Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Máme rádi Židy, ale...

 

zid jeruzalem big

copjakovaKateřina Čopjaková
Autor

Kateřina Čopjaková (*1985) - pracovala jako novinářka v týdeníku Respekt, pro zpravodajský server Romea.cz a v Hospodářských novinách. Dnes pracuje pro Člověka v tísni a píše pro Respekt a Kauzu 3.

8
března
2015

Minulý týden jsme uveřejnili článek Židem v dnešním Česku. Tento text na něj navazuje.

 

Židé žijící v Česku nepociťují konkrétní obavy o život svůj či svých blízkých, znepokojujícím je pro ně stále více vývoj v Evropě jako takové. „Nemám ani tak na mysli jednotlivé teroristické útoky, jako spíše početné demonstrace jako loni v létě v Paříži s protižidovskými hesly, nutnost skrývání příslušnosti ke komunitě v zemích jako je Francie, ale i Švédsko a dalších,“ vysvětluje Karas, ředitel Lauderovy židovské školy v Praze.

Židem v Evropě, nejen v Česku

V létě 2014 po izraelských útocích na pásmo Gazy vzrostl počet antisemitských demonstrací a útoků, a to v evropských zemích, které mají silnou muslimskou menšinu. Na protiizraelských demonstracích ve Francii se volalo „Smrt Židům!“, v Německu zase „Hamás, Hamás, Židé do plynu!“. Mluvit v této souvislosti „pouze“ o antisionismu by bylo alibistické.

Podle francouzského think tanku Fondapol, který prováděl průzkum na sklonku loňského roku, 25 procent obyvatel z celkové populace souhlasí s tvrzením, že Židé „mají příliš velkou moc v ekonomice a financích“, pokud se ale zeptají pouze francouzských muslimů, číslo se okamžitě vyšplhá na 67 procent. Podobná je situace v sousedním Německu, kde podle čtyři roky staré studie souhlasilo s obdobným tvrzením o Židech pouze tři procenta obyvatel bez imigrantského pozadí, mezi obyvateli s tureckým původem se ale číslo vyšplhalo ke 25 procentům a s arabským původem až ke 40 procentům. Čísla nejsou zcela průkazná, protože podle souhrnných statistik Kantorova centra Telavivské univerzity a Evropské agentury pro základní práva má antisemitismu tendenci střídavě růst a klesat v závislosti na událostech ve světě. Jedním z určujících faktorů je pak izraelsko-palestinský konflikt.

„Je smutnou skutečností dneška, že mezi Evropany – kteří v blízkovýchodní problematice nejsou obecně příliš erudovaní – zvyšuje toto téma různé druhy xenofobií. Někde je to antisemitismus, jinde islamofobie. Ve Francii najdeme oba tyto fenomény, ale třeba v České republice je to hlavně ten druhý,“ vysvětluje Marek Čejka, odborník na Blízký východ z Ústavu mezinárodních vztahů.

Máme rádi Židy, ale…

V Česku momentálně žije srovnatelné množství muslimů jako Židů. Zatímco první jmenovaní se v posledních měsících stali terčem nenávistných slovních výpadů, druzí podle slov svých i autorit žádný nárůst antisemitismu nepociťují. „Češi jsou, stejně jako v mnoha jiných věcech, i v antisemitismu spíš laxní, a pak já se pohybuji převážně v intelektuálním prostředí, kde projevovat netoleranci a předsudky se nenosí,“ myslí si fotograf Matěj Stránský a dodává, že z domova je navíc naučen se jako Žid příliš veřejně neprojevovat.

V této chvíli by se mohlo zdát, že stejnorodost Česka s nízkým množstvím přistěhovalců je vlastně výhodou pro tradiční menšiny a obavy z přistěhovalců, které Češi pravidelně projevují v průzkumech (podle posledních výsledků Eurobaromatru jsou Češi na 4. místě v odmítání přistěhovalců) jsou na místě.

Když ale odhlédneme od jedné z tradičních menšin k druhé – romské, situace se značně promění. Navíc uzavřenost společnosti je podle politologů často druhem nějaké obavy, která může kdykoli eskalovat v nenávist.

„Zanedlouho po začátku krize na Ukrajině celé mé rodině přišel email, ve kterém nám vynadali do "židobanderovců". Ta nadávka mi přijde fakt vtipná, zvlášť v kontextu problematického vztahu banderovců k Židům. Ale v tu chvíli to moc příjemné nebylo,“ říká Marie Iljašenko, Židovka narozená na Ukrajině, která od dětství žije v Česku.

Foto: Pixabay (Jeruzalém)

Čtěte dále

„Měl by shořet v pekle. Pořád je pro mě ale i tím hodným dědečkem,” říká výtvarnice Toy Box

„Celý život se potýkám s psychickými problémy. Plynou z toho, že jsem byla ve čtyřech letech zneužita nevlastním dědečkem a nebylo to zpracované,” říká známá česká výtvarnice Toy Box. Ve své tvorbě se i proto věnuje těm, jejichž hlas není slyšet. Stejně jako nebyl slyšet ten její, když byla malá. „Traumatický je celý tvůj život. Já jsem jako malá měla deprese odjakživa. Pamatuju si, jak jsem koukala na ségru a přemýšlela, proč je ona dobrá, když já jsem takhle zlá,” popisuje následky zneužití. „Když jsem dospívala, měla jsem hrozné deprese, sebevražedné stavy a doteď, když je mi špatně, mám co dělat, abych si nemyslela, že jsem zlá. A že všechny problémy zmizí, když se zabiju.” Kvůli svým psychickým problémům, které vyústily v hospitalizaci v psychiatrické léčebně, čelí řadě předsudků. 

 


 

Luká ...

Český středoškolák vozí seniory na místa, kam se vždy toužili podívat. Pomocí brýlí

Devatenáctiletý Adam Skokan je studentem maturitního ročníku Smíchovské střední průmyslové školy. Kromě studia zvládá řadu aktivit. Díky svým znalostem virtuální reality například pomáhá seniorům. „Pomocí virtuální reality dokážu velmi jednoduše dostat kohokoliv kamkoliv. Konkrétně seniory vozíme po celém světě a ukazujeme jim taková místa, kam se chtěli podívat celý život,” přibližuje pro HFC. Tato mezigenerační setkávání přinášejí mnohé zkušenosti i jemu samotnému. „Co mi přijde obzvláště důležité, je, že jsem se naučil rozpoznat, jak jednat se staršími lidmi. Někdy je třeba se bavit více technicky, někdy lidsky a někdy je i potřeba poznat, že je dobré mlčet,” říká Adam, který je také členem mezinárodních týmů a projektů. Věnuje se tak prosazování práv studentů učňovských oborů na mezinárodní úrovni i organizaci festivalů. Za svoji aktivitu a přínos ...

Její reportáže aktivizují diváky, posílají miliony. „Primární je pro mě dobrá novinařina,” říká Lea Surovcová

Lea Surovcová patří k nejvýraznějším reportérkám České televize, kde se věnuje především sociálním tématům. Vystudovala pedagogiku, učit však vydržela jen krátce. Zaujala ji novinařina a po zpravodajství v televizi Nova se usadila ve veřejnoprávní televizi. Její reportáže často hýbají veřejným děním. Rozpohybovávají jak veřejnost, která se pak mnohdy snaží protagonistům pomoci, tak mívají také za následek nastartování systémových změn. V posledních měsících organizovala po dotočení tematické reportáže sbírku aktovek pro matky samoživitelky žijící v chudobě. Zapadá taková činnost do práce novinářky? Má redaktor zodpovědnost za své respondenty a kde je v pokrývání lidských příběhů hranice hyenismu?

 


 

Lukáš Houdek 16. 10. 2019

„Postoje k uprchlíkům v Evropě jsou stále lepší. Díky zkušenostem,” říká česká vědkyně

„Lidé migranty v porovnání s dobou před deseti lety vnímají více pozitivně a tento trend sledujeme po téměř celé západní Evropě,” říká Lenka Dražanová, vědecká pracovnice Centra pro migrační politiku na Evropském univerzitním institutu v Itálii, kde se zabývá výzkumy politického chování a postoji Evropanů k migraci. Dodává, že oproti době před deseti lety jsou nálady lepší o 5 až 10 %. Za zlepšením jsou podle ní zkušenosti s uprchlíky a migranty, které lidé v západoevropských zemích běžně potkávají. „Sociologické výzkumy z poslední doby ukazují, že když se společnost stává více rozmanitou, hodnotí to lidé na začátku spíše negativně. Ale třeba za deset nebo patnáct let už to vidí mnohem pozitivněji,” vysvětluje důvody změny.


 

Lukáš Houdek 14. 10. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.