Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Nejistota po šikaně ji přivedla k bulimii. Našla se ve studiu, svůj život mapuje v tetování

Nejistota po šikaně ji přivedla k bulimii. Našla se ve studiu, svůj život mapuje v tetování

„Skoro rok jsem denně jedla v podstatě jeden jogurt a jedno jablko, nebo vařenou zeleninu. Když jsem toho snědla víc, šla jsem to vyzvracet,” vzpomíná téměř třicetiletá Adina žijící v Praze. Snažila se tak změnit své domnělé nedostatky. Nejistotu v ní vzbudila dlouholetá cílená šikana svých spolužaček, která nejprve začala jejím ignorováním, posměšky a pomluvami, později přerostla ve fyzické projevy. „Jdeš po chodbě, po které jdou taky ostatní holky v řadě, a všechny do tebe vrazí,” vykresluje. Zamykaly ji na záchod, aby zameškala výuku, nebo jí schovávaly věci, případně lily jogurt do tašky. Tiskly také její fotky z tehdy populární online seznamky, doplnily je o různé vzkazy nebo nadávky a rozvěsily po chodbách školy. Adina předstírala, že to s ní nic nedělá. Uvnitř se tím ale velmi trápila. Později v Praze absolvovala práva, dnes studuje svůj vysněný obor na Fakultě humanitních studií, kde se našla. Z poruchy příjmu potravy se dostala teprve nedávno. „Dokázala jsem se od toho úplně oprostit až tak v sedmadvaceti. Kdy jsem si naplno uvědomila, že všechna ta krása nám odmalička prezentovaná, je jen pozlátko a reklama. Diktát krásy. Teď je mi skoro třicet, přestala jsem si barvit vlasy a už mě netrápí, jestli vypadám dostatečně reprezentativně,” říká. V hledání sebe sama jí pomáhají také četná tetování. Kolik jich na těle má, sama neví. „Odkrývám jimi své vrstvy. Jsou to, co jsem já,” vysvětluje. „Je to projev sebeidentifikace a svobody dotvořit si tělo. Čím víc těch tetování mám, tím víc jsem to já.”


Lukáš Houdek 9. 1. 2019

Sáhnutí na zadek, pusa nebo objetí ve fotbale. Češi upozornili na diskriminaci LGBT v Rusku, získali zlato

Vánoce nahrávají dárcovství. Češi přes svátky obdarovali tisíce potřebných

„Vánoce jsou svátky klidu, míru a pohody, ale také pomoci druhým. Lidé jsou obecně více naladění na vlnu solidarity a tudíž více otevření charitě,” uvádí Karolina Emanuelová z organizace ADRA ČR. „Dosavadní objem nakoupených darů v našem e-shopu eDonation.cz se v uplynulých týdnech vyšplhal na částku 326 tisíc korun,” dodává pro HFC. Některé z českých organizací proto nabízejí vánoční sbírky nebo dárkové certifikáty, kterými můžete potěšit blízké a navíc udělat dobrý skutek. Od ADRY tak můžete koupit hejno slepic s kohoutem do poválečného Mosulu v Iráku, obědy pro malé školáky v Bangladéši nebo pitnou vodu rodině v Etiopii.


Marie Škardová 3. 1. 2019

„Byl jsem namachrovaný. Na vozíku jsem rychleji dospěl,“ říká 22letý Ondra

„Byl jsem namachrovaný. Na vozíku jsem rychleji dospěl,“ říká 22letý Ondra

Byl to jeden z letních dnů v roce 2015. Ondra, který si na léto našel brigádu, aby mohl splácet své auto, měl toho dne volno. Nikoho nenapadlo, že odpočinkový den, který trávil se svými přáteli, skončí tragicky. V podvečer se Ondra sešel s partou přátel na statku jednoho z nich v jihočeské Lhotce, kde grilovali a bavili se. „O nějakou chvíli později mi bylo horko, tak jsem se rozhodl, že se vykoupu. Rozeběhl jsem se a s rukama u těla jsem po hlavě skočil do nedalekého rybníka,“ vzpomíná na osudný den a pokračuje ve vyprávění: „ Pamatuju si už jen to, že jsem se topil. Kamarád mě vytáhl z vody a chtěl, abych se postavil, ale nešlo to. Pak už si vybavuju jen modrý světla a probuzení v nemocnici.“ Ondra, který spoléhal na to, že by ho kamarádi na mělčinu upozornili, si při nárazu do dna polámal obratle. K porušení míchy však došlo až ve chvíli, kdy ho kamarád bez jakéhokoli fixování tahal z vody. Teprve tehdy mu zlomené obratle míchu nenávratně poškodily. „Nevím, jak to vnímá, nikdy jsme o tom nemluvili,“ dodává Ondra. Poté, co byl převezen do českobudějovické nemocnice, strávil dva týdny v komatu. Během té doby podstoupil operaci a byly mu implantovány titanové obratle.  „Pamatuju si jen útržky,“ vzpomíná.


Kateřina Gamal Richterová 20. 12. 2018

Na lyžích stojí od dvou let, je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou

Na lyžích stojí od dvou let, je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou

Tereza Kmochová je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou. Z poslední deaflympiády v ruském Khanty-Mansiysku si odvezla 5 zlatých medailí. Na klasické olympijské hry se dvakrát o fous nedostala a o další se už pokoušet nechce. Zkusí se ale probojovat na mistrovství světa v únoru 2019. Tereza se narodila jako neslyšící dítě slyšícím rodičům, kteří výrazně ovlivnili její směřování. Na lyže se poprvé postavila už ve dvou letech, v pěti ji rodiče vyslali na první závod, protože jezdila jako drak a rychlost ji vždycky fascinovala.


Bára Voráčová 4. 1. 2019

„Jsem černý Čech,” říká přední ghanský ekonom. Vystudoval v Československu

„Jsem černý Čech,” říká přední ghanský ekonom. Vystudoval v Československu

Michael Kofi Atiboly je respektovaným ghanským finančníkem, který stál u zrodu ghanského investičního penzijního fondu. Své zkušenosti načerpal v Československu, kam v roce 1985 odjel na studijní stipendium. Vystudoval s červeným diplomem VŠE, v češtině. Říká, že právě studium u nás mu zachránilo život. Oba jeho rodiče totiž těsně před jeho přijetím na univerzitu zemřeli. „Bylo velmi těžké se nějak udržet nad vodou,” přiznává. První necelý rok strávil v Zahrádkách u České Lípy, kde na bývalém zámku probíhal intenzivní kurz češtiny. Už tam se spřátelil s řadou místních. „Někteří nás brali k sobě domů, na chatu. Kolikrát jsme tam přespali,” vzpomíná. Setkával se také s různými stereotypy z neznalosti a dodnes na ně reaguje hurónským smíchem. „Tehdy také běžel v televizi seriál Křováci. A lidé si mysleli, že takhle žijeme i my. A tak se ptali, jestli bydlíme na stromech a chodíme takhle polonazí,” říká. Náhoda tomu chtěla, že se na koleji Jarov seznámil s některými studenty aktivními v revolučním hnutí. Prožil tak s nimi Sametovou revoluci a na Václavském náměstí spolu s nimi cinkal klíči. Michael se po dokončení studií navzdory nabídnutému doktorandskému studiu do vlasti vrátil. Okamžitě našel uplatnění a zejména státní sektor se o něj začal prát. Dnes se těší velké váženosti, jeho jméno se často objevuje v médiích. Je ženatý, má čtyři děti a před časem je všechny vzal na návštěvu své milované Prahy, aby viděly, kde prožil nejzásadnější léta svého života, jak říká. Některé z jeho dětí dokonce mají česká jména. Jeden z nich se jmenuje Václav. „Jsem takový černý Čech,” směje se Michael.


Lukáš Houdek 2. 1. 2019

Získala doktorát, nyní vyhrála prestižní výtvarnou cenu

Získala doktorát, nyní vyhrála prestižní výtvarnou cenu

Emília Rigová pochází z milující romské rodiny, jak sama zdůrazňuje. Vystudovala doktorát na Akademii umění v Bánské Bystrici, dnes je vysokoškolskou pedagožkou a aktivní umělkyní. K umění se přitom dostala z donucení - její otec, kameník, si přál, aby dcera jednou jeho řemeslo převzala. Přestože se v průběhu studií snažila od svého romství odstřihnout, nyní ze své romské identity těží a čerpá. Patří mezi nejvýraznější osobnosti slovenské výtvarné scény. Před několika týdny vyhrála nejprestižnější tamní ocenění, Cenu Oskára Čepana.


Lukáš Houdek 18. 12. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.