Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

11letá dívka byla donucena k porodu poté, co byla znásilněna. Argentinské úřady jí nepovolily potrat

 

lucia argentina big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

26

března
2019

Argentinská nezletilá dívka byla znásilněna přítelem své babičky. Ačkoliv lékaře prosila, aby „vyndali, co do mě ten starý muž dal,” nebylo jí umožněno potrat podstoupit. Musela prodělat operaci podobnou císařskému řezu a ačkoliv se dítě narodilo živé, zemřelo po jedenácti dnech života.

Jedenáctiletá dívka z Argentiny, které se kvůli ochraně identity říká „Lucía”, se spolu se svou matkou a mnohými aktivisty za práva žen marně domáhala potratu. Lucía zjistila, že je těhotná 23. ledna letošního roku, když šla do tamního zdravotního centra z důvodu silné bolesti břicha. V té chvíli byla v devatenáctém týdnu těhotenství, ke kterému došlo, když ji znásilnil pětašedesátiletý partner její babičky. Nejmladší ze tří sester byla svěřena do péče své babičky v roce 2015, když byly její dvě starší sestry údajně zneužívány partnerem matky. Lucía trpěla vážnými psychickými problémy a dvakrát se pokusila o sebevraždu poté, co se o svém těhotenství dozvěděla. Byla hospitalizována a svěřena do péče státu. Tam také lékařům měla říci: „Chci, abyste vyndali, co do mě ten starý muž dal.”

Průtahy

Potrat je v Argentině dosud nelegální, ale podle zákona z roku 1921 může být proveden v případě znásilnění nebo ohrožení života těhotné osoby. Doktor prohlásil před soudem, že Lucía čelí „vysokému porodnímu riziku,” pokud bude její těhotenství pokračovat. 

Dívka se tak ocitla uprostřed politického tlaku a národního boje ohledně práv žen. Její případ se stal sledovaným po celém světě. Podle Lucíiných právníků ji v nemocnici podali léky určené k urychlení vývoje plodu. „Tohle všechno byly protahovací taktiky, aby uběhlo více času a dívka porodit musela,” řekla pro deník The New York Times Celia Debono, argentinská koordinátorka Latinskoamerické a karibské komise na ochranu práv žen (Latin American and Caribbean Committee for the Defense of Women’s Rights). „Řekli, že jí dávají vitamíny, ale ve skutečnosti jí podávali léky pro vývoj plodu.”

Gustavo Vigliocco, ministr zdravotnictví provincie Tucumán, ze které Lucía pochází, trval na tom, že si dívka potrat nepřeje. „Jsem blízký jak dítěti, tak její matce. Dítě chce pokračovat ve svém těhotenství. Zvažujeme rizika, ale má silnou konstituci, váží více než 50 kilo,” řekl Vigliocco v radiovém rozhovoru. Nemocnice navíc podle Fernandy Marchese, která dívku zastupuje, povolila, aby Lucíu navštívili aktivisté proti potratům v jejím nemocničním pokoji, kde na ni měli naléhat, aby dítě donosila, a varovat ji, že by v opačném případě už matkou nikdy být nemohla.

Další prodlevy

Nejasnosti ohledně poručnictví dívky způsobily další prodlevy v rozhodnutí úřadů. Matka Lucíe souhlasila s potratem, ale protože dívka byla svěřena do péče své babičky, nebyly na názor matky brány ohledy. Protože však babička dívky žila s mužem, který vnučku znásilnil, ani ona nemohla k potratu udělit svolení. Někteří doktoři navíc odmítli provést potrat z důvodu osobního přesvědčení.

Nakonec se úřadům podařilo oddálit rozhodnutí až do třiadvacátého týdne těhotenství dívky, po kterém musela podstoupit operaci podobnou císařskému řezu. Cecilia Ousset, lékařka, která operaci spolu se svým manželem Jorgem Gijenou provedla, řekla: „Zachránili jsme život jedenáctileté dívce, která byla měsíc mučena provinčním zdravotnickým systémem.” Obvinila tucumánského guvernéra Juana Manzuru ze zneužití těhotenství Lucíe pro vlastní politické cíle. „Kvůli volbám zabránily [úřady] legální interrupci a přinutily malou holčičku k porodu,” řekla. „Nohy se mi třásly, když jsem ji uviděla. Bylo to jako vidět mou mladší dceru. Ta malá dívka plně nechápala, co se bude dít,” popsala doktorka Ousset situaci. „Nebyla vyspělá, hrála si s hračkami a se svojí maminkou.” Na operačním sále pustila doktorka Ousset hudbu, aby Lucíu trochu uklidnila, i přesto tlak dívky podle jejích slov dosáhl nebezpečných hodnot.

Oba životy

V oficiální zprávě vláda Tucumánu trvala na tom, že musí být „zachráněny oba životy” a nařídila ředitelce nemocnice Elizabeth Avile, aby „pokračovali s nutnými postupy za účelem pokusit se zachránit oba životy.” Lékaři ale uvedli, že neprovedli operaci z důvodu nařízení, ale protože by byl potrat v tomto pokročilém stadiu těhotenství příliš rizikový. Dítě se narodilo živé, ale doktoři nepředpokládali, že bude žít dlouho. Zemřelo před dvěma týdny, po jedenácti dnech života.

Hrozba čtyř let žaláře

Pokus o legalizaci potratu vloni v srpnu těsně neprošel, když argentinský senát hlasoval proti zákonu, který by legalizoval potrat během prvních čtrnácti týdnů těhotenství. Stále je tak platný starý zákon, podle kterého mohou ženy, které podstoupí potrat, být odsouzeny až ke čtyřem letům odnětí svobody. Počty potratů v Argentině oproti jiným zemím světa nižší nejsou. Dochází však k většímu ohrožení životů především chudších žen, které si nemohou dovolit uplatit dobré doktory nebo za tím účelem vycestovat ze země.

The Washington Post citoval vládní studii, podle které je až 60 % těhotenství v Argentině neplánovaných. Podle odhadů je pak v Argentině každých 90 vteřin proveden v průměru jeden potrat a až 450 000 životu nebezpečných nelegálních potratů každý rok.

Lucíin případ přitom není ojedinělý. Podle zprávy UNICEF z roku 2017 porodí dívky mezi jedenácti a čtrnácti lety v Argentině každé tři hodiny. „V severní Argentině je hodně Lucíí i současně odborníků, kteří se k nim otáčejí zády,” dodala pro The New York Times doktorka Ousset.

Ilustrační foto: Pexels

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.