Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Nejde nám o zásoby na zimu, chceme se potkávat,” říkají senioři. Budují komunitní zahradu

 

botanicula big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

20

květnna
2019

Zkrášlit veřejný prostor hlavního města, umožnit seniorům obnovit v sobě často už potlačenou vášeň pro zahradničení a současně je přirozeně propojit s o generace mladším okolím. To je plán holešovické komunitní zahrady Botanicula, kterou už ve čtvrtek slavnostně otevře proseniorská organizace Elpida uprostřed sídliště v Holešovicích. Už během zkušebního provozu se ukázalo, že o ni mají zájem jak senioři, tak lidé z okolních domů. A pozvolna tak vznikají nové vztahy.

Pražskou proseniorskou organizaci Elpidu myšlenka na komunitní zahradu, kde by se setkávali lidé různého věku a zájmů, nenapadla náhodou. Dlouhodobě si ji totiž její klienti z řad seniorek a seniorů přáli. „Říkali nám, že bydlí třeba v bytě 2+kk, možná mají balkónek, ale nemají kde ponořit ruce do hlíny,” říká Bára Tůmová, vedoucí holešovického centra pro aktivní seniory Přístav 7, které provozuje právě Elpida. Nápad ale musel pár let uzrát a také počkat na osvíceného mecenáše Yariva Ronena a jeho Nadační fond Agora 7, který by ho podpořil. A to jak svým nadšením zlepšovat kvalitu komunitního života na Praze 7, tak i finančně. V bezprostřední blízkosti Přístavu 7, v malebném pobřežním prostředí mezi bytovkami, se tak začal zhmotňovat sen Elpidy, který plní seniorům na území hlavního města jejich přání a od letošního roku mohou konečně bořit ruce do hlíny. A spolu s nimi všichni nadšení zahrádkáři z okolí.

Botanicula se nachází v Jankovcově ulici. Nyní, na prahu oficiálního spuštění, má asi 15 členů, z nichž většinu tvoří právě senioři. Částí se na ní podílejí i sousedé z přilehlých domů. „Chceme, aby se všichni zapojili, lidé se potkávali, povídali si a radovali se z toho, že čas tráví v pěkném prostředí,” říká Dáša Haladová, absolventka České zemědělské univerzity v Praze. Právě ona zahradu i program s ní související vede. Botanicula se skládá z několika vyvýšených záhonů a z většiny jsou určené pro jednotlivce. Podle Dáši je aktuálně volných asi pět míst. Konkrétní záhonek si pak uchazeč losuje. Další část zahrady je určena pro společné záhony, kde zahradničí především lidé, kteří nemají tolik času a nemohou se tedy věnovat vlastnímu záhonku. Zastaví se, kdy jim to vyjde, a společné záhony opečovávají průběžně podle potřeby. „Tam vysazujeme takovou polykulturu - zeleninu, kytky, bylinky - všechno dohromady,” osvětluje Dáša.

botanicula 1 1

Hromadně se zahradníci pod vedením zkušené, o několik generací mladší zahradnice Dáši scházejí jednou týdně ve čtvrtek, kdy se s ní mohou při práci poradit. Pravidelně také probíhají přednášky, kde se zájemci učí o jednotlivých rostlinách nebo různých typech zahradničení. „Řekla bych, že to není úplně učení, jako spíš proces výměny informací. Beru to tak, že s věkem člověk získává zkušenosti a naši členové jsou už většinou starší než já. Já si tedy připravím přednášku na nějaké téma, bavíme se pak ale společně nad jejich vzpomínkami i zkušenostmi z minulosti,” načrtává podobu setkání Dáša.

Něco svého

Jana Staňková na Botaniculu dochází asi tři měsíce. Na zahrádku jezdí minimálně jednou týdně i přesto, že bydlí až v Nuslích. Účastnila se už i dřívějších Dášiných přípravných přednášek. „Svou zahrádku nemám a jako dítě jsem to nenáviděla, takže si sice občas na něco vzpomenu, ale jinak nám radí Dáša.” Na komunitní zahradu se chodí zejména odreagovat a současně se vždy těší na to, co jí na záhonku povyrostlo. „Abych měla něco svého, bez chemie, co si utrhnout. Přeci jen to je jen metr, takže z toho moc nebude, ale i pro ten dobrý pocit to za to stojí,” říká nesměle.

Elpida metrový záhonek každému zahradníkovi pronajímá za symbolických 150 korun na rok. „Nemají přeci jen zaručenou sklizeň,” směje se vedoucí centra pro seniory Bára. Naráží tak na skutečnost, že zahrada není obehnaná žádnou zdí nebo pletivem, může do ní proto vstoupit kdokoliv. „Jak tu nejsou ploty, nic není přišroubované, může se klidně stát, že sem zítra přijdeme a nic tu nebude. Nebudou tu žádná semínka, sazeničky, lavičky budou pryč. My ale věříme, že se to nestane. A naopak že toto je ta cesta, kterou chceme jít,” přiznává Bára. „Nejde o to, abychom si tu pěstovali zásoby na zimu, ale abychom se při tom potkávali.”

botanicula 2 1

Senioři pak velmi oceňují, že z počítačových učeben a tělocvičen konečně vyšli ven. O výsledky současně jde podle Báry klientům až v druhém plánu. „Myslím, že pro naše klienty není tak důležité, co se třeba na nějaké z našich hodin naučí, jestli si osvojí dvacet anglických slovíček nebo třicet, ale že ráno vstanou, hezky se oblíknou a půjdou mezi lidi. A stejně tak to je tady s naší zahrádkou. Že mají náplň dne a motiv, který jim ukáže, kudy mohou jít,” dodává.

Projekt funguje přirozeně na mezigeneračním principu. Stále více se totiž - i když zatím nesměle - přidávají i mladí lidé, kteří žijí v sousedních bytovkách. Zahrádku ale zdaleka neoceňují jen oni a klienti, ale také zaměstnanci organizace. Bára přiznává, že během pracovní doby strávené za počítačem velmi oceňuje možnost vyjít ven a chvíli posedět mezi květinami nebo ředkvičkami a při tom zabořit ruce do hlíny. Věří, že to tak budou mít i lidé z okolních budov.

Sociální experiment

Také paní Jana je přesvědčená, že na zahrádku budou kromě seniorů hojně chodit i sousedé. Sama se o tom nedávno o víkendu přesvědčila, když při náhodné návštěvě viděla maminky s dětmi na zahradních lavičkách.

Také ona se směje při otázce na to, zda zde skutečně něco nakonec sklidí. „Všichni, co jsme do toho šli, jsme se ptali, jestli nám to tu lidé nebudou krást. Taky jsem si představovala nějaký uzavřený prostor. Nicméně pan Yariv Ronen, který do Botaniculy vložil peníze a úsilí, říkal, že to bere jako sociální experiment. Tak jsem si řekla, že to tak budu brát i já,” připouští. „Vždy, když si kupuju semena, si opakuju, že jde o sociální experiment a že maximálně holt přijdu o pár stovek,” chichotá se. Zatím se ale na zahradě nic vážnějšího nestalo. Jen před pár dny zmizela růže přátelství, kterou senioři dostali na svou zahrádku darem. „Někteří lidé asi ještě nejsou na sociální experimenty zralí,” dodává paní Jana.

Zahrada funguje co nejvíce na přírodní bázi. Její vedoucí Dáša se vyhýbá chemii a myslí také na šetření s vodou. V zahrádce je proto zaveden speciální kapkový závlahový systém, který průběžně vodu do záhonů dávkuje a vodu tak ve finále šetří. Mezi seniory pak běžně probíhá výměna semen a sazenic, vzájemně si pomáhají. „Potkala jsem tu řadu nových lidí. Zatím nemáme hlubší vztahy, ale prohodíme pár slov. Uvidíme, jak to půjde dál,” uzavírá paní Jana. 

Foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

„Rom musí dvakrát více dokazovat svůj talent,” myslí si začínající herec. „Vše je o vytrvalosti,” dodává

Herec František „Feri” Kudry se narodil před 28 lety jako nejstarší ze sedmi sourozenců do romské rodiny ze slovenského Hlohovce. Kvůli sociální situaci rodiny jej od dětství vychovávali prarodiče. Po nich zřejmě zdědil i nadání pro hudbu a herectví, ke kterým od mládí inklinoval. „Herecké i hudební nadání se projevovalo v naší rodině už celé generace. Babička měla od dětství talent, nikdy ale umění nestudovala. Než se provdala za mého dědečka, zpívala a tančila dlouhá léta ve folklorním souboru. Pak z tátovy strany byli hudebníci, strýc mého otce například učil soukromě hudbu a byl známým houslistou na Slovensku i v České republice,” vzpomíná pro HFC Feri. On sám pak od sedmi let navštěvoval lidovou uměleckou školu. V pozdějších letech jej však stále více lákalo herectví. Po základní škole nastoupil na konzervatoř do Bratislavy, kde se věnoval studiu herectví, muzikálu, ba ...

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

 

 

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.