Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Romové často neznají detaily o perzekuci svých předků. To teď mění mezinárodní tým badatelů

 

badatele romsky holocaust big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

12

června
2019

O romském holokaustu se začalo více mluvit až v posledních letech. V našem prostředí zejména v souvislosti s výkupem a bouráním prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. I z toho důvodu dosud řada pozůstalých nezná historii své rodiny, která v koncentračních táborech nebo táborech smrti skončila. To se nyní snaží změnit washingtonské Muzeum holokaustu ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny. Zejména Romům a Sintům z Česka nabízí zdarma jedinečnou možnost prohledání bohatých archivů amerického muzea i dalších databází a v případě úspěšného pátrání předání detailů o perzekvovaném příbuzenstvu. „Nemusí se vždy jednat o rodiny, které o svých předcích nevědí, může jít také o pátrání po konkrétních místech a událostech týkajících se příbuzných v dobových dokumentech a databázích, ke kterým mají pozůstalí obtížný přístup,” uvádí Renata Berkyová z Ústavu pro soudobé dějiny.

Muzeum holokaustu využívá při hledání všechny dostupné archivy, sbírky, záznamy Mezinárodní pátrací služby či záznamy knihoven ve více než 25 jazycích. „Muzeum využívá především databáze International Tracing Service – Mezinárodní pátrací služby, která pomáhala hledat příbuzné ke konci a po druhé světové válce. ITS měla k dispozici hlavně seznamy vězňů z koncentračních táborů, jejich evidenční listy z koncentráků, někdy i doklady o jejich zdraví, práci, uvěznění na samotce,” vysvětluje Berkyová. „U přeživších může databáze poskytnout informace i o jejich pohybu po osvobození či jejich registraci v jednom z DP camps (pozn. táborech pro přemístěné osoby na území osvobozeného Německa),” dodává.

Přestože není pátrání určeno výhradně jen Romům a Sintům z Česka, pro ty, kteří byli internováni na Slovensku, nemá washingtonské muzeum podklady. Je možné je dohledat za toho předpokladu, že pak pokračovali do některého z táborů za hranicemi Slovenska. „Těch informací, které je možné získat, může být víc a při znalostech historie a souvislostí je možné poznatky využít a pátrat třeba dál po osudech své rodiny,” popisuje Renata Berkyová. „V případě zájmu se mohou lidé obrátit také na pracovnice Pražského fóra pro romské dějiny při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Musím ale současně zdůraznit další možnost, která může nastat, a to je negativní výsledek při pátrání, tedy nulové, anebo minimální informace týkající se hledané osoby.”

Rozporuplný postoj Čechů

Výzva vzbudila zájem zejména mezi těmi, kteří se už osudům svých rodin za druhé světové války věnují. Tým badatelů se proto snaží zprávu o této jedinečné a časově omezené možnosti rozšířit mezi co nejvíce lidí, se kterými není přirozeně ve spojení. „Několik žadatelů už evidujeme, jsou to ale především ti, které jsme oslovili osobně. Rádi bychom proto co nejvíc rozšířili tuto informaci mezi další zájemce třeba přes sociální sítě,” vysvětluje Berkyová.

Postoj Čechů k holokaustu Romů je podle Berkyové rozporuplný. „Jsou lidé, kteří o holokaustu Romů nevědí vůbec, nebo jen málo, nebo ho popírají či omlouvají, a jsou lidé, kteří vnímají tuto část romské historie za bolestivou část také české historie a uvědomují si velice silně i zodpovědnost Čechů, nejen Němců,” myslí si. „Bohužel postoj a reálné kroky české vlády k uctění památky obětí, odškodňování a vůbec přijetí holokaustu Romů jako součást historie, není nic, čím bychom se mohli jako Česká republika chlubit. Příkladem za všechny může být třeba místo bývalého tábora v Letech u Písku a existence vepřína. Za 20 let, co se různí aktivisti, politici i odborníci snažili o změnu, bohužel většina letských přeživších už nežije a výstavby důstojného památníku se tak nedočkala,” pokračuje. „Mrzí mě taky beztrestné výroky vrcholných politiků, včetně současného prezidenta ČR, proti kterým se nezvedá žádný opravdový kritický hlas, a navíc, jako v případě vydání k trestnímu stíhání Miroslava Roznera z SPD, se poslanci rozhodli takové lidi chránit,” uzavírá.

30. červen

Zájemci o vyhledávání osudů svých příbuzných musí vyplnit formulář a zaslat ho do 30. června 2019 na uvedenou poštovní či e-mailovou adresu. „O výsledcích hledání a průběhu konzultací ve všech případech hledání - úspěšného, či neúspěšného - vás budou informovat pracovnice Pražského fóra. V případě, že hledání dle vámi vyplněného formuláře bude úspěšné, budete pozváni na individuální konzultace dne 20. 9. v Praze. Bude se jednat o osobní, uzavřené setkání s pracovníky Muzea holokaustu, kteří vám představí nalezené dokumenty a poskytnou jejich barevné kopie,” informuje instituce ve své tiskové zprávě.

Foto: Muzeum romské kultury v Brně

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.