Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Uprchlík dokumentuje život v táboře v Tanzanii mobilem. Česká programátorka mu pomáhá změnit život

 

francova hana big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

14

února
2020

Česka programátorka Hana Francová si vloni splnila svůj celoživotní sen a odjela na čtyři týdny do Afriky, aby procestovala Botswanu a Namibii. Protože se ve svém volném čase věnuje focení, vytvořila po návratu web a facebookovou stránku, kde své snímky z cest zveřejnila. Její facebookové stránky si všiml také mladý africký fotograf Vainqueur Birembano. „Začali jsme si vyměňovat komentáře. Nejdřív o fotografování, postupně jsem se seznámila i s jeho životním příběhem,” vzpomíná. Vainqueur pochází z Konga, nyní žije v uprchlickém táboře v Tanzanii, kam byl nucen uprchnout. Svým starým mobilem začal dokumentovat život a podmínky v táboře. Ty českou programátorku oslnily natolik, že se mu rozhodla pomoci a pokusit se společně jeho situaci změnit.

francova hana 1

Šestadvacetiletý Vainqueur se narodil ve městě Bukavu na severovýchodě Demokratické republiky Kongo a je jedním z osmi sourozenců. Rodiče provozovali stánek s rajčaty na hlavním trhu v Bagiře, finanční situace rodiny proto nebyla moc příznivá. Otec navíc přišel v roce 2005 o práci a nepodařilo se mu najít náhradu. „Matka se starala o nemocnou babičku a ta jí pak odkázala dům. Když zemřela, nastaly ale v rodině tahanice a část matčiny rodiny nám dům nechtěla přenechat,” vypráví Vainqueur a dodává, že nakonec přistoupili k prodeji majetku a rozdělení na dvě poloviny. Tím se ale situace rodiny spíše zhoršila, přišla o střechu nad hlavou. Aby vyžila, musely se zapojit do práce i děti. Otec byl totiž stále bez stabilního zaměstnání, a tak žili jen z prodeje rajčat. „Začali jsme se sourozenci prodávat různé drobné zboží na ulici,” říká Vainqueur. Jeho bratr Pascal si pak roku 2010 otevřel obchod s koblihami. Začaly jít na dračku, a tak se do procesu zapojila celá rodina včetně rodičů a dětem se tak dařilo vydělat na školné.

francova hana 2

Útěk z vlasti

Vainqueur vychodil za finanční pomoci celé rodiny základní a střední školu. Od raného dětství hodně maloval, psal povídky a účastnil se mnoha soutěží. K dalšímu studiu si vybral pedagogický obor, zejména proto, že tak mohl studovat kresbu a diplom získal ze všeobecné pedagogiky. „Poté co se účastnil demonstrací mládeže proti vládě bývalého prezidenta Josepha Kabily, byl nucen z politických důvodů z Konga uprchnout,” odhaluje další jeho osud Hana. „My mladí jsme byli zatýkáni a někteří z nás byli i zavražděni,” doplňuje Vainqueur.

francova hana 3

„Prošel několik uprchlických táborů a o azyl žádal také v Jižní Africe. Zde mu bylo umožněno studovat ve CityVarsity v Kapském Městě a získal diplom v oboru fotografie. Poté se vrátil do uprchlického tábora v Nyarugusu v Tanzanii, kde žije dodnes,” naznačuje jeho další kroky Hana. Tábor leží v západní části Tanzanie a je jedním z největších a nejznámějších uprchlických táborů na světě. Díky dlouhodobé politické nestabilitě v sousedních zemích v něm žije kolem 150 tisíc uprchlíků zejména z Konga a Burundi. „Život v uprchlickém táboře určitě není jednoduchý, lidé zde nemají dostatek jídla ani vody, základní potraviny mají na příděl od UNHCR. Nicméně děti zde chodí do základní i střední školy, je zde nemocnice, několik zdravotních středisek a různá komunitní centra,” doplňuje základní informace o poměrech v táboře.

francova hana 4

O tom, že je život v tanzanském uprchlickém táboře ubíjející, mluví také sám Vainqueur. „Je to život plný strádání. Jíme jednou nebo dvakrát denně, potravinami musíme hodně šetřit.” Někteří uprchlíci si podle něj otevřeli v táboře drobné obchůdky se zeleninou nebo rybami, skrz které se snaží svým rodinám přilepšit. „Jídlo dostáváme na konci každého měsíce a oblečení jednou ročně,” říká. Ti, kteří mají štěstí a mají část rodiny v Evropě nebo Spojených státech, od příbuzných občas dostávají peníze na dálku. „Někteří uprchlíci tajně opouštějí tábor a snaží se najít práci mimo něj. Jiní už tu mizérii nevydrželi a raději se vrátili do Konga. I když i tam jim hrozí smrt.”

francova hana 5

Pomoc má smysl

Fotit začal Vainqueur ještě v Kongu před šesti lety. Jeden z jeho bratrů ho naučil zacházet s fotoaparátem. On se v dokumentaci života kolem sebe postupně zhlédl a absolvoval také fotografický kurz. „Po kurzu jsem se chtěl dál věnovat kresbě, ale došlo mi, že je důležité informovat o tom, co se děje. A ukázat skrz fotografii, jak někteří lidé žijí,” vysvětluje. Později začal fotografovat nekvalitním mobilním telefonem život v místě, kde aktuálně žije - v uprchlickém táboře. Jeho snímky jsou cenné právě proto, že je pořizuje člověk zevnitř. Právě to také zaujalo Hanu Francovou, když spolu začali komunikovat na sociálních sítích. A rozhodla se mu pomoci. „Došlo mi, že pomoc někomu konkrétnímu - s kým mám společný zájem a kdo na rozdíl ode mne má velmi omezené možnosti, jak svůj zájem realizovat - má smysl.”

francova hana 6

Nejprve mu jako programátorka postavila jednoduché webové stránky, aby měl online prezentaci své práce a mohl na ni případné zájemce odkazovat. Živé jsou také jeho profily na Facebooku, Instagramu a dalších sociálních sítích. „Pak jsme ale společně vymysleli projekt fotopříběhů z uprchlického tábora, Vainqueur denně fotí mobilním telefonem a posílá vybrané fotky i s příběhy, já je mírně upravím a dám na web,” popisuje. „Zároveň mi bylo jasné, že s nekvalitním mobilem díru do světa neudělá, tak jsem mu k Vánocům poslala Huawei P30,” doplňuje.

francova hana 7

Kvalitní vybavení

„Mám obrovskou radost a Haně jsem neskonale vděčný. Nechť jí to Bůh oplatí,” vyjadřuje nadšení z podané pomocné ruky Vainqueur. Jeho snem je stát se profesionálním fotografem. Rád by totiž své svědectví o životě uprchlíků posunul dál, současně by rád změnil svou aktuální situaci a v životě se prosadil.

francova hana 8

I v tom se mu nyní česká programátorka snaží pomoci. Spolu se svou dcerou založily sbírku na americkém crowdfundingovém portálu GoFundMe, jejímž prostřednictvím se snaží vybrat peníze na počítač a fotografické vybavení, které je pro fotografa zásadní. Dalším krokem pak je uspořádání výstavy jeho fotografií v Praze. „Jeho fotografie vyprávějí různé příběhy z tábora, jsou hodně o dětech, jejich přátelství, hrách i starostech. Ale také o sportovních aktivitách, oslavách, způsobech obživy,” vypočítává témata jeho snímků Hana. „Líbí se mi, jak reportážním způsobem zachycuje události v táboře a seznamuje tak svět s jeho životem,” dodává.

francova hana 9

Vainqueur by rád pokračoval ve studiích. Žádná univerzita ale v táboře není, proto tedy v rozvoji své kvalifikace a dovedností stagnuje. Zatímco doufá, že se mu návrat do vysokoškolských lavic někdy podaří, věří, že i díky pomoci české programátorky jednou prorazí. „Sním o výstavě fotografií a kreseb. Rád bych pokrýval témata po celé Africe a i mimo ni. Aby se svět o životě lidí na okraji dozvěděl,” uzavírá.

francova hana small

Foto: Vainqueur Birembano a archiv Hany Francové

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.