Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Opustit dům, skončit s prací i školou. Zapomenuté snímky odhalují internační tábory pro Japonce v USA

 

japonci internace usa big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

28

května
2019

Fotografie světoznámé fotografky Dorothey Lange dokumentují přemístění a internace 120 000 lidí japonského původu ve Spojených státech během druhé světové války. Po několika dekádách uchovávání těchto fotografií v Národním archivu USA se s nimi až nyní postupně seznamuje široká veřejnost.

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-1-5ca213deb08a2  880

Když v roce 1941 zaútočily japonské síly na Pearl Harbor, přiměla tato událost Spojené státy zapojit se do druhé světové války. Vedlejším efektem tohoto útoku se stala vlna nenávisti a rasových předsudků zaměřených vůči japonským Američanům, kteří ve Spojených státech žili.

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-3-5ca213e4afbec  880V té době aktivisté varovali, že internace loajálních Američanů žádným způsobem neochrání Spojené státy a naopak poslouží nepřátelské propagandě. Někteří dokonce přirovnali internační tábory ke koncentračním táborům. Přesto ale v únoru 1942, dva měsíce po útoku na Pearl Harbor, vydal prezident Franklin D. Roosevelt nařízení, které povolovalo vyloučení všech lidí japonského původu - jak americké občany, tak imigranty - ze Západního pobřeží. Toto nařízení, které předpokládalo, že japonští Američané mohou zradit Spojené státy, mělo údajně za cíl chránit americká letiště, elektrárny, železnice, vojenská zařízení a další objekty před sabotáží a špionáží. Ve své podstatě bylo nařízení rasistické, protože ačkoliv se vztahovalo i na Němce a Italy žijící ve Spojených státech, byli právě oni ušetřeni masového věznění na základě vzhledu a místo toho byla jejich situace zhodnocena případ od případu.

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-5-5ca213ea5a0d3  880

Ze 120 000 internovaných se zhruba dvě třetiny narodily ve Spojených státech a měly americké občanství, třetina byla ve Spojených státech legálně usazena a polovinu tvořily děti. Japonským Američanům bylo nařízeno zamknout, zabezpečit nebo prodat své domy, ukončit své podnikání a přestat s prací nebo studiem. Měli se hlásit ve „shromažďovacích centrech” jen se základními věcmi jako je oblečení, ložní prádlo, hygienické a toaletní potřeby a důležité osobní předměty, které unesli. Domácí mazlíčci byli zakázáni a větší předměty a majetek byly uchovány federální vládou, avšak na vlastní riziko majitelů. Podmínky ve shromažďovacích centrech byly tristní. Rodiny žily v malých chatkách bez oken, které byly mnohdy zamořené hmyzem. Později byly přesunuty do nově postavených táborů v odlehlých částech země, kde zůstaly obklopeny ostnatým drátem a ozbrojenými dozorci až do skončení války.

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-6-5ca213ed5ef59  880

Federální vláda Spojených států najala fotografy, včetně dnes již světoznámé Dorothey Lange a Ansela Adamse, aby zdokumentovali přemisťování japonských Američanů a pro ně vytvořené internační tábory. „V podstatě si najali fotografy za účelem propagandy, aby ukázali veřejnosti, mezinárodním pozorovatelům i samotné historii, že s japonskými Američany bylo dobře zacházeno, že se jednalo o humánní proces,” říká Susan Carlson, asistentka kurátora Mezinárodního centra fotografie (The International Center of Photography) v New Yorku. Díky tomu se dostali fotografové jako jedni z mála k možnosti zdokumentovat celý příběh, ačkoliv existovalo mnoho překážek. „Fotografům bylo řečeno, aby nefotili jisté elementy - jako ostnatý drát nebo strážné věže,” uvedl Anthony Hirschel z chicagské Alphawood Foundation, která uspořádala výstavu fotografií těchto internačních táborů. Přesto ale, jak řekla Lange, „pravdivý záznam evakuace bude hodnotný v budoucnosti.”

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-7-5ca213f028c7e  880

Šíření těchto fotografií bylo totiž během druhé světové války potlačeno, fotografie nikdy nebyly aktivně distribuovány a někdy byly počmárané slovy „zabaveno.” Po skončení války byly fotografie diskrétně přemístěny do Národního archivu, kde zůstaly bez povšimnutí dalších několik dekád. Národní archiv USA zdůrazňuje, že fotografie byly zatajené pouze během druhé světové války a poté byly zájemcům volně přístupné. Přesto se mnohé z těchto fotografií poprvé dostaly k široké veřejnosti až v roce 2006, když vyšel soubor děl Dorothey Lange z těchto internačních táborů. „Tyto fotografie ilustrují mistrovství kompozice Lange a vizuální zhuštění lidských pocitů a vztahů,” napsala historička Linda Gordon k jejímu souboru snímků. „Také [tyto fotografie] jednoznačně odsuzují neopodstatněnou, zbytečnou a rasistickou politiku. Kritika paní Lange je obzvlášť působivá vzhledem k politické náladě té doby,” dodává Gordon.

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-8-5ca213f273106  880

Hrůzné podmínky internačních táborů nebyly pro Lange nic nového. Jako přední dokumentární fotografka se často setkávala s tragédiemi lidské existence. Za její nejznámější fotografii je považovaná ,Matka migrantka’ z roku 1936, zachycující matku se dvěma dětmi, které silně postihla Velká deprese a kteří museli být přesunuti do jiné části Spojených států, protože pracovali jako farmáři na neúrodné půdě.

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-9-5ca213f57ba00  880Její fotografie se vyznačují soucitem a empatií a zachycují osudy Američanů na okraji společnosti. Podle Gordon byla Lange rozzlobená tím, co viděla v internačních táborech: „Dokumentární styl, který rozvinula během třicátých let, byl svojí podstatou kritický a vnitřně emoční.”

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-10-5ca213f87ad93  880

Gordon také vysvětluje, proč žádná z fotografií nezobrazuje odpor nebo vzdor. „Armáda by ji samozřejmě nenechala přiblížit se k žádným důkazům vzdoru a její fotografie vznikaly tak brzy ve vývoji táborů, že žádný vzdor možná tou dobou ještě ani nevznikl,” řekla Gordon.

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-11-5ca213fb4bf44  880Pohled zevnitř táborů a odpor, který tam probíhal, se podařilo zdokumentovat profesionálnímu fotografovi Tōyō Miyatakemu, který byl také násilně přesunut do internačního tábora Manzanar. Miyatake si vzal s sebou vlastní fotoaparát a nejprve dokumentoval situaci v táboře tajně, později mu ředitel tábora povolil fotit. „Jako fotograf mám povinnost zdokumentovat život v táboře, aby se něco takového už nikdy neopakovalo,” řekl Miyatake svému synovi.

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-12-5ca213fe6db85  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-13-5ca2140157634  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-15-5ca21406409d5  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-17-5ca2140b5c961  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-21-5ca214151251d  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-22-5ca2141776549  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-24-5ca2141c328b4  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-29-5ca213c08b588  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-44-5ca2143f646c4  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-30-5ca213c2e7f45  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-31-5ca213c5381c7  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-32-5ca213c779246  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-33-5ca214283406a  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-34-5ca2142a76620  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-35-5ca213ca3376b  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-40-5ca21435c9ce0  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-50-5ca2144ddda39  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-51-5ca213cf12ae1  880

japanese-internment-camp-photos-dorothea-lange-52-5ca5beb63f62c  880

Foto: Dorothea Lange / Národní archiv USA

Čtěte dále

„Rom musí dvakrát více dokazovat svůj talent,” myslí si začínající herec. „Vše je o vytrvalosti,” dodává

Herec František „Feri” Kudry se narodil před 28 lety jako nejstarší ze sedmi sourozenců do romské rodiny ze slovenského Hlohovce. Kvůli sociální situaci rodiny jej od dětství vychovávali prarodiče. Po nich zřejmě zdědil i nadání pro hudbu a herectví, ke kterým od mládí inklinoval. „Herecké i hudební nadání se projevovalo v naší rodině už celé generace. Babička měla od dětství talent, nikdy ale umění nestudovala. Než se provdala za mého dědečka, zpívala a tančila dlouhá léta ve folklorním souboru. Pak z tátovy strany byli hudebníci, strýc mého otce například učil soukromě hudbu a byl známým houslistou na Slovensku i v České republice,” vzpomíná pro HFC Feri. On sám pak od sedmi let navštěvoval lidovou uměleckou školu. V pozdějších letech jej však stále více lákalo herectví. Po základní škole nastoupil na konzervatoř do Bratislavy, kde se věnoval studiu herectví, muzikálu, ba ...

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.