Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Tomáš po 13 operacích zad touží po sportu. Lidé se skládají na adaptér, který mu pohyb umožní

 

helisek big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

12
července
2017

Tomáš Helísek se narodil předčasně a s diagnózou dětské mozkové obrny, ke které se později přidala ještě těžká skolióza. Podstoupil celkem 13 operací zad, jeho páteř po celé délce fixuje titan, který ale neumožňuje dostatek pohybu a cvičení. Tomášův zdravotní stav tedy stagnuje. Letos, v jednatřiceti letech, dostal možnost vyzkoušet si jízdu na kole za pomoci speciálního hybridního adaptéru. To Tomáše nadchlo. Adaptér usnadňuje pohyb a také umožňuje procvičit celé tělo. Stojí však přes sto padesát tisíc a není hrazen pojišťovnou. Přispívají mu tak na něj soukromí dárci a Tomáš věří, že se jeho sen vyplní a on bude moct na kolo sedat pravidelně.

helisek 1

„Adaptér se jednoduše přicvakne k vozíku a vy pak jen navolíte, zda chcete jet sami či potřebujete trochu popostrčit. Je to nepopsatelně skvělý pocit, když jedete svobodně a můžete se aktivně fyzicky zapojit. Když cítíte nejen únavu, ale i svaly a víte, že děláte něco pro sebe,” popisuje Tomáš svou zkušenost s pomůckou, která umožňuje jediný pohyb, který operovaná záda dovolí. „A i když vás tělo ráno bolí, chcete jet znova! Vychutnat si pocit svobody, sportování, endorfinu a štěstí. Posouvá mě to úplně někam jinam,” shrnuje.

Tomáš žije naplno. Pracuje jako tiskový mluvčí v Tyflocentru, pomáhá shánět sponzory, pečuje o dárce, organizuje charitativní akce, komunikuje s médii a s projekty pomáhá také známým. Jezdí také do škol a komunikuje s dětmi o bariérách. „Miluju svojí práci. Při tom všem ale trochu zapomínám na sebe. Když je čas, rád fotím a toulám se přírodou. Miluju svou rodinu, dceru. Možnost sportovat je to, co mi výrazně chybí,” říká

helisek 2

Svůj sen dlouho odsouval. 155 000 Kč je velká suma a bál se, že peníze nesežene. „Člověk ale musí věřit a ono to jde. Pokud my lidé v něco věříme, přejeme si to a vzájemně si pomůžeme, dokážeme to!” říká dnes. „Chci prostřednictvím handbiku začít sportovat, zlepšit svůj zdravotní stav. Ale také bych se časem chtěl ‘postavit’ výzvě a naplánovat něco šíleného - objet ČR nebo absolvovat nějaký cyklomaraton. Rovněž bych rád reprezentoval všechny, kteří mne podpořili," doplňuje pro HFC.

 

Tomáše již na jeho cestě za snem podpořili soukromí dárci i firmy. Účastníci extrémního závodu 1000 Miles Adventure v letošním ročníku přispěli na speciální kolo svými kilometry, Galerie anděl podpoří Tomáše výnosem z aukce sošky Anděla Evy Pikartové a bike shop MOOLBIKE daroval k budoucímu kolu přilbu a doplňky. Pokud chcete Tomáše také podpořit, bližší informace a číslo účtu najdete na stránkách výzvy.

Foto: Archiv Tomáše Helíska 

Čtěte dále

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

„Dělám si ze sebe srandu, že kdyby žil Hitler, byl bych první v plynu,” směje se Gerhard Hadi. „Jako Rom, žid a gay to myslím stačí,” vysvětluje. Pětatřicetiletý rodák z Košic se totiž narodil do židovsko-romské vzdělané rodiny. Vyrůstal v době, kdy v regionu vzkvétala neonacistická hnutí, a to se promítlo i do života jeho rodiny. Sám Gerhard byl jako školák opakovaně napaden neonacisty. Rodina proto ze strachu odjela do Německa, kde požádala o azyl. Stesk po domově a příbuzných ji však o pár let později přivedl zpět. Na základní škole na Slovensku pak pro svůj romský původ čelil šikaně. Ne však jen ze strany spolužáků, ale zejména učitelů. Nejhorší to podle něj bylo na němčině, kde učitelka směrem k němu při jedné hře opakovaně říkávala: Ich bin schmutzig (Jsem špinavý). „Nechápal jsem to. Chodil jsem domů s pláčem,” popisuje. 


...

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vy ...

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

Irène Célestine Ngono je koordinátorka vesnických škol v regionu Baoro ve Středoafrické republice (SAR), která je v současnosti považována za druhou nejméně rozvinutou zemi světa. Jak vypadá život v takzvaném zhrouceném státě? „V běžném životě se zhroucený stát projevuje například špatným stavem silnic. Nyní, v období dešťů, je naprosto žalostný a jakékoliv cestování je velice nebezpečné,“ říká Irène a dodává, že prioritou by měla být hlavně bezpečnost. „V zemi není bezpečno. Jeden den dojde ke krveprolití tady, druhý den tamhle a tak pořád dokola. Obyvatelstvo je vystavené naprosté nejistotě.“ Zvlášť velkou výzvou je v SAR i vzdělávání, se kterým pomáhají i Češi z organizace SIRIRI. I dnes tu jsou některé školy prosté chýše z bambusu nebo slámy, některé učitele trápí hlad. „Učitelé jsou špatně placení,“ tvrdí Irène a vysvětluje, proč je to problém: „Učitel o sebe musí d ...

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.


Bára Schneiderová 10. 10. 2018

V posledních letech v České republice vzrůstají negativní emoce vůči cizincům a přistěhovalcům. Podpořit toleranci, rozmanitost a pokojné soužití se stává obtížným. Tým Czech Friendly se skládá z lidí z Ruska, Indonésie, Slovenska, Brazílie a Kazachstánu, kteří v Česku žijí již několik let. Z vlastní zkušenosti vědí, jak obtížné může být zabydlet se v novém domově. Rozhodli se tedy propojit lidi skrze zálibu, která je všem společná – jídlo. Máte rádi etnickou kuchyni? A víte, kam v Praze vyrazit na speciality z Indonésie, Ruska nebo třeba Kazachstánu? V projektu Czech Friendly (www.hithit.com/czechfriendly ) vám to poradí nejen aplikace a videa, ale třeba i tištěná mapa.

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.