Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

 

krasa pomoci big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

16

září
2019

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.

Nadace Krása pomoci se snaží pomáhat jak seniorům přímo, tak i pečujícím, kteří se o starší generaci starají v domácím prostředí. V rámci dobrovolnického programu se pak zaměřuje na ty, kteří nechtějí využít služby různých institucí a přejí si zůstat ve svém vlastním bydlení co nejdéle. Díky programu se osamělí senioři scházejí s mladšími dobrovolníky jednou týdně. „Dobrovolník funguje jako společník, snažíme se chodit na procházky, aby se dostal jak na vzduch, tak do společnosti. Jako důležité vnímáme, aby měl někoho, s kým si může popovídat a pro koho je důležitý,” říka Jarka Kostohryzová, která program koordinuje. O dobrovolníky nadace nouzi nemá. Jelikož ji založila Miss World Tatiana Gregor Brzobohatá, která stále figuruje jako předsedkyně správní rady, ozývají se mnozí lidé s nabídkou svého volného času a pomoci sami. Píší z celého Česka, nadace však zatím poskytuje služby jen v Praze.

Trénink paměti i klábosení

Paní Jiřina spolupracuje s nadací už téměr dva roky. Narodila se roku 1943 v Praze na Proseku a žije se svou dcerou. Ta se o matku stará, vedle zaměstnání v domově pro seniory a péče o paní Jiřinu jí však nezbývá téměř žádný čas pro sebe. „I proto jsme paní Jiřině našli dobrovolnici, která s ní tráví čas, když je dcera v práci nebo když potřebuje čas pro sebe,” vysvětluje ředitelka organizace Michaela Stachová. „Paní Jiřina je hodně aktivní, zajímá se o dění ve světě a chce se učit nové věci. Čte knihy o historii a luští křížovky. S Terezou společně trénují paměť, hrají různé vědomostní hry,” doplňuje. A právě proto ji Krása pomoci propojila se studentkou Terezou.

krasa pomoci 2

Tereza

„Setkáváme se jednou týdně, podle toho, jak má Terezka školu a čas,” říká paní Jiřina. Tereza je už druhá dobrovolnice, která se s ní setkává. S tou první si prý nesedly. „Děláme hlavně na počítači, protože si vždy něco vymyslím, ale ne všechno zvládnu sama,” pokračuje. „Trénujeme taky paměť a hlavně tedy povídáme,” pokračuje a dodává, že mezi nimi vzniklo silné pouto. „Prostě si rozumíme.”

Teprve sedmnáctiletá Tereza chtěla jít studovat psychologii. Hledala proto nějakou praxi, která by jí u přijímaček pomohla. „Většina z možností byla o tom, že budu vařit kafe a dostanu papír. To se mi moc nechtělo,” přiznává, a tak se dostala ke Kráse pomoci. Pracovníci nadace byli zpočátku skeptičtí. Obávali se, jestli Tereza není na takovou zodpovědnou práci moc mladá a nezkušená. Pak si ale společně řekli, že to zkusí.

krasa pomoci 4

Paní Jiřina

S její první klientkou to neklaplo, až s tou druhou, paní Jiřinou, si sedly dokonale. „Vidím, že jí to dělá dobře. Těšíme se na sebe, což je hrozně příjemné. Je roztomilé, že má vždy připravené věci, co mi chce říct, co se mnou chce sdílet. A můžu s ní sdílet i já. Je to jako s babičkou,” vysvětluje.

Tereza jí pomáhá zejména s prací na počítači, který seniorka dostala od Krásy pomoci. Radí jí, jak si vyhledávat informace, jak ovládat jednotlivé funkce. „Občas spolu děláme i křížovky a další metody na trénování paměti. Jindy mě ale ona vzdělává formou her v různých historických tématech.” Tereza se domnívá, že takové dobrovolničení není pro každého. Zejména kvůli velké míře zodpovědnosti, kdy člověk nemůže jen tak ze dne vztah ukončit. Přestože jí zabírá setkávání pár hodin týdně, z dlouhodobého hlediska taková práce značně ovlivňuje dobrovolníkům život, aniž si to třeba zpočátku uvědomí.

Správná dvojka

Největším problémem, se kterým se Krása pomoci v programu potýká, je párování vhodných dvojic. Jednak podle zájmů, aby si dobrovolník se seniorem rozuměl, jednak podle lokality, kde žije. „Máme proto v některých místech převis dobrovolníků nad klienty, jinde zase klienti jsou, ale žádný dobrovolník z daného místa není,” říká koordinátorka Jarka. „To ale není to nejdůležitější. Nejtěžší je dobře povahově a zájmově spojit dva lidi, aby si rozuměli. A to jako lidé, ne jen jako dobrovolník a senior.”

krasa pomoci 5

Jarka Kostohryzová

Senioři se k nadaci dostávají skrz nemocnice, případně se ozývají sami, ať už na základě mediálních výstupů, tak třeba na doporučení jiného dobrovolníka nebo seniora. Koordinátorka Jarka v případě, že se nějaký zájemce z řad seniorů ozve, provede šetření, kdy si člověka do programu zařadí. Zjišťuje také například, jaké jsou jeho sociální sítě, zda skutečně nemá blízké, kteří by se o něj mohli postarat, případně dostatečné finanční prostředky na zaplacení asistence. Aby se pomoc dostala skutečně k těm nejpotřebnějším. Služby jsou pro ně totiž zcela zdarma. „Dobrovolník se pro něj navíc stane přítelem, ne placenou službou. Mají pocit, že tam vzniká opravdová vazba,” vysvětluje.

krasa pomoci 1

Délka potkávání párů je individuální. Většinu dobrovolníků přitom tvoří mladé ženy. Nadaci se daří nacházet dvojice, které se spolu setkávají už několik let, minimálně však rok. „Máme i několik párů, které drží tři čtyři roky. Snažíme se o to, aby byl program prostředníkem k tomu, aby lidé, kteří by se jinak nepotkali, ale jsou si sympatičtí, se našli,” uzavírá Kostohryzová.

Čtěte dále

Meda se narodila se vzácným syndromem. „Problém jsem měla já, ne ona. Je těžké si to přiznat,” říká její matka

Meda Slezáková se narodila se vzácným syndromem oculo dento digitální dysplázie (ODDD). „Podle statistiky postihuje jednoho člověka z deseti milionů a na světě je popsáno jen několik stovek případů. S naší diagnózou jsme si připadali ztracení. Většina lékařů ji také slyšela poprvé,“ říká maminka Medy Petra a dodává že mezi symptomy mohou patřit potíže se zrakem, srostlé prsty na rukou, zuby bez zubní skloviny a neurologické potíže. „Když jsem měla před sebou ten bezbranný flekatý uzlíček, bála jsem se, že se bude trápit. Na vzhled je pořád kladen velký důraz. Jenže je tu také osobnost a vím, že to říká každý rodič, ale Meda je prostě bourák, má charisma a veselou povahu,“ vypráví. Jak si Meda a její rodina vedou v jejích dvou a půl letech a po sedmi hospitalizacích? 

Jiří Pasz 28. 5. 2020

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat. Naštěstí jich nebylo mnoho. 

Adéla Gálová 27. 5. 2020

„Debaty by neměly probíhat o nás bez nás,“ říká šestnáctiletá autistka

„My autisté jsme úplně normální lidé s normálními potřebami. Ale ano, je pár věcí, které mě od většiny lidí trochu odlišují. Co se každodenního života týče, tak se můj Asperger projevuje hlavně něčím, čemu se říká speciální zájem. Speciální zájmy jsou zájmy, do kterých je člověk úplně zažraný a ví o nich téměř vše,“ popisuje šestnáctiletá Kateřina Doudová, která si říká Dodo. Mezi její speciální zájmy patří především kyborgismus, věnuje se také kresbě. „Přidruženou komplikací k mé citlivé autistické duši jsou však panické ataky a nadměrné, až chorobné přemýšlení o různých problematikách. 

Marie Škardová 26. 5. 2020

„Práci máme rádi. Lidé ji neoceňují, berou to jako samozřejmost,“ říká popelář

Roman Hájek je popelářem už 26 let. „Ani já, ani kolegové se nestydíme říkat, že jsme popeláři, my tu práci máme rádi,“ říká a dodává, že se ale zároveň nesetkává ani s oceněním své práce: „Lidi naši práci berou jako samozřejmost. Moc si neumí představit, jak by to vypadalo, kdyby se neodvážely odpadky.“ Podle Hájka to popeláři nejvíce schytávají od nervózních řidičů. „Někdy to jsou nervy i pro nás, samozřejmě. Hlavně když na nás auta troubí nebo i někdy řidiči vylezou ven a jsou sprostí: ,vypadněte už tady odtuď a tak,“ popisuje denní střety se spěchajícími řidiči. 

Jiří Pasz 21. 5. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.