Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Mezi dětmi bují agrese i bitky. Pokud řešíme problémy násilím, děti to opakují, varují streetworkeři

Mezi dětmi bují agrese i bitky. Pokud řešíme problémy násilím, děti to opakují, varují streetworkeři

Policie v Litvínově na Mostecku v posledních týdnech zaznamenala několik rvaček mezi dospívajícími. Násilných potyček se navíc dle informací strážníků účastnili také přihlížející, kteří přišli na základě internetové výzvy. Jedním z incidentů byla potyčka dvou dívek, která se odehrála nedaleko základní školy. „Jedna z nich u sebe dokonce měla boxer,“ popsal pro iDnes.cz velitel litvínovské městské policie Zdeněk Urban a dodal, že situaci přihlíželo asi deset dalších mladistvých. „Když se těch přihlížejících ptáme, proč tam jsou, odpovídají, že si na sociálních sítích přečetli výzvu, která je zaujala, a přišli se podívat. Víc ale, jako třeba co se mezi těmi, kteří se mají bít, stalo, prý nevědí. Je to hodně zarážející druh zábavy,“ podotkl Urban. „Streetworkeři řeší případy s nejrůznější mírou závažnosti - od pouličních bitek mezi jednotlivými skupinami dětí a mladých lidí, přes domácí násilí, po kyberšikanu i sebepoškozování,“ doplňuje Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork. Na současnou situaci má podle asociace vliv i celkový postoj společnosti. „Pokud žijeme v atmosféře netolerance a řešení problémů násilím, pak i děti řeší konflikty násilím, neboť si ověří, že to funguje,“ dodává.


Marie Škardová 27. 11. 2018

78letá Češka přes dvacet let burcuje dárce kostní dřeně. Do registru jich dostala už 15 tisíc

78letá Češka přes dvacet let burcuje dárce kostní dřeně. Do registru jich dostala už 15 tisíc

„Dveře ke kostní dřeni mi otevřel pan profesor Mihal v olomoucké dětské onkologii,” začíná vyprávění osmasedmdesátiletá Zdena Wasserbauerová. Léčil se tam tehdy její sedmiletý vnuk. „On k uzdravení kostní dřeň nepotřeboval, dvou a půl letý Honzík, který ležel vedle, ale ano,” pokračuje. V registru možných dárců, který byl tehdy ještě v plenkách, bylo velmi málo lidí a Honzík se dárce nedočkal. „Když jsem z tama odcházela, vždycky jsem brečela. Pan profesor Mihal řekl: ‚Brečet nepomůže, dělej pro to něco.’A tak jsem začala, i když jsem neměla žádné zkušenosti,” vypráví. Dnes už je to více než dvacet let, co objíždí Česko a snaží se ke vstupu do registru možné dárce motivovat. A přivedla jich už víc jak 15 tisíc. Osm desítek z nich pak skutečně kostní dřeň darovalo a zachránilo tak někomu život.


Lukáš Houdek 26. 11. 2018

Kyretáž bez anestezie, svázané ruce a nohy, zesměšňování i ponižování. Chorvatské ženy prolamují mlčení

Kyretáž bez anestezie, svázané ruce a nohy, zesměšňování i ponižování. Chorvatské ženy prolamují mlčení

„Moje těhotenství skončilo potratem. V nemocnici mi svázali ruce a nohy a provedli kyretáž bez jakékoliv anestezie. Bylo to nejmučivějších třicet minut v mém životě,” popsala členka chorvatského parlamentu Ivana Ničević Lesandrić před celým parlamentem a ministrem zdravotnictví svou osobní zkušenost z chorvatské nemocnice. „Jako kdyby to bylo málo, že žena, která právě ztratila své dítě, prožívá enormní emocionální stres. Jako kdyby to nestačilo, musí být doražena ještě i fyzicky na gynekologickém oddělení. Moje otázka je jasná - plánujete změnit tento stav? A kdy? Žádám, aby už žádná žena nemusela projít takovou zkušeností,” dodala. V následujících dnech aktivisté z občanského sdružení rodičů a budoucích rodičů Roda, předložily několik stovek svědectví žen o traumatických zážitcích během porodu nebo gynekologických chirurgických zákroků v chorvatských nemocnicích. Tyto ženy se svěřily v rámci kampaně #PrekinimoSutnju (Prolomme mlčení). „Dnes jsme zde, abychom prolomily mlčení a vyslaly poselství, že je nezbytně nutná modernizace a zlepšení systému zdravotní péče v oblasti reprodukčního zdraví žen,“ řekla Branka Mrzic Jagatić ze sdružení Roda.


Marie Škardová 22. 11. 2018

Otec ji chtěl ve 14 provdat, s pomocí matky uprchla do Evropy. Dnes je modelkou v Maďarsku

Otec ji chtěl ve 14 provdat, s pomocí matky uprchla do Evropy. Dnes je modelkou v Maďarsku

Modelka Kafia Mahdi narozená v Somálsku pózuje v maďarské Budapešti módním fotografům a zdá se, že ve svých 19 letech našla v Maďarsku štěstí. Nyní žije na první pohled dokonalý život, má však za sebou útěk ze své vlastní země, kde ji chtěl ve 14 letech její nevlastní otec provdat za mnohem staršího muže. Díky matce se jí podařilo uprchnout a začít znovu v Maďarsku. Po příchodu do Evropy však byla mimo jiné umístěna také do ústavu pro problémovou mládež. „Ostatní dívky křičely, praly se a sebepoškozovaly se. Já jsem nebyla problémová, proč jsem tam tedy byla?“ vzpomíná. Nyní svůj příběh vypráví prostřednictvím dokumentárního filmu maďarské režisérky Dorottyy Zurbó, který mapuje Kafiyinu nesnadnou cestu k novému životu. „Musela jsem sdílet celý můj příběh, moje pocity a moje nejhlubší myšlenky, které se vždy těžko vysvětlovaly,“ říká mladá žena, která i přes úspěch v Evropě stále postrádá svou rodnou zemi. Její příběh přinesla nedávno UNHCR.


Petra Čermáková 26. 11. 2018

„Každý potřebuje někdy pomoct,” říká syrský programátor žijící v Praze

„Každý potřebuje někdy pomoct,” říká syrský programátor žijící v Praze

Jednapadesátiletý Ghassan Alied pochází ze Sýrie. Do Česka přijel za studiem na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Studium dokončil v roce 1992 s červeným diplomem. „Jsem na to velice hrdý,” říká. Na šest let se pak vrátil domů do Sýrie, kde si odsloužil vojnu, aby se v roce 1998 vrátil nastálo do Česka. Dnes pracuje v softwarové firmě jako programátor. „Máme tam skvělé prostředí a dobré kamarády,” hodnotí. Ve volném čase pak hraje nejraději fotbal. Se svým týmem složeným z kolegů trénuje každý týden. Začátky pro něj úplně snadné nebyly. „Když jsem přijel poprvé, cítil jsem, že tu opravdu budu cizincem, že nebudu jako místní,” přiznává. „Český národ je takový uzavřený. Je nutné, aby lidé dali cizinci šanci. Aby mohl ukázat, co v něm je,” myslí si. Ghassan přiznává, že zvyklosti mají Češi a Syřané odlišné. „Připadalo mi, že jsem na jiné planetě,” směje se.


HateFree Culture 23. 11. 2018

V Bělorusku čelil ponižování, o azyl spolu s přítelem požádal v Česku

V Bělorusku čelil ponižování, o azyl spolu s přítelem požádal v Česku

Třicetiletý Anatoli Kostka, přátelé mu říkají Toli, pochází z Běloruska, z dvousettisícového města Babrujsk. Vystudoval gastronomii, následně ve svém rodném městě pracoval v restauracích jako kuchař. Na jeho vůbec poslední směně v jedné babrujské restauraci se rodina majitele nabourala do jeho telefonu a přečetla si intimní SMSky, které dokazovaly, že je gay. Dostal okamžitou výpověď a práci pak kvůli pomluvám nebylo možné najít ani v dalších zařízeních. Po čase se proto rozhodl se svým partnerem odejít - do Česka. O azyl požádali hned na letišti v Praze, asi po roce pak dostali doplňkovou ochranu. Na dny strávené v táboře v Zastávce u Brna nevzpomíná rád. Byly podle něj plné zastrašování a násilí ze strany některých dalších žadatelů.


Lukáš Houdek 21. 11. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.