Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Kebaby nám diktovat nebudou!

 

kebab big

cajthamlovaTereza Cajthamlová
Autorka

Studentka žurnalistiky a sociální práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, "pseudohumanistka" a "xenofilka".

5
ledna
2015

My Češi jsme prý smějící se bestie a smysl pro humor nám pomáhal zvládat obtížné okamžiky našich dějin. Budiž, ale v období míru a bezpečí nám to teda moc nejde a ani nepoznáme, když si někdo střílí z nás. Klidně skočíme na lep Japonci, který z Evropy vyhání přistěhovalce, zatímco nás vyzývá, abychom polonazí před mešitou venčili prasata a přestali jíst kebab.

A to se Tomio Okamura na náš účet baví už pěkně dlouho. Nejprve se v nás pokusil vyvolat lásku k orientu svým obchodem s japonským jídlem, aby se vzápětí prohlásil za českého vlastence a odhalil nám dopodrobna svůj genetický původ. Zvláštní důraz přitom kladl na moravskou polovinu genů, která ho patrně opravňuje k tomu, aby řešil rasu a etnikum i všech ostatních, kdo stejně jako on chtějí žít v České republice. Takže nám vysvětlil, že cikáni jsou pro českou společnost přítěž a měli by mít vlastní stát, což českému nacionalistovi z Japonska pomohlo k senátorskému křeslu. Před volbami do Evropského parlamentu Okamura prováděl důkladné kontroly i ve vlastních řadách, a tak jsme se o jedničce jeho kandidátky Kláře Samkové dozvěděli, že na rozdíl od svého bývalého manžela „nemá ani kapku cikánské krve“.

Jeho vrcholným číslem je zatím 25 způsobů, jak po otázce cikánské vyřešit taky tu muslimskou. Napsal to pro něj sice jeho spolustraník Jiří Kobza, který však nepochybně vycházel z Okamurových poznatků o tom, jak komická je česká stádnost. Necelé dva dny po zveřejnění seznamu více než pět tisíc lidí lajkem ocenilo rady, aby si koupili prase a šli ho spoře oblečeni vyvenčit před mešitu a další místa, kde muslimové žijí a tráví čas, případně aby české podniky jejich majitelé pojmenovávali infantilním názvem U veselého prasátka.

Z české lhostejnosti k chudobě si Kobza s Okamurou zase dělají legraci v bodě, kde nás nabádají k tomu, abychom bezdomovce posílali k mešitám. To je užitečná rada, protože mešita je jedno z mála míst v téhle zemi, odkud bezdomovce pravděpodobně nikdo vyhánět nebude, což potvrzuje i ředitel Muslimské unie Muhamed Abbas.

Kobza má narážky i na naši důvěřivost. Takže testuje naši pozornost tím, když jen tak mimochodem zmíní známý hoax o australské premiérce, která se snaží dopisem vystrnadit muslimy ze země. Nebo zkouší, jestli si zvládneme ověřit, že Ústředí muslimských obcí má na státní registraci samozřejmě právo, pokud splní všechny podmínky. A jakmile se tak stane, žádná petice tomu nemůže zabránit.

Tím však Kobza své originální nápady vyčerpal. Dál v textu například vyzývá, abychom u muslimů nenakupovali a neměnili peníze, protože „každý zakoupený kebab je jen další jeden krok k burkám“. To není nic nového, stejnou strategii měli i nacisté, kteří v německých městech pochodovali s nápisy „nekupujte u Židů, nakupujte v německých obchodech“. A možná, že inspirací byl Kobzovi i známý český popěvek z doby Hilsneriády: „Nekupujte u Židů cukr, kafe, mouku, zabili nám Anežku, modrookou holku". Hned vzápětí autor návodu boje proti muslimům dodává, že fajn by taky bylo zveřejňovat seznamy a adresy míst, kde nabízí nebo vaří halal jídla. Ani seznamy muslimů, respektive židů, a těch, kteří s nimi mají cokoliv společného, nejsou původním nápadem Kobzy nebo Okamury. Jako věrná kopie nacistické antisemitské propagandy působí i návod na rozpoznání muslimů a muslimek podle vousů a délky sukně. Tohle už ale není sranda ani trochu.

Podle posledního sčítání lidí u nás žijí necelé tři a půl tisíce muslimů, neoficiálně možná trochu víc. Pokud je cíleně nevyhledáváte, máte možnost je potkat maximálně tak v noci u stánku s kebabem, kam vás vyžene hlad, protože v hospodě U veselého prasátka už dávno zavřeli kuchyň. Okamura dobře ví, že nejvíc se bojíme toho, co neznáme. A že trneme hrůzou, aby nám snad muslimové nechtěli přikazovat, co máme nosit na sobě, co jíst, jak se chovat a kam chodit. A tak si z nás utahuje tím, že to všechno dělá sám a bude se náramně bavit, když ho někdo poslechne.

Takže já bych po vzoru Tomia Okamury měla jednu radu, jak nejlépe bojovat s nebezpečím, které se skrývá v nás samotných. Trénovat ten pověstný smysl pro humor. Zatím se nedokážeme ubránit ani tomu, jak s námi manipuluje jeden fanatický populista Okamura.

Foto: Lukáš Houdek


Čtěte dále

„Rom musí dvakrát více dokazovat svůj talent,” myslí si začínající herec. „Vše je o vytrvalosti,” dodává

Herec František „Feri” Kudry se narodil před 28 lety jako nejstarší ze sedmi sourozenců do romské rodiny ze slovenského Hlohovce. Kvůli sociální situaci rodiny jej od dětství vychovávali prarodiče. Po nich zřejmě zdědil i nadání pro hudbu a herectví, ke kterým od mládí inklinoval. „Herecké i hudební nadání se projevovalo v naší rodině už celé generace. Babička měla od dětství talent, nikdy ale umění nestudovala. Než se provdala za mého dědečka, zpívala a tančila dlouhá léta ve folklorním souboru. Pak z tátovy strany byli hudebníci, strýc mého otce například učil soukromě hudbu a byl známým houslistou na Slovensku i v České republice,” vzpomíná pro HFC Feri. On sám pak od sedmi let navštěvoval lidovou uměleckou školu. V pozdějších letech jej však stále více lákalo herectví. Po základní škole nastoupil na konzervatoř do Bratislavy, kde se věnoval studiu herectví, muzikálu, ba ...

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.