Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Vyrostl v děcáku, po odchodu si plní sen. Stal se barberem. Pomohl mu v tom Správný start

Vyrostl v děcáku, po odchodu si plní sen. Stal se barberem. Pomohl mu v tom Správný start

Dvacetiletý Patrik Drevňák vyrostl v dětském domově, kde se podle svých slov ocitl kvůli finančním problémům rodiny. S rodiči už pak nikdy v kontaktu nebyl, což nesl velmi těžce. „Mně fakt chyběla ta mateřská láska. Každé malé dítě ji potřebuje.” Vyučil se na hotelové škole a po nedávném odchodu z dětského domova zamířil do Prahy, kde začal pracovat jako číšník. On sám se díky pomoci různých organizací uchytil a našel svůj směr. Většina dětí, které ústavní péči opouští, takové štěstí ale nemá. Řada z nich končí na ulici. Právě těmto mladým lidem pomáhá Správný start, platforma, kterou po svém profesním vyhoření založil dnes 30letý Jonáš Motyčka. „Pomáháme jim se integrovat skrz zaměstnání, což je naše priorita, a pomáháme jim sehnat bydlení,” vysvětluje. Podporuje také jejich vzdělávání a případné rekvalifikace. A tu právě Patrik díky Jonášově podpoře absolvoval. Prošel kurzem barbera, tedy moderně pojatého holiče, a v těchto dnech nastupuje do svého vysněného zaměstnání. „Baví mě to. Tohle je to, co chci dělat.” A sní o tom, že si jednou otevře vlastní salon. Jonáš Motyčka také nedávno spustil stejnojmennou mobilní aplikaci, která má mladým lidem, kteří se k odchodu z dětského domova chystají, pomoci s prvními kroky a jejich směřováním. „Vytvořili jsme ji proto, že když po opuštění toho dětského domova zakopnou, aby věděli, na koho se obrátit, jak si počínat, když nemají práci nebo kde bydlet,” vysvětluje Jonáš.


Lukáš Houdek 10. 3. 2019

Prožil ozbrojené napadení, trauma má dodnes. Vystudoval vysokou, teď pomáhá rodinám v nouzi

Prožil ozbrojené napadení, trauma má dodnes. Vystudoval vysokou, teď pomáhá rodinám v nouzi

Maroš Šandor pochází z Mostu, kde prožil celý život. Přestože se ve svém dětství ze strany sousedů nikdy nesetkal se šikanou nebo problémy, zažil v době vyrůstání kvůli svému romskému původu ozbrojené napadení. S jeho psychickými následky se potýká dosud. Maroš se vyučil zámečníkem, chvíli pracoval v továrně. Taková práce ho však nebavila. Rozhodl se proto svůj život změnit a postupně se dalším vzděláváním při práci vypracovat na asistenta pedagoga. Přes dvacet let pak působil na základní škole v Obrnicích. Dnes vede v Mostu azylový dům pro rodiny s dětmi v nouzi. To ho naplňuje. „Když se mi podaří někomu pomoci, hřeje mě to u srdce. Obdivuju a ctím ty, kteří se tomu postaví čelem a bojují se svým osudem,” říká.


Lukáš Houdek 4. 3. 2019

Stal se obětí brutálního domácího násilí. „Zůstal jsem s ní ze strachu, že mě zabije,” říká

Stal se obětí brutálního domácího násilí. „Zůstal jsem s ní ze strachu, že mě zabije,” říká

Jordan Worth, bývalá přítelkyně Brita Alexe Skeela, muže bila, bodala, způsobila mu popáleniny, odpírala mu jídlo a držela ho od jeho rodiny. Stala se první ženou ve Velké Británii odsouzenou za omezující a násilné chování. Alex nyní otevřeně mluví o své zkušenosti a volá po větším pochopení pro mužské oběti domácího násilí.


Nina Djukanovićová 26. 2. 2019

Stali se prvními gay pěstouny v Česku. Ujali se dětí s hendikepy

Stali se prvními gay pěstouny v Česku. Ujali se dětí s hendikepy

František s Vladimírem se poznali přes internetovou seznamku. Letos jsou spolu čtrnáctý rok, z toho deset let žijí v registrovaném partnerství. Asi rok po uzavření svazku začali mluvit o založení rodiny. Jak ale zjistili, adopce dítěte pro ně možná nebyla. Zato pěstounství bylo otevřené i pro osoby žijící v registrovaném partnerství. Neváhali. Přestože žadatelem mohl být jen jeden z nich, Vladimír, prošli prověřením oba dva muži. Po více jak dvou letech pak dostali do péče dnes 11letého Kryštofa, o pár let později pak v rodině přibyl také Martin. Oba chlapci se potýkají s různými hendikepy, Martin navíc s těžkým mentálním postižením. Jejich pěstouni však dělají vše pro to, aby byly jejich šance na zapojení do běžného života co nejlepší. Chlapci je vnímají jako své rodiče a i proto by si je chtěli partneři v budoucnu adoptovat, což v současnosti možné není. Přináší jim to v životě řadu komplikací a muži i chlapci žijí také v neustálé nejistotě.


Lukáš Houdek 6. 3. 2019

„Pasažéři neumí z osudových důvodů řídit svůj život,” říká režisérka filmu o dětech z ústavní péče

„Pasažéři neumí z osudových důvodů řídit svůj život,” říká režisérka filmu o dětech z ústavní péče

„Pasažér je někdo, kdo svůj život plně neřídí a oni bohužel, z různých osudových důvodů, nemají život pevně ve svých rukou,” říká Jana Boršková, režisérka filmu Pasažéři, který aktuálně můžete vidět v českých kinech. Dokument sleduje životy čtyř mužů, kteří se potkali v dětském domově v Letech. Režisérka s nimi navázala kontakt a sledovala jejich osudy v průběhu několika let po odchodu z domova. „Pokaždé, když Pasažéry vidím, ohromuje mě otevřeností lidí, které jsem natáčela. Jejich autenticita a ochota otevřít svůj příběh kameře. Chtěla jsem vyprávět příběh Pasažérů co nejopravdověji, abych dokázala v divácích vzbudit soucit, který jsem sama vůči svým hrdinům pociťovala. Soucit považuji za nejdůležitější hodnotu v součastném světě. Hlavně soucit s lidmi jiného etnika, jiného sociálního původu a jiné životní filozofie,” říká režisérka pro HFC.


Marie Škardová 28. 2. 2019

„Stojím mezi nimi a snažím se matku zachránit,” vzpomíná Jana. Trauma z dětství si nese celý život

„Stojím mezi nimi a snažím se matku zachránit,” vzpomíná Jana. Trauma z dětství si nese celý život

„V mojí rodině docházelo k domácímu násilí, vztah rodičů je velmi komplikovaný a rozhodně to není šťastné manželství,” začíná své vyprávění asi pětatřicetiletá Jana a upřesňuje, že byla v dětství svědkem jak psychického, tak fyzického násilí otce vůči matce. Matka je dle jejích slov izolována od okolního světa a je vystavena permanentnímu psychickému teroru. „Jedná se hlavně o soustavné ponižování, které občas vyvrcholilo ve fyzické napadení,” vybavuje si Jana. „Je jí dáváno najevo, že je podřadná – jako žena, jako člověk. Nesmí nikam chodit, musí vařit, prostě dělat muži služku,” vykresluje. „Mlácení. Jen tak spadne ze schodů. Přijedu domů a má modřiny. Údajně někde spadla.” Tyto zážitky na ni měly traumatický dopad. S jejich následky se potýká dodnes - jak ve vztahu k rodičům, tak v partnerském soužití. Právě dětem, které jsou doma svědky domácího násilí, pomáhá už tři roky pražské Centrum LOCIKA.


Lukáš Houdek 25. 2. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.