Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Nenech to být!“ burcují studenti střední školy svoje okolí

 

sikana big

leitnerovaJana Leitnerová
Autorka

Jana Leitnerová (*1987) vystudovala obory Český jazyk a literatura a Pedagogika na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se online komunikaci, sociálním sítím a krizové komunikaci.

5
dubna
2017

Studují brněnské gymnázium a už delší dobu se věnují podnikatelským projektům v online, aplikace Nenech to být tedy není jejich první projektem. Je však tím prvním, který má primárně za cíl pomáhat. „Při snaze s něčím přijít mě napadla právě šikana,“ říká pro HFC jeden ze zakladatelů Jan Sláma. Se spolužáky přichází s jednoduchým řešením, jak nahlásit šikanu a tím přispět k řešení krizových situací.

nntb 3

‚Nemlčte, udělejte něco!‘ vyzývají skrze aplikaci

Samotný pojem šikana přímo v aplikaci studenti nepoužívají, slouží k nahlášení faktu, že se ‚někdo ve třídě necítí dobře‘. „Zaměřujeme se pak na mlčící většinu, která není se situací spokojená, ale zároveň se bojí zapojit do přímé podpory utiskovaných. Navíc se neptáme na agresora, takže uživatel ani nežaluje,“ popisuje Honza. Web může použít jak student, rodič i učitel.

nntb 2

S kyberšikanou, která je s růstem sociálních sítí a online komunikace častá, se aplikace umí popasovat, ale pouze za podmínky, že k ní dochází ve třídním kolektivu. Honza připouští, že tématu kyberšikany se věnují taky, i když teď aktuálně neznají žádné speciální řešení, jak s ní bojovat. „NNTB se teď dostalo z malého neziskového projektu proti šikaně někam úplně jinam, a je třeba to tak taky brát. Pro budoucí rozvoj zakládáme firmu a na vývoj dalších systémů již budeme potřebovat investice. Plánujeme něco trochu většího a pak se možná po nabrání dostatku zkušeností podíváme i na kyberšikanu. To téma nás zajímá,“ nastiňuje plány Honza.

Osobní zkušenost s šikanou

Podle výzkumů z roku 2016 se se šikanou setkává nějakým způsobem 9 z 10 dětí. Setkali se s ní Honza, David i jejich další kolega Pavel. „Dostali jsme se s ní do kontaktu hodně v našem okolí, třeba na základní škole, odkud jsem odešel na víceleté gymnázium Vídeňská v Brně. Až na výjimky jsem byl ale spíše součástí té mlčící většiny. Díky určité empatii jsem pak všechny utiskované podporoval a snažil se jim ukázat, že ta škola není jen černobílá. Až na motivaci jsem ale více nezmohl. Osobně jsem byl asi taky někdy na prvním stupni jejím terčem, ale to si už moc nevybavuji,“ popisuje Honza.

nntb 1

Dá se podle Honzy dneska šikaně vůbec vyhnout? „Myslím, že nějaké razantnější nenávisti a sociálním problémům se vyhnout dá, ale člověk nesmí vyčuhovat. Pokud jste ‚mrtvá ryba plující s proudem‘, jen těžko někoho zaujmete dostatečně na to, aby se do vás začal navážet. Je však otázkou, zda taková ‚mrtvá ryba‘ opravdu žije. Jakmile jste v něčem jiní, vždycky se najdou jedinci, kteří si vás v negativním slova smyslu všimnou,“ rozvádí myšlenku Honza.

Studenti, odborníci, Youtuber a ministerstvo

Tým lidí, kteří stojí za inovativním způsobem, jak řešit šikanu na školách, nepatří k největším. Kluci v podstatě začínali ve třech, později tým rozšířili „Úplně na začátku já, Pavel Ihm a David Špunar a postupně jsme přibrali programátory Jakuba Pekára, Ondřeje Gonzora a Tomáše Janouška,“ vyjmenovává Honza. S vývojem jim pomáhali také odborníci, Lenka Skácelová z Pedagogicko-psychologické poradny v Brně nebo vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský a pracovníci ministerstva školství, včetně ministryně Kateřiny Valachové. Vynechat nejde ani výraznou pomoc od youtubera Nejfakea. „Zpropagoval nás mezi dětmi,“ oceňuje pomoc Honza a doplňuje, proč pro spolupráci oslovil právě jeho: „Zastává názor, že tvář ani jméno nejsou důležité, podstatná je myšlenka a názor. Sám navíc ve svých videích o šikaně několikrát mluvil a děti se na něj obrací s prosbou o radu.“ 

 

Po spuštění projekty přišly pozitivní ohlasy a spousta mediálního zájmu. Honza s Davidem se dostali do hledáčku několika televizí, včetně ČT24, rádií, novin a spousty internetových magazínů v čele s Aktuálně.cz, Novinami či iDnes, fanoušky už sbírají také na sociální sítí Facebook a návštěvnost webu roste. Přišly však i reakce, které Honzu překvapily. Týkaly se úvodní plochy jejich webu. „Je děsivé, kolik lidí mě upozornilo na fakt, že na úvodní ploše je dítě tmavší pleti s tím, že ‚riskujeme pozitivní ohlasy‘,“ říká Honza a dodává: „S každým dalším varováním jsem si byl jistější, že úvodní fotku nebudeme za žádných okolností měnit.“

Foto: archiv Jana Slámy, Pixabay

 

Čtěte dále

Meda se narodila se vzácným syndromem. „Problém jsem měla já, ne ona. Je těžké si to přiznat,” říká její matka

Meda Slezáková se narodila se vzácným syndromem oculo dento digitální dysplázie (ODDD). „Podle statistiky postihuje jednoho člověka z deseti milionů a na světě je popsáno jen několik stovek případů. S naší diagnózou jsme si připadali ztracení. Většina lékařů ji také slyšela poprvé,“ říká maminka Medy Petra a dodává že mezi symptomy mohou patřit potíže se zrakem, srostlé prsty na rukou, zuby bez zubní skloviny a neurologické potíže. „Když jsem měla před sebou ten bezbranný flekatý uzlíček, bála jsem se, že se bude trápit. Na vzhled je pořád kladen velký důraz. Jenže je tu také osobnost a vím, že to říká každý rodič, ale Meda je prostě bourák, má charisma a veselou povahu,“ vypráví. Jak si Meda a její rodina vedou v jejích dvou a půl letech a po sedmi hospitalizacích? 

Jiří Pasz 28. 5. 2020

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat. Naštěstí jich nebylo mnoho. 

Adéla Gálová 27. 5. 2020

„Debaty by neměly probíhat o nás bez nás,“ říká šestnáctiletá autistka

„My autisté jsme úplně normální lidé s normálními potřebami. Ale ano, je pár věcí, které mě od většiny lidí trochu odlišují. Co se každodenního života týče, tak se můj Asperger projevuje hlavně něčím, čemu se říká speciální zájem. Speciální zájmy jsou zájmy, do kterých je člověk úplně zažraný a ví o nich téměř vše,“ popisuje šestnáctiletá Kateřina Doudová, která si říká Dodo. Mezi její speciální zájmy patří především kyborgismus, věnuje se také kresbě. „Přidruženou komplikací k mé citlivé autistické duši jsou však panické ataky a nadměrné, až chorobné přemýšlení o různých problematikách. 

Marie Škardová 26. 5. 2020

„Práci máme rádi. Lidé ji neoceňují, berou to jako samozřejmost,“ říká popelář

Roman Hájek je popelářem už 26 let. „Ani já, ani kolegové se nestydíme říkat, že jsme popeláři, my tu práci máme rádi,“ říká a dodává, že se ale zároveň nesetkává ani s oceněním své práce: „Lidi naši práci berou jako samozřejmost. Moc si neumí představit, jak by to vypadalo, kdyby se neodvážely odpadky.“ Podle Hájka to popeláři nejvíce schytávají od nervózních řidičů. „Někdy to jsou nervy i pro nás, samozřejmě. Hlavně když na nás auta troubí nebo i někdy řidiči vylezou ven a jsou sprostí: ,vypadněte už tady odtuď a tak,“ popisuje denní střety se spěchajícími řidiči. 

Jiří Pasz 21. 5. 2020

Jazyková bariéra je často jedním z důvodů, proč se bojíme nebo ostýcháme s někým navázat řeč nebo vztah. Amanda Moore, studentka základní školy v Kalifornii, tenhle problém ale vyřešila velmi jednoduše. Použila online překladač od Google. Proč?

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.