Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Pomáhají mazlíčkům lidí bez domova. Nyní získali ocenění

 

casovana bota big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

3
května
2019

Fenka Čertice má degenerativní změny na páteři, trpí artrózou a srůsty a z toho důvodu ochrnula. „To je moje rodina. Nikoho jiného nemám, jenom jí,” říká pro TV Prima majitel Zdeněk. Přestože je Zdeněk bez domova, rozhodl se o fenčino zdraví bojovat. S péčí o nemocného psa mu nyní pomáhá organizace Psí život. Čertice tak dochází dvakrát týdně na intenzivní rehabilitace a její nohy se pomalu osvalují. Psí život jako jediná organizace v České republice pomáhá zvířatům, jejichž majitelé se dostali do tíživé životní situace, jsou bez domova, žijí ve vyloučených lokalitách nebo užívají návykové látky. Těmto zvířatům zpřístupňuje potřebnou péči. Za svůj přínos nyní byla nyní Českou asociací streetwork oceněna cenou ČASovaná bota.

U lidí bez domova v Čechách i na Slovensku žijí tisíce zvířat. Přestože se snaží o svá zvířata starat, v případě nouze mnohdy nemají prostředky na zajištění potřebné péče. Častým problémem jsou také neočkovaná zvířata a nekontrolovatelné množení v prostředí ulice. „Zvířatům nabízíme východisko ve chvílích, které jejich majitelé nedokáží kvůli své sociální či finanční situaci sami řešit. Jde zejména o léčení nemocných a zraněných zvířat, očkování, kastrace, zbavování vnitřních a vnějších parazitů a zajišťování kvalitního krmiva zvířatům v rekonvalescenci,” uvádí na svém webu organizace Psí život. Organizace se také kromě akutní pomoci snaží zajistit plošnou ochranu lidí i jejich mazlíčků. Od zvířat žijících v nevyhovujících podmínkách totiž hrozí riziko nákazy včetně nemocí přenosných na člověka. Ročně tak pomůže více jak tisícům zvířat.




casovana bota 2

Foto: Psí život

ČASovaná bota



Nyní byla za svou činnost oceněna cenou ČASovaná bota, která je každoročně udělována lidem a týmům, kteří dlouhodobě pracují v náročném prostředí ulice v oblasti nízkoprahových sociálních služeb. Cena také poukazuje na fakt, že těmto pracovníkům se i přes jejich každodenní pomoc lidem v těžkých životních situacích často nedostává odpovídajícího ocenění. „Pracují na ulici, a to většinou v místech, kterým se jiní vyhýbají. Pomáhají lidem bez domova, drogově závislým, ale i dětem a teenagerům. Jejich platové ohodnocení je nízké a kvalifikační nároky jsou naopak vysoké,” uvádí Česká asociace streetwork, která cenu vyhlašuje a uděluje, v tiskové zprávě. „Cena je putovní. Jedná se o dlažební kostku vážící asi osm kilo, na které je připevněná bota a kterou před více než dvaceti lety prošlapala jedna naše kolegyně streetworkerka Alena Vosáhlová. Je to takové symbolické, protože při této práci nachodíte opravdu stovky kilometrů,” říká ředitelka České asociace streetwork Martina Zikmundová. Organizace Psí život získala ocenění Správní rady ČAS za mimořádný přínos.

casovana bota 1

Foto: Ponton

Pomoc dětem v plzeňském kraji



Další oceňovanou kategorií je Tým roku pro zařízení provozující nízkoprahovou sociální službu. Cenu v letošním roce získal terénní program COM.PASS organizace Ponton, který pracuje s dětmi a mladistvými v plzeňském kraji. Jejich klientem je například šestnáctiletý Karel, který pochází ze sociálně vyloučené lokality Plac v Plzni. S pracovníky terénního programu se připravoval na zkoušky na obor Elektrotechnické a strojně montážní práce. Po jeho přijetí však rodině, ve které žije několik menších dětí, chyběly prostředky na nákup školních pomůcek. Pracovník COM.PASSu tedy pomohl Karlovi sepsat žádost pro Restart. Díky tomu se podařilo získat finance na montérky, pracovní boty i rýsovací potřeby. Karel tak může studovat a na praxích má nyní velice dobré výsledky.



casovana bota 5

Foto: Ponton

Na službu se také obrátila šestice kluků z Plzně s přáním více se věnovat fotbalu. Problémem byl však nedostatek peněz na komerční sportovní aktivity. Pracovníci terénního programu tak s chlapci vypracovali individuální plán, v rámci kterého založili tým vlastní. COM.PASS jim pomohl s organizací a zároveň začínajícím sportovcům zapůjčil potřebný sportovní materiál. Díky této podpoře nyní pravidelně trénují, zúčastnili se turnajů a sami již také jeden turnaj zorganizovali.



casovana bota 6

Foto: Ponton

„Děti a teenagery musíte zaujmout, získat jejich důvěru. Nejčastěji s našimi klienty řešíme vzdělání, vztahy, rizikové chování, volný čas. Se staršími samozřejmě zaměstnání, bydlení, úřady, dluhy,” uvedla terénní pracovnice týmu COM.PASS Petra Káčerková. Tým se pohybuje v prostředí vyloučených lokalit již dvanáct let. Podporuje děti a mladé lidi ve vzdělání, zájmech a dovednostech i v obtížných životních situacích. Úspěšně se mu tak daří snižovat rizika související s dospíváním, jako je předčasné ukončení školní docházky, nezaměstnanost nebo problematické trávení volného času.



Pomoc uživatelům drog



Ocenění ČASovaná bota v kategorii Osobnost roku si letos odnesla psychoterapeutka a streetworkerka Svitlana Golubyeva z organizace Sananim. Svitlana pracuje v terénu již více než čtrnáct let. Jejím úkolem je navazovat kontakt převážně s rusky mluvícími uživateli drog v Praze. „V zemích bývalého Sovětského svazu je situace ohledně prevence rizik užívání drog a provozování služeb harm reduction kritická. Na mnoha místech tyto služby vůbec neexistují. Rusky mluvící klienti také často nevědí, že takové služby vůbec existují. Jedním z největších přínosů práce Svity je proto vysvětlování klientům smysl služeb, neboť v jejich domovině jsou za užívání drog vězněni či jinak perzekvováni,” píší o její práci kolegové, kteří Svitlanu nominovali. Během let tak již řadu uživatelů dostala do legální substituce a motivovala ke zdravějšímu životnímu stylu i nalezení práce a změně života.



čas - svitlana

Foto: Sananim

Práce v první linii



Podle České asociace streetwork terénní a nízkoprahové služby v Česku poskytuje zhruba šest set zařízení, v nichž pracuje dva a půl tisíce pracovníků. Aby byly pokryty potřeby všech, kteří je využívají, jako jsou mladí lidé, lidé bez domova, lidé pracující v sexbyznysu, drogově závislí a další, byl by však dle ní potřeba zhruba dvojnásobek pracovníků. „Preventivní služby, které poskytujeme, jsou velice levné v porovnání s tím, kolik stojí pobytové služby nebo zdravotní úkony, jejichž vzniku se snažíme předcházet,” uvádí ředitelka Martina Zikmundová.

casovana bota 7

Foto: Ponton

„Jednoho dne přišel do práce ve velmi špatné náladě náš kolega streetworker. Hned si začal stěžovat, že prochodil daný rok již třetí boty. A v ruce držel rozbitou tenisku a mával s ní na důkaz kolem sebe. A začal si stýskat. Jak je nepěkné počasí, ve kterém musí šlapat terén. Jak je jeho práce špatně placená. Že už si musel zase půjčovat, aby vyšel. A přesto ještě ten samý den vzal tašku terénního programu, deštník, botu si oblepil izolačkou a vyrazil s úsměvem na rtech do terénu, kde odvedl dobrou práci,” popisují pracovníci České asociace streetwork. „V tu chvíli nám přišlo nutné a nezbytné nějakou formou vyjádřit uznání lidem, kteří obětavě a za málo peněz pracují v první linii,” dodávají. Tak vznikla cena, kterou ze žulové kostky a ochozené oranžové ,gladiátorky’ vytvořil Michal Zahradník. Letos již po devatenácté oceňuje a připomíná práci a přínos těchto lidí.

Úvodní foto: Psí život

Čtěte dále

„Neměla jsem sílu žít, nikdo nic netušil,” říká česká moderátorka. Čelila posttraumatu a depresím

Lucie Vopálenská patří mezi přední české moderátorky. Začínala ve slovenské redakci Českého rozhlasu, pokračovala v Rádiu Svobodná Evropa. V České televizi osm let připravovala populární diskusní pořad Na hraně, za nějž v roce 1998 získala Cenu Ferdinanda Peroutky. Dnes působí v Českém rozhlasu Plus. Od dětství se potýká s úzkostí, později se přidaly i deprese. Po traumatickém zážitku z nočního vloupání do bytu, kde spala, se při-dala také posttraumatická stresová porucha, která Lucii paralyzovala, omezovala ji jak v osobním životě, tak v práci. „Moderovala jsem pořad a měla jsem problém rozumět tomu, o čem ti lidé mluví. Moderátorka by se k něčemu takovému vůbec neměla přiznávat. Já jsem ale opravdu měla dojem, že vůbec nevím, co se děje. Byla jsem v hrozném stresu, abych to měla pod kontrolou, což jsem pak ale vůbec neměla,” vzpomíná. Vyhledala proto lékařskou pomoc a psychiatrům se ji poda ...

V 18 se rozhodla pro změnu pohlaví. Sáhla si na dno, rovnováhu našla v meditaci

Jmenuji se Romana Ezrová a je mi 29 let. V osmnácti letech jsem se rozhodla pro změnu pohlaví, abych mohla být ženou, tedy sama sebou. Řadu let jsem hledala sama sebe, sáhla jsem si až na dno. Svou cestu jsem nakonec našla díky meditační technice OMChanting. Dnes pomáhám LGBT lidem projít obtížnými situacemi.

Romana Ezrová 23. 1. 2020

„Jako malá jsem vídala matku v minisukni. Dnešní Afghánistán se velmi liší,” říká tamní aktivistka

Nebezpečné povolání? Horia Mosadiq je novinářka a bojovnice za lidská práva v Afghánistánu. „Připadám si jako ten malý komár, bzučím u ucha těm, kdo porušují lidská práva a snažím se jim znepříjemňovat život. Řešila jsem například případ, kde byla žena se svými třemi dcerami gangem místního velitele a jeho muži znásilněna. Ten velitel byl spojen s velice mocnými lidmi, ministry afghánského kabinetu,“ vysvětluje. Po celé zemi mapuje zločiny Tálibánu a dalších ozbrojených skupin, mapuje ale také zločiny spojenců. „Afghánistán, který vidíme dneska, se velmi liší od toho, ve kterém jsem vyrostla. Každý den například dochází k sebevražedným útokům, při kterých jsou zabíjeny a zraňovány desítky lidí,“ popisuje realitu běžného života a dodává: „Vyrostla jsem v liberálním a moderním státě. Víte, v té době byla v Afghánistánu docela otevřená a tolerantní společnost. Chodili jsme do ki ...

„Lidi často strčí Romy do jednoho pytle a tečka,“ říká režisér Marhoul

Z vůbec nejdiskutovanějšího filmu české kinematografie diváci hromadně neodcházejí, jak hlásaly první senzacechtivé titulky. Naopak – jen do kin jich už přišlo bezmála sto tisíc. A to scénárista a režisér vůbec nečekal. „Narovinu říkám, nezlobte se, promiňte, já to nějak špatně odhadl,“ vzkazuje zdejším divákům Václav Marhoul.


Rena Horváthová 23. 1. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.