Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Nezaměstnaní v Kolíně plní přání veřejnosti. Skrz mobilní aplikaci

 

socialtrade big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

11
září
2017

Kolínský Prostor plus pracuje už několik let s dlouhodobě nezaměstnanými, které se snaží úklidovými pracemi aktivizovat a pomoci jim vrátit se do pracovního života. Pomáhá jim v tom vlastní revoluční aplikace Lepší místo, skrz kterou veřejnost fotí a hlásí nepořádek v obci přímo radnici. Ta na místo vyšle právě tuto úklidovou četu a občan je vyrozuměn o řešení. „Odezva veřejnosti i radnice byla strašně kladná. Viděli v tom totiž okamžitý efekt zlepšení čistoty a zároveň ten smysl,“ říká Petr Steklý z Prostoru plus. A protože práce začalo přibývat, založili sociální podnik Socialtrade, ve kterém osvědčené pracovníky trvale zaměstnají a získávají zakázky v oblasti lesnictví, úklidu nebo stavebnictví. Přestože se firmě daří a má nadmíru spokojené klienty, potýká se s předsudky. Pracovníky totiž tvoří zejména Romové. „Získání zakázky nás tak stojí znatelně víc úsilí, než běžnou stavební firmu,“ dodává Steklý. Věří však ve změnu – zejména skrz pozitivní zkušenost. V budoucnu tak plánuje založit agenturu, která se bude snažit osvědčené pracovníky umisťovat také do klasických firem. 

Na samém počátku byla kolínská organizace Prostor plus. Ta už několik let poskytovala sociální služby – pracovala tedy například s uživateli drog, věnovala se prevenci, pracovala s lidmi ze sociálně vyloučené lokality. Velkým tématem při práci s potřebnými byla absence pracovních příležitostí. „A tak jsme začali s košťaty uklízet Kolín. A obyvatelé si to chválili,“ říká ředitel organizace Petr Steklý.

socialtrade 2

Petr Steklý

Organizace tak začala ve spolupráci s městem a úřadem práce pracovat s dlouhodobě nezaměstnanými, kteří jsou v evidenci úřadu déle než dva roky. „Kdokoliv z nás by byl takovou dobu na úřadu práce, ztratí pracovní návyky. Zapomene vstávat, tělo zchřadne, nemá jakoukoliv sílu,“ vypočítává Steklý. „My tyhle lidi bereme, bez výjimky je všechny zaměstnáváme a během půl až tři čtvrtě roku s nimi uklízíme Kolín,“ doplňuje. Město organizaci platí za jejich koordinaci, jedná se totiž o 30 až 40 lidí, kteří vykonávají takzvané veřejně prospěšné práce.

socialtrade 4

Lepší místo

Prostor plus později napadlo, jak by bylo možné úklidové práce zefektivnit a uspokojit současně potřeby a poptávku ze strany veřejnosti i města. A tak přišla s revoluční aplikací Lepší místo, která už dnes funguje celorepublikově a snaží se propojovat veřejnost, města a firmy. „Tu aplikaci si kdekoliv v Česku stáhnete do telefonu. Když uvidíte nepořádek, vyfotíte ho a ono to automaticky doputuje na nejbližší městský úřad nebo městskou část, která to má v kompetenci,“ popisuje Steklý. Příslušný úřad člověku odpoví a nahlášenou situaci řeší. A tam došlo také k propojení aplikace s lidmi na veřejně prospěšných pracích.

socialtrade 3

V reálu to podle Steklého vypadá tak, že každé ráno přijde 30-40 těchto lidí na směnu, dostanou vozíčky a vyrazí. Po pravidelných trasách objíždí Kolín a uklízejí, co je potřeba. Koordinátor potom kontroluje, zda je práce odvedena dobře. Pokud je nepořádek nahlášen přes aplikace, je na místo po přijetí hlášení od veřejnosti poslána četa, která ho uklidí, zdokumentuje a občan dostane zprávu, že je hotovo. „Odezva veřejnosti i radnice byla strašně kladná. Viděli v tom totiž okamžitý efekt zlepšení čistoty. A zároveň ten smysl – kdy lidé, kteří nepracovali, možná i něco třeba provedli, mají najednou smysluplnou činnost pro město i všechny jeho obyvatele,“ říká.

socialtrade 8

Lepší místo začalo nejprve fungovat v Kolíně, kde je systém také díky přítomnosti Prostoru plus nejpropracovanější. Začala se ale také rozrůstat do dalších měst a dnes funguje ve 27 obcích. „My jsme v tom každém nahlášeném příspěvku viděli možnou zakázku pro případnou sociální firmu,“ říká Steklý. „Stále se to zvětšovalo a zvětšovalo, až z toho vznikl sociální podnik s názvem Socialtrade,“ dodává.

socialtrade 7

Socialtrade

Sociální podnik zaměstnává lidi z veřejně prospěšných prací od Prostor plus, aby se nemuseli vrátit na úřad práce a také proto, že vidí jejich stoupající výkonost. S těmito lidmi pak realizuje úklidové a stavební zakázky pro komerční subjekty a města. „Socialtrade jsme založili proto, že jsme chtěli zvýšit efektivitu veřejně prospěšných prací. Představte si, že se člověk po 2 letech na úřadu práce naučí chodit do zaměstnání, pracovat a vy ho po tři čtvrtě roce vrátíte zpět, aby znovu ‚zakrněl‘,“ zdůrazňuje Steklý. „Je to demotivační pro toho člověka a neefektivní pro stát. To se snažíme se Socialtrade a Lepším místem změnit,“ doplňuje. Původně se podnik specializoval na úklid a práci v lese. Postupem času se zaměstnanci profesionalizovali a troufají si na komplexnější realizace, jako je například stavařina.

socialtrade 6

Podnik má aktuálně jedenáct zaměstnanců a je za poslední půlrok ve čtyřicetitisícovém zisku. „Není to nic moc, ale vzhledem k tomu, že stále trochu narážíme na latentní rasismus, tak nás získání zakázky stojí znatelně víc úsilí než běžnou stavební firmu,“ dodává Steklý. Podnik má totiž z drtivé většiny romské zaměstnance, přestože je otevřený všem dlouhodobě nezaměstnaným. Firma má také dnes přes dvacet referenčních společností, pro které například uklízí nebo jim činí subdodávky na stavební práce. „Ty jsou nadmíru spokojené s výkonem i kvalitou,“ hodnotí Steklý.

„Dostal mě sem kamarád, už tu dělám pátý rok,“ říká Josef Pompa. Dříve pracoval v továrně na výrobu autosedaček, dokud se mu neobjevil zánět karpálního tunelu, kvůli kterému se s ním společnost rozloučila. Za práci v Socialtrade je vděčný. „Baví mě na ní všecko,“ usmívá se. „Jsem rád, že ji mám,“ říká. Na tom se s ním shoduje také Martin Sivák, který ve firmě pracuje už druhým rokem. Dříve byl zaměstnán osm let u technických služeb pod obecním úřadem ve Viticích. Pak se přestěhoval a situace se změnila. Nejprve stejně jako ostatní pracoval na veřejně prospěšných pracích, až posléze do tohoto sociálního podniku přestoupil. „Je to dobrá firma, proto jsem sem chtěl jít dělat,“ říká. Práce je podle něj různorodá – od sekání trávy, přes práci v lese, až po stavění domů. „S prací je to těžké. Dostal jsem se sem a jsem za to rád,“ dodává.

socialtrade 5

Josef Pompa

Příští zastávka: Pracovní agentura

Socialtrade však nemá po pěti letech existence tolik zakázek, aby byla schopna uživit všechny (30 až 40 lidí ročně), kteří projdou veřejnými pracemi v Prostor plus. To, že většina z nich - po tom, co se opět dostane do pravidelného pracovního procesu - nemůže najít uplatnění, přivedlo Petra Steklého k nápadu založit v budoucnu obdobu pracovní agentury. „Abychom je byli schopni umístit u stavebních a úklidových firem, kteří jsou vlastně reálně Socialtradu konkurencí. Ty se v dnešní době potýkají s nedostatkem zaměstnanců a mohlo by to tak pomoci i jim,“ vysvětluje.

socialtrade 1

Steklého těší, že má tato práce efekt a dopad na život konkrétních lidí, kteří najednou mají po dlouhé době zaměstnání a dokáží uživit rodinu. Organizace se současně snaží řešit potenciální problémy zaměstnanců například s dluhy, kdy je identifikuje a začne řešit. Což by podle Steklého mohlo být právě přínosné také pro komerční subjekty. „Ta firma si vezme zaměstnance, který je schopný pravidelně docházet do práce, podávat stabilní výkon a veškeré jeho sociální potíže má pod kontrolou, řeší je. A to je pro ni super,“ uzavírá.

Čtěte dále

„Uprchl jsem před radikály. Zde mě považují za jednoho z nich,“ říká jezídský umělec

Pětadvacetiletý umělec Dachil Sado pochází ze severního Iráku z pronásledované komunity Jezídů. Po sérii útoků a poprav ve svém okolí se rozhodl vlast opustit. Do Berlína přišel v lednu 2015 a Německo mu udělilo azyl. Po příjezdu do Evropy ho však překvapily postoje části veřejnosti: „Z Iráku jsem utekl kvůli radikálním islamistickým skupinám a pak přijdu sem, kde se na mě lidé dívají, jako bych byl jedním z těch radikálů.“ Dachil se v Německu začal věnovat umění a v říjnu nastupuje na prestižní uměleckou školu Weissensee. Aktuálně má do 21. září výstavu v brněnské Galerii Klubovna. Jak se žije Jezídům v Iráku a proč jsou napříč historií pronásledovaní? Jaké byly Dachilovy začátky v novém domově? Proč se začal věnovat umění a z jakého důvodu mu vadí označení „uprchlík“? I o tom je následující rozhovor.


Lukáš Houdek 2 ...

Vyrůstala s afroamerickými bratry. “Nežila jsem s barvami,” říká

Elenini rodiče, kteří byli běloši, v roce 1969 adoptovali dva čtyřměsíční chlapce afroamerického původu. Elena Kennedy se narodila o rok později. Rodina tak vznikla jen dva roky poté, kdy byly zrušeny zákony zakazující mezirasová manželství, a pouhých pět let od přijetí zákona o občanských právech, který zakázal diskriminaci na základě rasy a rasovou diskriminaci ve školách. „Mnoho lidí se mě za ta léta ptalo, jaké to bylo vyrůstat s afroamerickými bratry. Nudná pravda je, že moje rodina byla úplně normální. Jenom já jsem bílá. Moji adoptovaní bratři jsou černí,“ říká Elena. Přiznává ale, že ačkoliv jsou sourozenci, nedívá se na ně společnost stejně a stále se objevuje řada situací, kde je na její bratry pohlíženo odlišně.


Marie Škardová 20. 9. 2017

"Škola by neměla být izolovaným ostrovem," říká expert Hruda

„Je stále důležitější, aby škola odpovídala reálnému životu a reálným potřebám. Dovednosti získáváme jednoduše tím, že jsme jejich přijímání vystaveni. Větší variabilita dává i příležitost poznat rozdílné názory, postoje a role,“ říká k inkluzivnímu vzdělávání Tomáš Hruda. Je absolventem ekonomie a mezinárodních vztahů na FSV UK. Mimo jiné působil také jako náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství. Je spoluzakladatelem projektu Education Republic, který si klade za cíl podporovat pravidelné vzdělávání jako nedílnou součást života. Ve škole by se podle něj mělo více pracovat se vstupní motivací, která má obrovský vliv na výsledek učení. „Do školy nechodíme, abychom dokazovali, co všechno umíme. Chodíme tam, abychom se naučili něco nového,“ dodává.


Klára Malá 19. 9. 2017

...

HateFree Zone: Síť míst bez násilí a nenávisti!

HateFree Culture představuje vznikající síť zón bez násilí a nenávisti. Ty vznikají po celé České republice pod značkou HateFree Zone.


HateFree Culture 11. 2. 2015

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.