Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

 

asmaa big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

20

února
2020

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Před osmi lety utekla Asmaa před válkou a násilím z rodné Sýrie do Jordánska. Bylo jí tehdy jednadvacet let, byla těhotná se svým druhým potomkem. Její manžel Noor byl po smrti a náctiletý bratr zmizel. Spolu s rodiči, nejmladším bratrem a svými dvěma dětmi se usadila v hlavním městě Ammánu. Když vtom udeřila další rána. A hned dvakrát. Z televizních zpráv se dozvěděli, že její šestnáctiletý bratr Mohammad byl nalezen mrtvý. Přestože se otec snažil zbytek rodiny utěšit, sám dostal vzápětí infarkt a zemřel.

Nezávislá

Péče o rodinu tak náhle spočinula na bedrech mladé vdovy. Chodila proto do jordánských charit, kde hledala pomoc, hlavně se ale snažila najít si práci. Bez úspěchu. „Mockrát se mě lidé ptali: ‚Proč chodíš do charit, proč chceš pracovat? Měla by ses vdát a nechat manžela, aby se postaral o tebe.’ Já jsem ale tohle nechtěla,” vysvětlila v rozhovoru pro UNHCR. „Chtěla jsem si najít práci, protože jsem chtěla být nezávislou ženou.”

Pracovních i vzdělávacích příležitostí v Jordánsku pro uprchlíky podle ní moc není. „Ale nemůžete tychle věci po nich chtít. Protože nás tu přivítali a dali, co jen mohli,” zdůrazňuje Asmaa a dodává, že obtížně se žije i četným jordánským rodinám. „Mají obdobné problémy.”

Protože nikdy nedokončila středoškolské vzdělání, rozhodla si dodělat závěrečné zkoušky v Jordánsku. Přihlásila se také na kurzy angličtiny v British Council v Ammánu a tam se také dozvěděla o možnosti dálkového vysokoškolského studia na britské Open University. O stipendium se přihlásilo přes 150 zájemců, Asmaa pak byla mezi šesti vybranými studenty. Ona se rozhodla studovat britské právo. Dnes je jí devětadvacet a právě se po tříletém intenzivním studiu chystá na brzké státnice.

Británie volá!

Na mladou ženu a její rodinu se usmálo štěstí znovu. UNHCR jí navrhla v rámci přesidlovacího programu přestěhování celé rodiny do třetí země, konkrétně do Velké Británie. „Byla jsem v šoku, ale byla jsem tak šťastná. Hlavně proto, že to je do Velké Británie. Studovala jsem britské právo,” sdílela své nadšení. „Myslím, že bude všechno jiné. Najdu si práci, najdu si tam dobré přátele. A pro mé syny tam bude lepší budoucnost,” dodala. Stala se tak jednou z více než 63 tisíc uprchlíků, kteří byli vloni celosvětově díky UNHCR přesídleni do celkem devětadvaceti zemí.

Asmaa je odhodlána šanci, které se jí a její rodině dostalo, oplatit. „Až si dodělám titul, chci si najít práci, být nezávislá a sama vydělávat peníze. Vím, že pokud budu tvrdě dřít, najdu tam příležitosti pro sebe i své děti,” věří. „Nechci, aby za mě britská vláda utrácela peníze. Udělali už dost tím, že nás přijali do své země,” říká závěrem.

Ilustrační foto: PXHere

Čtěte dále

Kvůli posměškům se bál tělocviku, žil v odloučení. Cestu ke svému tělu našel díky partnerovi

Čtyřiatřicetiletý Jaroslav Vávra z Mariánských Lázní od dětství hledá vztah k vlastnímu tělu, kvůli kterému od základní školy čelí posměškům a poznámkám okolí. Nejhorší byla pro něj situace v šatně před hodinami tělocviku. „Obdobím bulimie a anorexie jsem naštěstí neprošel, ale na druhém stupni jsem problém s tělocvikem řešil tak, že jsem se po domluvě s učitelem převlékal v jeho kabinetu. Nebylo to vyloženě pohodlné, ale na druhou stranu jsem se aspoň na čas vyhnul posmívání a zesměšňování,” vysvětluje. Kamarády téměř neměl, zaměřil se proto na školu. 

Lukáš Houdek 2. 4. 2020

Solidarita, ale i ponižování. Pandemické časy tvrdě dopadají i na lidi bez domova

Nepředvídaná, těžko přehledná pandemická situace s sebou přinesla mimo jiné karanténní podmínky, které uzavřely valnou většinu obyvatel ČR mezi úzké stěny domácího prostředí. Jak se ale s touto situací vypořádávají ti, jejichž domovem je ulice, respektive nejrůznější ubytovací provizoria? Jsou české sociální služby akceschopné a koordinované dostatečně na to, aby dokázaly jejich situaci ad hoc čelit a chránit tak nejen ty, jichž se to adresně týká, ale také zbytek společnosti? 

Adéla Gálová 1. 4. 2020

„S likvidací Romů za války došlo i k zapomenutí příběhů o jejich úspěšné integraci,“ říká Jana Horváthová

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

„Vždy jsem musela dokazovat, že jsem lepší než mužští kolegové,” říká slovenská astrobioložka

Astrobioložka Michaela Musilová má velké zkušenosti s izolací a pobytem v omezeném prostoru – účastnila se řady simulovaných letů NASA i dalších vesmírných agentur na Měsíc či Mars, jejichž cílem je připravit člověka na dlouhodobý pobyt ve vesmíru. „Být izolovaný znamená, že člověk ztratí určité svobody, člověku je odepřeno množství věcí, na které je zvyklý. Měli jsme různé krizové situace, například výpadek proudu nebo ztrátu vody, ale opravdu největší výzva byly mezilidské vztahy,“ říká Musilová. Lidem do současné karantény především doporučuje empatickou komunikaci. „Udělejte si čas velmi otevřeně si popovídat o citlivých věcech.

Jiří Pasz 25. 3. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.