Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Dát nezaměstnaným i trestaným šanci pracovat a ušetřit obecní peníze. Děčín ví, jak na to

 

sms decin big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

17

dubna
2019

Ušetřit peníze městskému rozpočtu a efektivně řešit problémy s dlouhodobou nezaměstnaností v obci. Dva z hlavních důvodů, proč se Děčín odhodlal pro inovativní přístup. Do svého Střediska městských služeb, které se zaměřuje především na úpravu a úklid veřejných prostranství, začal nabírat mezi zaměstnance desítky lidí, kteří jsou v evidenci úřadu práce již delší dobu nebo za sebou mají trestní minulost. Po dobu jednoho roku mají pracovníci možnost získat potřebnou praxi, osvojit si pracovní morálku i získat důležité reference pro svou další pracovní dráhu. Se střediskem dnes totiž spolupracuje už několik soukromých firem, které tyto pracovníky přebírají. A spolupráci si chválí.

Třiatřicetiletý Vojtěch Daniš ve Středisku městských služeb (SMS) v Děčíně pracuje už několik měsíců. Nejprve u něj vykonával alternativní trest ve výši 300 hodin za neplacení alimentů. Aby je dokázal ve stanovené době odpracovat, opustil své předchozí zaměstnání v továrně a nastoupil k SMS, kde je vykonal za přibližně tři měsíce. Vedle toho chodil na různé brigády, aby uživil rodinu. „Záleží asi na člověku, ale já jsem si při tom opravdu hodně věcí uvědomil. Už jsem byl ve výkonu trestu a vím, že do vězení rozhodně zpátky nechci,” přiznává. V únoru pak plynule nastoupil na jedno z klasických pracovních míst, které středisko pro lidi se ztíženým přístupem na pracovní trh poskytuje. Vojtěch má zatím smlouvu na tři měsíce, přičemž se počítá s jejím prodloužením na jeden rok. „Většinou uklízím parky, dělám v lese,” popisuje svou činnost. „Popravdě mě ta práce baví. Já jsem zvyklý dělat povenku, mně to vyhovuje.”

sms decin 1

Vojtěch Daniš

SMSka všeho druhu

Středisko městských služeb, kterému většina lidí říká jednoduše SMSka, vzniklo z pokynu vedení obce v roce 2011 jako organizační složka statutárního města Děčín. Cílem bylo na jednu stranu ušetřit, aby se některé činnosti kvůli úspoře peněz neobjednávaly u externích dodavatelů - například sekání trávy, úprava obecní zeleně, úklid veřejných prostranství. „Druhou myšlenkou bylo, že v Děčíně je hodně dlouhodobě nezaměstnaných lidí, kteří mají nízkou úroveň vzdělání a mnoho dalších hendikepů. Těmto lidem se snažíme pomáhat napříč spektrem. Někteří jsou po výkonu trestu, někteří nikdy v životě nepracovali. Snažíme se jim ukázat, že vstup na trh práce není zas tak špatná myšlenka a že když si u nás něco odpracují, mohou se pak posunout i někam jinam a změnit svou situaci,” vysvětluje Petra Hamerská, která má projekty zaměstnanosti ve středisku na starosti. Podle ní se právě toto instituci daří. Lidé, se kterými pracují, totiž dosud často nebyli zvyklí chodit pravidelně do zaměstnání, dodržovat pracovní dobu a svou případnou nepřítomnost omluvit. „Současně se je snažíme motivovat, aby si zkoušeli práce, kterých se třeba bojí. Sekání se sekačkou, práce s motorovou pilou. A je jedno, jestli je starší nebo nějak zdravotně hendikepovaný. Zvyšují si tím své dovednosti i praxi,” přidává vedoucí SMS Jaroslav Horák.

sms decin 4

Jaroslav Horák, vedoucí SMSky

Ve středisku si lidé, podobně jako dříve Vojtěch Daniš, odpykávají také alternativní tresty, tedy zejména obecně prospěšné práce, další v ní realizují veřejnou službu nebo veřejně prospěšné práce z popudu úřadu práce. Právě na veřejnou službu, která je možností, jak si při nezaměstnanosti trochu zvýšit příjem, je schopno SMS přijmout až 100 lidí. „My tu veřejnou službu bereme jako nástroj postupného zaměstnávání. Člověk se tedy přihlásí, u nás si odpracuje těch asi 30 hodin v měsíci. Když je nemocný, musí nám ale přinést potvrzení od lékaře. Učí se tak, jak to v zaměstnání chodí. A když k nám potom nastoupí na klasické místo, už ví, co ho čeká,” vysvětluje Hamerská.

Úspora financí města

Lidi středisko zaměstnává v několika rovinách. Jednou z nich je zmíněná spolupráce s úřadem práce a právě umísťování lidí na veřejně prospěšné práce. Je ale také nositelem dvou projektů, kdy se skrz jednoroční pracovní smlouvy snaží lidi se ztíženým přístupem na pracovní trh pomoci naučit systému a zodpovědnosti, získat potřebnou pracovní historii i nové dovednosti. Jako benefit pak mají takoví zaměstnanci další podporu, kterou mohou využít.

sms decin 6

Podle vedoucího Jaroslava Horáka tento princip šetří nemalé peníze městu. To si totiž nemusí objednávat často nákladné údržbářské služby, přičemž dnes tito pracovníci pomáhají se vším, co jednotlivé odbory magistrátu potřebují - například i s přípravou kulturních akcí, volebních místností nebo s rozvozem materiálu. Současně tím efektivně řeší problém s dlouhodobou nezaměstnaností na svém území. Zaměstnanci sice dostávají za svou práci minimální mzdu, ale ti bývají rádi především za možnost pracovat a stabilitu. Při dobrých výsledcích navíc stejně jako ostatní zaměstnanci města dostávají až několikrát ročně odměny. Dosud velkou část mzdy pokrývají úřad práce nebo evropské projekty, se kterými středisku pomohla vládní Agentura pro sociální začleňování. Ta přinesla také některé inovativní přístupy, které se osvědčily v jiných lokalitách.

Světlo na konci exekučního tunelu

Řada ze zaměstnanců SMSky se potýká s dluhy. Ve spolupráci s Charitním sdružením Děčín proto středisko zprostředkovává svým pracovníkům dluhové poradenství a snaží se u nich rozběhnout proces oddlužení. Během maximálně jednoho roku, po který mohou u střediska pracovat, pak probíhá také spolupráce s potenciálními zaměstnavateli z řad běžných komerčních firem. Pro ty je taková spolupráce výhodná. „Jsme jim totiž po tom roce schopni říct, co ten pracovník umí a že s ním nejsou žádné větší problémy. Pro firmy je výhodou, že jim dodáváme už prověřené adepty,” vysvětluje Hamerská. Před tím, než pracovníci přecházejí do soukromých firem, se snaží vyřešit jejich případné exekuce tak, aby s tím měl nový zaměstnavatel co nejméně problémů a nebál se proto člověka s dluhy zaměstnat.

sms decin 2

S dluhy z minulosti se potýká i Vojtěch Daniš. Pracovníci střediska mu nabídli pomoc s jejich řešením, aby se jich dokázal během několika let zbavit a začít od začátku. Ten první začátek se příliš nevydařil. Šel mu velmi dobře fotbal, kterému se aktivně věnoval a hrál za Děčín. Pak se ale jeho rodiče rozvedli, on se chytl party, nechal školy a začal páchat drobnou trestnou činnost. „Dnes už jsem někde jinde. Lituju těch osmi let, co jsem to takhle vedl,” říká.

Šance pro starší pracovníky

Marcel Horváth dělá u SMSky skoro rok. Nedávno mu přímo primátor Děčína přislíbil výjimečně i prodloužení smlouvy na další rok. „Osvědčil jsem se. Byl jsem hodně rád. Práci v Děčíně jen tak najít je těžké,” říká. „Najdete v továrně, ale já raději dělám venku i v dešti a ve sněhu.” Jeho kolega Stanislav Šebek pracuje u střediska už potřetí. Stálou práci se snažil podle svých slov hledat, ale nedaří se. Z několika důvodů byl proto před tím dlouhodobě nezaměstnaný. Jedním z nich je jeho už vyšší věk, druhým pak zdravotní stav. Marcel Horváth k tomu dodává, že on se setkával s odmítáním i proto, že je Rom. „Bylo mi padesát pryč, už tak se divně na vás koukají. I ta léta jsou vnímána jako omezení,” odhaluje Stanislav Šebek, který se v oblasti úklidu a úpravy zeleně na veřejných prostranstvích pohybuje téměř dvacet let. „Tady na vás ale nikdo tak nekouká. Dívají se na vás podle toho, jak pracujete,” přidává Marcel Horváth, kterému bude za pár let šedesát. Oba se shodují, že u SMSky jsou maximálně spokojení, přestože zde berou minimální mzdu. „Pořád je lepší nějaký plat, než být na podpoře. Najít práci v osmapadesáti letech někde jinde je skoro nemožné,” dodává Horváth.

sms decin 7

Marcel Horváth a Stanislav Šebek

Chování nadřízených i kolegů si v SMS pochvaluje také Vojtěch Daniš. V předchozím zaměstnání byl prý jediný Rom v partě. „Nikdo se tam se mnou moc nebavil, při svačině si ode mě odsedávali. Nebylo to tam vůbec příjemné. Ta práce mě ani tolik nebavila, i když jsem si tam vydělal více. Tady je to úplně jiné,” hodnotí. Dodává, že se zde naučil pracovat také s elektronickým nářadím, což může využít v budoucnu i v práci u firem.

Vděční zaměstnanci

Jednou ze společností, která od střediska pracovníky odebírá, je zahradnická společnost HiT Flora. „V současné době máme asi šest pracovníků, kteří z prostředí SMSky pocházejí. Pak máme další, které si najímáme na sezónní práce,” odhaluje Renata Tesárová, která u společnosti působí jako zahradní a krajinářská architektka a má pracovníky na starost. „Jsou často manuálně zruční. Buď už tu dovednost částečně měli, nebo ji získali při práci ve středisku. U nás v sadovnické firmě pak mohou takové dovednosti uplatnit,” vysvětluje. Připouští, že se k zaměstnávání těchto lidí uchýlili zejména z důvodu nedostatku pracovní síly kvůli nízké nezaměstnanosti.

Přestože jsou s nimi spokojeni, přiznává, že může chvíli trvat, než si i kvůli své minulosti dlouhodobě nezaměstnaných klasickou pracovní morálku osvojí. „Můžu říct, že fungují, jsou féroví, někdy se ale třeba stane, že nedorazí, někdy záhadně onemocní. Nedá se na ně spolehnout úplně na sto procent. Ale dá se to. Jsme za ně rádi,” říká. Dodává, že na takový režim nebyli zvyklí a většina z nich má jen základní vzdělání. „Jsou to vděční zaměstnanci, i když nás občas zkoušejí,” směje se. Dodává, že se při práci rozvíjí také jejich schopnosti a dovednosti, dodělávají si kvalifikaci.

sms decin 5

Využití takových pracovníků ostatním by doporučila, upozorňuje ale, že se zejména při nabídce služeb soukromým osobám a společnostem setkávají s tím, že tyto pracovníky občas výslovně nechtějí z důvodu jejich původu nebo trestní minulosti. „Ale nedá se to říct paušálně. Mnoho klientů si vyloženě řekne o člověka, který je šikovný a tohle mu je jedno.” Spolupráci se Střediskem městských služeb pak hodnotí jako výbornou. „Ti lidé, co k nám odsud přišli, u nás setrvávají. Přišli už s nějakou znalostí těch prací, což je pro nás velké plus. A my to pak dál rozvíjíme.”

Osvojení pracovní morálky

V rámci projektu uplatnění osob ze sociálně vyloučených lokalit na trhu práce pak středisko například na rady Agentury pro sociální začleňování dlouhodobě nezaměstnané, kteří jsou na veřejně prospěšných pracech, vodí na exkurze do různých podniků, aby se podívali, jak provozy vypadají, v čem práce spočívá. Mohou si ji také vyzkoušet. „Problém u těchto lidí je třeba už jen v tom, že si říkají, že to nezvládnou. Proto se toho bojí a při návštěvě toho podniku se mohou ty strachy rozplynout. Zjistili jsme, že právě tohle hodně pomáhá a oni tak získají odvahu o místo pak požádat,” vysvětluje Petra Hamerská. „Ten projekt nám dal skvělou možnost zapojit i místí odborníky na oblasti, kterým tolik nerozumíme. Kromě dluhů je tak možné řešit i problémy s dětmi našich pracovníků. Snažíme se vždy do toho vtáhnout celou rodinu, jsme v kontaktu i se sociálním odborem,” vysvětluje Hamerská.

Podle Petry Hamerské se úspěšnost za tak krátkou dobu velmi těžce měří. Ale z lidí, kteří ročně projdou SMS jich pak i více než 10 stabilní práci na klasický pracovní poměr najde. Mnohem víc pak také získává smlouvy na sezónní práce. „Ano, jsou to zatím jednotky lidí, ale málo jich zase není. Neustále se sami učíme a pracujeme na tom. A ta úspěšnost se stále zvyšuje,” připouští Hamerská. Podle ní je nejtěžší navázat vztah se zaměstnavateli, což je během na dlouhou trať. Současně je to pro úspěšnost naprosto klíčové. Ale v poslední době se to daří.

Chtít pracovat

Podobně jako společnost HiT Flora začala se Střediskem městských služeb spolupracovat také děčínská společnost RYKO, která se specializuje na opravy a technickou kontrolu železničních vagónů z celé Evropy. „Řekl jsem si jako ředitel, že chceme spolupracovat i s takovou organizací města a využít jejího potenciálu. Zpočátku nám její zaměstnanci dělali úklid a různé drobné zahradnické práce, následně se objevil další projekt, který říkal, že už mají prověřené lidi, kteří tam mají historii a nabízí je jako kandidáty do firem,” vzpomíná Martin Vošta, statutární ředitel společnosti. „Udělali jsme k nám exkurzi a přijali jsme z těch asi šesti lidí, co se k nám přišli podívat, jednoho zaměstnance. A já jsem velmi rád, že jsme ho společně posunuli a pracuje už v klasické firmě. Jsme s ním spokojeni,” dodává.

sms decin 3

Martin Vošta, statutární ředitel společnosti RYKO

Problém ředitel nevidí ani v případných exekucích zaměstnanců. Naopak takové zkušenosti má i od ostatních podřízených. „My se jim spíš snažíme pomáhat, navrhujeme jim cesty a domlouváme poradenství například s některými organizacemi. Protože ty exekuce často vznikají velmi nešťastně a není to vždy vina toho dlužníka,” říká. Doplňuje, že svým zaměstnancům většinou dávají smlouvu na dobu neurčitou, což jim do značné míry může pomoci se z dluhové pasti dostat.

Společnost si podle jeho slov zakládá na rovném přístupu ke všem zaměstnancům a nevybírají si je podle jejich původu, sociálního postavení nebo minulosti. „Pro nás je důležité, aby ten člověk chtěl pracovat,” říká Martin Vošta. „Je pak velké plus, když víme, že ten člověk už rok někde dobře fungoval. To totiž během dvacetiminutového pohovoru nezjistíte,” uzavírá a v ruce drží životopis dalšího aktuálního zaměstnance střediska, který by do jeho firmy mohl v brzké době nastoupit.

Foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

„Neměla by míň papat? Neměla bys už mít dítě?” ptají se nadživotní kresby v ulicích Prahy

Až do poloviny června bude v pražském veřejném prostoru k vidění výstava kreseb slovenské autorky Ivany Šátekové. Ta na několikametrových panelech Galerie Artwall na zdi pod Letenskými sady tematizuje situace, v nichž se ženy setkávají v různých obdobích svého života s kritikou nebo nepochopením, které autorka vnímá jako genderově podmíněné. „Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří. Tyto komentáře mají často formu zdánlivě nevinných a dobře míněných otázek. Výstava je zaměřená na stereotypy o ženách a odkrývá skrytý sexismus a ageismus – tedy předsudky a diskriminaci na základě pohlaví a věku,” uvádí jedna z kurátorek výstavy Lenka Kukurová. „Otázky vypovídají o vžitých společenských představách o tom, jak by se měla chovat ,správná žena'. Mnohé z nich ale vycházejí z předsudků, které se opakov ...

Děti migrantů se setkávají s českými při hrách a sportu. Učí se česky a navazují přátelství

Skupina jednadvaceti dětí se v posledních měsících nenudila. Během čtyř lekcí parkouru se učily základy bezpečnosti, skoky, parakotouly, udržení se na zdi a také týmovému duchu. Při bubnování během měsíce nacvičily společně s lektory rytmickou skladbu. Street dance lekce přinesly možnost naučit se základním pohybům. Děti zaujal zejména break dance a hip hop. Na výtvarných workshopech pak malovaly abstraktní obrazy pomocí barevných tuší a pěny na holení, pracovaly s linorytem a vytvořily také obrovské puzzle, do nichž každé dítě vytvořilo svůj vlastní dílek. Nabídnout dětem možnost si vyzkoušet různorodé aktivity je jedním z cílů mezinárodního projektu LAB 31. V České republice jej realizuje Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Dalším z cílů je podpora integrace. Proto projekt spojuje české děti s dětmi cizinců. Zapojeny jsou děti ve věku osmi až patnácti let z devíti zemí sv ...

„Mýty o válečném násilí vychovávají ženy, aby sexuální násilí čekaly a nebránily se,“ říká expertka

Maďarská Židovka Judith Magyar Isaacson se narodila v roce 1925. V červenci roku 1944, když jí bylo devatenáct let, byla deportována do koncentračního tábora Osvětim a následně nucena k pracím v Hessisch Lichtenau. Ve své autobiografii popsala neustálý strach ze sexuálního násilí a také své pocity, když jí jednoho dne velitel koncentračního tábora Lichtenau řekl, aby ho následovala. „Dědí ženy vzpomínky na znásilnění?” pomyslela si při tom Judith. Vzpomněla si na mýtus o únosu Sabinek Římany a na další příběhy násilí na ženách. „Můj úděl není výjimečný, řekla jsem si. Zasáhlo mě starověké právo sexu a války.” Mýty a příběhy o válečném násilí na ženách připravují ženy na tuto možnost a ženy jsou tak vychovávány k tomu, aby sexuální násilí očekávaly a aby se mu případně nebránily.


Nina Djukanovićová 21

HFFest: Brno ovládne festival extrémních pochutin. Nabídne hmyz nebo kuřecí pařáty

V sobotu 25. května se v Brně uskuteční již čtvrtý ročník Extrem food festivalu. Akce potrvá od 10:00 do 18:00 a nabídne exotickou kuchyni, neobvyklé nápoje a bohatý doprovodný program. Festival proběhne na známém fotbalovém stadionu Za Lužánkami a pořadatelé se na něm pokusí vytvořit nový český rekord v počtu lidí pojídajících smažený hmyz na jednom místě. Festival se letos hlásí k označení HateFree Fest, čímž dává najevo, že je otevřený všem návštěvníkům bez rozdílu. Kromě jiného si na něm tak budete moci vyzvednout naše placky nebo nálepky.


HateFree Culture 21. 5. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.