes 19letému Abdulovi ze Sýrie, který je stále traumatizovaný zážitky z nechvalně známého slumu u francouzského města Calais, kde nějaký čas na cestě do Británie pobýval. „Byl jsem si jistý, že zemřu. Nikdy v životě jsem nezažil takový teror,“ vzpomíná Abdul. Hned první den se spřátelil s Ingridiným synem Rossem, našli totiž společnou zálibu ve fotbalu a videohrách. Ten nyní Abdula vnímá jako svého staršího bratra. Pocit bezpečí a domova dává mladému Syřanovi možnost věnovat se studiu angličtiny, aby se mohl přihlásit na svůj vysněný obor, na stavařinu. „Doufám, že si jednoho dne najdu práci a budu jí moct všechno oplatit. Můj život se díky ní změnil o 180 stupňů,“ ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.