Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Při studiích v Praze mu zavraždili kamaráda, na Česko přesto nedá dopustit. „Otevřelo mi možnosti,” říká

Při studiích v Praze mu zavraždili kamaráda, na Česko přesto nedá dopustit. „Otevřelo mi možnosti,” říká

Čtyřiapadesátiletý Emmanuel Affoh pochází z učitelské rodiny z východoghanské oblasti Aquapem. Když se o možnosti studia v Československu dozvěděl od přátel, neváhal a požádal o stipendium. Do Prahy pak odjel v roce 1988. Nejprve podstoupil devítiměsíční intenzivní kurz češtiny v severočeských Zahrádkách u České Lípy, kde volný čas spolu s dalšími zahraničními studenty trávil v tamních putykách s místními. Procvičovali si tak češtinu a poznávali zdejší prostředí i kulturu. Přestože na Čechy vzpomíná jako na velmi milé a zvědavé, byli občas někteří z jejich přítomnosti překvapeni. „Někdy z nás měli strach. Hlavně děti kulily oči a křičely: ‚Černoch! Černoch! Černoch!’” vzpomíná pobaveně. V roce 1989 se pak přestěhoval do Prahy, kde nastoupil na VŠE. Velmi rychle navázal přátelství s novými spolužáky a nedělalo mu problémy ani náročné studium v českém jazyce. Načasování jeho studia mu navíc umožnilo prožít na vlastní kůži jednu z nejdůležitějších etap zdejší historie - Sametovou revoluci - na níž se mnozí jeho spolužáci aktivně podíleli. Změna režimu však nepřinesla jen pozitivní změny.


Lukáš Houdek 13. 3. 2019

Vyrostl v děcáku, po odchodu si plní sen. Stal se barberem. Pomohl mu v tom Správný start

Vyrostl v děcáku, po odchodu si plní sen. Stal se barberem. Pomohl mu v tom Správný start

Dvacetiletý Patrik Drevňák vyrostl v dětském domově, kde se podle svých slov ocitl kvůli finančním problémům rodiny. S rodiči už pak nikdy v kontaktu nebyl, což nesl velmi těžce. „Mně fakt chyběla ta mateřská láska. Každé malé dítě ji potřebuje.” Vyučil se na hotelové škole a po nedávném odchodu z dětského domova zamířil do Prahy, kde začal pracovat jako číšník. On sám se díky pomoci různých organizací uchytil a našel svůj směr. Většina dětí, které ústavní péči opouští, takové štěstí ale nemá. Řada z nich končí na ulici. Právě těmto mladým lidem pomáhá Správný start, platforma, kterou po svém profesním vyhoření založil dnes 30letý Jonáš Motyčka. „Pomáháme jim se integrovat skrz zaměstnání, což je naše priorita, a pomáháme jim sehnat bydlení,” vysvětluje. Podporuje také jejich vzdělávání a případné rekvalifikace. A tu právě Patrik díky Jonášově podpoře absolvoval. Prošel kurzem barbera, tedy moderně pojatého holiče, a v těchto dnech nastupuje do svého vysněného zaměstnání. „Baví mě to. Tohle je to, co chci dělat.” A sní o tom, že si jednou otevře vlastní salon. Jonáš Motyčka také nedávno spustil stejnojmennou mobilní aplikaci, která má mladým lidem, kteří se k odchodu z dětského domova chystají, pomoci s prvními kroky a jejich směřováním. „Vytvořili jsme ji proto, že když po opuštění toho dětského domova zakopnou, aby věděli, na koho se obrátit, jak si počínat, když nemají práci nebo kde bydlet,” vysvětluje Jonáš.


Lukáš Houdek 10. 3. 2019

Nemoc páteře ukončila jeho kariéru. I přes bolest jezdí tisíce kilometrů pro hendikepované děti

Nemoc páteře ukončila jeho kariéru. I přes bolest jezdí tisíce kilometrů pro hendikepované děti

„Bechtěrev je nemoc, která nejde v mladém věku okem vidět. Bolí vás záda, popřípadě celé tělo, ale lidé okolo na vašem těle nevidí žádné fyzické změny. A jelikož Bechtěrev není dvakrát známá nemoc, tak jste často označován za simulanta,” říká 23letý Milan Dzuriak a dodává, že na narážky okolí si už zvykl a dokáže si sám ze sebe dělat srandu. Milan se v dospívání naplno věnoval atletice a řada úspěchů v závodech přibližovala jeho sen o profesionálním sportu stále blíž. V 18 letech se však u něj projevila Běchtěrevova choroba. Tato autoimunitní choroba postihuje vazy podél obratlů a také klouby mezi obratli páteře. Ta se tak postupně stává méně pohyblivou až k ochrnutí.  Onemocnění postihuje především muže. „Pamatuji si, že mě tenkrát lehce bodalo v kyčlích a já tomu nedával žádný větší význam. Bolest se pak společně s tréninkem bohužel čím dál víc zvětšovala a už nikdy úplně nezmizela,” popisuje. Milan se však rozhodl bolesti postavit a zároveň pomoci druhým. Vydal se tak na Cestu proti bolesti, pomocí které podporuje hendikepované v regionu.


Marie Škardová 14. 3. 2019

Stali se prvními gay pěstouny v Česku. Ujali se dětí s hendikepy

Stali se prvními gay pěstouny v Česku. Ujali se dětí s hendikepy

František s Vladimírem se poznali přes internetovou seznamku. Letos jsou spolu čtrnáctý rok, z toho deset let žijí v registrovaném partnerství. Asi rok po uzavření svazku začali mluvit o založení rodiny. Jak ale zjistili, adopce dítěte pro ně možná nebyla. Zato pěstounství bylo otevřené i pro osoby žijící v registrovaném partnerství. Neváhali. Přestože žadatelem mohl být jen jeden z nich, Vladimír, prošli prověřením oba dva muži. Po více jak dvou letech pak dostali do péče dnes 11letého Kryštofa, o pár let později pak v rodině přibyl také Martin. Oba chlapci se potýkají s různými hendikepy, Martin navíc s těžkým mentálním postižením. Jejich pěstouni však dělají vše pro to, aby byly jejich šance na zapojení do běžného života co nejlepší. Chlapci je vnímají jako své rodiče a i proto by si je chtěli partneři v budoucnu adoptovat, což v současnosti možné není. Přináší jim to v životě řadu komplikací a muži i chlapci žijí také v neustálé nejistotě.


Lukáš Houdek 6. 3. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.