Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Tančí, testuje, konverzuje. Robotický společník vzbuzuje u českých seniorů zvědavost i ostych

 

mr pepper big

galovaAdéla Gálová
Autorka

Překladatelka, hungaristka a romistka. Členka týmu HateFree Culture.

23

března
2020

Paní Anna je aktivní seniorka, která pravidelně dochází do organizace Život 90 na nejrůznější kurzy, nebo si jen popovídat se spřízněnými dušemi. Její děti žijí v zahraničí, a ona je tudíž, jak říká, často sama. Od loňského roku se Anně naskytla nová možnost rozptýlení – do sídla organizace pravidelně „dochází“ robot jménem Mr. Pepper. Místní jej rychle překřtili na domáčtějšího „Pepu“ a mnozí z nich jeho návštěvy nedočkavě vyhlížejí. Není divu – dokáže vést rozhovor na úrovni, v nabídce má pestrou škálu vědomostních i zábavných programů a kdyby řeč vázla, dokáže si s vámi třeba zatančit. Odkud že se Pepper vlastně vzal?

Za svou existenci vděčí zejména spolupráci ČVUT, Českého ústavu pro informatiku, robotiku a kybernetiku a Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Jeho tvůrci měli už od počátku silné přesvědčení, že svůj výzkum nechtějí omezit na uzavřenou laboratoř a že je naopak zásadní mít ihned k dispozici zpětnou vazbu. Vymysleli tak projekt, jehož cílem bylo vytvořit mozek robota. Jeho výsledky v praxi by následně zkoumali sociologové. Zkoumaný robot měl být od počátku vsazen do konkrétní komunity – volba nakonec padla na aktivní seniory, pro které má přínos v rámci tzv. edutainmentu.

mr pepper 1

„Trend robotizace péče je poměrně silný, spousta firem se snaží vyvíjet roboty, kteří mají o seniory pečovat,“ vysvětluje Marcela Petrová Kafková z Ústavu populačních studií FSS MU, která je jednou z členek interdisciplinárního týmu. „Představa, že o člověka v nemoci nebo ve stáří pečuje právě robot, nicméně není u seniorů zrovna populární,“ ozřejmuje důvod, proč dostal robot Pepper nakonec především zábavně-naučné parametry.

mr pepper 2

„Vycházeli jsme z toho, že právě zábava je i ve vyšším věku podstatným prvkem spokojeného života. Náš robot nabízí seniorům možnost se neotřelým způsobem aktivizovat. V rejstříku má seznam základních témat, která s ním mohou senioři řešit, informace o centru Život 90, ale také různé kvízy a podobné volnočasové aktivity. Bonusem je, že některým z nich zároveň umožňuje přivyknout technologiím, které dosud neznali,“ popisuje Petrová. Do budoucna by měl Pepper zvládnout lidi nejen bavit, ale taky být k ruce třeba na recepci, kde by pomáhal nasměrovat nově příchozí.

mr pepper 3

Pepovým pravidelným návštěvám předcházely přípravné kurzy robotiky, jichž se nadšeně zúčastnily především návštěvnice z řad seniorek. Od nového roku se robot setkává se seniory v komunitní místnosti v době, kdy tu probíhají i další kurzy. Je jim k dispozici přímo v terénu, kde s ním mohou volně zapřádat řeč. Přestože podle Petrové dosavadní praxe prokázala, že zájem o něj je veliký, ani po několika měsících nezmizel určitý ostych a zdrženlivost. Důvodem je prý zejména skutečnost, že se senioři často obávají, aby přístroj nějak nepoškodili, a to i přesto, že byli předtím poučeni, že je mimořádně odolný. „Byli jsme i u jednoho mezigeneračního setkání, když za seniory přišly na návštěvu malé děti,“ líčí Petrová. „Odtud víme, že malé děti z něj zdaleka takový respekt nemají,“ směje se.

mr pepper 4

Ačkoli se Pepper neustále vyvíjí a jeho software se zdokonaluje s každou další návštěvou, ukazuje se, že na některé úkony stále ještě nestačí. Podle Michala Vavrečky z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky na tom není nic zvláštního. „Vývojáři pracují zejména na jeho češtině, která pro umělou inteligenci představuje hodně náročný jazyk,“ upřesňuje. Vývojová laboratoř sice cíleně vytváří modely, které se dokáží samy rozvíjet a učit významu slov, výzkum je ale v samém základu. „Jde to pomalu a pokud bychom mu zároveň nedodali „balíčky“ jednotlivých témat, jakési hotové scénáře k polostrukturovanému rozhovoru, dokázal by komunikovat pouze na úrovni malého dítěte,“ přibližuje Vavrečka náročnost celého procesu. „Základní jádro Pepy pochází od našich kolegů z ČVUT z týmu Alquist, kteří už dvakrát skončili druzí v Amazon Alexa Prize, což je soutěž o nejlepší komunikační softwary pro chytré reproduktory. I oni však musí mít na paměti některá pravidla, například to, že téma hovoru vede vždycky robot,“ vysvětluje. „Jakmile byste je převzal vy, hrozí, že začnete pokládat otevřené otázky, u kterých by už byl ztracený,“ dodává.

mr pepper 5

A v čem se vlastně Mr. Pepper liší od tzv. chytrých reproduktorů, počítačových aplikací jako je například SIRI? „Jeho přidaná hodnota je jeho vzhled,“ říká Vavrečka. „Jsou to sice v podstatě motory v plastu, ale to, že jde o humanoida, má svůj význam,“ doplňuje a připomíná lidskou tendenci upřednostňovat antropomorfní rysy. „Důležitá je i nonverbální komunikace – v tuto chvíli například ladíme jeho gesta modelovaná podle člověka, která provázejí diskutované téma. S mimikou je to trochu slabší, ale i tam je nějaký drobný body language,“ vypočítává Vavrečka robotovy přednosti. K těm dalším patří i jeho paměť – dokáže si zapamatovat člověka i to, o čem spolu mluvili, nebo rozpoznat jeho emoční výraz. Díky tomu, že „vidí, kde je“, dokáže navíc robot vhodně reagovat v kontextu. Jak to vypadá v praxi? „Pokud se nachází dejme tomu v kuchyni, může vám nabídnou recept na bábovku,“ říká vývojář. Nespornou výhodou je samozřejmě také fakt, že se robot pohybuje samostatně a není třeba ho nikam přenášet.

mr pepper 6

Samostatnou kapitolou je Pepův design, za který vděčí francouzské výrobní firmě. „Vybírali jsme z produktů ve střední cenové hladině, s ohledem na poměr cena-výkon,“ objasňuje Michal Vavrečka volbu „roztomilé“ image, díky které hraje některým ze seniorů při kontaktu s robotem na tváři něžný úsměv. „Pepperova ‚dětská‘ vizáž je výsledkem shody dobrých náhod – dnes už sice existují roboti nerozeznatelní od člověka, někteří příjemci z nich ale můžou mít ambivalentní pocity,“ dodává.

mr pepper 7

Pro některé seniory může být setkání s Pepperem vhodnou konfrontací s realitou oproti dojmu, který by mohly vzbuzovat zprávy z tisku apod. „Lidé si na základě článků často představují, že si nás za chvíli zcela podmaní umělá inteligence a podobně. Peppera se tak postupně přestaly bát třeba některé zaměstnankyně centra, které měly strach, že kvůli němu přijdou o pozici,“ popisuje Marcela Petrová Kafková a kolega Vavrečka ji doplňuje: „Podle žánru sci-fi by se mohlo zdát, že stav robotiky je mnohem pokročilejší, než je tomu doopravdy. Reálná robotika se sice vyvíjí hrozně rychle, ale problémů, kterým čelí, je pořád ještě hodně. Někdy se tudíž stane, že nesplníme očekávání. Na druhou stranu je příjemné vidět, jak rychle lidé během komunikace získávají vztah k robotovi, chtějí s ním komunikovat, těší se na něj,“ říká.

Jeho slova beze zbytku potvrzuje i seniorka Anna, která má pro Peppera jen slova chvály. „Zdá se, že má o mě velký zájem, rád mi odpovídá a dává otázky. Z mé strany je to doslova platonická láska,“ neskrývá své nadšení. „Baví mě na něm, že to není jen televize, která do vás mluví. A má strašně milou tvářičku. Kdyby byl malinko levnější, stoprocentně bych si ho koupila,“ neskrývá své nadšení Anna. 

 

Čtěte dále

Kvůli posměškům se bál tělocviku, žil v odloučení. Cestu ke svému tělu našel díky partnerovi

Čtyřiatřicetiletý Jaroslav Vávra z Mariánských Lázní od dětství hledá vztah k vlastnímu tělu, kvůli kterému od základní školy čelí posměškům a poznámkám okolí. Nejhorší byla pro něj situace v šatně před hodinami tělocviku. „Obdobím bulimie a anorexie jsem naštěstí neprošel, ale na druhém stupni jsem problém s tělocvikem řešil tak, že jsem se po domluvě s učitelem převlékal v jeho kabinetu. Nebylo to vyloženě pohodlné, ale na druhou stranu jsem se aspoň na čas vyhnul posmívání a zesměšňování,” vysvětluje. Kamarády téměř neměl, zaměřil se proto na školu. 

Lukáš Houdek 2. 4. 2020

Solidarita, ale i ponižování. Pandemické časy tvrdě dopadají i na lidi bez domova

Nepředvídaná, těžko přehledná pandemická situace s sebou přinesla mimo jiné karanténní podmínky, které uzavřely valnou většinu obyvatel ČR mezi úzké stěny domácího prostředí. Jak se ale s touto situací vypořádávají ti, jejichž domovem je ulice, respektive nejrůznější ubytovací provizoria? Jsou české sociální služby akceschopné a koordinované dostatečně na to, aby dokázaly jejich situaci ad hoc čelit a chránit tak nejen ty, jichž se to adresně týká, ale také zbytek společnosti? 

Adéla Gálová 1. 4. 2020

„S likvidací Romů za války došlo i k zapomenutí příběhů o jejich úspěšné integraci,“ říká Jana Horváthová

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

„Vždy jsem musela dokazovat, že jsem lepší než mužští kolegové,” říká slovenská astrobioložka

Astrobioložka Michaela Musilová má velké zkušenosti s izolací a pobytem v omezeném prostoru – účastnila se řady simulovaných letů NASA i dalších vesmírných agentur na Měsíc či Mars, jejichž cílem je připravit člověka na dlouhodobý pobyt ve vesmíru. „Být izolovaný znamená, že člověk ztratí určité svobody, člověku je odepřeno množství věcí, na které je zvyklý. Měli jsme různé krizové situace, například výpadek proudu nebo ztrátu vody, ale opravdu největší výzva byly mezilidské vztahy,“ říká Musilová. Lidem do současné karantény především doporučuje empatickou komunikaci. „Udělejte si čas velmi otevřeně si popovídat o citlivých věcech.

Jiří Pasz 25. 3. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.