Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Pákistánec otevřel u Bílého domu restauraci. Lidé bez domova jedí zdarma. Ročně rozdá 16 tisíc obědů

„Přijet do Ameriky byl sen. První práce, kde jsem zakotvil, byla čerpací stanice na severovýchodě Washingtonu. Tam jsem viděl bezdomovce, jak hledají jídlo v popelnicích,” vzpomíná Kazi Mannan, pákistánský imigrant, který už několik let žije v USA. „Tehdy jsem si řekl, že jestli jednou budu mít restauraci, otevřu jim dveře,” dodává. A to přesně o několik let později udělal. Když se mu podařilo našetřit dostatek peněz, otevřel si malou nárožní pákistánsko-nepálsko-indickou restauraci jen pár bloků od Bílého domu. Kromě klasicky platících strávníků do ní zve také lidi bez domova a snaží se je ujistit, že se mohou kdykoliv vrátit. Ročně tak zdarma vydá na 16 tisíc jídel. Rád by skóre zvýšil o šest tisíc. Díky svému altruismu si získává respekt okolí, zejména těch, kterým se snaží pomoci.


Lukáš Houdek 13. 10. 2018

V důchodu a s tetováním. Mladická nerozvážnost? Pro řadu seniorů pozdní splněný sen

„Mám tetování. Byl to dárek od mých vnoučat. Pozvala mě na výlet do Amsterdamu. A tam jsme se bavili o tom, jestli by se mi tetování líbilo. A já řekla, že ano,” vypráví paní Albertina, která si své první tetování pořídila teprve loni. Nechala si na zápěstí vytetovat labuť. „Protože u labutího páru, když jedna z nich zemře, druhá zůstane už navždy sama,” pokračuje a dodává, že si ji vybrala právě proto, že ji charakterizuje, jelikož už její manžel zemřel. Je jednou ze seniorů, kteří se nechali spolu se svým tetováním fotografovat dvojicí nizozemských umělkyň, aby ukázali, jaké je stáří s tetováním, které stále množství lidí vnímá jako mladistvou nerozvážnost. „Téměř každý předpokládá, že mají tetování už od mladých let, naprostá většina lidí v naší knize si ho však nenechala udělat dříve než před deseti lety. Někteří z nich si pořídili své tetování až po osmdesátce,” vysvětluje v rozhovoru pro HFC Marion Duimel. Jednou z nich je také Toos. Ta se v momentě, kdy se začala cítit jako stařenka, rozhodla nechat si potetovat obě paže. A protože jí baví provokovat, nosí často tílko, aby byly dobře vidět. „Rády bychom ukázaly, že člověk není nikdy dost starý na to, aby si ho pořídil,” říká ke svému záměru fotografka Marion.


Lukáš Houdek 7. 10. 2018

„To dítě rozmazlujete,“ pronesla cizí žena k matce s dítětem v nosítku. Ta sepsala emotivní zpověď

„Nošením svoje dítě rozmazlíte a nikdy se nenaučí být nezávislé,“ utrousila před časem neznámá žena k adoptivní matce Kelly Dirkes z amerického Washingtonu, která se svou malou dcerkou v nosítku nakupovala v místním supermarketu. V tu chvíli Kelly nijak nezaregovala, pouze políbila svou dcerku na hlavičku, na cizí ženu se usmála a dál se věnovala nakupování. Později však na Kelly, která adoptovala dvě holčičky a obě s Downovým syndromem, slova cizí ženy o rozmazlování dolehla a rozhodla se na ně zareagovat otevřeným dopisem. V něm popsala, jaká je ve skutečnosti jejich situace a s čím se její dcera dosud vyrovnává. Přestože ho napsala už před dvěma lety, do pozornosti veřejnosti i médií se dostal nyní.


Kateřina Gamal Richterová 27. 9. 2018

Oddanost 6leté dívky paralyzovanému otci, jehož opustila žena, dojímá svět

Poté, co Tian Haicheng z čínské provincie Ningxia skončil před dvěma lety po nehodě taxíku, ve kterém jako klient jel, na vozíku. Došlo u něj k ochrnutí od prsou dolů. Po nedlouhé době od nehody ho pak po sedmi společných letech opustila manželka se synem. „Jednoho dne mi řekla, že odjíždí na pár dní za matkou. Nikdy se ale nevrátila a vzala s sebou i našeho syna,” uvedl. Žena s ním zanechala dnes šestiletou dceru jménem Jia Jia. A ta nyní dojímá svět péčí, jakou ve svém velmi nízkém věku otci věnuje. Je to právě ona, kdo se o něj po většinu času vedle prarodičů stará.


Lukáš Houdek 8. 10. 2018

Chlapec uprchl s rodinou ze Sýrie. Na ulici ho objevila režisérka, dnes je filmovou hvězdou

„Byl jsem ohromený, úplně ohromený,“ vypráví 13letý Zain Al Rafeea, když mu ve stoje aplaudoval plný sál na filmovém festivalu v Cannes. Zain se totiž stal hlavní postavou oceňovaného snímku Kafarnaum libanonské režisérky Nadine Labaki. Ač je z něj v současnosti filmová hvězda, jeho život poznamenala válka v Sýrii. Když mu bylo šest let, odešel se svou rodinou z rodné země do sousedního Libanonu. Tam šestičlenná rodina roky žila ve stísněném bytě, Zain spal na staré matraci a vzpomínal na školu, kterou miloval a do které chodil naposledy v Sýrii. Zainův život se změnil, když ho na jedné z bejrútských ulic zahlédla režisérka Nadine Labaki a obsadila ho do svého připravovaného filmu. Rodině bylo poté povoleno přesídlit se do Norska a začít nový život tam. Zain nevylučuje, že zůstane u herectví, teď je však nejšťastnější, že může zase chodit do školy.


Kateřina Gamal Richterová 3. 10. 2018

94letý muž roky rozdává kolemjdoucím čokolády. Rozdělil jich už 6000 a lidé ho milují

Čtyřiadevadesátiletý Bob Williams, veterán druhé světové války z americké Iowy, už více než dekádu rozdává kolemjdoucím v městečku Long Grove čokolády. Jen tak. Každou sobotu se totiž vydá do obchodu, kde je vše k dostání za pouhý dolar, a pořídí krabici velkých čokolád. První dvě věnuje pokladní, třetí dostane osoba, která stojí za ním, zbytek pak rozdá cestou domů. Tamní komunita mu vedle jména říká jednoduše Candy Man. Obyvatelé se shodují, že je jednou z nejdůležitějších postav v obci, protože spolu s čokoládami rozdává radost a učí druhé k tomu stejnému. „Vykouzlí jim to úsměv na tváři,” usmívá se Bob Williams. „A mně to prostě dělá radost,” dodává. „Je skvělý, lidé ho milují,” hodnotí ho jeden z obyvatel městečka. „Je prostě strašně štědrý. Pokaždé utrousí vlídná slova,” přidává další. Tento bývalý učitel dosud podle odhadů rozdal na 6000 čokolád.


Lukáš Houdek 26. 9. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.