Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Albínem v Africe: Jedni se jich bojí, jiní jim řežou části těla kvůli magii

 

albini big

leitnerovaJana Leitnerová
Autorka

Jana Leitnerová (*1987) vystudovala obory Český jazyk a literatura a Pedagogika na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se online komunikaci, sociálním sítím a krizové komunikaci.

17
června
2017

Vždy když vyjdou na ulici, hrozí jim násilí. Narodili se totiž jiní, trpí albinismem. Jejich tělo nevytváří melanin, takže jejich kůže je bezbarvá a mají často červené oči. Albíni po celém světě vzbuzují pozornost, jsou však místa, kde jim jde doslova o život. Organizace Under the Same Sun pomáhá lidem s albinismem v Tanzánii. A právě odtud nedávno přicestovaly do USA čtyři děti, které ve státech dostanou nové protézy rukou.  

Jedním z nich je Emmanuel Rutema, který přišel o jednu ruku a prsty na druhé během útoku z nenávisti. Pověrčivost v západoafrických komunitách je velká, někteří lidé považují albíny za zlo a útočí na ně, další skupinou jsou překupníci. Ti obchodují s kusy těl albínů, protože tamní šamani věří, že albíni v sobě mají magickou moc.

Obě tyto skupiny jsou zejména pro tamní děti velkým nebezpečím, neví, komu věřit a stydí se za to, kým jsou. „Všichni jsou neustále v napětí, jsou dlouhodobě traumatizováni. Jejich život je stále v ohrožení, nemohou nikam sami chodit a nikomu nevěří,“ popisuje pro Playground Ester Rwela, sociální pracovnice z organizace Under the Same Sun. Tato organizace se zaměřuje nejen na přímou pomoc obětem násilí, ale také na osvětu a vzdělávání lidí v Tanzánii, aby do budoucna násilí co nejvíce zabránili. Děti, které přijely do USA, získají spolu s protézami šanci na lepší život, pomohou jim totiž při každodenních úkolech. Bohužel však nedokáží zmírnit pocity zranitelnosti. 

Na problematiku porušování práv a násilí vůči lidem s albinismem v Africe upozorňuje také kampaň Open Society Foundations, ve které vystupují osobnosti z řad bojovníků za práva albínů. V mnoha částech Afriky se lidé s albinismem potýkají s diskriminací a násilím nejen ze strany společnosti, ale někdy dokonce ze svých rodin. „Podle odhadu úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva má až 1 z 5 000 lidí v subsaharské Africe (a 1 z 20 000 lidí v Evropě a Severní Americe) albinismus. V uplynulém desetiletí bylo ve 28 zemích v celém regionu přiblíženo 700 útoků proti osobám s albinismem – a to jsou jen ohlášené případy. Mnoho případů je neohlášeno kvůli tajnosti praktik čarodějnictví nebo účasti rodiny obětí, mezi jinými faktory,“ uvádí se na webu kampaně.

albini 1

„Pracujeme na to, aby se to, co se děje lidem s albinismem, stalo důležitým tématem pro veřejnost, pro vlády, pro náš region,“ přibližuje snahu zakladatel organizace The Albino Foundation Jake Epelle. „Velký problém je, že děti albíni nemají často povolen přístup do školy a nemohou se tak vzdělávat. Jsou tedy od dětství vyčleněni z kolektivu i společnosti,“ upozorňuje Jane Waithera, která se věnuje propagaci pozitivních příkladů soužití albínů v Keni. Právě osvětová kampaň, která má za cíl udělat z násilí a diskriminace albínů téma, chce pomoci k lepšímu vývoji neutěšené situace albínů v Africe.

 

O tom, jaké to je být albínem v Tanzánii, přinesl už loni svědectví reportér Jan Prokeš. V africké Tanzanii natáčel a fotil pro Český rozhlas Plus. Přibližný počet lidí s albinismem v Tanzanii je 300 tisíc, kojenci-albíni jsou zabíjeni a ti, kteří přežijí, zažívají přehlížení a násilí. Jako dospělí trpí diskriminací a k tomu všemu bojují s dalším velkým nepřítelem – rakovinou kůže.  Reportér Jan Prokeš se tam tehdy setkal s Josephatem Tornerem, mezinárodně respektovaným bojovníkem proti diskriminaci albínů. V proti-rasistické kampani se snaží získat na svou stranu vlivné osobnosti. Politiky, podnikatele, náboženské lídry i šamany. 

"Lidé věří například tomu, že pokud se narodíte s bílou kůží, nejste lidská bytost, ale třeba duch. Mnozí nechápou, jak může černoška porodit bílé dítě. Výsledkem tohoto stigmatu jsou pak i útoky a vraždy, spáchané na albínech. Mnoho lidí s albinismem zavraždili hned po jejich porodu. Další pak vyhnali z jejich komunit," řekl pro Český rozhlas Plus Josephat Torner.

albini 2

V Česku žijí podle dostupných informací asi dvě stovky lidí s albinismem, nevíme o žádném případu násilí vůči nim. Albíni však patří mezi skupinu lidí, kteří svojí odlišností přitahují pozornost. Pokud znáte albína nebo albínku, či vy sami mezi ně patříte a chtěli byste se o svůj příběh podělit, ozvěte se nám. Některé z příběhů českých albínů si můžete přečíst na volně dostupném webu.

Foto: FB Under the Same Sun

Čtěte dále

„Uprchl jsem před radikály. Zde mě považují za jednoho z nich,“ říká jezídský umělec

Pětadvacetiletý umělec Dachil Sado pochází ze severního Iráku z pronásledované komunity Jezídů. Po sérii útoků a poprav ve svém okolí se rozhodl vlast opustit. Do Berlína přišel v lednu 2015 a Německo mu udělilo azyl. Po příjezdu do Evropy ho však překvapily postoje části veřejnosti: „Z Iráku jsem utekl kvůli radikálním islamistickým skupinám a pak přijdu sem, kde se na mě lidé dívají, jako bych byl jedním z těch radikálů.“ Dachil se v Německu začal věnovat umění a v říjnu nastupuje na prestižní uměleckou školu Weissensee. Aktuálně má do 21. září výstavu v brněnské Galerii Klubovna. Jak se žije Jezídům v Iráku a proč jsou napříč historií pronásledovaní? Jaké byly Dachilovy začátky v novém domově? Proč se začal věnovat umění a z jakého důvodu mu vadí označení „uprchlík“? I o tom je následující rozhovor.


Lukáš Houdek 2 ...

Vyrůstala s afroamerickými bratry. “Nežila jsem s barvami,” říká

Elenini rodiče, kteří byli běloši, v roce 1969 adoptovali dva čtyřměsíční chlapce afroamerického původu. Elena Kennedy se narodila o rok později. Rodina tak vznikla jen dva roky poté, kdy byly zrušeny zákony zakazující mezirasová manželství, a pouhých pět let od přijetí zákona o občanských právech, který zakázal diskriminaci na základě rasy a rasovou diskriminaci ve školách. „Mnoho lidí se mě za ta léta ptalo, jaké to bylo vyrůstat s afroamerickými bratry. Nudná pravda je, že moje rodina byla úplně normální. Jenom já jsem bílá. Moji adoptovaní bratři jsou černí,“ říká Elena. Přiznává ale, že ačkoliv jsou sourozenci, nedívá se na ně společnost stejně a stále se objevuje řada situací, kde je na její bratry pohlíženo odlišně.


Marie Škardová 20. 9. 2017

"Škola by neměla být izolovaným ostrovem," říká expert Hruda

„Je stále důležitější, aby škola odpovídala reálnému životu a reálným potřebám. Dovednosti získáváme jednoduše tím, že jsme jejich přijímání vystaveni. Větší variabilita dává i příležitost poznat rozdílné názory, postoje a role,“ říká k inkluzivnímu vzdělávání Tomáš Hruda. Je absolventem ekonomie a mezinárodních vztahů na FSV UK. Mimo jiné působil také jako náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství. Je spoluzakladatelem projektu Education Republic, který si klade za cíl podporovat pravidelné vzdělávání jako nedílnou součást života. Ve škole by se podle něj mělo více pracovat se vstupní motivací, která má obrovský vliv na výsledek učení. „Do školy nechodíme, abychom dokazovali, co všechno umíme. Chodíme tam, abychom se naučili něco nového,“ dodává.


Klára Malá 19. 9. 2017

...

HateFree Zone: Síť míst bez násilí a nenávisti!

HateFree Culture představuje vznikající síť zón bez násilí a nenávisti. Ty vznikají po celé České republice pod značkou HateFree Zone.


HateFree Culture 11. 2. 2015

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.