Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Reakce babičky na coming out transgender vnuka dojímá internet

 

gavin big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

8
března
2017

Když se dnes dvacetiletý Gavin ve svých jedenácti rozhodl svěřit svému okolí s tím, že se narodil do nesprávného těla, padla jeho volba jednoznačně na jeho babičku Elaine. „Gavin ke mně jednoho večera přišel a že chce se mnou mluvit. Měla jsou v sobě už jedno pivo, a tak jsem byla unavená a byla jsem v posteli,“ vzpomíná babička Elaine. „Babi, musím ti něco říct. Chci být kluk,“ řekl tehdy. A babička mu na to pohotově odpověděla: „To my všichni, nemyslíš? Protože chlapi mají lepší život než my.“ Podle Gavina pak babička vstala a šla ho políbit. „Řekla: 'Miluju tě, ať jsi, kdo jsi.' A šla si zase lehnout, byla naštvaná, že jsem ji vytáhl z postele,“ směje se. Jejich společné video nyní svou bezprostředností dojímá diváky po celém světě.

Elaine vzpomíná, že o tom pak v posteli přemýšlela a řada věcí jí začala docházet. „Začalo to dávat smysl, protože jsi byl sklíčený, pamatuješ? Bylo vlastně hezké, že jsme konečně věděli, čím to bylo. A mohli jsme ti pomoct,“ říká v intimním videu svému vnukovi. A dodává, že i přes závažnost nově nabyté informace ji nikomu neprozradila. „Někdy umím udržet tajemství,“ dodává.

„Bál jsem se, že se mě zřeknou. Věděl jsem ale, že když to jako první řeknu babičce, budu mít nějaké útočiště, kdyby to dopadlo špatně,“ popsal své pocity Gavin pro Buzz Feed. Přestože se dnes 87letá Elaine do té doby s transgender tematikou nikdy nesetkala, byla to právě ona, kdo vnuka celým coming outem provázel a byl mu neustále oporou.

gavin1

Gavin: "Moje babička Elaine a já, když mi byly 3 týdny."

Deprese, sebepoškozování a babička Elaine

Ve chvíli, kdy přišla dívčí puberta, začal Gavin propadat depresím se sklonem k sebepoškozování. „Deprese mám i dnes,“ říká. „Vím ale, že prostě procházím špatným obdobím, ale nevzdávám to. A vím, že nejsem sám.,“ dodává. S podporou Elaine se také konečně vyoutoval své matce Julii, která k jeho překvapení celou věc vzala pozitivně a obratem Gavina objednala na specializovanou londýnskou kliniku, aby začali plánovat proces přeměny. „Má rodina i přátelé reagovali všichni pozitivně. Vlastně úplně opačně, než jsem se obával, že budou,“ vysvětluje pro HFC Gavin. Byla to opět babička Elaine, kdo byl přítomen, když byla Gavinovi podána první testosteronová injekce v roce 2015. „Teď je tomu zrovna patnáct měsíců, co užívám testosteronové injekce,“ dodává pro HFC. 

gavin2

Gavin: "Moje babička Elaine a já. Má pvní testosterovoná injekce."

Youtube podpora

Gavin se dnes snaží šířit skrz svůj příběh povědomí o problémech, se kterými se translidé setkávají. „Natáčím Youtube videa, abych se dostal k ostatním, kteří si procházejí tím, čím dříve já, a pomohl jim,“ líčí v rozhovoru pro HFC. „Když jsem sám procházel tím vnitřním bojem, zapnul jsem právě Youtube a sledoval příběhy ostatních translidí. Strašně mi to pomohlo, protože jsem měl pocit, že v tom nejsem sám,“ doplňuje Gavin.  

Dnes Gavin spolupracuje například s organizací Fixers, která pracuje na poli osvěty mezi mladými lidmi a podpory pro mladé členy LGBT komunity. „Přál bych si, aby se ostatní translidé dokázali k mým videím vztáhnout a doufám, že mohou pomoci lidem pochopit, jaké je být trans and kolik podpory potřebujeme,“ věří Gavin. Je to právě i jeho babička Elaine, která může být inspirací bezpočtu rodin, které řeší podobné složité situace.  

„Nejdůležitější věc, která mi došla během procesu přeměny, je, že mě lidé milují takového, jaký jsem,“ uzavírá.

gavin3

Gavin: "Já - jeden rok a tři měsíce na testosteronu." (Foto: Amy-Jayne Davies Photography)

Mrkněte níže na celé Gavinovo video s babičkou Elaine!

 
Foto: Archiv Gavina Cueta

Čtěte dále

Meda se narodila se vzácným syndromem. „Problém jsem měla já, ne ona. Je těžké si to přiznat,” říká její matka

Meda Slezáková se narodila se vzácným syndromem oculo dento digitální dysplázie (ODDD). „Podle statistiky postihuje jednoho člověka z deseti milionů a na světě je popsáno jen několik stovek případů. S naší diagnózou jsme si připadali ztracení. Většina lékařů ji také slyšela poprvé,“ říká maminka Medy Petra a dodává že mezi symptomy mohou patřit potíže se zrakem, srostlé prsty na rukou, zuby bez zubní skloviny a neurologické potíže. „Když jsem měla před sebou ten bezbranný flekatý uzlíček, bála jsem se, že se bude trápit. Na vzhled je pořád kladen velký důraz. Jenže je tu také osobnost a vím, že to říká každý rodič, ale Meda je prostě bourák, má charisma a veselou povahu,“ vypráví. Jak si Meda a její rodina vedou v jejích dvou a půl letech a po sedmi hospitalizacích? 

Jiří Pasz 28. 5. 2020

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat. Naštěstí jich nebylo mnoho. 

Adéla Gálová 27. 5. 2020

„Debaty by neměly probíhat o nás bez nás,“ říká šestnáctiletá autistka

„My autisté jsme úplně normální lidé s normálními potřebami. Ale ano, je pár věcí, které mě od většiny lidí trochu odlišují. Co se každodenního života týče, tak se můj Asperger projevuje hlavně něčím, čemu se říká speciální zájem. Speciální zájmy jsou zájmy, do kterých je člověk úplně zažraný a ví o nich téměř vše,“ popisuje šestnáctiletá Kateřina Doudová, která si říká Dodo. Mezi její speciální zájmy patří především kyborgismus, věnuje se také kresbě. „Přidruženou komplikací k mé citlivé autistické duši jsou však panické ataky a nadměrné, až chorobné přemýšlení o různých problematikách. 

Marie Škardová 26. 5. 2020

„Práci máme rádi. Lidé ji neoceňují, berou to jako samozřejmost,“ říká popelář

Roman Hájek je popelářem už 26 let. „Ani já, ani kolegové se nestydíme říkat, že jsme popeláři, my tu práci máme rádi,“ říká a dodává, že se ale zároveň nesetkává ani s oceněním své práce: „Lidi naši práci berou jako samozřejmost. Moc si neumí představit, jak by to vypadalo, kdyby se neodvážely odpadky.“ Podle Hájka to popeláři nejvíce schytávají od nervózních řidičů. „Někdy to jsou nervy i pro nás, samozřejmě. Hlavně když na nás auta troubí nebo i někdy řidiči vylezou ven a jsou sprostí: ,vypadněte už tady odtuď a tak,“ popisuje denní střety se spěchajícími řidiči. 

Jiří Pasz 21. 5. 2020

  

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.