Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Jak zpět do hry? Studenti budějovických gymnázií pomáhají znevýhodněným žákům s učením

 

zpet na 1 big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

14
února
2020

Řada žáků základních škol zůstává ve škole pozadu a potýká se se špatnými známkami. Důvodem mohou být poruchy učení i nedostatečná podpora v rodině. V Českých Budějovicích těmto dětem již pátým rokem pomáhají žáci místních gymnázií. Zdarma předávají své znalosti mladším žákům.

Zpět na 1

Projekt Zpět na jedna (Z5NA1) byl založen v rámci projektu Kdo jiný Člověka v tísni dnes již bývalými studenty Gymnázia Česká v Českých Budějovicích. „V Česku podle Eurostatu připadá na každého učitele základní školy průměrně 19 žáků. Někteří z nich ale potřebují individuální přístup, kterého se jim v normálních hodinách nedostává, a tak dochází k tomu, že i nadané dítě může za svými spolužáky zaostávat. Navíc v dnešní době také někteří rodiče nemají čas se dětem tolik věnovat, nemají potřebné znalosti či finance. Nebo vše dohromady. A právě dětem z rodin ze sociálně znevýhodněného prostředí se zakladatelé projektu rozhodli pomáhat,” přibližuje pro HFC Adéla Černá, která projekt vede. Před dvěma lety jej převzala od zakladatelů a nyní doufá, že po její maturitě bude aktivita pokračovat pod vedením mladších spolužáků.

zpet na 1 1

Inspirativní nápad

Nápad hrstky žáků a učitele základů společenských věd se rozšířil do celého města. „Projekt se například zalíbil i na Gymnáziu Jírovcova, kde jsme ho díky vstřícnému přístupu vyučujících mohli představit, a proto se letošní školní rok naše řady rozšířily právě i o spoustu studentů z tohoto gymnázia. Minulý školní rok jsme navázali spolupráci s Informačním centrem mládeže v Českých Budějovicích, kteří náš projekt také ocenili a nabídli nám, abychom jejich prostory využívali k doučování,” popisuje Adéla. „Za zmínku také určitě stojí, že českobudějovické Z5NA1 nadchlo skupinku studentů v Pelhřimově, kteří si tam založili projekt založený na stejné myšlence,” dodává.

zpet na 1 2

Úspěchy

V minulém roce se tak šestnáct vyučujících staralo o devatenáct žáčků se specifickými potřebami. „Nejčastěji se setkáváme s hyperkinetickou poruchou (ADHD), mnohdy ale žádné potíže u dětí vůbec nejsou diagnostikovány. Někdy jde také pouze o to, že dítěti se doma nikdo nevěnuje a samo látku nezvládá,” vypráví Adéla a doplňuje, že doučování již přineslo řadu úspěchů. „Minulý školní rok se u několika dětí zlepšila známka o celý stupeň. Dokonce jsme i párkrát zahnali riziko reparátu či případného opakování ročníku právě tím, že se známka změnila. Velkou radostí ale je také to, když žák látku pochopí a doučování ho baví. Bývá to pro něj příjemně strávená hodina, naši doučující se snaží udělat doučování zábavná a interaktivní,” doplňuje.

Motivace

Středoškoláci mívají řadu vlastních zájmů a bývají také vytížení studiem. Kde tedy vyučující berou čas a motivaci, aby pomáhali druhým? „Je to samozřejmě velmi individuální, ale všechny doučující spojuje chuť dětem pomáhat. Sama bych řekla, že možná paradoxně vzdělávání menších dětí pro nás není tak obtížné, protože tomu není tak dlouho, co jsme byli v jejich letech a dokážeme pochopit, co je nebaví, co je pro ně náročné a čím pro ně naopak doučování můžeme udělat pestřejší,” myslí si Adéla a dodává, že bohužel častým kamenem úrazu bývá komunikace s rodiči. „Mnohdy je složité se s nimi domluvit, popřípadě dohlédnout na to, aby dítě na doučování pravidelně chodilo. Doučování pak kvůli nezájmu či neochotě ze strany rodiče končí a to je podle nás velká škoda.”

zpet na 1 3

Zkušenosti

„Jakákoliv dobrovolnická aktivita je střípkem jakéhosi malého dobra, která pomáhá světu, jen tak, protože prostě může. Být toho součástí je báječný pocit. Zároveň má člověk pocit, že to, co dělá, má smysl a je užitečné. Můžeme pomáhat těm, kteří to doopravdy potřebují,” shrnuje motivaci zapojených studentů Adéla. Připomíná také, že aktivita neobohacuje jen děti, ale má dlouhodobý přínos i pro samotné dobrovolníky.

„Je to obrovská zkušenost do budoucna, kdy se člověk jako doučující stává učitelem i kamarádem,” popisuje a dodává, že pro některé dobrovolníky jde také o skvělou příležitost si vyzkoušet své budoucí vysněné zaměstnání, ať už jde o učitelství nebo sociální činnost. „Naši stálí doučující jsou většinou velmi akční mladí lidé, kteří se starají o svět okolo. Proto věřím, že i ti, kteří nebudou pedagogy nebo sociálními pracovníky, budou mít přesto blízko k dobrovolnické činnosti a budou pomáhat i jinde,” uzavírá.

Foto: Archiv Z5na1

Čtěte dále

„Rozmazluji se radostí ostatních.” Češka měsíčně rozváží potřebným tunu jídla a propojuje generace

Zuzana Vránová není v pomáhání nováček, už tři roky dobrovolně z vlastní iniciativy rozváží měsíčně kolem tuny potraviny lidem v nouzi – teď v krizi tuny dokonce čtyři. Věnuje se zejména pomoci seniorům. Na nenadálou současnou situaci zareagovala okamžitě: „Já sama toho moc neumím, ale umím organizovat lidi, co něco umí,“ vysvětluje energicky a dodává, že okamžitě rozšířila své aktivity o šití roušek, šíření informací či roznos léků. Jak to vše před třemi roky začalo? „Mám ráda staré lidi, to už od dětství, tak jsem jim tuhle službu zkusila nabídnout. Zákazníky jsem našla brzy, i když pro staré lidi je typické, že sami sebe jako potřebné nevidí a odkazují na to, abych pomohla někomu jinému.

Jiří Pasz 6. 4. 2020

Kvůli posměškům se bál tělocviku, žil v odloučení. Cestu ke svému tělu našel díky partnerovi

Čtyřiatřicetiletý Jaroslav Vávra z Mariánských Lázní od dětství hledá vztah k vlastnímu tělu, kvůli kterému od základní školy čelí posměškům a poznámkám okolí. Nejhorší byla pro něj situace v šatně před hodinami tělocviku. „Obdobím bulimie a anorexie jsem naštěstí neprošel, ale na druhém stupni jsem problém s tělocvikem řešil tak, že jsem se po domluvě s učitelem převlékal v jeho kabinetu. Nebylo to vyloženě pohodlné, ale na druhou stranu jsem se aspoň na čas vyhnul posmívání a zesměšňování,” vysvětluje. Kamarády téměř neměl, zaměřil se proto na školu. 

Lukáš Houdek 2. 4. 2020

Solidarita, ale i ponižování. Pandemické časy tvrdě dopadají i na lidi bez domova

Nepředvídaná, těžko přehledná pandemická situace s sebou přinesla mimo jiné karanténní podmínky, které uzavřely valnou většinu obyvatel ČR mezi úzké stěny domácího prostředí. Jak se ale s touto situací vypořádávají ti, jejichž domovem je ulice, respektive nejrůznější ubytovací provizoria? Jsou české sociální služby akceschopné a koordinované dostatečně na to, aby dokázaly jejich situaci ad hoc čelit a chránit tak nejen ty, jichž se to adresně týká, ale také zbytek společnosti? 

Adéla Gálová 1. 4. 2020

„S likvidací Romů za války došlo i k zapomenutí příběhů o jejich úspěšné integraci,“ říká Jana Horváthová

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.