Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Jak zpět do hry? Studenti budějovických gymnázií pomáhají znevýhodněným žákům s učením

 

zpet na 1 big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

14
února
2020

Řada žáků základních škol zůstává ve škole pozadu a potýká se se špatnými známkami. Důvodem mohou být poruchy učení i nedostatečná podpora v rodině. V Českých Budějovicích těmto dětem již pátým rokem pomáhají žáci místních gymnázií. Zdarma předávají své znalosti mladším žákům.

Zpět na 1

Projekt Zpět na jedna (Z5NA1) byl založen v rámci projektu Kdo jiný Člověka v tísni dnes již bývalými studenty Gymnázia Česká v Českých Budějovicích. „V Česku podle Eurostatu připadá na každého učitele základní školy průměrně 19 žáků. Někteří z nich ale potřebují individuální přístup, kterého se jim v normálních hodinách nedostává, a tak dochází k tomu, že i nadané dítě může za svými spolužáky zaostávat. Navíc v dnešní době také někteří rodiče nemají čas se dětem tolik věnovat, nemají potřebné znalosti či finance. Nebo vše dohromady. A právě dětem z rodin ze sociálně znevýhodněného prostředí se zakladatelé projektu rozhodli pomáhat,” přibližuje pro HFC Adéla Černá, která projekt vede. Před dvěma lety jej převzala od zakladatelů a nyní doufá, že po její maturitě bude aktivita pokračovat pod vedením mladších spolužáků.

zpet na 1 1

Inspirativní nápad

Nápad hrstky žáků a učitele základů společenských věd se rozšířil do celého města. „Projekt se například zalíbil i na Gymnáziu Jírovcova, kde jsme ho díky vstřícnému přístupu vyučujících mohli představit, a proto se letošní školní rok naše řady rozšířily právě i o spoustu studentů z tohoto gymnázia. Minulý školní rok jsme navázali spolupráci s Informačním centrem mládeže v Českých Budějovicích, kteří náš projekt také ocenili a nabídli nám, abychom jejich prostory využívali k doučování,” popisuje Adéla. „Za zmínku také určitě stojí, že českobudějovické Z5NA1 nadchlo skupinku studentů v Pelhřimově, kteří si tam založili projekt založený na stejné myšlence,” dodává.

zpet na 1 2

Úspěchy

V minulém roce se tak šestnáct vyučujících staralo o devatenáct žáčků se specifickými potřebami. „Nejčastěji se setkáváme s hyperkinetickou poruchou (ADHD), mnohdy ale žádné potíže u dětí vůbec nejsou diagnostikovány. Někdy jde také pouze o to, že dítěti se doma nikdo nevěnuje a samo látku nezvládá,” vypráví Adéla a doplňuje, že doučování již přineslo řadu úspěchů. „Minulý školní rok se u několika dětí zlepšila známka o celý stupeň. Dokonce jsme i párkrát zahnali riziko reparátu či případného opakování ročníku právě tím, že se známka změnila. Velkou radostí ale je také to, když žák látku pochopí a doučování ho baví. Bývá to pro něj příjemně strávená hodina, naši doučující se snaží udělat doučování zábavná a interaktivní,” doplňuje.

Motivace

Středoškoláci mívají řadu vlastních zájmů a bývají také vytížení studiem. Kde tedy vyučující berou čas a motivaci, aby pomáhali druhým? „Je to samozřejmě velmi individuální, ale všechny doučující spojuje chuť dětem pomáhat. Sama bych řekla, že možná paradoxně vzdělávání menších dětí pro nás není tak obtížné, protože tomu není tak dlouho, co jsme byli v jejich letech a dokážeme pochopit, co je nebaví, co je pro ně náročné a čím pro ně naopak doučování můžeme udělat pestřejší,” myslí si Adéla a dodává, že bohužel častým kamenem úrazu bývá komunikace s rodiči. „Mnohdy je složité se s nimi domluvit, popřípadě dohlédnout na to, aby dítě na doučování pravidelně chodilo. Doučování pak kvůli nezájmu či neochotě ze strany rodiče končí a to je podle nás velká škoda.”

zpet na 1 3

Zkušenosti

„Jakákoliv dobrovolnická aktivita je střípkem jakéhosi malého dobra, která pomáhá světu, jen tak, protože prostě může. Být toho součástí je báječný pocit. Zároveň má člověk pocit, že to, co dělá, má smysl a je užitečné. Můžeme pomáhat těm, kteří to doopravdy potřebují,” shrnuje motivaci zapojených studentů Adéla. Připomíná také, že aktivita neobohacuje jen děti, ale má dlouhodobý přínos i pro samotné dobrovolníky.

„Je to obrovská zkušenost do budoucna, kdy se člověk jako doučující stává učitelem i kamarádem,” popisuje a dodává, že pro některé dobrovolníky jde také o skvělou příležitost si vyzkoušet své budoucí vysněné zaměstnání, ať už jde o učitelství nebo sociální činnost. „Naši stálí doučující jsou většinou velmi akční mladí lidé, kteří se starají o svět okolo. Proto věřím, že i ti, kteří nebudou pedagogy nebo sociálními pracovníky, budou mít přesto blízko k dobrovolnické činnosti a budou pomáhat i jinde,” uzavírá.

Foto: Archiv Z5na1

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.