Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Rvou se za sebe i ostatní. Sedm statečných v nových Srdcerváčích

 

srdcervaci2017 big

houdek lukasLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

10
září
2017

„Jsem životní optimistka, byť vím, jaké to je, když se rakovina vrací,“ říká běžkyně a armádní psycholožka Zuzana Němčíková. „Je důležité, aby hendikepovaní s ostatními žili ve zdravých a svobodných společenstvích, ve kterých je jim společně dobře a ve kterých se vzájemně obohacují,“ říká vedoucí obchodního odboru Národního divadla Jiří Adamík, který je prakticky nevidomý.  „Chtěla bych motivovat ostatní hendikepované lidi, aby si šli za svými sny a nehendikepovaným ukázat, že i lidé s postižením mohou studovat, pracovat, sportovat,“ říká nevidomá plavkyně a studentka práv Nicole Fryčová. Všechny tři spojuje fakt, že se stali vedle dalších tváří letošní kampaně Srdcerváči, jejímž cílem je inspirovat a otevírat diskusi o předsudcích a zbytečných překážkách v oblasti zaměstnávání.

Letošní Srdcerváči se nesou v duchu Sedmi statečných. Představují celkem sedm úspěšných hendikepovaných sportovců, kteří za sebou i před sebou mají úspěšnou profesní kariéru. Dokazují, že nemoc či úraz nemusí znamenat v životě stopku, ale naopak pobídku překonávat překážky, které se mnohým mohou zpočátku zdát nepřekonatelné.

srdcervaci2017 1

Hlavním ambasadorem letošních Srdcerváčů je místopředseda představenstva Českomoravské stavební spořitelny a paralympijský vítěz Manfred Koller. Dalšími tvářemi pak jsou vedle výše jmenovaných paralympionik Jan Povýšil, triatlonista Jan Tománek, lyžař na monoski Pavel Dvořák a handbiker Tomáš Mošnička. „Jsme jediný nadační fond v České republice, který se již deset let cíleně a komplexně zabývá problematikou zaměstnávání zdravotně postižených. Těch v aktivním věku je u nás přes šest set tisíc a jen asi polovina má práci, nebo spíše práci, která odpovídá jejich dovednostem a kvalifikaci,“ říká Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu a zaměstnávání osob se zdravotním postižením, který kampaň každoročně realizuje.

Srdcerváči vedle zviditelňování tématu prostřednictvím vlastních příběhů zároveň oslovují firmy, instituce a významné osobnosti, aby do projektu darovaly nezvyklé předměty a zážitky různé hodnoty, které si pak veřejnost může vybrat z katalogu na webu Srdcerváčů. Za finanční dar v hodnotě odměny v podobě zážitku či dárku pak přibude daná částka na kontě projektu. Vybraná částka bude v rámci grantového řízení v lednu rozdělena mezi žadatele o grant, tedy hendikepované podnikatele a organizace, které zaměstnávají více než padesát procent lidí se zdravotním postižením. V loňském roce žadatelé o grant získali čtyři sta padesát tisíc korun, podpořeno bylo 10 organizací a živnostníků se zdravotním postižením.

Srdcerváči však nejsou jen o osvětě. Díky nim našlo novou práci více než 300 lidí se zdravotním postižením. „Už desátým rokem učíme zaměstnavatele, jak k zaměstnancům se zdravotním postižením přistupovat a obecné veřejnosti dáváme najevo, že lidé se zdravotním postižením jsou zaměstnanci jako každý jiný,“ uzavírá Lenka Kohoutová z NFOZP.

srdcervaci2017 2

srdcervaci2017 3

srdcervaci2017 4

srdcervaci2017 5

srdcervaci2017 6

srdcervaci2017 7

srdcervaci2017 8

Foto: Srdcerváči

Čtěte dále

„Uprchl jsem před radikály. Zde mě považují za jednoho z nich,“ říká jezídský umělec

Pětadvacetiletý umělec Dachil Sado pochází ze severního Iráku z pronásledované komunity Jezídů. Po sérii útoků a poprav ve svém okolí se rozhodl vlast opustit. Do Berlína přišel v lednu 2015 a Německo mu udělilo azyl. Po příjezdu do Evropy ho však překvapily postoje části veřejnosti: „Z Iráku jsem utekl kvůli radikálním islamistickým skupinám a pak přijdu sem, kde se na mě lidé dívají, jako bych byl jedním z těch radikálů.“ Dachil se v Německu začal věnovat umění a v říjnu nastupuje na prestižní uměleckou školu Weissensee. Aktuálně má do 21. září výstavu v brněnské Galerii Klubovna. Jak se žije Jezídům v Iráku a proč jsou napříč historií pronásledovaní? Jaké byly Dachilovy začátky v novém domově? Proč se začal věnovat umění a z jakého důvodu mu vadí označení „uprchlík“? I o tom je následující rozhovor.


Lukáš Houdek 2 ...

Vyrůstala s afroamerickými bratry. “Nežila jsem s barvami,” říká

Elenini rodiče, kteří byli běloši, v roce 1969 adoptovali dva čtyřměsíční chlapce afroamerického původu. Elena Kennedy se narodila o rok později. Rodina tak vznikla jen dva roky poté, kdy byly zrušeny zákony zakazující mezirasová manželství, a pouhých pět let od přijetí zákona o občanských právech, který zakázal diskriminaci na základě rasy a rasovou diskriminaci ve školách. „Mnoho lidí se mě za ta léta ptalo, jaké to bylo vyrůstat s afroamerickými bratry. Nudná pravda je, že moje rodina byla úplně normální. Jenom já jsem bílá. Moji adoptovaní bratři jsou černí,“ říká Elena. Přiznává ale, že ačkoliv jsou sourozenci, nedívá se na ně společnost stejně a stále se objevuje řada situací, kde je na její bratry pohlíženo odlišně.


Marie Škardová 20. 9. 2017

"Škola by neměla být izolovaným ostrovem," říká expert Hruda

„Je stále důležitější, aby škola odpovídala reálnému životu a reálným potřebám. Dovednosti získáváme jednoduše tím, že jsme jejich přijímání vystaveni. Větší variabilita dává i příležitost poznat rozdílné názory, postoje a role,“ říká k inkluzivnímu vzdělávání Tomáš Hruda. Je absolventem ekonomie a mezinárodních vztahů na FSV UK. Mimo jiné působil také jako náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství. Je spoluzakladatelem projektu Education Republic, který si klade za cíl podporovat pravidelné vzdělávání jako nedílnou součást života. Ve škole by se podle něj mělo více pracovat se vstupní motivací, která má obrovský vliv na výsledek učení. „Do školy nechodíme, abychom dokazovali, co všechno umíme. Chodíme tam, abychom se naučili něco nového,“ dodává.


Klára Malá 19. 9. 2017

...

HateFree Zone: Síť míst bez násilí a nenávisti!

HateFree Culture představuje vznikající síť zón bez násilí a nenávisti. Ty vznikají po celé České republice pod značkou HateFree Zone.


HateFree Culture 11. 2. 2015

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.