Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Jihlava se snaží zabránit umrzání lidí. Skrz bezdomovecká iglú

 

iglu jihlava big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

17

ledna
2020

Už čtvrtou zimu Středisko křesťanské pomoci v Jihlavě provozuje v objektu, který získalo do výpůjčky od města, sezónní noclehárnu pro lidi žijící na ulici. Letos poprvé na zahradu organizace umístila šest speciálních iglú, která mají ochránit venku spící lidi před umrznutím. „Jsou alternativou k zimní noclehárně,” vysvětluje David Chlupáček, ředitel střediska. Mohou je totiž využívat ti, které pracovníci běžně do nocleháren nepustí například proto, že mají psa nebo požili alkohol.

O improvizovaných nízkonákladových přístřešcích, které vyrábí společnost Iglou, se z médií dozvěděl současný jihlavský uvolněný radní pro sociální oblast Daniel Škarka. A inicioval o jejich využití ve městě debatu. „Nejprve jsme to debatovali v sociální komisi, kde jsou zastoupeny všechny politické strany. A padla shoda, že to zkusíme,” vzpomíná. Magistrát pak proto oslovil Středisko křesťanské pomoci, které s lidmi žijícími na ulici pracuje, zda by se realizace nápadu nechtělo ujmout. Jihlava mu následně nabídla dar ve výši dvaceti tisíc, který by vystačil celkem na šest kusů.

iglu jihlava 1

Nápad nezisková organizace uvítala. Noclehárna, kterou provozuje, není ve finále pro úplně každého člověka v nouzi. Jako sociální služba se totiž řídí některými pravidly. Jednak funguje na ambulantní bázi - člověk se v ní může ubytovat vždy jen na jednu noc a ráno její prostory opustit, druhou podmínkou je zaplacení poplatku deseti korun. „Třetí je stav klienta, který nenarušuje poskytování služby,” vysvětluje Chlupáček. Má na mysli zejména ty klienty, kteří jsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Výrobce pak na svém webu uvádí ještě další důvody odmítnutí ubytovat člověka v noclehárnách. Těmi mohou být příchod se psem, s partnerem nebo s nemocí. Právě pro ty, kteří podmínky nesplňují, jsou iglú určena. Jsou současně alternativou pro případ, kdy v období krutých mrazů kapacita noclehárny nestačí.

Pro jednotlivce i páry

Za dotaci od města nakoupilo středisko pět iglú pro jednotlivce a jedno pro pár. Jsou vyrobena z pěnového materiálu s izolační fólií. Ve dveřní části mají otvory, které zajišťují přístup čerstvého vzduchu. Iglú se dá snadno rozložit, sbalit a přenést na jiné místo. Je tedy vhodné i pro osobní užití. „Jsou kvalitní, mohou tedy vydržet několik zim,” odhaduje jejich životnost Chlupáček. „Se spacím pytlem a karimatkou se v něm dá přečkat mrazivá noc,” domnívá se. Proto také plánuje toto vybavení do přístřešků postupně doplňovat a do jejich blízkosti ještě přistavit mobilní toaletu.

iglu jihlava 2

Daniel Škarka

Přístřešek společnosti Iglou byl v Česku poprvé nainstalován v listopadu 2018. Jihlava pořízená iglú umístila k noclehárně asi před dvěma měsíci. Podle Chlupáčka ze Střediska křesťanské pomoci jsou využívána nárazově. Každou zimní noc obsadí lidé zpravidla dvě až tři z nich, některé dny jsou obsazena všechna. I kvůli zatím krátké době provozu je podle radního Škarky předčasné jejich využití a přínos hodnotit. „Zažíváme totiž teplou zimu, proto poptávka není zatím velká. Provoz při minus deseti nebo patnácti stupních jsme ještě nezažili,” vysvětluje a dodává, že na základě zkušeností z letoška se město rozhodne, zda jejich počet zvýší. „A to proto, aby se nestalo, že někdo skončí v mrazu na ulici a umrzne.”

iglu jihlava 3

Davida Chlupáčka ze Střediska křesťanské pomoci napadají další možnosti, jak nápad s přístřešky v Jihlavě rozvíjet. „Jako organizace, která chce dělat víc než jen sociální služby, vidíme právě v iglú cestu, kdy by jako přístřešek mohlo fungovat v terénu. Mohlo by být přímo ve vlastnictví toho konkrétního člověka,” přemítá. Podle fotografií na webu výrobce už to takto funguje i na jiných místech Česka.

Hašení požáru

Na adresu bezdomoveckých iglú se v některých debatách objevují také kritické ohlasy. Ty sice iniciativu měst často vítají, nicméně upozorňují na skutečnost, že problém bezdomovectví nijak dlouhodobě neřeší. „Systémové řešení to není, je to v podstatě hašení požáru. Na systémovém řešení pracujeme, ale vyžaduje velké finanční prostředky, které musíme najít,” reaguje na výtky radní Škarka. Vytvořit takový systém bude podle něj trvat několik let.

iglu jihlava 4

Tím řešením v budoucnu mají být v Jihlavě azylové domy pro ženy a muže i noclehárna s vyšší kapacitou. Ta současná má totiž pouhých dvanáct lůžek. „Je ale také potřeba pracovat na tom, aby se lidé vůbec na ulici nedostávali. Ani do azylových domů,” zdůrazňuje. „Je proto důležité budovat funkční systém sociálního bydlení, kdy pracujeme na tom, aby se rodiny z důvodu bytové nebo finanční nouze nerozpadaly. Aby se na ulici a do nocleháren dostával co nejmenší počet lidí,” doplňuje.

Housing First

Přímo v kontextu Jihlavy sociální pracovníci města identifikovali na 130 rodin, které jsou v bytové nouzi. Na ulici pak žije přibližně 80 lidí. Jihlava aktuálně disponuje šestnácti sociálními byty pro lidi v nouzi, letos přibydou další čtyři.

Město se také před časem rozhodlo po vzoru Brna navázat na úspěšnou a osvědčenou metodu Housing First, kdy moravská metropole vyčlenila množství bytů, v nichž rodiny bez domova získaly klasickou nájemní smlouvu a intenzivní podporu sociální pracovníků. Metoda staví na zjištění, že je k řešení celkové situace lidí bez domova potřeba jim nejprve zajistit střechu nad hlavou a tím i bezpečné prostředí. Až následně pak řešit další aspekty života - například jim pomoci najít stabilní zaměstnání. Sociální pracovníci lidem zapojeným do projektu také pomáhají nastavit různá pravidla, zajistit u dětí školní docházku a podpořit je v celkovém restartu. „To totiž ve finále vede k úsporám, protože pomůžeme rodinám se stabilizovat,” říká Daniel Škarka.

iglu jihlava 5

David Chlupáček

Jihlava pro projekt Housing First vyčlenila zkušebně dvanáct bytů a rodiny se do nich nyní postupně stěhují. Aktuálně je zabydlená jedna domácnost, další čtyři procházejí procesem schvalování. Všechny byty by pak měly být obsazené do konce letošního dubna.

Foto: Zdeněk Chaloupka

Čtěte dále

Meda se narodila se vzácným syndromem. „Problém jsem měla já, ne ona. Je těžké si to přiznat,” říká její matka

Meda Slezáková se narodila se vzácným syndromem oculo dento digitální dysplázie (ODDD). „Podle statistiky postihuje jednoho člověka z deseti milionů a na světě je popsáno jen několik stovek případů. S naší diagnózou jsme si připadali ztracení. Většina lékařů ji také slyšela poprvé,“ říká maminka Medy Petra a dodává že mezi symptomy mohou patřit potíže se zrakem, srostlé prsty na rukou, zuby bez zubní skloviny a neurologické potíže. „Když jsem měla před sebou ten bezbranný flekatý uzlíček, bála jsem se, že se bude trápit. Na vzhled je pořád kladen velký důraz. Jenže je tu také osobnost a vím, že to říká každý rodič, ale Meda je prostě bourák, má charisma a veselou povahu,“ vypráví. Jak si Meda a její rodina vedou v jejích dvou a půl letech a po sedmi hospitalizacích? 

Jiří Pasz 28. 5. 2020

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat. Naštěstí jich nebylo mnoho. 

Adéla Gálová 27. 5. 2020

„Debaty by neměly probíhat o nás bez nás,“ říká šestnáctiletá autistka

„My autisté jsme úplně normální lidé s normálními potřebami. Ale ano, je pár věcí, které mě od většiny lidí trochu odlišují. Co se každodenního života týče, tak se můj Asperger projevuje hlavně něčím, čemu se říká speciální zájem. Speciální zájmy jsou zájmy, do kterých je člověk úplně zažraný a ví o nich téměř vše,“ popisuje šestnáctiletá Kateřina Doudová, která si říká Dodo. Mezi její speciální zájmy patří především kyborgismus, věnuje se také kresbě. „Přidruženou komplikací k mé citlivé autistické duši jsou však panické ataky a nadměrné, až chorobné přemýšlení o různých problematikách. 

Marie Škardová 26. 5. 2020

„Práci máme rádi. Lidé ji neoceňují, berou to jako samozřejmost,“ říká popelář

Roman Hájek je popelářem už 26 let. „Ani já, ani kolegové se nestydíme říkat, že jsme popeláři, my tu práci máme rádi,“ říká a dodává, že se ale zároveň nesetkává ani s oceněním své práce: „Lidi naši práci berou jako samozřejmost. Moc si neumí představit, jak by to vypadalo, kdyby se neodvážely odpadky.“ Podle Hájka to popeláři nejvíce schytávají od nervózních řidičů. „Někdy to jsou nervy i pro nás, samozřejmě. Hlavně když na nás auta troubí nebo i někdy řidiči vylezou ven a jsou sprostí: ,vypadněte už tady odtuď a tak,“ popisuje denní střety se spěchajícími řidiči. 

Jiří Pasz 21. 5. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.