Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

11letá dívka byla donucena k porodu poté, co byla znásilněna. Argentinské úřady jí nepovolily potrat

 

lucia argentina big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

26

března
2019

Argentinská nezletilá dívka byla znásilněna přítelem své babičky. Ačkoliv lékaře prosila, aby „vyndali, co do mě ten starý muž dal,” nebylo jí umožněno potrat podstoupit. Musela prodělat operaci podobnou císařskému řezu a ačkoliv se dítě narodilo živé, zemřelo po jedenácti dnech života.

Jedenáctiletá dívka z Argentiny, které se kvůli ochraně identity říká „Lucía”, se spolu se svou matkou a mnohými aktivisty za práva žen marně domáhala potratu. Lucía zjistila, že je těhotná 23. ledna letošního roku, když šla do tamního zdravotního centra z důvodu silné bolesti břicha. V té chvíli byla v devatenáctém týdnu těhotenství, ke kterému došlo, když ji znásilnil pětašedesátiletý partner její babičky. Nejmladší ze tří sester byla svěřena do péče své babičky v roce 2015, když byly její dvě starší sestry údajně zneužívány partnerem matky. Lucía trpěla vážnými psychickými problémy a dvakrát se pokusila o sebevraždu poté, co se o svém těhotenství dozvěděla. Byla hospitalizována a svěřena do péče státu. Tam také lékařům měla říci: „Chci, abyste vyndali, co do mě ten starý muž dal.”

Průtahy

Potrat je v Argentině dosud nelegální, ale podle zákona z roku 1921 může být proveden v případě znásilnění nebo ohrožení života těhotné osoby. Doktor prohlásil před soudem, že Lucía čelí „vysokému porodnímu riziku,” pokud bude její těhotenství pokračovat. 

Dívka se tak ocitla uprostřed politického tlaku a národního boje ohledně práv žen. Její případ se stal sledovaným po celém světě. Podle Lucíiných právníků ji v nemocnici podali léky určené k urychlení vývoje plodu. „Tohle všechno byly protahovací taktiky, aby uběhlo více času a dívka porodit musela,” řekla pro deník The New York Times Celia Debono, argentinská koordinátorka Latinskoamerické a karibské komise na ochranu práv žen (Latin American and Caribbean Committee for the Defense of Women’s Rights). „Řekli, že jí dávají vitamíny, ale ve skutečnosti jí podávali léky pro vývoj plodu.”

Gustavo Vigliocco, ministr zdravotnictví provincie Tucumán, ze které Lucía pochází, trval na tom, že si dívka potrat nepřeje. „Jsem blízký jak dítěti, tak její matce. Dítě chce pokračovat ve svém těhotenství. Zvažujeme rizika, ale má silnou konstituci, váží více než 50 kilo,” řekl Vigliocco v radiovém rozhovoru. Nemocnice navíc podle Fernandy Marchese, která dívku zastupuje, povolila, aby Lucíu navštívili aktivisté proti potratům v jejím nemocničním pokoji, kde na ni měli naléhat, aby dítě donosila, a varovat ji, že by v opačném případě už matkou nikdy být nemohla.

Další prodlevy

Nejasnosti ohledně poručnictví dívky způsobily další prodlevy v rozhodnutí úřadů. Matka Lucíe souhlasila s potratem, ale protože dívka byla svěřena do péče své babičky, nebyly na názor matky brány ohledy. Protože však babička dívky žila s mužem, který vnučku znásilnil, ani ona nemohla k potratu udělit svolení. Někteří doktoři navíc odmítli provést potrat z důvodu osobního přesvědčení.

Nakonec se úřadům podařilo oddálit rozhodnutí až do třiadvacátého týdne těhotenství dívky, po kterém musela podstoupit operaci podobnou císařskému řezu. Cecilia Ousset, lékařka, která operaci spolu se svým manželem Jorgem Gijenou provedla, řekla: „Zachránili jsme život jedenáctileté dívce, která byla měsíc mučena provinčním zdravotnickým systémem.” Obvinila tucumánského guvernéra Juana Manzuru ze zneužití těhotenství Lucíe pro vlastní politické cíle. „Kvůli volbám zabránily [úřady] legální interrupci a přinutily malou holčičku k porodu,” řekla. „Nohy se mi třásly, když jsem ji uviděla. Bylo to jako vidět mou mladší dceru. Ta malá dívka plně nechápala, co se bude dít,” popsala doktorka Ousset situaci. „Nebyla vyspělá, hrála si s hračkami a se svojí maminkou.” Na operačním sále pustila doktorka Ousset hudbu, aby Lucíu trochu uklidnila, i přesto tlak dívky podle jejích slov dosáhl nebezpečných hodnot.

Oba životy

V oficiální zprávě vláda Tucumánu trvala na tom, že musí být „zachráněny oba životy” a nařídila ředitelce nemocnice Elizabeth Avile, aby „pokračovali s nutnými postupy za účelem pokusit se zachránit oba životy.” Lékaři ale uvedli, že neprovedli operaci z důvodu nařízení, ale protože by byl potrat v tomto pokročilém stadiu těhotenství příliš rizikový. Dítě se narodilo živé, ale doktoři nepředpokládali, že bude žít dlouho. Zemřelo před dvěma týdny, po jedenácti dnech života.

Hrozba čtyř let žaláře

Pokus o legalizaci potratu vloni v srpnu těsně neprošel, když argentinský senát hlasoval proti zákonu, který by legalizoval potrat během prvních čtrnácti týdnů těhotenství. Stále je tak platný starý zákon, podle kterého mohou ženy, které podstoupí potrat, být odsouzeny až ke čtyřem letům odnětí svobody. Počty potratů v Argentině oproti jiným zemím světa nižší nejsou. Dochází však k většímu ohrožení životů především chudších žen, které si nemohou dovolit uplatit dobré doktory nebo za tím účelem vycestovat ze země.

The Washington Post citoval vládní studii, podle které je až 60 % těhotenství v Argentině neplánovaných. Podle odhadů je pak v Argentině každých 90 vteřin proveden v průměru jeden potrat a až 450 000 životu nebezpečných nelegálních potratů každý rok.

Lucíin případ přitom není ojedinělý. Podle zprávy UNICEF z roku 2017 porodí dívky mezi jedenácti a čtrnácti lety v Argentině každé tři hodiny. „V severní Argentině je hodně Lucíí i současně odborníků, kteří se k nim otáčejí zády,” dodala pro The New York Times doktorka Ousset.

Ilustrační foto: Pexels

Čtěte dále

„Matka lvice” přemohla muže znásilňující dceru, jednoho zabila. Soud ji nyní osvobodil

Nokubongu Qampi z Jihoafrické republiky začali lidé přezdívat „matka lvice” poté, co zabila jednoho ze tří mužů, kteří znásilňovali její dceru, a ostatní zranila. Byla obviněná z vraždy, ale později byla všechna obvinění stažena. Její příběh přinesla televizní stanice BBC.


Nina Djukanovićová 19. 4. 2019

Respekt je sexy! Vzniká síť podniků, které vyškolí zaměstnance v řešení sexuálního obtěžování

„Jednou se mi stalo, že jsme s holkama šly do klubu a potkala jsem tam jednoho pána, který, aniž by řekl jediné slovo nebo pozdravil, za mnou přišel a začal mi nejdřív sahat na zadek a potom mezi nohy. Když jsem mu řekla, ať přestane, tak se tomu akorát smál a furt pokračoval dál. A když jsme pak odcházela, tak mě celou dobu sledoval, až mě mezi lidmi ztratil a už mě nenašel,” popisuje ve videu organizace Konsent Angela. Její zkušenost sdílí i další návštěvníci klubů, barů a festivalů. V prostředí, kde je hodně lidí často i pod vlivem alkoholu či drog, hraje hlasitá hudba a je ztlumené osvětlení, dochází k sexuálnímu obtěžování. To může mít podobu nechtěných doteků, dotěrného chování či nucení. Zakladatelky organizace Konsent, která chce předcházet sexuálnímu násilí, však nesouhlasí s tím, že by návštěvníci měli kvůli sexuálnímu obtěžování z barů a klubů odcháze ...

Dát nezaměstnaným i trestaným šanci pracovat a ušetřit obecní peníze. Děčín ví, jak na to

Ušetřit peníze městskému rozpočtu a efektivně řešit problémy s dlouhodobou nezaměstnaností v obci. Dva z hlavních důvodů, proč se Děčín odhodlal pro inovativní přístup. Do svého Střediska městských služeb, které se zaměřuje především na úpravu a úklid veřejných prostranství, začal nabírat mezi zaměstnance desítky lidí, kteří jsou v evidenci úřadu práce již delší dobu nebo za sebou mají trestní minulost. Po dobu jednoho roku mají pracovníci možnost získat potřebnou praxi, osvojit si pracovní morálku i získat důležité reference pro svou další pracovní dráhu. Se střediskem dnes totiž spolupracuje už několik soukromých firem, které tyto pracovníky přebírají. A spolupráci si chválí.


Lukáš Houdek 17. 4. 2019

„Jsem strašně smutný,“ opakuje dokola jeden z albínských sourozenců. Děsí je samota, opovržení i násilí

Na okrajovém autobusovém nádraží Madina v ghanském hlavním městě Accra nasedám spolu s albínským sociálním pracovníkem Kwamem do oprýskaného mikrobusu. Široká drncající silnice se postupně zužuje a po více než hodině nám vozidlo zastavuje u prašné cesty v rozlezlé východoghanské obci Akropong. Tam sídlí krajské školské ředitelství, zrovna tak je místo domovem speciální školy pro nevidomé žáky. Už z dálky je slyšet dětský křik a smích. Protože je doba obědu, prokládá je místy i mlácení lžic o plechové talíře. My usedáme v kanceláři ředitele školy, který je podobně jako většina jeho studentů nevidomý. Na stole proto namísto běžného počítače stojí psací stroj pro Braillovo písmo. A po chvíli čekání přicházejí sourozenci Edward a Dorothy. Zatímco jejich obličej vykazuje černošské rysy, kůži mají bílou. Oba se nesměle šourají a hlavu mají sklopenou. Smutek by se dal krájet.

...
 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.