Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Děti v Klokánku trápí psychické problémy i deprivace. Gymnazistky pro ně organizují pravidelný program

 

zkaseven big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

10
ledna
2020

Hostivický Klokánek nabízí přechodnou rodinnou péči dětem, které se v důsledku nedobrého rodinného zázemí ocitly v ústavní péči. „Děti do Klokánku můžou umístit rodiče, když řeší finanční krizi, ale také je tam umísťuje OSPOD, když má podezření, že je dítě fyzicky nebo psychicky týrané,” vysvětluje pro HFC Adéla Janouchová z projektu Z kaše ven. „Potkáváme se s dětmi, které nemají základní životní návyky. Některé neznají hygienické návyky, některé mají zase psychické problémy. Většinou se jedná o děti citově deprivované,” dodává. Adéla a její kamarádky pro tyto děti plánují pravidelné aktivity, pomáhají na akcích a pořádají dobročinné sbírky.

zkaseven 1

Projekt z Kaše ven založily tři studentky Pražského humanitního gymnázia v rámci projektu Člověka v tísni Kdo jiný?, který se snaží motivovat a vést mladé lidi k vlastní aktivitě a zájmu o své okolí. „Jsme tři holky a rády věnujeme náš čas dětem, proto jsme si vybraly děti v ústavní péči,” popisuje Adéla. Šárka Soukupová, Kačka Stanová, Adéla a další dobrovolníci a kamarádi tak pro děti organizují pravidelný středeční program. Jeho cílem je pracovat s dětmi a také na chvíli ulehčit „tetám” z Klokánku. O děti zde totiž místo vychovatelů pečují tzv. tety, děti tak na rozdíl od ústavní péče žijí v bytech v rodinném prostředí.

Komunikace, základní hygiena i vaření

Dobrovolníci s dětmi vedou Komunikační skupiny, ve kterých učí děti komunikovat mezi sebou. „Snažíme se vymezovat hranice, které potkají, když vyjdou z brány Klokánku. Například, že si nenadáváme, že když pustíme vodu, že ta voda něco stojí,” osvětluje Adéla. Dodává, že některé děti nemají základní návyky. Od tet tedy často dostávají konkrétní zadání, jak s daným dítětem pracovat. „Zkoušíme s dětmi vytvářet modulové situace. Tohle všechno se děje během jiného programu, během malování, vyrábění, blbnutí venku. Když vidíme nějaký problém mezi dětmi, snažíme se dělat moderátora ,hádky’. Snažíme se jim vysvětlit, že když spolu budou mluvit v klidu a ne v afektu, půjde to lépe,” doplňuje. Nově také dívky pro děti založily kurz vaření. „Tato akce vznikla na popud dětí, chtějí vařit. Nás to těší. Takže oprášíme vždy nějaké recepty a vaříme. Tady zase dětem říkáme o důkladné hygieně a o nákupech,” říká Adéla.

zkaseven 2

Důvěra

V Klokánku žijí děti na přechodnou dobu, dokud se nevyřeší situace v jejich rodině nebo se nenajde rodina nová. Mnohé z nich mají za sebou týrání nebo jiné traumatické situace. „V Klokánku se setkáváme se sebepoškozováním, hysterickými záchvaty breku, ale také s přehnaným mazlením,” osvětluje Adéla. Podle ní je proto především důležité dát těmto dětem jistotu a důvěru. „Chceme, aby se na nás mohly spolehnout, takže když něco řekneme, snažíme se vše plnit na sto procent,” říká a dodává, že nezřídka se stane, že u dítěte díky důvěře odhalí skutečnost, kterou tety neznaly. Proto dobrovolníci po celou dobu projektu úzce spolupracují nejen s tetami, ale i s psychiatry, psychology a pedagogy. „Děti na nás reagují hezky. Jsou rády, že za nimi jezdíme. My si to užíváme také. Na jejich tvářích je vidět, jak jsou šťastné za každou hodinu,” doplňuje Adéla.

Dobrovolníci

Kromě pravidelného středečního programu se dobrovolníci zapojují do pomoci s organizováním výletů nebo akcí. Pořádají také sbírky oblečení a hygienických potřeb. „Salon Petra Měchurová věnoval velký objem poptávaných čisticích prostředků a dalších drogistických potřeb, České dráhy v minulém roce sponzorovaly cesty nejen dětem na výlety, ale i nám do Klokánku. Společnost Urbášek a Partners zapojila své zaměstnance a společně vybrali mnoho tašek se zimním oblečením,” jmenují některé ze zapojených sponzorů, které se jim podařilo získat.

zkaseven 3

Zakladatelky nyní shánějí další dobrovolníky. Zapojují se tak do wokshopů a přednášek na 3. Lékařské fakultě univerzity Karlovy a na gymnáziu PORG a oslovují další studenty. „Máme v plánu nové spolupráce a akce, které budou velmi přínosné pro děti, ale i pro nás. Zapojit se může každý,” uzavírá Adéla.

Foto: Archiv Z kaše ven

Čtěte dále

„Neměla jsem sílu žít, nikdo nic netušil,” říká česká moderátorka. Čelila posttraumatu a depresím

Lucie Vopálenská patří mezi přední české moderátorky. Začínala ve slovenské redakci Českého rozhlasu, pokračovala v Rádiu Svobodná Evropa. V České televizi osm let připravovala populární diskusní pořad Na hraně, za nějž v roce 1998 získala Cenu Ferdinanda Peroutky. Dnes působí v Českém rozhlasu Plus. Od dětství se potýká s úzkostí, později se přidaly i deprese. Po traumatickém zážitku z nočního vloupání do bytu, kde spala, se při-dala také posttraumatická stresová porucha, která Lucii paralyzovala, omezovala ji jak v osobním životě, tak v práci. „Moderovala jsem pořad a měla jsem problém rozumět tomu, o čem ti lidé mluví. Moderátorka by se k něčemu takovému vůbec neměla přiznávat. Já jsem ale opravdu měla dojem, že vůbec nevím, co se děje. Byla jsem v hrozném stresu, abych to měla pod kontrolou, což jsem pak ale vůbec neměla,” vzpomíná. Vyhledala proto lékařskou pomoc a psychiatrům se ji poda ...

V 18 se rozhodla pro změnu pohlaví. Sáhla si na dno, rovnováhu našla v meditaci

Jmenuji se Romana Ezrová a je mi 29 let. V osmnácti letech jsem se rozhodla pro změnu pohlaví, abych mohla být ženou, tedy sama sebou. Řadu let jsem hledala sama sebe, sáhla jsem si až na dno. Svou cestu jsem nakonec našla díky meditační technice OMChanting. Dnes pomáhám LGBT lidem projít obtížnými situacemi.

Romana Ezrová 23. 1. 2020

„Jako malá jsem vídala matku v minisukni. Dnešní Afghánistán se velmi liší,” říká tamní aktivistka

Nebezpečné povolání? Horia Mosadiq je novinářka a bojovnice za lidská práva v Afghánistánu. „Připadám si jako ten malý komár, bzučím u ucha těm, kdo porušují lidská práva a snažím se jim znepříjemňovat život. Řešila jsem například případ, kde byla žena se svými třemi dcerami gangem místního velitele a jeho muži znásilněna. Ten velitel byl spojen s velice mocnými lidmi, ministry afghánského kabinetu,“ vysvětluje. Po celé zemi mapuje zločiny Tálibánu a dalších ozbrojených skupin, mapuje ale také zločiny spojenců. „Afghánistán, který vidíme dneska, se velmi liší od toho, ve kterém jsem vyrostla. Každý den například dochází k sebevražedným útokům, při kterých jsou zabíjeny a zraňovány desítky lidí,“ popisuje realitu běžného života a dodává: „Vyrostla jsem v liberálním a moderním státě. Víte, v té době byla v Afghánistánu docela otevřená a tolerantní společnost. Chodili jsme do ki ...

„Lidi často strčí Romy do jednoho pytle a tečka,“ říká režisér Marhoul

Z vůbec nejdiskutovanějšího filmu české kinematografie diváci hromadně neodcházejí, jak hlásaly první senzacechtivé titulky. Naopak – jen do kin jich už přišlo bezmála sto tisíc. A to scénárista a režisér vůbec nečekal. „Narovinu říkám, nezlobte se, promiňte, já to nějak špatně odhadl,“ vzkazuje zdejším divákům Václav Marhoul.


Rena Horváthová 23. 1. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.