Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Lidé s duševním onemocněním často ztrácejí práci, čelí předsudkům i diskriminaci. Pomáhá Dobré místo

Lidé s duševním onemocněním často ztrácejí práci, čelí předsudkům i diskriminaci. Pomáhá Dobré místo

Markéta vyrostla v milující rodině, vystudovala gymnázium a udělala zkoušky na Karlovu univerzitu, kde začala studovat hispanistiku. Rýsovalo se také splnění jejího snu - pilotování dvouplošníku. Ve stejné době se seznámila s novým partnerem Petrem. Po půl roce se přestěhovala k Petrově rodině, která ji přijala dobře. Vše vypadalo idylicky. V té době však do jejího života zasáhlo duševní onemocnění. „Spala jsem tak tři hodiny denně. Cítila jsem najednou spoustu energie a měla mraky plánů. Sepisovala jsem si je někdy celou noc až do rána. Nejdřív jsem byla velice veselá a sebevědomá, pak víc a víc, řídila jsem třeba auto způsobem šílence bez pudu sebezáchovy a byla přesvědčená, že všechno, co dělám, dělám nejlíp a že mám ve všem pravdu,” popisuje pro portál Lidé mezi lidmi začátek nemoci Markéta.  Zhoršování stavu ji přivedlo až do psychiatrické nemocnice, kde byla hospitalizována měsíc a půl. Nyní, dva roky po poslední hospitalizaci, se Markéta cítí lépe. Vystřídala několik zaměstnání a zakotvila jako peer lektorka v Peerklubu v Psychiatrické nemocnici Bohnice, jehož program zajišťuje Dobré místo. „Většina nemocných se po rekonvalescenci může vrátit k původnímu zaměstnání, ale u lidí s vážným duševním onemocněním to často není možné. I když se snaží obstát, nakonec o práci přijdou,” vysvětluje předseda spolku Dobré místo Josef Gabriel. Dobré místo proto začalo osoby s takovou zkušeností zaměstnávat, aby našly uplatnění a možnost seberealizace.


Marie Škardová 4. 10. 2018

Měla být dětskou nevěstou. Vzepřela se, nazpívala videoklip a stala se vzorem mnohých dívek

Měla být dětskou nevěstou. Vzepřela se, nazpívala videoklip a stala se vzorem mnohých dívek

„Dobrá dívka v mé zemi, i v dalších zemích, kde lidé lpí na tradicích, by měla být zticha, neměla by myslet na svou budoucnost, měla by poslouchat svou rodinu, přestože vám říkají, koho byste si měla vzít. Jste jako panenka, se kterou si každý může hrát,” řekla Sonita Alizadeh v jednom z rozhovorů. Narodila se v afghánském městě Herat, v oblasti ovládané Tálibánem, do tradiční rodiny. Poprvé přišla na přetřes možnost, že by mohla být provdána, když jí bylo 10 let. Ona si tehdy to, že ji matka chce provdat, neuvědomovala. „Smutná jsem nebyla, protože jsem vůbec nerozuměla, o čem mluvila,” vzpomínala Sonita před několika lety. Rodina nakonec namísto toho uprchla do sousedního Íránu.


Lukáš Houdek 30. 9. 2018

9 z 10 seniorů dostává řetězové maily, skoro polovina je neověřuje

9 z 10 seniorů dostává řetězové maily, skoro polovina je neověřuje

Domněnku, že senioři příliš nepracují s digitálními médii, vyvrací aktuální průzkum organizace Elpida a Nadace O2. Z něho vyplývá, že více než 60 % seniorů, kteří mají přístup k internetu, navštěvuje internetové zpravodajství. Přes 90 % seniorů užívajících internet se také setkalo s takzvanými řetězovými e-maily, ačkoli jen jeden z pěti udává, že se sám podílí na jejich šíření. Průzkum také ukazuje, že pravdivost informací ze svých oblíbených zdrojů si neověřuje celých 40 % seniorů. V návaznosti na výsledky průzkumu připravila Elpida ve spolupráci s organizací Transitions a za podpory Nadace O2 cyklus besed Věřte nevěřte, na kterých spolu s klíčovými osobnostmi mediální scény otevírá palčivá témata týkající se médií. První setkání se uskuteční již zítra v pražském CAMPu.


HateFree Culture 24. 9. 2018

Šikana ji přivedla k sebepoškozování, bulimii i anorexii. Zkouší restart

Šikana ji přivedla k sebepoškozování, bulimii i anorexii. Zkouší restart

Jednadvacetiletá Tereza Bečičková z jižní Moravy říká, že měla ideální rané dětství. Vše se však změnilo se základní školou, zejména pak přechodem na druhý stupeň, kde se stala terčem psychické šikany. Podle ní za ní stála jedna ze spolužaček, která postupně začala ostatní nabádat, aby Terezu ignorovali. „Takže jsem si v jeden moment uvědomila, že se se mnou nebaví celá třída. Když jsem na někoho mluvila, zdálo se, jako bych tam nebyla. Nikdo na mě nereagoval,” říká. Později se přidávalo schovávání věcí nebo jejich házení, případně blokování míst k sezení. „Jednou to vygradovalo v to, že jsem v půlce referátu, kdy se mi všichni smáli a slyšela jsem různé poznámky, utekla ze třídy.” Terezina psychika se propadala, začala trpět úzkostmi a depresemi a dušením se. Byla také hospitalizována v nemocnici, testy však nic neodhalily. „Když jsme viděli, že je opravdu zoufalá, tak jsme s manželem do školy zašli. Bylo nám řečeno, že máme nepřizpůsobivé dítě, které si může samo za to, jak se k ní děti chovají,” vzpomíná Terezina matka. Podle třídní učitelky si moc připouštěla věci, které by jiné děti přešly. Ke zlepšení došlo až s přestupem na gymnázium v jiné obci. Tam se jí líbilo, učitelé i kolektiv byli přátelští. Po pár letech ale zažila při večírku se spolužáky flashback, kdy se jí pracně zapomínané události z minulosti vrátily. A nastal zlom.


Lukáš Houdek 3. 10. 2018

Romové nemívají k politikům důvěru, k volbám často nechodí. Někteří to teď chtějí změnit

Romové nemívají k politikům důvěru, k volbám často nechodí. Někteří to teď chtějí změnit

Mnozí Romové, zejména ti ze sociálně vyloučených lokalit, k volbám nechodí, protože se ve volebním systému často nevyznají, necítí k politickým stranám důvěru, případně nevěří, že by se něco pro ně mohlo změnit k lepšímu. Současně se stávají obětí kupčení s hlasy. „Jsou nejjednodušším terčem útoků a manipulace,” říká Michal Miko, ředitel sítě romských organizací RomanoNet. „Jsou to organizované skupiny kolem mnoha politických stran, které cíleně navštěvují sociálně slabé a za pár stovek nebo šišku salámu je dovedou s předvyplněným volebním lístkem k volební urně,” pokračuje. „Některým je přislíbena odměna až poté, co odvolí, a tak se mnohdy stalo, že Romové žádali volební komisi o to, aby jim tedy zaplatila, když už šli volit. A tady musí jednat policie a soudy a zcela zásadně trestat toto korupční jednání,” upozorňuje. Na situaci nyní reagují desítky dalších Romů v rámci kampaně Me džav! A So tu? (Já jdu! A co ty?), kteří se ty ostatní snaží motivovat, aby se voleb do zastupitelstva účastnili. „A chceme také zvýšit jejich zájem o věci veřejné, zejména ty, které ovlivňují životy Romů nejvíce. A touto kampaní se nám to určitě daří,” říká Miko.


Lukáš Houdek 26. 9. 2018

Romka z Česka vystudovala Harvard, žije v USA. Rodina se při návštěvách ČR setkává s předsudky

Romka z Česka vystudovala Harvard, žije v USA. Rodina se při návštěvách ČR setkává s předsudky

Pochází z romsko-české rodiny, do jejíž historie se velmi silně zapsaly události druhé světové války. Převážná část její rodiny byla vyvražděna nacisty. „A musím říct, že to má dopad i na mě. Protože děda přežil koncentrák a babičce se podařilo utéct z transportu. Většina rodiny ale nepřežila,” říká. Petra Gelbart se narodila v Ústí nad Labem, část dětství prožila v Praze, než rodina na sklonku revoluce odjela do USA. Otec působí jako vědec v oblasti medicíny, matka léta učila na univerzitě češtinu. Sama Petra má doktorát z Harvardu, dnes vyučuje na vysoké škole v New Jersey předmět o vztahu hudby a mozku, věnuje se také muzikoterapii. Se svým americkým manželem si před dekádou adoptovali dvojici romských dětí z Česka. A přestože se Petra s rasismem nepotýká, protože podle svých slov není tmavá, její děti ho naopak při pravidelných letních návštěvách zažívají poměrně zhusta.


Lukáš Houdek 24. 9. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.