Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Dát ženám na p*del

 

unos big

copjakovaKateřina Čopjaková
Autor

Kateřina Čopjaková (*1985) - pracovala jako novinářka v týdeníku Respekt, pro zpravodajský server Romea.cz a v Hospodářských novinách. Dnes pracuje pro Člověka v tísni a píše pro Respekt a Kauzu 3.

31
března
2015

Unesené Češky Antonie Chrástecká a Hana Humpálová jsou po 745 dnech v zajetí na svobodě.  A jejich rodina i zdravotnický personál, který je teď obklopuje, by je měl pro jejich rychlejší rekonvalescenci držet mimo dosah signálu wi-fi. Zatímco celostátní média zajímá více detailů z osvobození, veřejnost se rozhodla vynést ortel – samozřejmě v internetových diskuzích.

Připomeňme si, proč jsou mladé ženy souzeny. Před dvěma lety se jako pětadvacetileté rozhodly vydat do Indie přes Pákistán autobusem nikoli letadlem, aby jako studentky ušetřily trochu peněz při své vysněné cestě po Asii. I přesto, že dodržely všechna doporučovaná bezpečnostní opatření – měly zakryté vlasy, cestovaly s eskortou; byly v provincii Balučistán uneseny. Předtím po stejné silnici ročně projelo až 200 Čechů a žádný z nich unesen nebyl.

Rozhořčení střílejí

Už tehdy lidé na sociálních sítích vyjádřily své rozhořčení i podporu, a je pravdou, že vyznavači prvého byli (jak už to bývá) hlasitější. Kromě nefalšovaného nepochopení, co v asijských zemích, kde to není komfortnější než v české kotlině, hledaly, byly dívky obviňovány z nezodpovědnosti.

K nezodpovědnosti dvojice toho nemůžeme příliš říct, protože ji osobně neznáme, přesto si dovolíme podotknout, že Chrástecká byla před únosem oceňovanou dobrovolnicí neziskové organizace a pracovnicí Linky bezpečí a Humpálová se angažovala v sociálních podnicích zaměstnávajících hendikepované, obě byly studentky speciální pedagogiky a psychologie s cestovatelskými zkušenostmi z Indie, Srí Lanky či Černé Hory, což se nám nejeví jako typické profily lehkovážné osobnosti.

V době zajetí dívek byli „Rozhořčení“ na sociálních sítích sice hlasití (a to i pod příspěvky lidí, kteří uneseným ženám a jejich blízkým vyjadřovali podporu), ale vzhledem k nejasnosti osudu unesených se přece jenom nahlíženo dnešní perspektivou ještě drželi zpátky. Teď, když jsou Chrástecká a Humpálová už třetí den šťastně v rodné zemi, je třeba vystřílet veškerou poctivě střádanou munici. A trefovat se lze naprosto do všeho.

Jako islamisté

Do toho, že Chrástecká s Humpálovou mají na prvních fotografiích zveřejněných po osvobození zahalené vlasy – okamžitě strhnout a do šatů velí „Rozhořčení“, do věku žen – oslovení jako „dívky, holky, naivky“ se natolik vžilo, že běžný čtenář musí mít pocit, že Chrástecké s Humpálovou bylo v době únosu čerstvých šestnáct, či do pravděpodobné možnosti, že za osvobození musela česká vláda únoscům zaplatit. Nechybí samozřejmě ani rady rodičům, jak dívky doma přivítat – ideálně výpraskem a zabavením cestovních dokladů.

Články na jednom z nejsledovanějších zpravodajských webových portálů o osvobození dvojice mají každý více než dvě stovky příspěvků (a to netušíme, kolik jich muselo být smazáno). Kromě výše zmíněného „Rozhořčení“ nejčastěji problematizují pohlaví unesených. Protiženskými názory, které by si nezadaly s názory islamistů, se to tu jen hemží (a přitom pár posledních dnů to vypadlo, že baštou protiženských názorů na stejném portálu bude článek o feministické návrhářce podprsenek, které nedělají větší prsa, nafocených na modelkách s neoholeným podpažím).

V této souvislosti je dobré všimnout si diskuzí pod články o uneseném Čechovi, který pracoval v Libyi jako koordinátor cateringu. Diskutující jen výjimečně nebo vůbec zpochybňují z bezpečnostního hlediska lokalitu, kterou si otec tří dětí vybral. Úcta, která v případě dívek v diskuzích spíše chybí, je naopak v případě uneseného v Libyi převažující emocí.

Je rozdíl v těchto dvou případech opravdu jenom v účelu cesty?

 

Foto: Wikipedia (Pětice unesených turistů v Kašmíru militantní skupinou Al-Faran, 1995)

Čtěte dále

„Měl by shořet v pekle. Pořád je pro mě ale i tím hodným dědečkem,” říká výtvarnice Toy Box

„Celý život se potýkám s psychickými problémy. Plynou z toho, že jsem byla ve čtyřech letech zneužita nevlastním dědečkem a nebylo to zpracované,” říká známá česká výtvarnice Toy Box. Ve své tvorbě se i proto věnuje těm, jejichž hlas není slyšet. Stejně jako nebyl slyšet ten její, když byla malá. „Traumatický je celý tvůj život. Já jsem jako malá měla deprese odjakživa. Pamatuju si, jak jsem koukala na ségru a přemýšlela, proč je ona dobrá, když já jsem takhle zlá,” popisuje následky zneužití. „Když jsem dospívala, měla jsem hrozné deprese, sebevražedné stavy a doteď, když je mi špatně, mám co dělat, abych si nemyslela, že jsem zlá. A že všechny problémy zmizí, když se zabiju.” Kvůli svým psychickým problémům, které vyústily v hospitalizaci v psychiatrické léčebně, čelí řadě předsudků. Dodnes také řeší trauma v rámci rodiny a snaží se najít smíření se svou matkou. „Pro ...

Český středoškolák vozí seniory na místa, kam se vždy toužili podívat. Pomocí brýlí

Devatenáctiletý Adam Skokan je studentem maturitního ročníku Smíchovské střední průmyslové školy. Kromě studia zvládá řadu aktivit. Díky svým znalostem virtuální reality například pomáhá seniorům. „Pomocí virtuální reality dokážu velmi jednoduše dostat kohokoliv kamkoliv. Konkrétně seniory vozíme po celém světě a ukazujeme jim taková místa, kam se chtěli podívat celý život,” přibližuje pro HFC. Tato mezigenerační setkávání přinášejí mnohé zkušenosti i jemu samotnému. „Co mi přijde obzvláště důležité, je, že jsem se naučil rozpoznat, jak jednat se staršími lidmi. Někdy je třeba se bavit více technicky, někdy lidsky a někdy je i potřeba poznat, že je dobré mlčet,” říká Adam, který je také členem mezinárodních týmů a projektů. Věnuje se tak prosazování práv studentů učňovských oborů na mezinárodní úrovni i organizaci festivalů. Za svoji aktivitu a přínos ...

Její reportáže aktivizují diváky, posílají miliony. „Primární je pro mě dobrá novinařina,” říká Lea Surovcová

Lea Surovcová patří k nejvýraznějším reportérkám České televize, kde se věnuje především sociálním tématům. Vystudovala pedagogiku, učit však vydržela jen krátce. Zaujala ji novinařina a po zpravodajství v televizi Nova se usadila ve veřejnoprávní televizi. Její reportáže často hýbají veřejným děním. Rozpohybovávají jak veřejnost, která se pak mnohdy snaží protagonistům pomoci, tak mívají také za následek nastartování systémových změn. V posledních měsících organizovala po dotočení tematické reportáže sbírku aktovek pro matky samoživitelky žijící v chudobě. Zapadá taková činnost do práce novinářky? Má redaktor zodpovědnost za své respondenty a kde je v pokrývání lidských příběhů hranice hyenismu?

 


 

Lukáš Houdek 16. 10. 2019

„Postoje k uprchlíkům v Evropě jsou stále lepší. Díky zkušenostem,” říká česká vědkyně

„Lidé migranty v porovnání s dobou před deseti lety vnímají více pozitivně a tento trend sledujeme po téměř celé západní Evropě,” říká Lenka Dražanová, vědecká pracovnice Centra pro migrační politiku na Evropském univerzitním institutu v Itálii, kde se zabývá výzkumy politického chování a postoji Evropanů k migraci. Dodává, že oproti době před deseti lety jsou nálady lepší o 5 až 10 %. Za zlepšením jsou podle ní zkušenosti s uprchlíky a migranty, které lidé v západoevropských zemích běžně potkávají. „Sociologické výzkumy z poslední doby ukazují, že když se společnost stává více rozmanitou, hodnotí to lidé na začátku spíše negativně. Ale třeba za deset nebo patnáct let už to vidí mnohem pozitivněji,” vysvětluje důvody změny.


 

Lukáš Houdek 14. 10. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.