Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Byl posledním otrokem zavlečeným z Afriky do USA. Jeho výpověď z 20. let vyšla až nedávno

 

cudjo lewis big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

10

dubna
2019

Ve dvacátých letech minulého století se podařilo antropoložce Zoře Neale Hurston nalézt Cudjoe Kazoola (Kossola) Lewise, posledního přeživšího atlantického obchodu s otroky, a udělat s ním sérii rozhovorů. Ty se ale dostaly k veřejnosti teprve loni v květnu, kdy poprvé vyšly knižně pod názvem  Barracoon: The Story of the Last “Black Cargo” (Barracoon: Příběh posledního „černého nákladu”).

Oluale Kossola se narodil kolem roku 1840 do kmene Yoruba a měl pět vlastních a dvanáct nevlastních sourozenců. Když mu bylo devatenáct, připravoval se na svatbu ve své vesnici v dnešním Beninu v západní Africe, ale zajala ho armáda sousedního Dahomejského království. Na pobřeží byl pak prodán do otroctví a spolu s dalšími 120 otroky nastoupil na Clotildu, poslední loď s otroky, která doplula k pevnině Spojených států Cesta trvala několik měsíců a Clotilda dosáhla svého cíle v roce 1860, pouze rok před začátkem Americké občanské války. Spojené státy a mnoho evropských zemí zakázalo obchod s otroky již v roce 1807. Lewisův příklad však ukazuje, že obchodovat s otroky nebylo výjimečné ani více než padesát let po zákazu. Aby nebyl odhalen jejich zločin, věznitelé propašovali Lewise a další přeživší otroky na pobřeží Alabamy v noci a několik dnů je nutili skrývat se v bažinách. Clotildu pak záměrně potopili, aby po nich nezůstaly žádné důkazy. Trosky lodi byly nalezeny až loni v lednu a mnozí potomci původních otroků byli překvapeni, že příběh, který se přenášel z generace na generaci, je skutečně pravdivý.

cudjo lewis 2

V Alabamě pak otroky rozdělili a poslali na různé plantáže napříč Spojenými státy a z Oluale Kossoly se stal Cudjoe Lewis. „Bylo nám líto, že jsme byli rozděleni,” řekl Kossola v rozhovoru se Zorou Neale Hurston. „Pluli jsme spolu sedmdesát dní přes vodu z africké země a teď nás rozdělí. Proto jsme plakali. Náš žal byl tak hluboký, že to vypadalo, že to nezvládneme. Myslel jsem si, že možná umřu ve spánku, když se mi zdálo o mámě.” Lewis se také svěřil s tím, jaké to bylo pracovat na plantáži, kde nikdo neznal jeho jazyk a nemohl mu vysvětlit, kde je a proč tam byl přivezen. „Nevěděli jsme, proč nás odvezli tak daleko od naší země, abychom takhle pracovali. Všichni se na nás dívali zvláštně. Chtěli jsme mluvit s ostatními barevnými lidmi, ale nevěděli, co říkáme,” popsal Kossola.

cudjo lewis 1

O americké občanské válce řekl, že nejdřív ani nevěděl, že se něco takového děje. Ale postupem času začaly pronikat zprávy, že sever vede válku, aby osvobodil zotročené lidi. Pár dní poté, co se generál států Konfederace Robert E. Lee vzdal v dubnu 1865, vojáci států Unie zastavili u lodi, na které Kossola pracoval s dalšími otroky, a řekli jim, že jsou volní. Kossola řekl, že byl naštvaný, protože nedostal žádnou kompenzaci za to, že byl unesený a zotročený. Spolu s dalšími jednatřiceti nově volnými lidmi našetřili peníze, aby mohli koupit pozemky poblíž alabamského přístavního města Mobile. Svou komunitu pak nazvali Africatown (Africké město). Lewis se oženil s Abile, ženou, která také byla na Clotildě, a měli spolu šest dětí. Potomci zakládajících osvobozených lidí žijí v Africatownu dodnes.

cudjo lewis 3

Foto: Wikipedia

Antropoložce a spisovatelce Zoře Neale Hurston se podařilo vypátrat Kossolu a v roce 1927 za ním jela z New Yorku do Africatownu, aby s ním uskutečnila sérii rozhovorů. Kossolovi bylo v té době devadesát let a byl posledním známým přeživším z Clotildy a posledním člověkem, který byl zotročený a přivezený z Afriky do Spojených států. „Chci vědět, kdo jste, jak se z vás stal otrok… jak jste zvládl být otrokem a jak se vám dařilo jako svobodnému muži,” řekla Hurston Lewisovi. Kossola jí pověděl svůj příběh v průběhu tří měsíců a za tu dobu si vytvořili mezi sebou silné pouto. Také jí popsal, jak byl vězněn americkými otrokáři v barracoonu, speciálním typu vězení, ve kterém byli zotročení lidé drženi předtím, než je nalodili na cestu přes Atlantik. Lewis strávil v barracoonu tři týdny. Hurston pak podle tohoto typu stavby pojmenovala celou svou knihu Barracoon: The Story of the Last “Black Cargo” (Barracoon: Příběh posledního „černého nákladu.” Ačkoliv Hurston knihu dokončila už v roce 1931, nakladatelé ji odmítli vydat, a tak se podrobný příběh Lewise dostal k veřejnosti až loni v květnu.

cudjo lewis 4

Foto: Wikipedia

Kossola toužil celý svůj život vrátit se domů, ale neměl na to dost peněz. „Chybí mi mí lidé,” řekl Kossola v jednom z rozhovorů s Hurston. Silná emoční ztráta Kossoly bylo to, co zasáhlo Hurston nejvíc. „Po sedmdesáti pěti letech měl v sobě pořád ten tragický pocit ztráty. Tu touhu po své krvi a kulturních vazbách. Byl to pocit zmrzačení. Dalo mi to něco k zamyšlení,” napsala Hurston. Lewis zemřel v devadesáti čtyřech letech. Hurston vydala v roce 1937 Their Eyes Were Watching God (Jejich oči sledovaly Boha), novelu, která ji nejvíc proslavila. Hurston se stala jednou z předních představitelek Harlémské renesance, hnutí, které oslavovalo kulturní a uměleckou hodnotu Afroameričanů. Zemřela v chudobě v roce 1960.

Foto: Foto: Erik Overbey Collection, The Doy Leale McCall Rare Book and Manuscript Library, University of South Alabama

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.