Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Tomáš po 13 operacích zad touží po sportu. Lidé se skládají na adaptér, který mu pohyb umožní

 

helisek big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

12
července
2017

Tomáš Helísek se narodil předčasně a s diagnózou dětské mozkové obrny, ke které se později přidala ještě těžká skolióza. Podstoupil celkem 13 operací zad, jeho páteř po celé délce fixuje titan, který ale neumožňuje dostatek pohybu a cvičení. Tomášův zdravotní stav tedy stagnuje. Letos, v jednatřiceti letech, dostal možnost vyzkoušet si jízdu na kole za pomoci speciálního hybridního adaptéru. To Tomáše nadchlo. Adaptér usnadňuje pohyb a také umožňuje procvičit celé tělo. Stojí však přes sto padesát tisíc a není hrazen pojišťovnou. Přispívají mu tak na něj soukromí dárci a Tomáš věří, že se jeho sen vyplní a on bude moct na kolo sedat pravidelně.

helisek 1

„Adaptér se jednoduše přicvakne k vozíku a vy pak jen navolíte, zda chcete jet sami či potřebujete trochu popostrčit. Je to nepopsatelně skvělý pocit, když jedete svobodně a můžete se aktivně fyzicky zapojit. Když cítíte nejen únavu, ale i svaly a víte, že děláte něco pro sebe,” popisuje Tomáš svou zkušenost s pomůckou, která umožňuje jediný pohyb, který operovaná záda dovolí. „A i když vás tělo ráno bolí, chcete jet znova! Vychutnat si pocit svobody, sportování, endorfinu a štěstí. Posouvá mě to úplně někam jinam,” shrnuje.

Tomáš žije naplno. Pracuje jako tiskový mluvčí v Tyflocentru, pomáhá shánět sponzory, pečuje o dárce, organizuje charitativní akce, komunikuje s médii a s projekty pomáhá také známým. Jezdí také do škol a komunikuje s dětmi o bariérách. „Miluju svojí práci. Při tom všem ale trochu zapomínám na sebe. Když je čas, rád fotím a toulám se přírodou. Miluju svou rodinu, dceru. Možnost sportovat je to, co mi výrazně chybí,” říká

helisek 2

Svůj sen dlouho odsouval. 155 000 Kč je velká suma a bál se, že peníze nesežene. „Člověk ale musí věřit a ono to jde. Pokud my lidé v něco věříme, přejeme si to a vzájemně si pomůžeme, dokážeme to!” říká dnes. „Chci prostřednictvím handbiku začít sportovat, zlepšit svůj zdravotní stav. Ale také bych se časem chtěl ‘postavit’ výzvě a naplánovat něco šíleného - objet ČR nebo absolvovat nějaký cyklomaraton. Rovněž bych rád reprezentoval všechny, kteří mne podpořili," doplňuje pro HFC.

 

Tomáše již na jeho cestě za snem podpořili soukromí dárci i firmy. Účastníci extrémního závodu 1000 Miles Adventure v letošním ročníku přispěli na speciální kolo svými kilometry, Galerie anděl podpoří Tomáše výnosem z aukce sošky Anděla Evy Pikartové a bike shop MOOLBIKE daroval k budoucímu kolu přilbu a doplňky. Pokud chcete Tomáše také podpořit, bližší informace a číslo účtu najdete na stránkách výzvy.

Foto: Archiv Tomáše Helíska 

Čtěte dále

Oliver se narodil s genetickým onemocněním. Rodiče v Česku iniciovali výzkum léčby vzácných onemocnění

Oliver se narodil před dvěma a půl lety těsně před Vánoci. Již v prvních měsících si rodiče všimli mírného zpoždění ve vývoji, které se časem stále prohlubovalo. Ve čtrnácti měsících se pak rodina dozvěděla diagnózu - Angelmanův syndrom, vzácné genetické onemocnění, které se v Česku a na Slovensku týká asi padesáti lidí. „Nikdy nezapomenu okamžik, kdy jsem si poprvé přečetla, co to je Angelmanův syndrom. Okamžik, kdy se vám zastaví srdce. Sevře hrdlo. Zaplaví vás tolik bolesti v jednom okamžiku. Moment, kdy máte pocit, že už se nikdy nenadechnete! Bylo vám sděleno, že vaše dítě je nevyléčitelně nemocné, do konce života zcela závislé na vás,” popisuje Oliverova maminka Lenka Matějková. Rodinu však zjištění nezlomilo a kromě Oliverka se rozhodla pomoci i dalším lidem s genetickými poruchami. Ve spolupráci s českými vědci a odborníky iniciovala ojedinělý výzkum léčby vz ...

Romové často neznají detaily o perzekuci svých předků. To teď mění mezinárodní tým badatelů

O romském holokaustu se začalo více mluvit až v posledních letech. V našem prostředí zejména v souvislosti s výkupem a bouráním prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. I z toho důvodu dosud řada pozůstalých nezná historii své rodiny, která v koncentračních táborech nebo táborech smrti skončila. To se nyní snaží změnit Ústav pro soudobé dějiny ve spolupráci s washingtonským Muzeem holokaustu. Zejména Romům a Sintům z Česka nabízí zdarma jedinečnou možnost prohledání bohatých archivů amerického muzea i dalších databází a v případě úspěšného pátrání předání detailů o perzekvovaném příbuzenstvu. „Nemusí se vždy jednat o rodiny, které o svých předcích nevědí, může jít také o pátrání po konkrétních místech a událostech týkajících se příbuzných v dobových dokumentech a databázích, ke kterým mají pozůstalí obtížný přístup,” uvádí Renata Berkyov ...

„Při rasistických urážkách mají fotbalisté přestat hrát a odejít. Nastaví hranice,” říká odborník

Fotbal je nejrozšířenější sport na planetě. Rozděluje nás nebo spojuje? Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International a odborník na extremismus ve fotbale, si myslí, že neexistuje téma, které by lidi spojovalo více. „Na pólu, v posledním slumu, všude lze vzít míč a s kýmkoliv si zahrát nebo zabřednout do diskuze, zda Barcelona, nebo Real, zda Messi, či Ronaldo.“ Přesto má fotbalové fandění své stinné stránky, objevuje se v něm násilí i rasismus. „Existuje pro nás spousta omezení. Fotbal je jedno z mála prostředí, kde se můžete veřejně projevit doslova jako zvíře, bez zábran, a přitom je to chování sociálně tolerované. Lidi se jdou odreagovat, jdou se ,vyřádit'. To funguje u 95 % lidí. Těch zbylých 5 % ale posunuje rasismus či nenávist za hranu,“ vysvětluje Martin a dodává: „Celý fotbal je postavený na hecování, ironii, špičkování se, je to hra na válku.“

Pochází z Ghany, vystudoval v Československu. Působil jako prorektor na brněnské univerzitě

Na začátku 80. let přijel Samuel Darkwah z Ghany do Československa. Byl jedním z vybraných studentů, kteří tu v rámci mezivládních dohod mohli vystudovat a pak se vrátit do své domoviny a pokračovat ve své profesi. Nejhorší byly první Vánoce bez jídla, krkolomná komunikace, ale také propaganda, kdy Samuelovi ukazovali jen vzorová zemědělská družstva. Po revoluci pracoval na Mendelově univerzitě a od roku 2016 byl prorektorem na své alma mater.


Judita Matyášová 9. 6. 2019

V posledních letech v České republice vzrůstají negativní emoce vůči cizincům a přistěhovalcům. Podpořit toleranci, rozmanitost a pokojné soužití se stává obtížným. Tým Czech Friendly se skládá z lidí z Ruska, Indonésie, Slovenska, Brazílie a Kazachstánu, kteří v Česku žijí již několik let. Z vlastní zkušenosti vědí, jak obtížné může být zabydlet se v novém domově. Rozhodli se tedy propojit lidi skrze zálibu, která je všem společná – jídlo. Máte rádi etnickou kuchyni? A víte, kam v Praze vyrazit na speciality z Indonésie, Ruska nebo třeba Kazachstánu? V projektu Czech Friendly (www.hithit.com/czechfriendly ) vám to poradí nejen aplikace a videa, ale třeba i tištěná mapa.

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.