Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Jihlava se snaží zabránit umrzání lidí. Skrz bezdomovecká iglú

 

iglu jihlava big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

17

ledna
2020

Už čtvrtou zimu Středisko křesťanské pomoci v Jihlavě provozuje v objektu, který získalo do výpůjčky od města, sezónní noclehárnu pro lidi žijící na ulici. Letos poprvé na zahradu organizace umístila šest speciálních iglú, která mají ochránit venku spící lidi před umrznutím. „Jsou alternativou k zimní noclehárně,” vysvětluje David Chlupáček, ředitel střediska. Mohou je totiž využívat ti, které pracovníci běžně do nocleháren nepustí například proto, že mají psa nebo požili alkohol.

O improvizovaných nízkonákladových přístřešcích, které vyrábí společnost Iglou, se z médií dozvěděl současný jihlavský uvolněný radní pro sociální oblast Daniel Škarka. A inicioval o jejich využití ve městě debatu. „Nejprve jsme to debatovali v sociální komisi, kde jsou zastoupeny všechny politické strany. A padla shoda, že to zkusíme,” vzpomíná. Magistrát pak proto oslovil Středisko křesťanské pomoci, které s lidmi žijícími na ulici pracuje, zda by se realizace nápadu nechtělo ujmout. Jihlava mu následně nabídla dar ve výši dvaceti tisíc, který by vystačil celkem na šest kusů.

iglu jihlava 1

Nápad nezisková organizace uvítala. Noclehárna, kterou provozuje, není ve finále pro úplně každého člověka v nouzi. Jako sociální služba se totiž řídí některými pravidly. Jednak funguje na ambulantní bázi - člověk se v ní může ubytovat vždy jen na jednu noc a ráno její prostory opustit, druhou podmínkou je zaplacení poplatku deseti korun. „Třetí je stav klienta, který nenarušuje poskytování služby,” vysvětluje Chlupáček. Má na mysli zejména ty klienty, kteří jsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Výrobce pak na svém webu uvádí ještě další důvody odmítnutí ubytovat člověka v noclehárnách. Těmi mohou být příchod se psem, s partnerem nebo s nemocí. Právě pro ty, kteří podmínky nesplňují, jsou iglú určena. Jsou současně alternativou pro případ, kdy v období krutých mrazů kapacita noclehárny nestačí.

Pro jednotlivce i páry

Za dotaci od města nakoupilo středisko pět iglú pro jednotlivce a jedno pro pár. Jsou vyrobena z pěnového materiálu s izolační fólií. Ve dveřní části mají otvory, které zajišťují přístup čerstvého vzduchu. Iglú se dá snadno rozložit, sbalit a přenést na jiné místo. Je tedy vhodné i pro osobní užití. „Jsou kvalitní, mohou tedy vydržet několik zim,” odhaduje jejich životnost Chlupáček. „Se spacím pytlem a karimatkou se v něm dá přečkat mrazivá noc,” domnívá se. Proto také plánuje toto vybavení do přístřešků postupně doplňovat a do jejich blízkosti ještě přistavit mobilní toaletu.

iglu jihlava 2

Daniel Škarka

Přístřešek společnosti Iglou byl v Česku poprvé nainstalován v listopadu 2018. Jihlava pořízená iglú umístila k noclehárně asi před dvěma měsíci. Podle Chlupáčka ze Střediska křesťanské pomoci jsou využívána nárazově. Každou zimní noc obsadí lidé zpravidla dvě až tři z nich, některé dny jsou obsazena všechna. I kvůli zatím krátké době provozu je podle radního Škarky předčasné jejich využití a přínos hodnotit. „Zažíváme totiž teplou zimu, proto poptávka není zatím velká. Provoz při minus deseti nebo patnácti stupních jsme ještě nezažili,” vysvětluje a dodává, že na základě zkušeností z letoška se město rozhodne, zda jejich počet zvýší. „A to proto, aby se nestalo, že někdo skončí v mrazu na ulici a umrzne.”

iglu jihlava 3

Davida Chlupáčka ze Střediska křesťanské pomoci napadají další možnosti, jak nápad s přístřešky v Jihlavě rozvíjet. „Jako organizace, která chce dělat víc než jen sociální služby, vidíme právě v iglú cestu, kdy by jako přístřešek mohlo fungovat v terénu. Mohlo by být přímo ve vlastnictví toho konkrétního člověka,” přemítá. Podle fotografií na webu výrobce už to takto funguje i na jiných místech Česka.

Hašení požáru

Na adresu bezdomoveckých iglú se v některých debatách objevují také kritické ohlasy. Ty sice iniciativu měst často vítají, nicméně upozorňují na skutečnost, že problém bezdomovectví nijak dlouhodobě neřeší. „Systémové řešení to není, je to v podstatě hašení požáru. Na systémovém řešení pracujeme, ale vyžaduje velké finanční prostředky, které musíme najít,” reaguje na výtky radní Škarka. Vytvořit takový systém bude podle něj trvat několik let.

iglu jihlava 4

Tím řešením v budoucnu mají být v Jihlavě azylové domy pro ženy a muže i noclehárna s vyšší kapacitou. Ta současná má totiž pouhých dvanáct lůžek. „Je ale také potřeba pracovat na tom, aby se lidé vůbec na ulici nedostávali. Ani do azylových domů,” zdůrazňuje. „Je proto důležité budovat funkční systém sociálního bydlení, kdy pracujeme na tom, aby se rodiny z důvodu bytové nebo finanční nouze nerozpadaly. Aby se na ulici a do nocleháren dostával co nejmenší počet lidí,” doplňuje.

Housing First

Přímo v kontextu Jihlavy sociální pracovníci města identifikovali na 130 rodin, které jsou v bytové nouzi. Na ulici pak žije přibližně 80 lidí. Jihlava aktuálně disponuje šestnácti sociálními byty pro lidi v nouzi, letos přibydou další čtyři.

Město se také před časem rozhodlo po vzoru Brna navázat na úspěšnou a osvědčenou metodu Housing First, kdy moravská metropole vyčlenila množství bytů, v nichž rodiny bez domova získaly klasickou nájemní smlouvu a intenzivní podporu sociální pracovníků. Metoda staví na zjištění, že je k řešení celkové situace lidí bez domova potřeba jim nejprve zajistit střechu nad hlavou a tím i bezpečné prostředí. Až následně pak řešit další aspekty života - například jim pomoci najít stabilní zaměstnání. Sociální pracovníci lidem zapojeným do projektu také pomáhají nastavit různá pravidla, zajistit u dětí školní docházku a podpořit je v celkovém restartu. „To totiž ve finále vede k úsporám, protože pomůžeme rodinám se stabilizovat,” říká Daniel Škarka.

iglu jihlava 5

David Chlupáček

Jihlava pro projekt Housing First vyčlenila zkušebně dvanáct bytů a rodiny se do nich nyní postupně stěhují. Aktuálně je zabydlená jedna domácnost, další čtyři procházejí procesem schvalování. Všechny byty by pak měly být obsazené do konce letošního dubna.

Foto: Zdeněk Chaloupka

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.