Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Romové často neznají detaily o perzekuci svých předků. To teď mění mezinárodní tým badatelů

 

badatele romsky holocaust big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

12

června
2019

O romském holokaustu se začalo více mluvit až v posledních letech. V našem prostředí zejména v souvislosti s výkupem a bouráním prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. I z toho důvodu dosud řada pozůstalých nezná historii své rodiny, která v koncentračních táborech nebo táborech smrti skončila. To se nyní snaží změnit washingtonské Muzeum holokaustu ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny. Zejména Romům a Sintům z Česka nabízí zdarma jedinečnou možnost prohledání bohatých archivů amerického muzea i dalších databází a v případě úspěšného pátrání předání detailů o perzekvovaném příbuzenstvu. „Nemusí se vždy jednat o rodiny, které o svých předcích nevědí, může jít také o pátrání po konkrétních místech a událostech týkajících se příbuzných v dobových dokumentech a databázích, ke kterým mají pozůstalí obtížný přístup,” uvádí Renata Berkyová z Ústavu pro soudobé dějiny.

Muzeum holokaustu využívá při hledání všechny dostupné archivy, sbírky, záznamy Mezinárodní pátrací služby či záznamy knihoven ve více než 25 jazycích. „Muzeum využívá především databáze International Tracing Service – Mezinárodní pátrací služby, která pomáhala hledat příbuzné ke konci a po druhé světové válce. ITS měla k dispozici hlavně seznamy vězňů z koncentračních táborů, jejich evidenční listy z koncentráků, někdy i doklady o jejich zdraví, práci, uvěznění na samotce,” vysvětluje Berkyová. „U přeživších může databáze poskytnout informace i o jejich pohybu po osvobození či jejich registraci v jednom z DP camps (pozn. táborech pro přemístěné osoby na území osvobozeného Německa),” dodává.

Přestože není pátrání určeno výhradně jen Romům a Sintům z Česka, pro ty, kteří byli internováni na Slovensku, nemá washingtonské muzeum podklady. Je možné je dohledat za toho předpokladu, že pak pokračovali do některého z táborů za hranicemi Slovenska. „Těch informací, které je možné získat, může být víc a při znalostech historie a souvislostí je možné poznatky využít a pátrat třeba dál po osudech své rodiny,” popisuje Renata Berkyová. „V případě zájmu se mohou lidé obrátit také na pracovnice Pražského fóra pro romské dějiny při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Musím ale současně zdůraznit další možnost, která může nastat, a to je negativní výsledek při pátrání, tedy nulové, anebo minimální informace týkající se hledané osoby.”

Rozporuplný postoj Čechů

Výzva vzbudila zájem zejména mezi těmi, kteří se už osudům svých rodin za druhé světové války věnují. Tým badatelů se proto snaží zprávu o této jedinečné a časově omezené možnosti rozšířit mezi co nejvíce lidí, se kterými není přirozeně ve spojení. „Několik žadatelů už evidujeme, jsou to ale především ti, které jsme oslovili osobně. Rádi bychom proto co nejvíc rozšířili tuto informaci mezi další zájemce třeba přes sociální sítě,” vysvětluje Berkyová.

Postoj Čechů k holokaustu Romů je podle Berkyové rozporuplný. „Jsou lidé, kteří o holokaustu Romů nevědí vůbec, nebo jen málo, nebo ho popírají či omlouvají, a jsou lidé, kteří vnímají tuto část romské historie za bolestivou část také české historie a uvědomují si velice silně i zodpovědnost Čechů, nejen Němců,” myslí si. „Bohužel postoj a reálné kroky české vlády k uctění památky obětí, odškodňování a vůbec přijetí holokaustu Romů jako součást historie, není nic, čím bychom se mohli jako Česká republika chlubit. Příkladem za všechny může být třeba místo bývalého tábora v Letech u Písku a existence vepřína. Za 20 let, co se různí aktivisti, politici i odborníci snažili o změnu, bohužel většina letských přeživších už nežije a výstavby důstojného památníku se tak nedočkala,” pokračuje. „Mrzí mě taky beztrestné výroky vrcholných politiků, včetně současného prezidenta ČR, proti kterým se nezvedá žádný opravdový kritický hlas, a navíc, jako v případě vydání k trestnímu stíhání Miroslava Roznera z SPD, se poslanci rozhodli takové lidi chránit,” uzavírá.

30. červen

Zájemci o vyhledávání osudů svých příbuzných musí vyplnit formulář a zaslat ho do 30. června 2019 na uvedenou poštovní či e-mailovou adresu. „O výsledcích hledání a průběhu konzultací ve všech případech hledání - úspěšného, či neúspěšného - vás budou informovat pracovnice Pražského fóra. V případě, že hledání dle vámi vyplněného formuláře bude úspěšné, budete pozváni na individuální konzultace dne 20. 9. v Praze. Bude se jednat o osobní, uzavřené setkání s pracovníky Muzea holokaustu, kteří vám představí nalezené dokumenty a poskytnou jejich barevné kopie,” informuje instituce ve své tiskové zprávě.

Foto: Muzeum romské kultury v Brně

Čtěte dále

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

HFFest: Pražský Anděl na několik dní rozvibruje latinskoamerický festival Sabor Latino

Už v úterý 17. září začne již tradiční HateFree Fest latinskoamerické kultury Sabor Latino Praha. Potrvá do čtvrtka a letos provoní Pěší zónu Anděl. Festival zahrnuje hudební koncerty a taneční vystoupení s workshopy mnoha žánrů a zemí Latinské Ameriky. Kromě hudby a tance představí návštěvníkům tamější gastronomii a tradiční řemeslné výrobky včetně oblečení, šperků, talismanů nebo folkorních hudebních nástrojů. Vstup na něj je zdarma!


HateFree Culture 15. 9. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.