Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

15letá Švédka s autismem chodí za školu, aby bojovala proti oteplování. Je z ní tvář hnutí

15letá Švédka s autismem chodí za školu, aby bojovala proti oteplování. Je z ní tvář hnutí

Greta Thunberg v pouhých patnácti letech protestuje před parlamentem rodného Švédska. Žije s autismem i ADHD, což jí nijak nebrání v tom, aby upozorňovala na problematiku globálního oteplování. Nyní se stala tváří celosvětového boje proti klimatickým změnám.


Nina Djukanovićová 12. 11. 2018

„Maminky na hřišti nám fandí. Láska je prý jen jedna,” říká čtyřčlenná duhová rodina

„Maminky na hřišti nám fandí. Láska je prý jen jedna,” říká čtyřčlenná duhová rodina

Na severozápadním okraji Prahy se uličky postupně zužují, až se začnou roztodivně klikatit. Přestože se stále pohybujeme v hlavním městě, má chodec pocit, jako by se náhle ocitl na poklidné vesnici. Z oken s modrými rámy bílého domku se zahradou mává dvou a půl letá Hermína, která tu žije s matkami Adélou a Hanou. Nedávno navíc obydlí prostoupila další radost. Do rodiny přibyl nový přírůstek - dnes dvoutýdenní Jonáš. Toho, podobně jako starší dcerku, porodila Adéla. Ta akorát chystá oběd, zatímco Hermína s mámou Hanou věší společně prádlo. „Adélko, pojď za námi ven,” volá k plotně na druhou matku dcera Hermína. A Adéla se k nim vychází přidat.


Lukáš Houdek 5. 11. 2018

Lidé si přejí zemřít doma, ale umírání není v módě. Hospic Nejste sami pomáhá rozloučit se důstojně

Lidé si přejí zemřít doma, ale umírání není v módě. Hospic Nejste sami pomáhá rozloučit se důstojně

„Umírání a smrt pro mě byla vždycky věc, o které se nemluví a probíhá bokem za plentou někde v nemocnici tak, aby to bylo co nejméně stresující pro okolí. Před třemi týdny mi ale umírala moje milovaná babička a ta se bála smrti v nemocnici a přála si být doma na vesnici, kde to zná a má to ráda. Chtěli jsme babičce alespoň trochu vrátit to, jak se ona o nás celé roky starala,” píše v recenzi na Facebooku Zdeněk, jehož rodina se stala klienty mobilního hospice Nejste sami. Ten poskytuje specializovanou lékařskou i sociální pomoc a podporu pacientům v terminálním stadiu onemocnění i jejich blízkým. „Díky Vaší pomoci ať už v onen den, kdy jste nám ochotně radili i v jednu ráno, jsme se cítili, že opravdu na to nejsme sami. Dokázali jsme to, že do poslední hodinky se usmívala a byla šťastná. To, co pro umírající lidi a jejich rodiny děláte, dnes vidím jako velmi záslužnou a neocenitelnou věc,” dodává Zdeněk.


Marie Škardová 31. 10. 2018

Od dětství je nevidomý, 25 let pracuje na Úřadu vlády. Bojuje za práva lidí s postižením

Od dětství je nevidomý, 25 let pracuje na Úřadu vlády. Bojuje za práva lidí s postižením

Pavel Ptáčník se narodil s oční vadou, kvůli které kolem sedmého roku života ztratil zrak úplně. Nastoupil tedy do speciální základní školy pro zrakově hendikepované. „Tenkrát samozřejmě žádné integrační procesy neběžely, dítě s takovým postižením nemohlo být přijímáno na běžnou školu. Takže já jsem dítě, které absolvovalo speciální vzdělávání až do maturity,” popisuje. Svoji kariéru chtěl původně zaměřit na učitelství. Protože ale dle svých slov neměl správný profil socialistického učitele a nebyl silný zdravý jedinec, zvolil si nakonec právo. Po maturitě na gymnáziu tak absolvoval právnickou fakultu a následně získal i titul JUDr. „Asi jsem se s tím i smířil a jsem ve své profesi spokojený,” říká dnes Pavel Ptáčník, který už téměř 25 let pracuje jako vedoucí a právník v oddělení Sekretariátu Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.


Marie Škardová 12. 11. 2018

Vyrostl bez rodičů, vystudoval v Česku. Dnes je uznávaným ekonomem

Vyrostl bez rodičů, vystudoval v Česku. Dnes je v uznávaným ekonomem

Emmanuel Selase Asamoah neměl na růžích ustláno. Když mu bylo dvanáct, jeho matka zemřela, otec se pak o něj a bratra odmítl postarat. Vyrůstal tak u tety. Ta si náklady na jeho studium nemohla dovolit, Emmanuel proto už jako teenager pracoval, aby mohl chodit na střední školu. „Sama měla děti a náklady pro ni byly velké,” vykresluje. Po získání bakalářského titulu z ekonomie se rozhlížel po možnostech studia v cizině a Praha ho z fotek na internetu uchvátila. Přihlásil se proto na VŠE. A při studiu opět pracoval - v call centru, aby pokryl náklady na školné. S integrací mezi ostatní studenty mu pomohl „buddy system“, který univerzita měla. Zahraničního studenta tak dostal na starosti český dobrovolník, který ho provázel od příletu do Prahy. Emmanuel dodnes s vděčností vzpomíná na Ilonu, která mu vše vysvětlila a obětavě pomáhala. „Byla mi velmi nápomocná a učinila můj pobyt velmi příjemným a pohodlným,” říká a dodává, že skvělé zkušenosti měl také s vyučujícími. Aby mohl jednou učit, rozhodl se po dokončení magisterského programu pokračovat doktorátem a přesedlal na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. 


Lukáš Houdek 31. 10. 2018

„Syna jsem nechtěla ani kojit. Chtěla jsem od něj utéct,” říká matka chlapce s albinismem

„Syna jsem nechtěla ani kojit. Chtěla jsem od něj utéct,” říká matka chlapce s albinismem

Mavis je 33letá žena žijící na východním okraji ghanského hlavního města Acrry. Momentálně bydlí v domě své sestry. Poté, co před téměř čtyřmi lety porodila syna Nathaniela, který se narodil s albinismem, se do své vesnice nemohla vrátit. „Bála jsem se, že by se mu něco stalo,” vysvětluje. Ženě, která celý život toužila být moderátorkou v rádiu, se tak obrátil život naruby a propadla se do chudoby i izolace. Od samého počátku se potýkala s tlakem okolí, už v porodnici ze strany lékařů a sester. „Ptali se mě, proč moje dítě vypadá takhle. A sestry hned začaly drbat a pořád dorážely. Bylo to opravdu strašné,” vzpomíná a dodává, že ji osočovali z nevěry. I proto měla sama problém si k chlapci cestu najít. „Ani jsem ho pak nechtěla kojit, chtěla jsem ho nechat být, ať se postará sám o sebe,” přiznává se slzami v očích. A dodává, že kdyby tehdy měla kam, utekla by od něj. Tak moc velká hanba pro ni narození dítěte s albinismem byla. Dalším důsledkem byla ztráta partnera, který se s tím nesmířil a Mavis s Nathanielem opustil. Ona se přestěhovala k sestře, která si od počátku chlapce zamilovala. Samotná Mavis se však s tou skutečností stále smiřuje. „Nemůžu říct, že bych ho dnes milovala na sto procent, ale má láska k němu roste každým dnem,” připouští. Překážkou je podle jejích slov stále chování společnosti, kdy bez ustání poslouchá posměšky buď na syna, nebo na svou osobu. Nemůže navíc najít stále zaměstnání, čelí proto finančním problémům a otec na syna nijak nepřispívá. Na otázku, zda bude někdy schopna svého syna plně přijmout, po chvilce přemýšlení odhodlaně odpovídá: „Ano, jednou ano.”


Lukáš Houdek 29. 10. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.