Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Máme rádi Židy, ale...

 

zid jeruzalem big

copjakovaKateřina Čopjaková
Autor

Kateřina Čopjaková (*1985) - pracovala jako novinářka v týdeníku Respekt, pro zpravodajský server Romea.cz a v Hospodářských novinách. Dnes pracuje pro Člověka v tísni a píše pro Respekt a Kauzu 3.

8
března
2015

Minulý týden jsme uveřejnili článek Židem v dnešním Česku. Tento text na něj navazuje.

 

Židé žijící v Česku nepociťují konkrétní obavy o život svůj či svých blízkých, znepokojujícím je pro ně stále více vývoj v Evropě jako takové. „Nemám ani tak na mysli jednotlivé teroristické útoky, jako spíše početné demonstrace jako loni v létě v Paříži s protižidovskými hesly, nutnost skrývání příslušnosti ke komunitě v zemích jako je Francie, ale i Švédsko a dalších,“ vysvětluje Karas, ředitel Lauderovy židovské školy v Praze.

Židem v Evropě, nejen v Česku

V létě 2014 po izraelských útocích na pásmo Gazy vzrostl počet antisemitských demonstrací a útoků, a to v evropských zemích, které mají silnou muslimskou menšinu. Na protiizraelských demonstracích ve Francii se volalo „Smrt Židům!“, v Německu zase „Hamás, Hamás, Židé do plynu!“. Mluvit v této souvislosti „pouze“ o antisionismu by bylo alibistické.

Podle francouzského think tanku Fondapol, který prováděl průzkum na sklonku loňského roku, 25 procent obyvatel z celkové populace souhlasí s tvrzením, že Židé „mají příliš velkou moc v ekonomice a financích“, pokud se ale zeptají pouze francouzských muslimů, číslo se okamžitě vyšplhá na 67 procent. Podobná je situace v sousedním Německu, kde podle čtyři roky staré studie souhlasilo s obdobným tvrzením o Židech pouze tři procenta obyvatel bez imigrantského pozadí, mezi obyvateli s tureckým původem se ale číslo vyšplhalo ke 25 procentům a s arabským původem až ke 40 procentům. Čísla nejsou zcela průkazná, protože podle souhrnných statistik Kantorova centra Telavivské univerzity a Evropské agentury pro základní práva má antisemitismu tendenci střídavě růst a klesat v závislosti na událostech ve světě. Jedním z určujících faktorů je pak izraelsko-palestinský konflikt.

„Je smutnou skutečností dneška, že mezi Evropany – kteří v blízkovýchodní problematice nejsou obecně příliš erudovaní – zvyšuje toto téma různé druhy xenofobií. Někde je to antisemitismus, jinde islamofobie. Ve Francii najdeme oba tyto fenomény, ale třeba v České republice je to hlavně ten druhý,“ vysvětluje Marek Čejka, odborník na Blízký východ z Ústavu mezinárodních vztahů.

Máme rádi Židy, ale…

V Česku momentálně žije srovnatelné množství muslimů jako Židů. Zatímco první jmenovaní se v posledních měsících stali terčem nenávistných slovních výpadů, druzí podle slov svých i autorit žádný nárůst antisemitismu nepociťují. „Češi jsou, stejně jako v mnoha jiných věcech, i v antisemitismu spíš laxní, a pak já se pohybuji převážně v intelektuálním prostředí, kde projevovat netoleranci a předsudky se nenosí,“ myslí si fotograf Matěj Stránský a dodává, že z domova je navíc naučen se jako Žid příliš veřejně neprojevovat.

V této chvíli by se mohlo zdát, že stejnorodost Česka s nízkým množstvím přistěhovalců je vlastně výhodou pro tradiční menšiny a obavy z přistěhovalců, které Češi pravidelně projevují v průzkumech (podle posledních výsledků Eurobaromatru jsou Češi na 4. místě v odmítání přistěhovalců) jsou na místě.

Když ale odhlédneme od jedné z tradičních menšin k druhé – romské, situace se značně promění. Navíc uzavřenost společnosti je podle politologů často druhem nějaké obavy, která může kdykoli eskalovat v nenávist.

„Zanedlouho po začátku krize na Ukrajině celé mé rodině přišel email, ve kterém nám vynadali do "židobanderovců". Ta nadávka mi přijde fakt vtipná, zvlášť v kontextu problematického vztahu banderovců k Židům. Ale v tu chvíli to moc příjemné nebylo,“ říká Marie Iljašenko, Židovka narozená na Ukrajině, která od dětství žije v Česku.

Foto: Pixabay (Jeruzalém)

Čtěte dále

Meda se narodila se vzácným syndromem. „Problém jsem měla já, ne ona. Je těžké si to přiznat,” říká její matka

Meda Slezáková se narodila se vzácným syndromem oculo dento digitální dysplázie (ODDD). „Podle statistiky postihuje jednoho člověka z deseti milionů a na světě je popsáno jen několik stovek případů. S naší diagnózou jsme si připadali ztracení. Většina lékařů ji také slyšela poprvé,“ říká maminka Medy Petra a dodává že mezi symptomy mohou patřit potíže se zrakem, srostlé prsty na rukou, zuby bez zubní skloviny a neurologické potíže. „Když jsem měla před sebou ten bezbranný flekatý uzlíček, bála jsem se, že se bude trápit. Na vzhled je pořád kladen velký důraz. Jenže je tu také osobnost a vím, že to říká každý rodič, ale Meda je prostě bourák, má charisma a veselou povahu,“ vypráví. Jak si Meda a její rodina vedou v jejích dvou a půl letech a po sedmi hospitalizacích? 

Jiří Pasz 28. 5. 2020

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat. Naštěstí jich nebylo mnoho. 

Adéla Gálová 27. 5. 2020

„Debaty by neměly probíhat o nás bez nás,“ říká šestnáctiletá autistka

„My autisté jsme úplně normální lidé s normálními potřebami. Ale ano, je pár věcí, které mě od většiny lidí trochu odlišují. Co se každodenního života týče, tak se můj Asperger projevuje hlavně něčím, čemu se říká speciální zájem. Speciální zájmy jsou zájmy, do kterých je člověk úplně zažraný a ví o nich téměř vše,“ popisuje šestnáctiletá Kateřina Doudová, která si říká Dodo. Mezi její speciální zájmy patří především kyborgismus, věnuje se také kresbě. „Přidruženou komplikací k mé citlivé autistické duši jsou však panické ataky a nadměrné, až chorobné přemýšlení o různých problematikách. 

Marie Škardová 26. 5. 2020

„Práci máme rádi. Lidé ji neoceňují, berou to jako samozřejmost,“ říká popelář

Roman Hájek je popelářem už 26 let. „Ani já, ani kolegové se nestydíme říkat, že jsme popeláři, my tu práci máme rádi,“ říká a dodává, že se ale zároveň nesetkává ani s oceněním své práce: „Lidi naši práci berou jako samozřejmost. Moc si neumí představit, jak by to vypadalo, kdyby se neodvážely odpadky.“ Podle Hájka to popeláři nejvíce schytávají od nervózních řidičů. „Někdy to jsou nervy i pro nás, samozřejmě. Hlavně když na nás auta troubí nebo i někdy řidiči vylezou ven a jsou sprostí: ,vypadněte už tady odtuď a tak,“ popisuje denní střety se spěchajícími řidiči. 

Jiří Pasz 21. 5. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.