Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Jako dítě ji prodali k prostituci. Číst a psát se naučila v 16 letech. Dnes je expertkou na IT

Jako dítě ji prodali k prostituci. Číst a psát se naučila v 16 letech. Dnes je expertkou na IT

Dnes čtyřiačtyřicetiletá Mariéme Jamme se narodila v Senegalu, kde ji a její dva bratry opustila matka a ona tak vyrůstala v sirotčinci. „Jako dítě jsem byla znásilněna, jako dítě jsem byla bita a ve 13 letech jsem byla prodána do Paříže a nucena k prostituci,” vzpomíná. Tři roky bydlela ve stanici metra, než ji objevila policie a poslala do azylového zařízení. Ve Francii se také seznámila se ženou z Maroka, která jí byla mentorkou. Ta jí mimo jiné poradila, aby se přihlásila do imigračního programu do Velké Británie. Mariéme v něm uspěla a v Anglii tak žije od svých devatenácti let. Formálního vzdělání se jí nedostalo. Do 16 let byla negramotná, číst a psát se naučila sama z knih. „Chodila jsem každý den do knihovny a četla jsem vše, co mi přišlo pod ruce,” vzpomíná. Po příchodu do Británie se snažila dělat vše, aby se uživila. Pracovala po barech nebo hotelech na nekvalifikovaných pozicích. „Dělala jsem to nejlepší, co jsem dokázala,” zdůraznila v nedávné přednášce na TEDx. Později začala chodit do školy, začala se postupně vzdělávat. Neměla žádný diplom, což jí ztěžovalo přístup k lepší práci. Učila se proto v knihovně nazpaměť učebnice a slovníky, začala se učit s Excelem, později i kódovat a založila si blog. A v kódování se našla. Brzy se z ní stala schopná tvůrkyně webových stránek. „Co se nám stane jako dětem, nás nedefinuje,” říká.


Lukáš Houdek 4. 9. 2018

„Je v pořádku dělat chyby,” říká americký dobrovolník učící v Praze děti migrantů

„Je v pořádku dělat chyby,” říká americký dobrovolník učící v Praze děti migrantů

Sedmatřicetiletý Carlos Alderete pochází z texaského Austinu, v Praze žije pět let. „Když jsem poprvé do Česka přijel, tak ta první odezva, na kterou jsem tu narazil, byla kamenná tvář. Odměřené chování nejen k cizincům, ale ke komukoliv,” vzpomíná. To pro něj bylo zvláštní, protože podle něj je Texas velmi kontaktním místem, kde spolu lidé komunikují a bývají příjemní. „Češi nejsou hrubí, ale přímí, struční a v komunikaci nejsou žádné zbytečnosti,” popisuje. Ve svém volném čase se věnuje umělecké tvorbě. Vytváří komiksy v angličtině vycházející z českých reálií a vystupují v nich také čeští superhrdinové. Už nějakou dobu také působí jako dobrovolník v organizaci META, která pracuje s migranty žijícími v hlavním v městě. Carlos učí děti cizinců angličtinu a připravuje je na studium na střední škole. „Při práci ve skupině jsou na tom všechny děti stejně. Všechny ví, že angličtina není jejich mateřský jazyk ani čeština není jejich mateřský jazyk. Takže se nestydí, když dělají chyby. Jsou na jedné lodi,” popisuje. „Někdy pro ně vyslovuju jako šašek, že je v pořádku dělat chyby a nemít něco správně,” dodává.


HateFree Culture 22. 8. 2018

Pro svůj hendikep čelila šikaně. Dnes je vystudovaná knihovnice, s okolím komunikuje přes SMS

Pro svůj hendikep čelila šikaně. Dnes je vystudovaná knihovnice, s okolím komunikuje přes SMS

Devětadvacetiletá Martina Petrášová z Českého Těšína žije s neurometabolickou poruchou, která jí značně ztěžuje pohyblivost, současně jí znemožňuje srozumitelně mluvit. Na základní i střední škole se pro svou odlišnost setkala se zraňující šikanou ze strany spolužáků i necitlivým chováním některých učitelů. „Se spolužáky ze třídy jsem si moc nerozuměla, měli pocit, že jsem zvýhodňovaná a dávali mi to občas nepatřičně najevo,” vzpomíná. Získala magisterský titul z knihovnictví a byla to právě univerzita, kde se setkala s větším porozuměním. „Vyzbrojila jsem se papírem. Popsala jsem svou diagnózu, své projevy a specifické potřeby a obešla jsem s ním všechny vyučující. Hodně to pomohlo,” říká. Se svým okolím totiž komunikuje písemně a tak také skládala zkoušky. Po dokončení studia doufala, že se jí podaří získat uplatnění v některé z knihoven. „Buď mi neodpověděli, nebo byla odpověď negativní,” popisuje. Napadlo jí ale napsat své kamarádce ze základní školy, která pracuje v Třinecké knihovně.


Lukáš Houdek 29. 8. 2018

Vyrostla v děcáku, dnes zpívá v opeře. Přesto čelí předsudkům. „Sedmiletá dcera občas pláče, že chce být bílá.”

Vyrostla v děcáku, dnes zpívá v opeře. Přesto čelí předsudkům. „Sedmiletá dcera občas pláče, že chce být bílá.”

„Vzala jsem prostě Mira za ruku a utekli jsme. Bylo to v čase Vánoc a mě nenapadlo nic lepšího než utéct v noci do školy. Tam nás ráno našel školník, udělal nám snídani a hezky se o nás postarali,” vzpomíná operní pěvkyně Bohumila Sommerová na způsob, jakým spolu s mladším bratrem utekli z domova a dostali se do ústavní péče. Matka je opustila v útlém věku, později od otce odešla kvůli jeho vztahu k alkoholu a následným konfliktům také jeho nová přítelkyně Ingrid, kterou si sourozenci zamilovali. Právě v dětském domově podporovali jejich hudební nadání a oba se o pár let později dostali na konzervatoř v Plzni, kde se začali věnovat opernímu zpěvu. Bohunka pokračovala na vysokou do Bratislavy. Později získala místo ve sboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, zpívá také čas od času vlastní koncerty. Její pěveckou kariéru však provází od počátku samé peripetie. 


Lukáš Houdek 3. 9. 2018

Duhová rodina čelila v Kolumbii výhrůžkám. Po vraždě přátel uprchla. Nový domov a podporu našla ve Švýcarsku

Duhová rodina čelila v Kolumbii výhrůžkám. Po vraždě přátel uprchla. Nový domov a podporu našla ve Švýcarsku

Když se pětatřicetiletá matka malého syna Daniela vracela před několika lety po Silvestru z vedlejší vesnice domů, zatarasili jí cestu ozbrojení muži s tím, že má jeden den na to, aby zmizela. Je totiž aktivistkou, která bojuje za práva tamní LGBT komunity. Uprchla proto narychlo do Bogoty, kde potkala životní partnerku Sofii a po čase se znovu setkala také se svým synem, kterého prozatím nechala u babičky. Po několika letech společného života však rodina začala opět čelit výhrůžkám, musela se skrývat. Když následovala vražda jejich dvou přátel z řad LGBT aktivistů, rozhodla se duhová rodina utéct. Azyl našla ve Švýcarsku, kde se jí díky pomoci místních daří budovat nový domov a bezpečné prostředí pro desetiletého syna. „Když vidím, že je můj syn šťastný a zapojuje se do aktivit zdejší komunity, současně vidím všechny možnosti, které tu jsou pro něj otevřené, sním o vybudování života tady ve Švýcarsku,” říká Daniela. „Pokud to ale situace dovolí, věřím, že se jednoho dne do Kolumbie vrátím, abych tam mohla LGBT lidi nadále podporovat,” dodává.


Lukáš Houdek 28. 8. 2018

„Chcípni, prase! Kéž by podřezali tebe!“ Ženy z nezisku čelí kyberšikaně

„Chcípni, prase! Kéž by podřezali tebe!“ Ženy z nezisku čelí kyberšikaně

„Jsem seniorka a žiji již několik let se svým partnerem. Ten se ke mně ale nechová dobře. Stále mi nadává, chce po mně, abych všechno uklízela a vařila, i když mi není dobře. On nedělá doma nic. Několikrát už mě srazil ve vzteku na zem, měla jsem všude modřiny i v obličeji a naražená žebra. Ale já to musím nějak vydržet. Splácím dluh, který jsem hloupě udělala, a z důchodu mi zůstává jen necelých šest tisíc korun. Kam bych tak asi šla? Jsem tu jako vězeň,“ svěřuje se se svou tíživou situací paní Alena, která před časem zavolala na Linku seniorů, kterou provozuje proseniorská organizace Elpida. Každý den na ni zavolá nejméně jedna seniorka nebo senior, kteří jsou oběťmi domácího násilí. Počet volání tak meziročně narůstá. Senioři totiž splňují všechny charakteristiky potenciální oběti domácího násilí. Mají zhoršený zdravotní stav, jsou méně samostatní, nebo zcela závislí na péči druhých, a žijí do jisté míry v sociální izolaci. Ať už proto, že na tom nejsou fyzicky dobře, nebo proto, že s přibývajícím věkem přirozeně ztrácejí kontakty. Významnou roli hrají také socioekonomické faktory – více jsou domácím násilím ohroženi například lidé finančně závislí na druhé osobě nebo v tíživé bytové situaci. Velká skupina obětí zkrátka trpí a doufá, že násilník sám přestane. Domácí násilí ale samo od sebe neskončí, naopak má tendenci eskalovat,” sdílí zkušenosti Klára Gramppová z Linky seniorů a dodává: „Našim seniorským klientům trvá někdy až několik let, než se odváží říct si o pomoc. V cestě jim stojí již zmíněný stud a také obavy, že se násilí zhorší, ohlásí-li situaci policii.”


Lukáš Houdek 27. 8. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.