Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Byl posledním otrokem zavlečeným z Afriky do USA. Jeho výpověď z 20. let vyšla až nedávno

 

cudjo lewis big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

10

dubna
2019

Ve dvacátých letech minulého století se podařilo antropoložce Zoře Neale Hurston nalézt Cudjoe Kazoola (Kossola) Lewise, posledního přeživšího atlantického obchodu s otroky, a udělat s ním sérii rozhovorů. Ty se ale dostaly k veřejnosti teprve loni v květnu, kdy poprvé vyšly knižně pod názvem  Barracoon: The Story of the Last “Black Cargo” (Barracoon: Příběh posledního „černého nákladu”).

Oluale Kossola se narodil kolem roku 1840 do kmene Yoruba a měl pět vlastních a dvanáct nevlastních sourozenců. Když mu bylo devatenáct, připravoval se na svatbu ve své vesnici v dnešním Beninu v západní Africe, ale zajala ho armáda sousedního Dahomejského království. Na pobřeží byl pak prodán do otroctví a spolu s dalšími 120 otroky nastoupil na Clotildu, poslední loď s otroky, která doplula k pevnině Spojených států Cesta trvala několik měsíců a Clotilda dosáhla svého cíle v roce 1860, pouze rok před začátkem Americké občanské války. Spojené státy a mnoho evropských zemí zakázalo obchod s otroky již v roce 1807. Lewisův příklad však ukazuje, že obchodovat s otroky nebylo výjimečné ani více než padesát let po zákazu. Aby nebyl odhalen jejich zločin, věznitelé propašovali Lewise a další přeživší otroky na pobřeží Alabamy v noci a několik dnů je nutili skrývat se v bažinách. Clotildu pak záměrně potopili, aby po nich nezůstaly žádné důkazy. Trosky lodi byly nalezeny až loni v lednu a mnozí potomci původních otroků byli překvapeni, že příběh, který se přenášel z generace na generaci, je skutečně pravdivý.

cudjo lewis 2

V Alabamě pak otroky rozdělili a poslali na různé plantáže napříč Spojenými státy a z Oluale Kossoly se stal Cudjoe Lewis. „Bylo nám líto, že jsme byli rozděleni,” řekl Kossola v rozhovoru se Zorou Neale Hurston. „Pluli jsme spolu sedmdesát dní přes vodu z africké země a teď nás rozdělí. Proto jsme plakali. Náš žal byl tak hluboký, že to vypadalo, že to nezvládneme. Myslel jsem si, že možná umřu ve spánku, když se mi zdálo o mámě.” Lewis se také svěřil s tím, jaké to bylo pracovat na plantáži, kde nikdo neznal jeho jazyk a nemohl mu vysvětlit, kde je a proč tam byl přivezen. „Nevěděli jsme, proč nás odvezli tak daleko od naší země, abychom takhle pracovali. Všichni se na nás dívali zvláštně. Chtěli jsme mluvit s ostatními barevnými lidmi, ale nevěděli, co říkáme,” popsal Kossola.

cudjo lewis 1

O americké občanské válce řekl, že nejdřív ani nevěděl, že se něco takového děje. Ale postupem času začaly pronikat zprávy, že sever vede válku, aby osvobodil zotročené lidi. Pár dní poté, co se generál států Konfederace Robert E. Lee vzdal v dubnu 1865, vojáci států Unie zastavili u lodi, na které Kossola pracoval s dalšími otroky, a řekli jim, že jsou volní. Kossola řekl, že byl naštvaný, protože nedostal žádnou kompenzaci za to, že byl unesený a zotročený. Spolu s dalšími jednatřiceti nově volnými lidmi našetřili peníze, aby mohli koupit pozemky poblíž alabamského přístavního města Mobile. Svou komunitu pak nazvali Africatown (Africké město). Lewis se oženil s Abile, ženou, která také byla na Clotildě, a měli spolu šest dětí. Potomci zakládajících osvobozených lidí žijí v Africatownu dodnes.

cudjo lewis 3

Foto: Wikipedia

Antropoložce a spisovatelce Zoře Neale Hurston se podařilo vypátrat Kossolu a v roce 1927 za ním jela z New Yorku do Africatownu, aby s ním uskutečnila sérii rozhovorů. Kossolovi bylo v té době devadesát let a byl posledním známým přeživším z Clotildy a posledním člověkem, který byl zotročený a přivezený z Afriky do Spojených států. „Chci vědět, kdo jste, jak se z vás stal otrok… jak jste zvládl být otrokem a jak se vám dařilo jako svobodnému muži,” řekla Hurston Lewisovi. Kossola jí pověděl svůj příběh v průběhu tří měsíců a za tu dobu si vytvořili mezi sebou silné pouto. Také jí popsal, jak byl vězněn americkými otrokáři v barracoonu, speciálním typu vězení, ve kterém byli zotročení lidé drženi předtím, než je nalodili na cestu přes Atlantik. Lewis strávil v barracoonu tři týdny. Hurston pak podle tohoto typu stavby pojmenovala celou svou knihu Barracoon: The Story of the Last “Black Cargo” (Barracoon: Příběh posledního „černého nákladu.” Ačkoliv Hurston knihu dokončila už v roce 1931, nakladatelé ji odmítli vydat, a tak se podrobný příběh Lewise dostal k veřejnosti až loni v květnu.

cudjo lewis 4

Foto: Wikipedia

Kossola toužil celý svůj život vrátit se domů, ale neměl na to dost peněz. „Chybí mi mí lidé,” řekl Kossola v jednom z rozhovorů s Hurston. Silná emoční ztráta Kossoly bylo to, co zasáhlo Hurston nejvíc. „Po sedmdesáti pěti letech měl v sobě pořád ten tragický pocit ztráty. Tu touhu po své krvi a kulturních vazbách. Byl to pocit zmrzačení. Dalo mi to něco k zamyšlení,” napsala Hurston. Lewis zemřel v devadesáti čtyřech letech. Hurston vydala v roce 1937 Their Eyes Were Watching God (Jejich oči sledovaly Boha), novelu, která ji nejvíc proslavila. Hurston se stala jednou z předních představitelek Harlémské renesance, hnutí, které oslavovalo kulturní a uměleckou hodnotu Afroameričanů. Zemřela v chudobě v roce 1960.

Foto: Foto: Erik Overbey Collection, The Doy Leale McCall Rare Book and Manuscript Library, University of South Alabama

Čtěte dále

„Rom musí dvakrát více dokazovat svůj talent,” myslí si začínající herec. „Vše je o vytrvalosti,” dodává

Herec František „Feri” Kudry se narodil před 28 lety jako nejstarší ze sedmi sourozenců do romské rodiny ze slovenského Hlohovce. Kvůli sociální situaci rodiny jej od dětství vychovávali prarodiče. Po nich zřejmě zdědil i nadání pro hudbu a herectví, ke kterým od mládí inklinoval. „Herecké i hudební nadání se projevovalo v naší rodině už celé generace. Babička měla od dětství talent, nikdy ale umění nestudovala. Než se provdala za mého dědečka, zpívala a tančila dlouhá léta ve folklorním souboru. Pak z tátovy strany byli hudebníci, strýc mého otce například učil soukromě hudbu a byl známým houslistou na Slovensku i v České republice,” vzpomíná pro HFC Feri. On sám pak od sedmi let navštěvoval lidovou uměleckou školu. V pozdějších letech jej však stále více lákalo herectví. Po základní škole nastoupil na konzervatoř do Bratislavy, kde se věnoval studiu herectví, muzikálu, ba ...

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.