Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Neměla by míň papat? Neměla bys už mít dítě?” ptají se nadživotní kresby v ulicích Prahy

 

kazdodenni sexismus big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

27

květnna
2019

Až do poloviny června bude v pražském veřejném prostoru k vidění výstava kreseb slovenské autorky Ivany Šátekové. Ta na několikametrových panelech Galerie Artwall na zdi pod Letenskými sady tematizuje situace, v nichž se ženy setkávají v různých obdobích svého života s kritikou nebo nepochopením, které autorka vnímá jako genderově podmíněné. „Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří. Tyto komentáře mají často formu zdánlivě nevinných a dobře míněných otázek. Výstava je zaměřená na stereotypy o ženách a odkrývá skrytý sexismus a ageismus – tedy předsudky a diskriminaci na základě pohlaví a věku,” uvádí jedna z kurátorek výstavy Lenka Kukurová. „Otázky vypovídají o vžitých společenských představách o tom, jak by se měla chovat ,správná žena'. Mnohé z nich ale vycházejí z předsudků, které se opakováním posilují a utvrzují. Tyto předsudky pak vedou k diskriminaci,” dodává.

kazdodenni sexismus 6

Ivana Šáteková, autorka výstavy

„Téma sexistického sociálního nátlaku mi do cesty vstoupilo během těhotenství, kdy se to v životě ženy nepříjemnými otázkami doslova hemží,” vysvětluje svá východiska umělkyně Šáteková. Učinila proto průzkum ve svém okolí. A k čemu došla? „Tyto útoky nás provázejí celý život a nikdy nekončí. Dospívání a stárnutí ženy jako by bylo věcí veřejnou a každý má potřebu zasáhnout. Je to zvláštní jev,“ dodává.

kazdodenni sexismus 1

Plíživý a každodenní

„Každodenní sexismus je takový plíživý. Je všudypřítomný, proto má člověk tendenci mávnout nad tím rukou. Dlouhodobě to ale vytváří neproniknutelný krunýř genderového předsudečného vidění ve společnosti. Z drobností pak rostou ty velké křivdy,” říká kurátorka galerie Artwall a současně historička umění Zuzana Štefková. „Mě se řada lidí ptala v návaznosti na tuto výstavu, v čem je špatně říkat malé holčičce, že moc papá. Tahle zdánlivě neškodná poznámka je ale navázaná na mýtus krásy, kdy se žena posuzuje podle vzhledu. To pak může přerůst ve větší problém,” doplňuje.

kazdodenni sexismus 2

Podle Štefkové se často posuzují podle vzhledu a postavy například také ženy političky. „Komentujeme, co mají na sobě, jestli jsou dost ženské, nebo ne.” Poukazuje také na to, že sexualizovány jsou dívky už od útlého věku. Jsou podle ní oblékány tak, aby vypadaly sexy. „Už i pro novorozence se vyrábějí boty na podpatku.”

kazdodenni sexismus 7

Zuzana Štefková, kurátorka výstavy (foto: Lukáš Houdek)

Neměla bys už mít děti?

Některé vystavené kresby v nadživotní velikosti tematizují také tlak okolí na to, aby ženy měly v určitém věku dítě a že by se měly namísto práce soustředit na výchovu. Tam podle Štefkové veřejnost ten problém vnímá více než v případě kreseb reagujících na podporu genderových stereotypů u malých holčiček. „V případě tlaku společnosti na to, aby měly ženy děti, je zajímavé, že jsou také různé přístupy v tom, na koho se tlačí, aby děti měl. Není to totiž tak, že každá žena má mít děti. Ty privilegované by se podle společnosti měly rozmnožovat a tím budovat národ. Jsou ale ženy, které naopak obviňujeme, že těch dětí mají moc,” tvrdí. Naráží tak mimo jiné na situaci romských žen i nucené sterilizace, ke kterým v minulosti docházelo.

kazdodenni sexismus 3

Výstava pak také tematizuje společenské postavení žen ve vyšším věku. „Je to o tom, že se jejich hodnota váže na to, že mají být krásné a mladé, a mají „datum spotřeby”, po kterém pro ně není ve společnosti místo jinde než na straně nepotřebných a nevýdělečných. Seniorky jsou totiž jednou ze sociálně nejohroženějších skupin,” vysvětluje Štefková.

kazdodenni sexismus 4

Muži zrovna tak

Podle Štefkové vidí někteří lidé slovo sexismus v názvu jako přehnané pro výjevy, které kresby Šátekové zachycují. Kurátorka však podotýká, že sexismus necharakterizují jen jeho velmi výrazné až agresivní projevy jako sexuální násilí nebo otevřená diskriminace. Ty na první pohled drobnosti jsou podle ní za hranou vnímání mnohých diváků, kterých kolem výstavy denně projdou nebo projedou díky jejímu umístění tisíce. „Tyhle poznámky totiž zaznívají i v rodinách a říkají si je i ženy mezi sebou. Sexismus totiž nutně nemusí přicházet jen od mužů.”

kazdodenni sexismus 5

Štefková připouští, že podobnému tlaku mohou podléhat také chlapci a muži. „Stereotypy, které omezují nebo upravují mužské chování, jsou stejně ničivé. Nazvala bych to pojmem toxická maskulinita.” Domnívá se přesto, že genderové stereotypy zejména z důvodu horšího postavení žen doléhají zejména na ženskou populaci, přestože na muže vliv mají logicky zrovna tak.

Foto: Martin Micka / Artwall

Čtěte dále

Jsme Česko

„Jsme Česko,” říká více než padesátka obyvatel České republiky rozličného původu, náboženského vyznání, orientace i sociálních skupin. A to ve společné kampani vládního projektu HateFree Culture a Multikulturního centra Praha. Činí tak u příležitosti 30. výročí demokracie v Česku a odkazují se ke státním symbolům, zejména pak k barvám české vlajky, tedy trikoloře. Stužka s trikolorou byla i jedním ze symbolů Sametové revoluce.


HateFree Culture 11. 11. 2019

Otevřená snídaně už v neděli 24. listopadu v Praze!

V neděli 24. listopadu od 9:30 proběhne v pražském Studiu Alta další Otevřená snídaně. Přijďte se seznámit, potkat staré přátele a začít den příjemným posezením nad čajem a kávou s lidmi nejrůznějšího původu i náboženského vyznání. Připravte své oblíbené jídlo a ochutnejte delikatesy ostatních.


HateFree Culture 11. 11. 2019

„Před lety jsem vás vozila autem, dnes vozíte vy mne.” Desítky seniorů napsaly dopis vnoučeti

Téměř šedesátka seniorů starších šedesáti let napříč Českem napsala svým vnoučatům. Cílem bylo zjistit, jaký vzkaz by senioři rádi předali nové generaci. Aktivita probíhala pod patronací seniorské organizace SenSen zastřešující 40 tisíc členů v seniorských klubech napříč ČR. Nejmladšímu ze seniorů bylo šedesát let, nejstaršímu šestadevadesát. Většinu z nich tvořily ženy a jen pět účastníků a účastnic nemělo vlastní rodinu a dopisy tak psali obecně mladé generaci. „Pracujeme se starými lidmi. A důvodem, proč jsme s dopisy začali, je z psychologického hlediska jejich potřeba udělat na konci života nějaké resumé. Esence jeho existence se pak objevuje v tom dopise,” uvedla iniciátorka projektu Urszula Tokarska z Polska.


 

Lukáš Houdek 6. 11. 2019

Vyměnila novinařinu za řešení problémů na Luníku IX. „Romská chudoba je stejná jako každá jiná.“

Jarmila Vaňová, novinářka, která vyměnila žurnalistiku a tvorbu televizního národnostního pořadu za terénní sociální práci na nechvalně známém slovenském sídlišti Luník IX, svého rozhodnutí zpětně nelituje. Sama říká, že nešlo nedělat sociální žurnalistiku, když se každodenně setkávala s lidmi, kteří se nacházeli v zoufalé situaci a sami nevěřili, že se dá v jejich životě cokoliv změnit.


Rena Horváthová 4. 11. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.