Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Učíme se anatomii, jednání s pacientem ne.” Medik po smrti otce burcuje proti rakovině slinivky

 

misko big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

19

června
2019

Do života mladého slovenského medika zasáhla těžká nemoc jeho milovaného otce. Ze dne na den přerušil studium a rozhodl se s ním strávit poslední chvíle života. Po jeho smrti pak začal spolu s ostatními burcovat proti rakovině slinivky břišní. Přestože se ve své lékařské praxi věnovat právě onkologii s ohledem na rodinnou historii nechce, rád by změnil přístup lékařů k pacientům. Z vlastní zkušenosti totiž ví, že se ne vždy chovají empaticky. A to ve chvílích, kdy člověk empatii, podobně jako kdysi jeho otec, potřebuje.

misko 1

Michal Scheibenreif studuje už několik let medicínu v Bratislavě. Když zrovna končil druhý ročník, začal mít jeho otec nečekané zdravotní problémy. Trpěl dlouhodobými průjmy a bolestmi břicha. „Nepřipisoval jsem tomu vážnost, měl jsem do toho zkouškové a táta se o tom taky bavit nechtěl,” vypráví Michal. V květnu pak podstoupil preventivní vyšetření, výsledky ale před rodinou zamlčel. Když pak přišly prázdniny, začal výrazně hubnout, začala ho bolet záda. Michal ho proto vzal na CT a další vyšetření. „A tam nám řekli, že má rakovinu slinivky,” říká posmutněle. „Byl to šok. Jako medik jsem věděl, že to je nezvratné a tím, že už od května uběhly tři měsíce, se s tím už nedalo nic dělat.”

 misko 2

Podle Michala jako budoucího lékaře je u tohoto onemocnění nejnebezpečnější, že první příznaky jsou plíživé a člověk je úplně nerozezná. Má proto nejprve tendenci si myslet, že se nic neděje. Pokud ale nejedná okamžitě, šance na přežití je mizivá. Zdůrazňuje proto, že je důležité na tuto možnost myslet jak z pozice pacienta, tak lékaře a nepodceňovat ji. I doktor totiž podle něj může mít pocit, že jde o drobnost a pacient přehání. Neřešení však pro něj pak znamená téměř jistou smrt.

Vyhořelí lékaři

„Když jsem se den po sdělení diagnózy probudil, rozhodl jsem se, že na čas přeruším studium. Nestálo mi to za to. Chtěl jsem poslední chvíle strávit s tátou,” vypráví. „Bylo to to nejlepší, co se mi v té situaci mohlo stát. Protože jsem prožil krásných devět měsíců s ním. Bylo to strašné, ale zároveň krásné. Zažíval jsem neuvěřitelné pocity, které mi daly mnoho jako budoucímu lékaři,” říká. Dodává, že se díky tomu naučil myslet jinak.

misko 3

Lékaři podle něj jsou na Slovensku zavaleni papíry a nemají pak kapacitu myslet na pacienty jako na lidské bytosti. Jsou vyhořelí. „Já bych tohle chtěl sám jako lékař změnit,” říká odhodlaně. Reaguje tím na osobní zkušenost, kdy se právě finální diagnózu spolu s otcem dozvěděli poměrně bezcitným způsobem. „My se ale ve škole nic takového neučíme. Učíme se věci týkající se léčby, ale etiku a jednání s pacientem vůbec,” tvrdí. Kontakt s pacientem podle něj pak přichází až ve třetím ročníku a studenti tak neví, jak na ně a jejich problémy reagovat.

Semknutí

Michal se o otce po čas jeho nemoci staral, chodil s ním na vyšetření. „Jednou mě vzbudil strašný křik. Táta byl dole v domě a křičel bolestí. Nechtěl i přesto jít ráno do nemocnice. Ale donutili jsme ho,” vypráví. „Pak měl klidnější období, kdy velké bolesti ustoupily a my jsme dokonce mohli jet na chalupu.” Poslední tři týdny však prožil v nemocnici. Zemřel jednu zářiovou neděli roku 2015. Michal pak měl už v úterý nastupovat zpět do školy. „Osud se naplnil. Upřímně si nedovedu představit, že bych při takové situaci dobře studoval.”

misko 4

Michal se ženou, která rakovinu slinivky porazila

„Bylo to peklo na zemi. Prožíváte hněv, smutek, výčitky i radost,” popisuje emoce, které spolu s matkou pociťovali. „Pro nás s mamkou bylo asi nejtěžší se smířit s tím, že táta odejde. Věděli jsme to od začátku, ale nedalo se na to připravit,” odhaluje Michal. Dostalo se jim ale nečekané podpory od sousedů i lidí, od nichž by to nečekali. „Začali jsme si spolu povídat a sdílet. Semklo nás to.” Otec o nemoci otevřeně mluvil, necítil ji jako stigma. A to podle Michala ve vztahu k okolí pomohlo.

Naděje

Když otec zemřel, vyskočila na něj jednoho dne na Facebooku reklama slovenské organizace Ne rakovině. Jeden z příspěvků se týkal právě pankreasu. „Napsal jsem jim mail, kde jsem popsal náš příběh. Obratem mi pak nabídli, jestli nechci hned příští den vystoupit na tiskové konferenci,” vzpomíná s úsměvem. A tam započal svou misi. Tou je povědomí o příznacích nemoci rozšířit a dělat tak osvětu. Od té doby proto často vystupuje v médiích, na osvětových dnech po celém Slovensku nebo různých vzdělávacích akcích. „Snažím se například oslovovat kolemjdoucí v nákupních centrech. A děláme to spíš kontaktně a osobně než z nějakého pódia.” V jeho snažení ho podporují setkání s lidmi, kterým se díky včasnému odhalení choroby podařilo přežít. To byl i případ jedné z žen, jejíž příběh Michalovi utkvěl v paměti. „Jí na to přišli v pátek a hned v pondělí šla na operaci. A to ji zachránilo,” říká. Pokud se zachytí včas a rychle se jedná, jistá určitá naděje totiž existuje.

misko 6

Michal nyní končí pátý ročník. Ještě nemá jasno, čemu přesně by se rád věnoval. Ve škole ho čeká ještě jeden rok a bude následovat atestace. Onkologii by se věnovat s ohledem na rodinné zkušenosti nechtěl. Ví ale, že by rád změnil přístup lékařů k pacientům a na to také při své práci i osvětové činnosti upozorňoval.

misko 5

O příznacích rakoviny slinivky břišní více zde.

Čtěte dále

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

HFFest: Pražský Anděl na několik dní rozvibruje latinskoamerický festival Sabor Latino

Už v úterý 17. září začne již tradiční HateFree Fest latinskoamerické kultury Sabor Latino Praha. Potrvá do čtvrtka a letos provoní Pěší zónu Anděl. Festival zahrnuje hudební koncerty a taneční vystoupení s workshopy mnoha žánrů a zemí Latinské Ameriky. Kromě hudby a tance představí návštěvníkům tamější gastronomii a tradiční řemeslné výrobky včetně oblečení, šperků, talismanů nebo folkorních hudebních nástrojů. Vstup na něj je zdarma!


HateFree Culture 15. 9. 2019

„Mým největším koníčkem je studium,” říká romský student Mitraš. Chystá se na práva

Vyhrál měsíční pobyt v USA, spolupracoval s firmou Microsoft a byl hejtmanem Zastupitelstva mládeže Olomouckého kraje. Tvrdí, že jeho největším koníčkem je studium. Rád hraje na klavír, rád cestuje a zajímá se o politiku. Michael Mitraš, budoucí student práv má našlápnuto na skvělou kariéru.


 

Štefan Balog 13. 9. 2019

Onemocněla rakovinou, čelila psychickým a sociálním problémům. Dnes skrz Amelii pomáhá jiným pacientům

V šestatřiceti letech byl manažerce Pavle Tiché diagnostikován karcinom prsu. K nepříznivé diagnóze se posléze začaly přidávat další nepříjemnosti, které vážnou nemoc provázejí. „V průběhu léčby jsem si stále více uvědomovala, jakou moc má psychika a jak málo prostoru v současném zdravotnickém systému dostává práce s ní. Na základě vlastních zkušeností s psychoterapií a sebezkušenostními semináři jsem došla k názoru, že to může být cesta k překonání vážné nemoci či ke kvalitnímu životu s ní,” popsala Tichá na webu organizace Amelie, kterou se rozhodla založit, aby dokázala dalším nemocným pomoc, kterou postrádala, poskytnout. Organizace dnes již třináctým rokem pomáhá onkologickým pacientům a jejich rodinám. Pavla Tichá ji vedla až do své smrti v roce 2014.

Marie Škardová 11

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.