Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Jsme trans,” říkají čeští trans lidé. V nové kampani reagují na nejčastější mýty i obavy

„Jsme trans,” říkají čeští trans lidé. V kampani reagují na mýty

„Jsme trans a jsme tady!” říkají čeští trans lidé z okolí uskupení Trans*parent, které usiluje o lepší podmínky pro jejich život v České republice. Rozhodli se ukázat své tváře a pomocí krátkých videí o svém životě zpravit veřejnost a vysvětlit některé z mýtů, které kolem tématu panují. „Transgender lidé v České republice sice mohou oficiálně žít pod svojí skutečnou identitou, jednoduché to ale určitě nemáme. Kromě předsudků se musíme vypořádávat i s dlouhým a komplikovaným procesem takzvané úřední změny pohlaví, který zahrnuje mimo jiné i povinnou operaci včetně sterilizace,” říkají. „V následujících videích chceme objasnit pár základních pojmů a odpovědět na nejčastější námitky a obavy spojené s možností dostupnější úřední změny.”


Lukáš Houdek 15. 1. 2019

Nejistota po šikaně ji přivedla k bulimii. Našla se ve studiu, svůj život mapuje v tetování

Nejistota po šikaně ji přivedla k bulimii. Našla se ve studiu, svůj život mapuje v tetování

„Skoro rok jsem denně jedla v podstatě jeden jogurt a jedno jablko, nebo vařenou zeleninu. Když jsem toho snědla víc, šla jsem to vyzvracet,” vzpomíná téměř třicetiletá Adina žijící v Praze. Snažila se tak změnit své domnělé nedostatky. Nejistotu v ní vzbudila dlouholetá cílená šikana svých spolužaček, která nejprve začala jejím ignorováním, posměšky a pomluvami, později přerostla ve fyzické projevy. „Jdeš po chodbě, po které jdou taky ostatní holky v řadě, a všechny do tebe vrazí,” vykresluje. Zamykaly ji na záchod, aby zameškala výuku, nebo jí schovávaly věci, případně lily jogurt do tašky. Tiskly také její fotky z tehdy populární online seznamky, doplnily je o různé vzkazy nebo nadávky a rozvěsily po chodbách školy. Adina předstírala, že to s ní nic nedělá. Uvnitř se tím ale velmi trápila. Později v Praze absolvovala práva, dnes studuje svůj vysněný obor na Fakultě humanitních studií, kde se našla. Z poruchy příjmu potravy se dostala teprve nedávno. „Dokázala jsem se od toho úplně oprostit až tak v sedmadvaceti. Kdy jsem si naplno uvědomila, že všechna ta krása nám odmalička prezentovaná, je jen pozlátko a reklama. Diktát krásy. Teď je mi skoro třicet, přestala jsem si barvit vlasy a už mě netrápí, jestli vypadám dostatečně reprezentativně,” říká. V hledání sebe sama jí pomáhají také četná tetování. Kolik jich na těle má, sama neví. „Odkrývám jimi své vrstvy. Jsou to, co jsem já,” vysvětluje. „Je to projev sebeidentifikace a svobody dotvořit si tělo. Čím víc těch tetování mám, tím víc jsem to já.”


Lukáš Houdek 9. 1. 2019

Sáhnutí na zadek, pusa nebo objetí ve fotbale. Češi upozornili na diskriminaci LGBT v Rusku, získali zlato

Vánoce nahrávají dárcovství. Češi přes svátky obdarovali tisíce potřebných

„Vánoce jsou svátky klidu, míru a pohody, ale také pomoci druhým. Lidé jsou obecně více naladění na vlnu solidarity a tudíž více otevření charitě,” uvádí Karolina Emanuelová z organizace ADRA ČR. „Dosavadní objem nakoupených darů v našem e-shopu eDonation.cz se v uplynulých týdnech vyšplhal na částku 326 tisíc korun,” dodává pro HFC. Některé z českých organizací proto nabízejí vánoční sbírky nebo dárkové certifikáty, kterými můžete potěšit blízké a navíc udělat dobrý skutek. Od ADRY tak můžete koupit hejno slepic s kohoutem do poválečného Mosulu v Iráku, obědy pro malé školáky v Bangladéši nebo pitnou vodu rodině v Etiopii.


Marie Škardová 3. 1. 2019

Mladíci v Pardubicích pro pobavení umučili bezdomovce. Nepochopitelné násilí zachycuje Rekonstrukce

Mladíci v Pardubicích pro pobavení umučili bezdomovce. Nepochopitelné násilí zachycuje Rekonstrukce

V létě roku 2015 řešila pardubická policie případ brutálního napadení. Dva mladíci na autobusovém nádraží umučili muže bez domova, který na následky třicetiminutového trýznění zemřel. Pachatelé jej kopali, bodali nůžkami, bili francouzskou holí, kterou mu poté strkali do análního otvoru, a nakonec muže zapálili. „Příčinou smrti byl krvácivý šok způsobený krvácením do dutiny břišní v důsledku tupých poranění. Zejména se jednalo o natržení sleziny a střevních kliček," uvedl pro server Novinky.cz kriminalista Milan Šimek. Nepochopitelné násilí inspirovalo režiséry Ondřeje Nováka a Jiřího Havlíčka ke vzniku filmu Rekonstrukce. „Chtěl jsem ukázat mladého vraha bez toho, abych divákům nabízel jednoznačné motivace, které k činu vedly. Zajímal mě určitý odstup, fragmentarizované vyprávění, pozorování z vnějšku, nejasné náznaky. Chtěl jsem diváky vystavit podobné frustraci, jakou jsem zažíval, když jsem se snažil celý příběh nějak pochopit,” říká pro HFC Jiří Havlíček.


Marie Škardová 10. 1. 2019

Na lyžích stojí od dvou let, je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou

Na lyžích stojí od dvou let, je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou

Tereza Kmochová je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou. Z poslední deaflympiády v ruském Khanty-Mansiysku si odvezla 5 zlatých medailí. Na klasické olympijské hry se dvakrát o fous nedostala a o další se už pokoušet nechce. Zkusí se ale probojovat na mistrovství světa v únoru 2019. Tereza se narodila jako neslyšící dítě slyšícím rodičům, kteří výrazně ovlivnili její směřování. Na lyže se poprvé postavila už ve dvou letech, v pěti ji rodiče vyslali na první závod, protože jezdila jako drak a rychlost ji vždycky fascinovala.


Bára Voráčová 4. 1. 2019

„Jsem černý Čech,” říká přední ghanský ekonom. Vystudoval v Československu

„Jsem černý Čech,” říká přední ghanský ekonom. Vystudoval v Československu

Michael Kofi Atiboley je respektovaným ghanským finančníkem, který stál u zrodu ghanského investičního penzijního fondu. Své zkušenosti načerpal v Československu, kam v roce 1985 odjel na studijní stipendium. Vystudoval s červeným diplomem VŠE, v češtině. Říká, že právě studium u nás mu zachránilo život. Oba jeho rodiče totiž těsně před jeho přijetím na univerzitu zemřeli. „Bylo velmi těžké se nějak udržet nad vodou,” přiznává. První necelý rok strávil v Zahrádkách u České Lípy, kde na bývalém zámku probíhal intenzivní kurz češtiny. Už tam se spřátelil s řadou místních. „Někteří nás brali k sobě domů, na chatu. Kolikrát jsme tam přespali,” vzpomíná. Setkával se také s různými stereotypy z neznalosti a dodnes na ně reaguje hurónským smíchem. „Tehdy také běžel v televizi seriál Křováci. A lidé si mysleli, že takhle žijeme i my. A tak se ptali, jestli bydlíme na stromech a chodíme takhle polonazí,” říká. Náhoda tomu chtěla, že se na koleji Jarov seznámil s některými studenty aktivními v revolučním hnutí. Prožil tak s nimi Sametovou revoluci a na Václavském náměstí spolu s nimi cinkal klíči. Michael se po dokončení studií navzdory nabídnutému doktorandskému studiu do vlasti vrátil. Okamžitě našel uplatnění a zejména státní sektor se o něj začal prát. Dnes se těší velké váženosti, jeho jméno se často objevuje v médiích. Je ženatý, má čtyři děti a před časem je všechny vzal na návštěvu své milované Prahy, aby viděly, kde prožil nejzásadnější léta svého života, jak říká. Některé z jeho dětí dokonce mají česká jména. Jeden z nich se jmenuje Václav. „Jsem takový černý Čech,” směje se Michael.


Lukáš Houdek 2. 1. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.