Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

V 18 se rozhodla pro změnu pohlaví. Sáhla si na dno, rovnováhu našla v meditaci

 

romana trans big

ezrovaRomana Ezrová
Autorka

Romana Ezrová vystudovala Zemědělskou akademii obor Konvenční a ekologické zemědělství. Pracuje v bio veganské restauraci, je fanda vegetariánství a veganství a ekologie všeobecně.

23
ledna
2020

Jmenuji se Romana Ezrová a je mi 29 let. V osmnácti letech jsem se rozhodla pro změnu pohlaví, abych mohla být ženou, tedy sama sebou. Řadu let jsem hledala sama sebe, sáhla jsem si až na dno. Svou cestu jsem nakonec našla díky meditační technice OMChanting. Dnes pomáhám LGBT lidem projít obtížnými situacemi.

Základní škola

Rozhodnout se pro změnu pohlaví mně samotné přišlo dost šílené, ale neměla jsem na výběr. Jsem perfekcionista, a proto bych nesnesla žít v těle, se kterým nesouzním. Už jako dítě jsem cítila, že v mnoha situacích, kdy jsem byla tradičně zařazena mezi chlapečky, něco nehraje. Nedokázala jsem se přirozeně zařadit mezi kluky a prožívat s nimi stejný přístup k danému úkolu. Vždycky mi hlavou problesklo, že kdybych byla s holkami, určitě by se mi to lépe povedlo a uměla bych si s tím poradit. Kluci mě ani většinou nenechali se aktivně zapojit, byli jsme přáteli, ale podvědomě mi už tou dobu dávali úkoly, které většinou muži dávají ženám.

Kluci mě brali takovou, jaká jsem, dokonce mi i pomáhali. Vzpomínám si, jak mi v dílnách pomohli vyrobit dřevěnou krabičku nebo plechovou ozdobu, abych se nepořezala pilou. Při tělocviku, hlavně při fotbale, jsem byla náhradník a při klukovinách jsem hlídala a kryla záda. Také mě ochraňovali, když se do nás pustili deváťáci. V lavici jsem seděla jen se spolužačkami a po škole jsem se scházela s naší holčičí třídní partou. Kolektiv holek mi byl naprosto přirozený.

Puberta

Asi nejdůležitější faktory, díky kterým jsem si plně uvědomila, že jsem žena, která je uzavřená v těle muže, přišly v pubertě. Sexualita je silná věc, a když jsem se poprvé zamilovala do kluka, bylo to jasné. Samozřejmě jsem předtím měla několik vztahů s dívkami, ale to nefungovalo. Dodnes si pamatuji, že když jsem poprvé uviděla Ondřeje, absolutně jsem nechápala, co se děje. Bylo to tak hluboké, byla jsem v tom až po uši. Věděla jsem, že nejsem homosexuál, také nešlo jen o sex, ale o pocity v srdci, cítila jsem moc lásky. Drželo se mě štěstí a za pár týdnů jsme byli nejlepší přátelé.

romana trans 1

Byli jsme s Ondřejem docela profláklá dvojka, dva týpci s dredy po ramena. Málokdo věděl, co se za tím vším skrývá. Vím, že věděl, co k němu cítím, jednou mi významně naznačil, že se mu líbí ženy a já mu na to řekla: „Jasný, kámo, přeji ti spoustu štěstí, najdi si tu pravou.“ Věděla jsem, že spolu nemůžeme být a ani já bych nemohla žít jako muž s mužem. Ondřej miloval moji vnitřní ženu a vím, že ji vždycky cítil. Jsem si jistá, že se mu ulevilo, když zjistil, že jsem žena, protože věděl, proč ke mně cítil to, co cítil, a že jeho mužství je naprosto v rovnováze. Dodnes jsme přátelé. Já i jeho žena se synem. Prostřednictvím mé první lásky jsem si uvědomila, že jestli chci být v tomto životě sama sebou, musím být ženou. Být tím, kým jsem. Rozhodla jsem se, že podstoupím změnu pohlaví. Psal se rok 2007.

Přeměna

Bylo mi 18 let, chodila jsem na střední. Nejoblíbenější téma osmnáctiletých je sex. Asi nejméně vhodná chvíle na to předstoupit před vaši třídu a říct nahlas: ,,Rozhodla jsem se pro změnu pohlaví, po prázdninách se vrátím jako Nikola.” Bylo to trapné, ale dodnes si myslím, že třídní učitelka měla ještě větší trému než já. Jsem vděčná, že se mě zastávala a že mi škola umožnila projít touto změnou.

Horší situace byla mimo školu, na ulici a ve školní jídelně, kde jsem se potkávala s lidmi z jiných škol. Narážky s homosexuálním podtextem byly na každodenním pořádku. Byla jsem šťastná, že se mohu stát ženou, ale okolí to absolutně nepobíralo. Na diskotékách jsem dostávala často přes držku, že jsem buzerant, co se snaží zneužít hetero kluky. Hormony mi začaly oslabovat psychiku a začaly se projevovat první velké změny nálad. Propady do depresí a zoufalství byly častější. Nevypadala jsem ani jako žena, ani jako muž. Čekala jsem na schválení lékařské komise, jestli mi operaci povolí a do toho jsem dřela na maturitu.

Situace se dotýkala i rodičů, posměšnému jednání neunikli ani oni. Táta přišel i o práci. Opustila nás spousta přátel, a tak se vyčistilo vše, co mělo. V našich životech zůstali jen ti, co nás opravdu měli rádi. A já jsem si odpustila všechny večírky a festivaly plné alkoholu, marihuany a extází. Byl to těžký rok, ale s jarem přišlo jasné slunce. Úspěšná maturita, lékařská komise mi schválila změnu pohlaví a rodiče se rozhodli zaplatit mi plastiku prsou. Je to zvláštní, někdo dostane auto, někdo šanci být sám sebou.

Jak probíhá změna

Rok jsem musela žít jako neutrální osoba, kterou lékaři neustále pozorují, jak se adaptuje do okolí jako žena, ale ženou přitom ještě není. Donutí vás změnit si jméno na neutrální. Já jsem měla Nikola Ptáčníků. Ta Nikola. Ten Nikola. Pak vám, pokud uznají, že po sexuologických i psychologických vyšetřeních se jedná o transsexualitu, dají hormony. Jde o testy, kdy odborníci na základě různých situací zjišťují, jestli jednáte jako žena, nebo jako muž. A jestli jde opravdu o transsexualitu nebo o duševní poruchu.

Když uznají transsexualitu, musíte je roční hormonální léčbou přesvědčit, že jste si jistí, že chcete jít na operace, které hradí pojišťovna. Je zde spousta ALE, která se teď ve světě řeší. Spousta kroků není v souladu s právy člověka a jsou dost brutální. Jako například povinná sterilizace. Z úředního hlediska je to tak, že když vám schválí operaci a vy podstoupíte změnu pohlaví a dodržíte spoustu dalších úředních kroků, jako je rozvod, péče o děti, sterilizaci, ze zákona vám změní rodné číslo, rodný list a i úřední pohlaví. Takže v mých dokladech už jedenáct let stojí Romana a v okénku pohlaví žena. Tím mám nárok na to žít plnohodnotný „úřední“ život jako kterákoliv žena. Mám nárok na svatbu, děti, majetek, nebo kdybych například musela do vězení, tak do ženského.

Těžké začátky

Když mi bylo 21 let, žila jsem už plnohodnotně jako žena, ale přesto mi to štěstí nepřineslo. Neustálý strach, že nemohu mít děti, co když si nenajdu partnera, mě doháněl k šílenství. Už jsem nechtěla nic řešit a něčím se zabývat. Rozhodla jsem se za svým starým životem udělat tlustou čáru. Odjela jsem žít do Německa. Připravila jsem si pár chytrých odpovědí, proč nemohu mít děti a proč mám jizvičky na těle. Zas a znovu se projevila moje naivita. Jsem dobrá herečka, ale miluji lidi natolik, že jim nedokážu lhát. Takže předstírání mi moc dlouho nevydrželo a byla jsem nucená svým svědomím říci mému partnerovi, kdo jsem. Žili jsme spolu dva roky, než jsem mu to řekla. Za pár dní vše přijal a už jsme se k tomu nevraceli. Jediné, co se nalomilo, byla důvěra, a po dalším roce šel vztah do háje. Nemohla jsem ale pokračovat, Stefanova vyrovnanost, souhlas a nucení k zatajování, mě dráždilo. Nechtěla jsem žít ve lži, nevím proč, ale cítila jsem, že musím jít dál a začít žít v souladu sama se sebou a přestat lhát sobě a okolí.

Bylo to těžší, než jsem si myslela, nemohla jsem sehnat práci ani partnera a na vše jsem se cítila být sama. Skončila jsem tam, kde jsem před třemi roky v Německu začínala, a to v table dance barech. Tentokrát jsem to ale přehnala, neustále mě doháněla minulost. Často jsem si říkala, že kdybych se narodila jako holka, tak bych dnes měla baráček a čekala rodinu. Místo toho objíždím noční kluby, flákám se po nočních ulicích a hledám sama sebe. Začala jsem hodně pít a vracet se k drogám. Objevovali se stále lidé, co to na mně poznávali a chtěli mi ublížit nebo mě zesměšnit. Oslovovali mě muži, kteří měli sexuální problémy a mysleli si, že jsem ta, na kterou je mohou aplikovat.

Ztráta sama sebe

Ztratila jsem se úplně. Pro svůj mimořádný společenský dar a smysl pro humor jsem se stala oblíbeným členem kokainových večírků. Zaplavená komplimenty, dárky a penězi. Našla jsem náplast na dlouholeté stresy. A to cestování, večírky, luxus, peníze, drogy a alkohol. Dělalo mi to ze začátku dobře, nemusela jsem se o nic starat, kdo jsem, proč jsem, co se ode mě očekává. Lásku jsem dostávala v cizích postelích. Nebudu lhát, zábava to byla. Vynahradila jsem si uniklá léta puberty.

Následky byly ale katastrofální. Po dvou letech, ve svých pětadvaceti, jsem zjistila, že drogy dohromady s hormony, které beru, vytváří smrtelný koktejl. Trpěla jsem poruchami spánku, pronásledovaly mě hlasy a stíny. Stavy deprese a úzkostí se protahovaly z hodin na několik dnů. V mé blízkosti se začali stále více pohybovat lidé, co mluvili o HIV a o tom, jak zaprodali své životy sebetrýznění a nepřijetí sebe sama. Rozhodla jsem se vrátit domů.

romana trans 2

Po absolvování léčby jsem se vrátila do Německa a začala žít se Sebastianem. Nic jsem před ním netajila, ale on bral minulost jako minulost a já byla šťastná. Sebastian měl dceru z minulého vztahu, měla nás oba ráda. Žila jsem konečně normální rodinný život. Jednoho dne se však ozvaly rány na dveře a do místnosti vtrhla bývalá přítelkyně Bastiho. Zjistila o mně, kdo jsem a jakou práci jsem dělala. Sebastianovi vrazila do rukou papír s žádostí o svěření dítěte do péče a vyhrožovala soudním příkazem. Byla to noční můra, stín, co číhá v zákopu. Snažili jsme se to vyřešit po dobrém, byla jsem jiný člověk, ale nic na ni neplatilo. Nemohla jsem stát v cestě Sebastianovi a jeho dceři. Tak jako jsem se vzdala nejlepších přátel a bývalých partnerů, vzdala jsem se i své rodiny. Přestala jsem věřit, že láska zvítězí.

Nové začátky

Vrátila jsem se do Čech, do rodného města. Moje kadeřnice mě pozvala na skupinovou techniku, zpívání mantry Óm. Můj první OMChanting mě velmi překvapil, bylo to silnější, než jsem myslela. Okamžitě jsem cítila více radosti a chuti do života. Moje noční strachy ustaly a začala jsem spát i několik hodin v kuse. Začala jsem OMChanting navštěvovat pravidelně a dostala se do lepší psychické kondice. Věci a situace, které jsem dříve nemohla vyřešit, se vyřešily přirozeným vývojem. Zlepšila se mi i fyzická kondice. Byla jsem zase naplněná radostí a chutí do života, přestala jsem kouřit a jednou provždy jsem se vzdala všech závislostí. Nést zodpovědnost za svůj život mi nyní připadalo jako odměna, ne jako dřina. Dostala jsem možnost začít žít znovu.

OMChanting

OMChanting je tisíce let stará harmonizační technika, která poskytuje transformaci a podporu všem lidem i světu. Transformuje negativní energie a vytváří pozitivní. Takže každý člověk, který zastrkal své bolesti, rány, strachy či destrukční programy a závislosti hluboko do sebe, má možnost je díky technice znovu otevřít a přetransformovat, odevzdat je pryč. Postupně jsem se rozhodla udělat si akreditovaný kurz koučinku a nativních terapií. Stala jsem se koordinátorem OMChantingu a učitelem programu s názvem Mantra project.

Spousta z nás se potýká v životě s problémy, které se nám nedaří překonat. Máme stále stejné vzorce chování, ke kterým, a to i přesto, že proti tomu děláme spoustu věcí, vždy zpátky sklouzneme. Velmi často to jsou sociální role, které jsme bezděky přijali v průběhu naší výchovy a dospívání. Jindy to jsou výsledky okamžiků, kdy jsme se cítili ohroženi, utlačováni, okrádáni a zneužíváni. Náš organismus v rámci snahy nás ochránit, vytlačil tyto okamžiky a zážitky mimo naše vědomí a ukryl je do hloubky. Odtud si je opakovaně vytahujeme vždy, když se cítíme ohroženi. Trestáme tak sami sebe a vyčítáme si. Výčitky se pak mění v projevy na fyzickém těle, změny emocionálního pole a rozpadající se vztahy i tělo.

Svoboda pro LGBT

Nyní se připravuji na pozici terapeuta. S mezinárodním týmem navštěvujeme společné akce a sezení trans lidí a ukazujeme jim alternativní techniky na podporu v těžkých situacích. Pořádáme OMChantingy, hrajeme divadelní vystoupení a vyprávíme své příběhy jako motivaci. Vymýšlíme aplikace a technické prostředky na propojení a zjednodušení života trans studentů. Připravujeme informativní projekty pro školy i veřejnost. Naším cílem je založit alternativní nadaci pro pomoc LGBT, omezit chemické hormony a vyzkoušet přírodní estrogeny a testosterony.

Přála bych si opravdovou svobodu pro LGBT. Tak jako si před sty lety ženy přály svobodu a stejná práva jako muži. Když otevřeme své vnímání světa bezpodmínečné lásce, uvidíme, že veškeré problémy světa vznikají z iluzorní představy o rozdělování do skupin. A hodnocení lidí na základě jejich žebříčku vzdělání, moci, slávy či peněz. Přála bych si do budoucnosti, aby lidé pochopili tematiku transgenderových skupin. Aby byla větší informovanost o tématu a lidé věděli, že k nám mají přistupovat ze srdce a ne z hlediska sexu. A od translidí bych si přála, aby z transsexuality nedělali extravaganci a nepovažovali se za oběti prokletí osudu.

Česká republika má v každém větším městě svůj pravidelný OMChantigový kruh. Bližší informace a termíny jsou na Facebooku OM Chanting CZ. Se mnou se můžete spojit na mé webové stránce.

Foto: Archiv Romany Ezrové

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.