Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Narodila se jako kluk, žije s autismem. Šikana ji téměř dohnala k sebevraždě. Dnes prochází tranzicí

Narodila se jako kluk, žije s autismem. Šikana ji téměř dohnala k sebevraždě. Dnes prochází tranzicí

Georgia Hejduk se narodila před 18 lety v Praze jako Jiří. Pocity, že je ženou, se u ní tehdy ještě naplno neprojevovaly, dostavily se až později. Už ve školce se však u ní začala projevovat hyperaktivita i Aspergerův syndrom, což ji značně ovlivnilo v budování vztahů s vrstevníky, kteří ji od počátku považovali za divnou. „V životě se mi díky tomu těžko navazují přátelství i běžné vztahy,” vysvětluje. Už ve školce ji proto začaly děti šikanovat, to pokračovalo i na základní škole. „Začaly si utahovat z různých věcí, které jsem dělala. Měla jsem různé mechanismy, které mě uklidňovaly. Mezi ně patřilo například cucání palce,” vzpomíná. Po čase se přidaly i fyzické útoky a Jiřka, jak o sobě Georgia mluví, se začala ještě více uzavírat do sebe, později propadla závislosti na počítačových hrách. Cítila se naprosto izolovaná, spolužáci se jí smáli kvůli každé maličkosti. Situace se nezlepšila ani po přechodu na střední školu technického zaměření, kam zpočátku podle svých slov zapadala. Později zjistila, že si spolužáci vytvořili skupinu na Messengeru, kde si o ní psali nedůstojné věci, a šikana začala nanovo. „Přála jsem si smrt. Uvažovala jsem o sebevraždě a mluvila jsem o ní.” Byla proto poslána do stacionáře. 


Lukáš Houdek 10. 12. 2018

Mezi dětmi bují agrese i bitky. Pokud řešíme problémy násilím, děti to opakují, varují streetworkeři

Mezi dětmi bují agrese i bitky. Pokud řešíme problémy násilím, děti to opakují, varují streetworkeři

Policie v Litvínově na Mostecku v posledních týdnech zaznamenala několik rvaček mezi dospívajícími. Násilných potyček se navíc dle informací strážníků účastnili také přihlížející, kteří přišli na základě internetové výzvy. Jedním z incidentů byla potyčka dvou dívek, která se odehrála nedaleko základní školy. „Jedna z nich u sebe dokonce měla boxer,“ popsal pro iDnes.cz velitel litvínovské městské policie Zdeněk Urban a dodal, že situaci přihlíželo asi deset dalších mladistvých. „Když se těch přihlížejících ptáme, proč tam jsou, odpovídají, že si na sociálních sítích přečetli výzvu, která je zaujala, a přišli se podívat. Víc ale, jako třeba co se mezi těmi, kteří se mají bít, stalo, prý nevědí. Je to hodně zarážející druh zábavy,“ podotkl Urban. „Streetworkeři řeší případy s nejrůznější mírou závažnosti - od pouličních bitek mezi jednotlivými skupinami dětí a mladých lidí, přes domácí násilí, po kyberšikanu i sebepoškozování,“ doplňuje Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork. Na současnou situaci má podle asociace vliv i celkový postoj společnosti. „Pokud žijeme v atmosféře netolerance a řešení problémů násilím, pak i děti řeší konflikty násilím, neboť si ověří, že to funguje,“ dodává.


Marie Škardová 27. 11. 2018

78letá Češka přes dvacet let burcuje dárce kostní dřeně. Do registru jich dostala už 15 tisíc

78letá Češka přes dvacet let burcuje dárce kostní dřeně. Do registru jich dostala už 15 tisíc

„Dveře ke kostní dřeni mi otevřel pan profesor Mihal v olomoucké dětské onkologii,” začíná vyprávění osmasedmdesátiletá Zdena Wasserbauerová. Léčil se tam tehdy její sedmiletý vnuk. „On k uzdravení kostní dřeň nepotřeboval, dvou a půl letý Honzík, který ležel vedle, ale ano,” pokračuje. V registru možných dárců, který byl tehdy ještě v plenkách, bylo velmi málo lidí a Honzík se dárce nedočkal. „Když jsem z tama odcházela, vždycky jsem brečela. Pan profesor Mihal řekl: ‚Brečet nepomůže, dělej pro to něco.’A tak jsem začala, i když jsem neměla žádné zkušenosti,” vypráví. Dnes už je to více než dvacet let, co objíždí Česko a snaží se ke vstupu do registru možné dárce motivovat. A přivedla jich už víc jak 15 tisíc. Osm desítek z nich pak skutečně kostní dřeň darovalo a zachránilo tak někomu život.


Lukáš Houdek 26. 11. 2018

Český chemik vyvinul vodní filtr pro chudé v Tanzánii. Nyní tam zakládá chemickou třídu

Český chemik vyvinul vodní filtr pro chudé v Tanzánii. Nyní tam zakládá chemickou třídu

„Máte doma starý notebook, který už nepotřebujete? Na venkově v Tanzánii najde využití a může měnit životy,” říká energický brněnský chemik Vojtěch Kundrát. Ten se před časem na pokraji pracovního vyhoření zapojil jako dobrovolník do pomoci jedné z chudých oblastí v Tanzánii, kde místní čelí palčivým problémům s dostupností nekontaminované vody. „Momentálně dokončuji vývoj nízkonákladového a velmi lehkého a skladného filtru na vodu pro třetí svět a pro krizové situace. Aplikaci může najít taktéž u bezpečnostních složek nebo v extrémním outdooru,” vysvětluje princip filtru, který už v lednu do regionu poveze. Spolek Ifakara, kde Vojta působí, se dlouhodobě snaží o pomoc a rozvoj oblasti, klade při tom velký důraz na vzdělání. Proto od loňska v obci Mpanga staví střední školu, ve které bude Vojta spolu s dalšími dobrovolníky už za pár týdnů budovat chemickou laboratoř i počítačovou učebnu. Rád by, aby se v ní také vzdělávali budoucí experti na řešení kvality vody v regionu. 


Lukáš Houdek 29. 11. 2018

Otec ji chtěl ve 14 provdat, s pomocí matky uprchla do Evropy. Dnes je modelkou v Maďarsku

Otec ji chtěl ve 14 provdat, s pomocí matky uprchla do Evropy. Dnes je modelkou v Maďarsku

Modelka Kafia Mahdi narozená v Somálsku pózuje v maďarské Budapešti módním fotografům a zdá se, že ve svých 19 letech našla v Maďarsku štěstí. Nyní žije na první pohled dokonalý život, má však za sebou útěk ze své vlastní země, kde ji chtěl ve 14 letech její nevlastní otec provdat za mnohem staršího muže. Díky matce se jí podařilo uprchnout a začít znovu v Maďarsku. Po příchodu do Evropy však byla mimo jiné umístěna také do ústavu pro problémovou mládež. „Ostatní dívky křičely, praly se a sebepoškozovaly se. Já jsem nebyla problémová, proč jsem tam tedy byla?“ vzpomíná. Nyní svůj příběh vypráví prostřednictvím dokumentárního filmu maďarské režisérky Dorottyy Zurbó, který mapuje Kafiyinu nesnadnou cestu k novému životu. „Musela jsem sdílet celý můj příběh, moje pocity a moje nejhlubší myšlenky, které se vždy těžko vysvětlovaly,“ říká mladá žena, která i přes úspěch v Evropě stále postrádá svou rodnou zemi. Její příběh přinesla nedávno UNHCR.


Petra Čermáková 26. 11. 2018

„Každý potřebuje někdy pomoct,” říká syrský programátor žijící v Praze

„Každý potřebuje někdy pomoct,” říká syrský programátor žijící v Praze

Jednapadesátiletý Ghassan Alied pochází ze Sýrie. Do Česka přijel za studiem na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Studium dokončil v roce 1992 s červeným diplomem. „Jsem na to velice hrdý,” říká. Na šest let se pak vrátil domů do Sýrie, kde si odsloužil vojnu, aby se v roce 1998 vrátil nastálo do Česka. Dnes pracuje v softwarové firmě jako programátor. „Máme tam skvělé prostředí a dobré kamarády,” hodnotí. Ve volném čase pak hraje nejraději fotbal. Se svým týmem složeným z kolegů trénuje každý týden. Začátky pro něj úplně snadné nebyly. „Když jsem přijel poprvé, cítil jsem, že tu opravdu budu cizincem, že nebudu jako místní,” přiznává. „Český národ je takový uzavřený. Je nutné, aby lidé dali cizinci šanci. Aby mohl ukázat, co v něm je,” myslí si. Ghassan přiznává, že zvyklosti mají Češi a Syřané odlišné. „Připadalo mi, že jsem na jiné planetě,” směje se.


HateFree Culture 23. 11. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.