Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Vyrostl v děcáku, skončil bez domova i ve vězení. Dnes v Ostravě pomáhá lidem na ulici

 

julius kala big

recMikoláš Rec
Autor

Mikoláš Rec (*1997) studuje religionistiku a žurnalistiku na FF UPOL v Olomouci. Je stážista Hate Free Culture.

3
dubna
2019

Julius Kala je občanský aktivista, který se angažuje především v oblasti sociálního bydlení. Dlouhodobě působí například při organizaci ASLIDO, ale i dalších. Než se však dostal k tomu, co dělá dnes a co ho naplňuje, prošel složitou životní cestou. Zakusil život v dětském domově, bez domova i ve vězení. Jak však sám říká, každá z těchto zkušeností ho posunula dál.

Narodil se v Hranicích do romské rodiny. Kvůli komplikované rodinné situaci však prožil podstatnou část dětství ve Vítkově na Opavsku, kde byl v dětském domově. „Později jsem své rodiče ani moc nevyhledával. Za spoustu věcí jsem vděčný právě domovu, protože tam mě naučili psát, ale třeba i háčkovat, plést. Prostě to, co člověk více či méně potřebuje v domácnosti, to všechno umím. Ale díky komu? Díky domovu. Kdybych byl doma, tak nevím,“ říká. Změna nastala, když dosáhl osmnácti let. „Potom jsem začal trochu cestovat a v roce 1993 jsem se seznámil se svou teď už exmanželkou a založil rodinu.“ I přesto však stále ve svém životě tápal a měl problémy před zákonem.

julius kala 1

Zlomovým obdobím v životě Julia byl až pobyt ve vězení. Trest za krádeže, maření soudních rozhodnutí či jízdy načerno si odseděl v Pardubicích a v heřmanické věznici v Ostravě. „V Heřmanicích byl zavřený i můj otec. Ve stejné době, kdy tam byl i Havel,“ dodává Julius. „Výkon trestu jsem ukončil před více než deseti lety, v roce 2008. Ve vězení jsem byl od roku 2005 a odseděl jsem si celý trest. Do hodiny, do minuty. A jsem za to rád. Hodně věcí mi to totiž dalo. Hlavně porozumění a uvědomění. Teď jsem tam, kde byl můj sen a má přání. Možná kdybych nebyl v tom kriminálu, tak by ze mě byl feťák, gambler nebo kdovíco. Až tam jsem si uvědomil své chyby. Byl tam čas přemýšlet a uklidit si v sobě. Ven jsem vyšel s čistou hlavou a všechen bordel, co jsem měl v hlavě, jsem nechal v kriminálu za dveřmi.“

julius kala 5

Poté, co byl propuštěn, ještě ovšem nevěděl, kam bude dále směřovat, ani kam vlastně půjde. „První cesta vedla přirozeně k rodině, soužití však nebylo moc dobré. Moc se ke mně nehlásili. Byl jsem taková černá ovce rodiny a tou jsem dodnes.“ Po měsíci stráveném u příbuzných se proto rozhodl přesídlit do Ostravy. I tak považuje celé toto krušné období za určitý mezník. „Asi to byl osud. Zlom toho špatného a cesta k dobrému.“ Ještě mezi lety 2008 a 2013 ale žil v určité nejistotě. „Bylo to takové meziobdobí. Od 2013 jsem se ale dostal k životu, jaký bych chtěl.“

AKTIVISMUS

Právě na podzim roku 2013 zavítaly do ostravské Charity pedagožky z Fakulty sociálních studií Ostravské univerzity. „Navrhly nám, abychom se angažovali právě v problematice života bez domova. Pět z nás, kteří jsme charitu navštěvovali, se jejich návrhu chytlo, včetně mě. V roce 2014 nám pak pomohly zakládat samotnou organizaci ASLIDO.“ Původně univerzitní projekt tak postupně přerostl ve fungující organizaci, která pomáhá lidem bez domova řešit jejich nelehkou situaci. „Dodnes spolupracujeme například s doktorkou Eliškou Černou i celou Fakultou sociálních studií.“

julius kala 2

„ASLIDO je nevládní organizace, která se zabývá lidmi bez domova a lidmi bez přístřeší. Nejsou nám lhostejní lidé, ať jsou černí, nebo bílí. To neřešíme. Usilujeme o to, aby měl každý občan v této zemi, každý náš klient, kde bydlet.“ Zatím však ASLIDO působí pouze v Praze a Ostravě. „V začátcích, kdy se zakládalo, se na projektu podíleli i lidé právě z akademických kruhů. Poté však byla svolána valná hromada, kde se rozhodlo, že naše organizace bude závislá čistě na lidech, kteří mají zkušenost s životem bez domova.“ Na otázku, jestli mohou lidé s omezeným zázemím zajistit fungování projektu, Julius odpovídá: „Jsou to osoby, které žijí třeba v městských bytech, ale jsou stále v ohrožení, že je kdykoli mohou vyhodit. To, že je člověk bez domova, totiž nutně neznamená, že je i bez přístřeší. Sám jsem byl deset let bez domova a stále pobývám po kamarádech, u rodiny. Jsem tedy bezdomovec, ale nejsem člověk bez přístřeší. Mám tu střechu a mám se kam obrátit.“

Julius působí momentálně jako terénní pracovník, který se soustředí především na pomoc lidem v problematických situacích, kdy je nutné například ošetřit komunikaci s úřady či potencionálním nájemcem. Přímo s lidmi bez přístřeší pak pracují jiní. Sám má totiž zkušenost s obdobnou situací. V době, kdy žil v Brně, se dostal do sporu s majitelem nemovitosti a celá věc se dostala až k soudu. Další nepříjemnou zkušenost má také z ubytovny, kdy zažíval útoky ze strany dalších nájemníků. „Nebylo výjimkou, že jsem měl na dveřích například nápis „Chcípni ty černá mrdko!“

julius kala 3

Důležitým tématem, ve kterém se organizace v současnosti angažuje, je připravovaný zákon o sociálním bydlení. „ASLIDO je participativní skupina, která má právo se vyjádřit k tomuto zákonu. Jeho návrh jsme už dokonce připomínkovali.“ Podle Julia však není situace okolo zákona o sociálním bydlení moc pozitivní. „Vláda chce raději investovat do výstavby sociálních bytů, a my s tímto řešením nesouhlasíme. V červnu proto připravujeme akci před Úřadem vlády, která bude prosazovat přijetí zákona.“

Kromě toho se Julius podílí i na mnoha dalších projektech. Spolupracuje například s českou i slovenskou Amnesty International, konkrétně na projektu Fair play, kde v rámci živé knihovny objíždí střední školy a vypráví studentům svůj příběh. Dále to jsou organizace Chceme bydlet Brno a Platforma pro sociální bydlení. S Fakultou sociálních studií Ostravské univerzity pak spolupracuje jako konzultant. Vzhledem k osobní zkušenosti navíc provází v rámci projektu Pragulic po vyloučených lokalitách v Ostravě. „Já sám jsem sice nebyl přímo na ulici, tedy bez přístřeší. Život na ubytovnách však znám.“ Před jeho demolicí provázel také například po ruinách ostravského Přednádraží. „Nemám rád slovo ghetto a nemám rád ani škatulkování. V takových lokalitách žijí lidé černí i bílí. Proto nejsem romský aktivista, ale občanský.“

julius kala 4

Své sny si Julius dnes plní také jako příležitostný herec. „Už je to šest let od doby, kdy jsem se začal více angažovat. Od té doby jsem si zahrál také v pár filmech, jako byl Dr. Martin: Záhada v Beskydech nebo Stockholmský syndrom, který je zatím posledním, kde jsem účinkoval.“ Dodává však, že priority má jinde. „Můj cíl je dotáhnout vše do konce a prosadit zákon o sociálním bydlení.“

Foto: Archiv Julia Kaly

Čtěte dále

Uprchlík dokumentuje život v táboře v Tanzanii mobilem. Česká programátorka mu pomáhá změnit život

Česka programátorka Hana Francová si vloni splnila svůj celoživotní sen a odjela na čtyři týdny do Afriky, aby procestovala Botswanu a Namibii. Protože se ve svém volném čase věnuje focení, vytvořila po návratu web a facebookovou stránku, kde své snímky z cest zveřejnila. Její facebookové stránky si všiml také mladý africký fotograf Vainqueur Birembano. „Začali jsme si vyměňovat komentáře. Nejdřív o fotografování, postupně jsem se seznámila i s jeho životním příběhem,” vzpomíná. Vainqueur pochází z Konga, nyní žije v uprchlickém táboře v Tanzanii, kam byl nucen uprchnout. Svým starým mobilem začal dokumentovat život a podmínky v táboře. Ty českou programátorku oslnily natolik, že se mu rozhodla pomoci a pokusit se společně jeho situaci změnit.


 

Lukáš Houdek 14. 2. 2020

„Senioři nechtějí domácí násilí hlásit. Stydí se, nechtějí jít proti svým dětem,” říká vedoucí linky pro seniory

Senioři patří mezi zvlášť zranitelné osoby, které jsou oproti ostatním náchylnější ke zneužití. Nezanedbatelnou roli v tom hraje velká důvěřivost. A to jak k cizím lidem, tak zejména k členům vlastní rodiny. Oporou jim je už od 90. let bezplatná nonstop seniorská linka 800 157 157, kterou pod názvem Senior telefon provozuje organizace Život 90. Na tu volá až osmdesát seniorů denně s různými problémy. „Mohou zavolat kdykoliv, povykládat si, svěřit se se svými starostmi, uslyšet pohled někoho jiného nebo získat povzbuzení. Jeden z pilířů naší linky není jen řešení akutních krizových situací, ale je tam i doprovázení,” říká vedoucí linky František Horák.


 

Lukáš Houdek 15. 2. 2020

Jak zpět do hry? Studenti budějovických gymnázií pomáhají znevýhodněným žákům s učením

Řada žáků základních škol zůstává ve škole pozadu a potýká se se špatnými známkami. Důvodem mohou být poruchy učení i nedostatečná podpora v rodině. V Českých Budějovicích těmto dětem již pátým rokem pomáhají žáci místních gymnázií. Zdarma předávají své znalosti mladším žákům.

Marie Škardová 14. 2. 2020

„Kde je sex tabuizován a postoje k sexualitě represivní, tam je nejvíce sexuální patologie,” říká profesor Weiss

Známý sexuolog profesor Petr Weiss tvrdí, že vztah mezi duševním zdravím a sexualitou je obousměrný. „Duševní zdraví je důležité pro zdravou sexualitu a naopak. Psychická onemocnění - jak psychózy, tak i neurózy či osobnostní poruchy - samozřejmě mohou mít na druhou stranu podstatný vliv na sexuální zdraví člověka,“ říká a dodává: „Když člověk má nějaký hendikep, poruchu, dysfunkci či deviaci v oblasti sexuality, může to velmi podstatným způsobem negativně ovlivnit jeho život.“ Víme, co je vlastně v oblasti sexuality „normální“?

Jiří Pasz 15. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.