Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

 

krasa pomoci big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

16

září
2019

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.

Nadace Krása pomoci se snaží pomáhat jak seniorům přímo, tak i pečujícím, kteří se o starší generaci starají v domácím prostředí. V rámci dobrovolnického programu se pak zaměřuje na ty, kteří nechtějí využít služby různých institucí a přejí si zůstat ve svém vlastním bydlení co nejdéle. Díky programu se osamělí senioři scházejí s mladšími dobrovolníky jednou týdně. „Dobrovolník funguje jako společník, snažíme se chodit na procházky, aby se dostal jak na vzduch, tak do společnosti. Jako důležité vnímáme, aby měl někoho, s kým si může popovídat a pro koho je důležitý,” říka Jarka Kostohryzová, která program koordinuje. O dobrovolníky nadace nouzi nemá. Jelikož ji založila Miss World Tatiana Gregor Brzobohatá, která stále figuruje jako předsedkyně správní rady, ozývají se mnozí lidé s nabídkou svého volného času a pomoci sami. Píší z celého Česka, nadace však zatím poskytuje služby jen v Praze.

Trénink paměti i klábosení

Paní Jiřina spolupracuje s nadací už téměr dva roky. Narodila se roku 1943 v Praze na Proseku a žije se svou dcerou. Ta se o matku stará, vedle zaměstnání v domově pro seniory a péče o paní Jiřinu jí však nezbývá téměř žádný čas pro sebe. „I proto jsme paní Jiřině našli dobrovolnici, která s ní tráví čas, když je dcera v práci nebo když potřebuje čas pro sebe,” vysvětluje ředitelka organizace Michaela Stachová. „Paní Jiřina je hodně aktivní, zajímá se o dění ve světě a chce se učit nové věci. Čte knihy o historii a luští křížovky. S Terezou společně trénují paměť, hrají různé vědomostní hry,” doplňuje. A právě proto ji Krása pomoci propojila se studentkou Terezou.

krasa pomoci 2

Tereza

„Setkáváme se jednou týdně, podle toho, jak má Terezka školu a čas,” říká paní Jiřina. Tereza je už druhá dobrovolnice, která se s ní setkává. S tou první si prý nesedly. „Děláme hlavně na počítači, protože si vždy něco vymyslím, ale ne všechno zvládnu sama,” pokračuje. „Trénujeme taky paměť a hlavně tedy povídáme,” pokračuje a dodává, že mezi nimi vzniklo silné pouto. „Prostě si rozumíme.”

Teprve sedmnáctiletá Tereza chtěla jít studovat psychologii. Hledala proto nějakou praxi, která by jí u přijímaček pomohla. „Většina z možností byla o tom, že budu vařit kafe a dostanu papír. To se mi moc nechtělo,” přiznává, a tak se dostala ke Kráse pomoci. Pracovníci nadace byli zpočátku skeptičtí. Obávali se, jestli Tereza není na takovou zodpovědnou práci moc mladá a nezkušená. Pak si ale společně řekli, že to zkusí.

krasa pomoci 4

Paní Jiřina

S její první klientkou to neklaplo, až s tou druhou, paní Jiřinou, si sedly dokonale. „Vidím, že jí to dělá dobře. Těšíme se na sebe, což je hrozně příjemné. Je roztomilé, že má vždy připravené věci, co mi chce říct, co se mnou chce sdílet. A můžu s ní sdílet i já. Je to jako s babičkou,” vysvětluje.

Tereza jí pomáhá zejména s prací na počítači, který seniorka dostala od Krásy pomoci. Radí jí, jak si vyhledávat informace, jak ovládat jednotlivé funkce. „Občas spolu děláme i křížovky a další metody na trénování paměti. Jindy mě ale ona vzdělává formou her v různých historických tématech.” Tereza se domnívá, že takové dobrovolničení není pro každého. Zejména kvůli velké míře zodpovědnosti, kdy člověk nemůže jen tak ze dne vztah ukončit. Přestože jí zabírá setkávání pár hodin týdně, z dlouhodobého hlediska taková práce značně ovlivňuje dobrovolníkům život, aniž si to třeba zpočátku uvědomí.

Správná dvojka

Největším problémem, se kterým se Krása pomoci v programu potýká, je párování vhodných dvojic. Jednak podle zájmů, aby si dobrovolník se seniorem rozuměl, jednak podle lokality, kde žije. „Máme proto v některých místech převis dobrovolníků nad klienty, jinde zase klienti jsou, ale žádný dobrovolník z daného místa není,” říká koordinátorka Jarka. „To ale není to nejdůležitější. Nejtěžší je dobře povahově a zájmově spojit dva lidi, aby si rozuměli. A to jako lidé, ne jen jako dobrovolník a senior.”

krasa pomoci 5

Jarka Kostohryzová

Senioři se k nadaci dostávají skrz nemocnice, případně se ozývají sami, ať už na základě mediálních výstupů, tak třeba na doporučení jiného dobrovolníka nebo seniora. Koordinátorka Jarka v případě, že se nějaký zájemce z řad seniorů ozve, provede šetření, kdy si člověka do programu zařadí. Zjišťuje také například, jaké jsou jeho sociální sítě, zda skutečně nemá blízké, kteří by se o něj mohli postarat, případně dostatečné finanční prostředky na zaplacení asistence. Aby se pomoc dostala skutečně k těm nejpotřebnějším. Služby jsou pro ně totiž zcela zdarma. „Dobrovolník se pro něj navíc stane přítelem, ne placenou službou. Mají pocit, že tam vzniká opravdová vazba,” vysvětluje.

krasa pomoci 1

Délka potkávání párů je individuální. Většinu dobrovolníků přitom tvoří mladé ženy. Nadaci se daří nacházet dvojice, které se spolu setkávají už několik let, minimálně však rok. „Máme i několik párů, které drží tři čtyři roky. Snažíme se o to, aby byl program prostředníkem k tomu, aby lidé, kteří by se jinak nepotkali, ale jsou si sympatičtí, se našli,” uzavírá Kostohryzová.

Čtěte dále

„Měl by shořet v pekle. Pořád je pro mě ale i tím hodným dědečkem,” říká výtvarnice Toy Box

„Celý život se potýkám s psychickými problémy. Plynou z toho, že jsem byla ve čtyřech letech zneužita nevlastním dědečkem a nebylo to zpracované,” říká známá česká výtvarnice Toy Box. Ve své tvorbě se i proto věnuje těm, jejichž hlas není slyšet. Stejně jako nebyl slyšet ten její, když byla malá. „Traumatický je celý tvůj život. Já jsem jako malá měla deprese odjakživa. Pamatuju si, jak jsem koukala na ségru a přemýšlela, proč je ona dobrá, když já jsem takhle zlá,” popisuje následky zneužití. „Když jsem dospívala, měla jsem hrozné deprese, sebevražedné stavy a doteď, když je mi špatně, mám co dělat, abych si nemyslela, že jsem zlá. A že všechny problémy zmizí, když se zabiju.” Kvůli svým psychickým problémům, které vyústily v hospitalizaci v psychiatrické léčebně, čelí řadě předsudků. 

 


 

Luká ...

Český středoškolák vozí seniory na místa, kam se vždy toužili podívat. Pomocí brýlí

Devatenáctiletý Adam Skokan je studentem maturitního ročníku Smíchovské střední průmyslové školy. Kromě studia zvládá řadu aktivit. Díky svým znalostem virtuální reality například pomáhá seniorům. „Pomocí virtuální reality dokážu velmi jednoduše dostat kohokoliv kamkoliv. Konkrétně seniory vozíme po celém světě a ukazujeme jim taková místa, kam se chtěli podívat celý život,” přibližuje pro HFC. Tato mezigenerační setkávání přinášejí mnohé zkušenosti i jemu samotnému. „Co mi přijde obzvláště důležité, je, že jsem se naučil rozpoznat, jak jednat se staršími lidmi. Někdy je třeba se bavit více technicky, někdy lidsky a někdy je i potřeba poznat, že je dobré mlčet,” říká Adam, který je také členem mezinárodních týmů a projektů. Věnuje se tak prosazování práv studentů učňovských oborů na mezinárodní úrovni i organizaci festivalů. Za svoji aktivitu a přínos ...

Její reportáže aktivizují diváky, posílají miliony. „Primární je pro mě dobrá novinařina,” říká Lea Surovcová

Lea Surovcová patří k nejvýraznějším reportérkám České televize, kde se věnuje především sociálním tématům. Vystudovala pedagogiku, učit však vydržela jen krátce. Zaujala ji novinařina a po zpravodajství v televizi Nova se usadila ve veřejnoprávní televizi. Její reportáže často hýbají veřejným děním. Rozpohybovávají jak veřejnost, která se pak mnohdy snaží protagonistům pomoci, tak mívají také za následek nastartování systémových změn. V posledních měsících organizovala po dotočení tematické reportáže sbírku aktovek pro matky samoživitelky žijící v chudobě. Zapadá taková činnost do práce novinářky? Má redaktor zodpovědnost za své respondenty a kde je v pokrývání lidských příběhů hranice hyenismu?

 


 

Lukáš Houdek 16. 10. 2019

„Postoje k uprchlíkům v Evropě jsou stále lepší. Díky zkušenostem,” říká česká vědkyně

„Lidé migranty v porovnání s dobou před deseti lety vnímají více pozitivně a tento trend sledujeme po téměř celé západní Evropě,” říká Lenka Dražanová, vědecká pracovnice Centra pro migrační politiku na Evropském univerzitním institutu v Itálii, kde se zabývá výzkumy politického chování a postoji Evropanů k migraci. Dodává, že oproti době před deseti lety jsou nálady lepší o 5 až 10 %. Za zlepšením jsou podle ní zkušenosti s uprchlíky a migranty, které lidé v západoevropských zemích běžně potkávají. „Sociologické výzkumy z poslední doby ukazují, že když se společnost stává více rozmanitou, hodnotí to lidé na začátku spíše negativně. Ale třeba za deset nebo patnáct let už to vidí mnohem pozitivněji,” vysvětluje důvody změny.


 

Lukáš Houdek 14. 10. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.