Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Přijďte k nám na kafe!“ vzkazují královéhradečtí Romové

 

prijdtenakafe big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

29
května
2017

Královéhradecký kraj přišel s nápadem, jak se pokusit nabourávat předsudky mezi Romy a většinovou společností. Protože vnímá jako klíčové prasknutí vlastní bubliny a osobní setkání, spustil projekt Přijďte k nám na kafe, kdy členové většinové společnosti navštěvují romské domácnosti a nad hrnkem kávy se vzájemně poznávají. „Prostřednictvím pozvání na kávu se sejdou rodiny, které k tomu v běžném životě nemají příležitost,“ vysvětluje pro HFC Lenka Staňková z Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. „Pocházejí z jiného sociálně-kulturního prostředí a vzhledem k přítomným stereotypům a předsudkům by měli z komunikace vzájemné obavy, ale přesto se chtějí něco dozvědět o tom druhém,“ dodává. To kvituje také Iveta Kokyová, první z romských hostitelek. A nemůže si návštěvu vynachválit.

Vlastní zkušenost

S myšlenkou vzájemného poznávání se jako prostředku k bourání bariér přišla romská psychoterapeutka Andrea Tibenská, která pro něj získala důvěru úřadu a společně pak ve spolupráci s několika neziskovými organizacemi začali s náborem zájemců. „Podporujeme projekty, které mají z našeho pohledu smysl. I když se jedná o malý, spíše komunitní a celkem nenákladný projekt, vidíme v něm velký potenciál,“ říká Staňková. „Předsudky a postoje, které jsou u velké většiny z nás, jsou většinou převzaté. Tento projekt umožní zúčastněným osobám utvořit si svůj vlastní názor na základě své vlastní zkušenosti,“ doplňuje.

To potvrzuje také Iveta Kokyová, která byla mezi prvními, kteří se do projektu zapojili. „Manželé k nám přišli, představili se, usadila jsem je ke stolu a začali si povídat. Řekli nám o sobě spoustu informací a my o nás. Povídání bylo moc příjemné, jsou to fajn lidi. A něco málo se od nás naučili romsky,“ usmívá se. Iveta Kokyová také byla překvapena mediálním zájmem, díky kterému se podle ní podaří s možností takových setkání seznámit širokou veřejnost. Za to by i ona sama byla ráda, protože si uvědomuje, že osobní zkušenost může případné vzájemné napětí zmírnit. „Osobně vnímám, že každá snaha, byť malá, se počítá a má pro mě velký význam,“ zdůrazňuje.

Obrušovat hrany svých postojů

„Chceme, aby se lidé více poznali, bavili se spolu navzájem o tom, jak žijí a tím obrušovali hrany svých postojů, které mnohdy nevznikají na reálném základě, ale na základě dojmů a zobecňování,“ mluví o cílech projektu Lenka Staňková. Podle ní se sice projektu nepodaří změnit protiromské nálady v části společnosti, ale věří, že v rámci lokální komunity by efekt mít mohl. „Přáli bychom si, aby projekt inspiroval k dalším zajímavým aktivitám, které by pomohly bourat předsudky, jež máme navzájem,“ říká. To se podle ní povedlo právě v případě jedné z prvních návštěv, kdy se rodiny spřátelily a domluvily se na dalším společném programu – tentokrát bez asistence úřadu. Přestože zatím se jedná o návštěvy v romských domácnostech, může se situace příště vyměnit a Romové půjdou na návštěvu k příslušníkům majority.

K překvapení organizátorů se zatím do projektu moc nechce romským hostitelům, zatímco neromských zájemců o návštěvu romské rodiny přibývá. Romové mají podle nich obavy. V nejbližší době se ale uskuteční další dvě návštěvy a Lenka Staňková věří, že bude zájemců přibývat a lidé si budou posezení u kávy vzájemně doporučovat.

Jste z Královéhradeckého kraje a rádi byste se do projektu zapojili? Přihlásit se můžete ZDE.

Foto: Repro ČT

Čtěte dále

„Češi se starají sami o sebe, zároveň nejsou ignoranti,” říká Ukrajinec žijící v Praze

Viktor Tverdochlibov pochází z Ukrajiny, v Česku žije pět let. Usadil se na pražském Žižkově. Patnáct let prožil na Slovensku, kde studoval žurnalistiku, dnes se věnuje hudbě. Na Ukrajinu, ze které odcházel, vzpomíná dramaticky. „Běžně se střílelo na ulicích. Problémy se totiž mnohdy řešily násilím. Policie v podstatě neexistovala, ona sama byla největší mafií,” říká. Dodává však, že mu při poslední návštěvě došlo, jak moc se změnila a že Charkov, ze kterého pochází, je moderní evropské město. A změnili se podle něj i lidé, zejména kvůli válce. Vnímá je jako semknutější. „Spojilo je to. Nyní jsou k sobě o dost tolerantnější - ať už z pohledu subkultur, tak různých sociálních prostředí. Všichni se snaží vycházet, snaží se být milí. Což byl pro mě nezvyk,” přiznává. Dnes za svůj domov považuje Prahu a zejména „špinavý Žižkov”, jak říká. „ Před pár měsíci jsem se v ...

Čelí výhrůžkám, byl pobodán nožem. Německý starosta nadále začleňuje uprchlíky. A má úspěchy

„Nemůžeme vyřešit všechny problémy milionů uprchlíků ve světě, ale můžeme udělat to nejlepší, co svedeme, pro to, aby se věci zlepšily. Myslím, že jsme to udělali a nesemlelo nás to,” říká Andreas Hollstein, 55letý starosta západoněmeckého městečka Altena, které je dáváno za příklad úspěšné integrace nově příchozích. Obec o 17 tisících obyvatelích totiž od roku 2013 dobrovolně přijala na 450 uprchlíků, které se snaží pomocí inovativních přístupů, a zejména respektu a principu aktivního sousedství, začlenit do společnosti. A má úspěch. Nyní se také obec spolu se starostou stali finalisty prestižní Nansenovy ceny, kterou každoročně uděluje UNHCR.


Lukáš Houdek 19. 9. 2018

„Dnes mi třískli hlavou o zeď.” Systém na odhalení šikany zachytil 2000 zpráv. Používá ho už 1000 škol

Přes dva tisíce nahlášení rizikového chování za poslední rok prošlo systémem Nenech to být. „Vím, že se chce zabít,” nebo „Mám o ni strach, hodně se pořezala,” jsou jen příklady ze stovek příběhů. Platforma vytvořená brněnskými teenagery funguje již na více než tisícovce škol po celé České republice. Ty se do ní mohou zdarma registrovat a aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Funguje jako online schránka důvěry na adrese www.nntb.cz. Nechává tak anonymně promluvit ohrožené děti, jejich spolužáky i rodiče. Po konci loňského školního roku se autoři platformy, která má záštitu MŠMT, rozhodli veškerá nahlášení analyzovat a ukázat, s jakými problémy se děti skrz službu Nenech to být svěřují.


HateFree Culture 18. 9. 2018

„Někteří násilí ze strachu z jinakosti ospravedlňují ochranou křesťanských hodnot. To si odporuje,” říká katolický kněz

Chebský farář Petr Hruška je spoluzakladatelem mobilního hospice, držitelem ocenění za péči o nemocné, běžcem, hráčem geocachingu a prototypem velmi otevřeného katolického kněze. Role církve v dnešní společnosti pro něj spočívá v předávání moudrosti, důrazu na pospolitost, nabízení možnosti někam patřit a ve službě chudým, trpícím a žijícím na okraji společnosti. Proč podle něj některá témata tak dramaticky rozdělují společnost, církve i samotné lidi v jedné církvi? „Jednou z hlubších příčin tohoto rozdělení je, dle mého, strach z jinakosti. Myslím, že tento strach často pramení z neznalosti vlastní identity či z nedostatečného zakořenění v ní,“ líčí farář Hruška. Podle něj je stálou výzvou náboženství vyrovnávat se s fundamentalismem a politickým zneužitím náboženských myšlenek.


Jiří Pasz 18. ...

  

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.