Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Na život s nálepkou občana druhé kategorie se zvyká těžko,” říká romská studentka ekonomie

 

adriana trejtnarova big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

8

kvetna
2019

Čtyřiadvacetiletá Adriana Trejtnarová pochází z romské rodiny z Broumova. Studium pro ni vždy hrálo důležitou roli, přestože ona sama zatím není rozhodnutá, čemu by se profesně věnovala nejraději. Brzy ji čekají bakalářské zkoušky na České zemědělské univerzitě v Praze, kde studuje ekonomii. Má za sebou řadu prestižních stáží včetně kanadské ambasády nebo Evropského parlamentu. Přestože má dobře našlápnuto, setkává se čas od času s předsudky a pocitem méněcennosti kvůli svému původu. Přestože vůči různým narážkám na adresu Romů často aktivně vystupuje, není to vždy snadné. „Já si vždycky říkám, že mě přece nemůžou urazit, že vím, kdo jsem a jaká jsem. Ale když ti to pak někdo skutečně pleskne do očí, tak na to se nedá připravit ani zvyknout.”

Adrianin otec pracuje jako zedník, matka vystudovala speciální pedagogiku, nyní se chystá na doktorát a takřka celý život působí jako učitelka v broumovské mateřské škole. Školku založily před více jak dvaceti lety spolu s Adrianinou tetou a babičkou s cílem vytvořit bezpečný a příjemný prostor, kam budou moci chodit děti z různých sociálních a kulturních prostředí. Navštěvují ji celkem asi tři desítky dětí, nyní z většiny romské.

adriana trejtnarova 1

Romství je důležitou součástí Adrianina života. Rodina podle jejích slov dodržuje romské zvyky a tradice, mnozí členové mluví romsky, i když dnes už méně. „Mamka na nás běžně romsky mluví, my se ségrou ale odpovídáme česky,” usmívá se. „Je to škoda, já jí rozumím, ale neumím mluvit. I se za to upřímně stydím. Ráda bych romsky uměla.” Dodává pobaveně, že donedávna ale netušila, že některá slova, která od rodičů zná, nejsou česky. A proto občas nechápala, že jí spolužáci nebo přátelé nerozumí. „Třeba jsem pořád říkala ‚dikh' a lidi se mě ptali, co mám pořád s tím dykem. Nevěděla jsem, že to je v romštině ‚koukni’, předpokládala jsem, že to je česky. Nebo jsem netušila, že žebírka nejsou ‚pašvare' taky v češtině. A takových věcí je víc,” odhaluje. Občas se i setkává s tím, že se někteří lidé diví, proč se k romství hlásí, že ona tak na první pohled nevypadá, proto to podle nich není nutné. Nad tím ona jen kroutí hlavou. „Jsem to já, je to mou součástí,” zdůrazňuje.

Sama

Na svá léta na základní škole vzpomíná Adriana moc ráda. „Měla jsem štěstí na skvělou učitelku, která si mě oblíbila. Už od první třídy se mě snažila dostat co nejdál. Dost se mnou pracovala a mně samotné to i šlo, tak jsem se ani nemusela moc učit.” Od dětství chodila také na gymnastiku, kde jedna ze starších dívek přešla ze základní školy na osmileté gymnázium. „Já ani nevěděla, co to je, ale přišla jsem domů a řekla mamce, že já chci jít taky na gympl,” směje se. A tak šla. Na gymnáziu se pak na rozdíl od základní školy s předsudky a nepříjemnými narážkami od spolužáků setkávala. Myslí si, že i proto, že byla na škole jako Romka jediná, a tak jí to někteří dávali najevo.„Stávalo se třeba, že si ode mě někdo nechtěl něco vzít, protože jsem Romka. Nebo když se při výuce mluvilo o dávkách, všichni se při tom koukali na mě. Přitom my jsme nikdy ani žádné dávky nebrali,” vzpomíná. Podle jejích slov jí chyběl ve škole někdo, v kom by našla oporu, nějaký jiný romský student, co by chápal, jak se cítí. „Já jsem si to občas vyřídila sama fyzicky. Asi dvakrát jsem se na gymplu kvůli tomu porvala,” směje se.

adriana trejtnarova 3

Dnes se jí nepříjemnosti stávají kvůli jejímu původu zřídka. Připouští ale, že pokud se někdy stanou, formuje to značně člověka i jeho sebevědomí. „Pamatuju si třeba dodnes, jak jsem jako malá byla s mamkou u doktora a v čekárně si ke mně nechtěla na jediné volné místo přisednout paní nebo se ke mně chovala pak nevhodně i lékařka.” Podobné zážitky z dětství má v živé paměti dosud. Ilustruje na nich, jak zásadní mohou pro vývoj člověka být.

Nevyžádané poznámky

Ona sama se spíše potýká, jako další Romové, na nichž jejich kořeny nejsou na první pohled zřejmé, s nepříjemnými poznámkami svého okolí na tuto skupinu obecně. Z nevědomosti, že se týkají i jí přímo. Občas před ní lidé na adresu Romů říkají velmi negativní komentáře, ona je ale mnohdy konfrontuje a říká, že se jí to osobně dotýká. V takových případech podle ní bývají lidé zaskočeni.

Adriana studuje třetím rokem na České zemědělské univerzitě obor Provoz a ekonomie. Před pár týdny odevzdala svou bakalářskou práci a čekají ji státnice. To, čemu by se profesně ráda věnovala, stále hledá. Už od střední školy se snaží při studiu pracovat, absolvovala už také řadu prestižních pracovních stáží - jako například na kanadské ambasádě nebo před nedávnem v Bruselu v Evropském parlamentu. Působila ale také v České spořitelně nebo v právní kanceláři. „Chci dělat hlavně něco, v čem budu dobrá, přínosná a čemu budu rozumět.” Dnes na částečný úvazek při studiu pracuje na Úřadu vlády v Agentuře pro sociální začleňování.

adriana trejtnarova 2

Se studiem Adrianě pomáhá stipendijní program Nadace OSF, která podporuje romské vysokoškoláky. „Je to obrovská pomoc z pohledu financí. Ale strašně důležitá je i ta obecná podpora,” říká. „Když jsem přijela do Prahy, byla jsem tu úplně sama, bez rodiny, kamarádů. Nevěděla jsem, jak to tu i ve škole chodí. V tom bylo to stipendium obrovská pomoc. Byli tam další studenti, Romové, rozuměla jsem si s nimi. Mohli jsme si vyměňovat zkušenosti o tom, jaké to je i z pozice Romů. Na škole jsem totiž jako Romka byla zase sama,” pokračuje. „Občas si chceš prostě popovídat i o jiných věcech a najít porozumění.” Velmi jí také pomohla přidělená mentorka, která se ji snažila vést a pomáhat jak s praktickými věcmi, tak i směřováním v životě.

Nastražená

Adriana přiznává, že předsudky má i ona sama. „Už i já mám předsudky. Když mají lidé proti Romům pořád nějaké připomínky, tak už jsem i já předem připravená, že to tak ti lidé dělají. Automaticky,” odhaluje. Osobně to více pociťuje v poslední době, kdy má přítele, který je Rom, a jeho barva kůže je tmavší než její. „Najednou to zažívám, když jdeme do restaurace, i na ulici.”

Připouští, že se na to zvyká špatně. Na život s nálepkou občana druhé kategorie se sice zvyknout podle ní dá, není to však příjemné. „Já si vždycky říkám, že mě přece nemůžou urazit, že vím, kdo jsem a jaká jsem. Ale když ti to pak někdo skutečně pleskne do očí, tak na to se nedá připravit ani zvyknout.”

Foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

„Rom musí dvakrát více dokazovat svůj talent,” myslí si začínající herec. „Vše je o vytrvalosti,” dodává

Herec František „Feri” Kudry se narodil před 28 lety jako nejstarší ze sedmi sourozenců do romské rodiny ze slovenského Hlohovce. Kvůli sociální situaci rodiny jej od dětství vychovávali prarodiče. Po nich zřejmě zdědil i nadání pro hudbu a herectví, ke kterým od mládí inklinoval. „Herecké i hudební nadání se projevovalo v naší rodině už celé generace. Babička měla od dětství talent, nikdy ale umění nestudovala. Než se provdala za mého dědečka, zpívala a tančila dlouhá léta ve folklorním souboru. Pak z tátovy strany byli hudebníci, strýc mého otce například učil soukromě hudbu a byl známým houslistou na Slovensku i v České republice,” vzpomíná pro HFC Feri. On sám pak od sedmi let navštěvoval lidovou uměleckou školu. V pozdějších letech jej však stále více lákalo herectví. Po základní škole nastoupil na konzervatoř do Bratislavy, kde se věnoval studiu herectví, muzikálu, ba ...

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.