Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Syřané se vracejí do svých domovů. Nacházejí však trosky, své životy budují od začátku

 

rodina syrie souran big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

14

března
2019

Trosky budov v syrských městech jsou připomínkou toho, co vyhnalo z domovů miliony Syřanů. Někteří se sice do svých domovů po 8 letech trvání konfliktu navracejí. Často je to pro ně ale velmi drsný návrat, který před ně staví řadu nových problémů.

Zahida, 35letá matka pěti dětí, utekla z města Sauran v roce 2016, kdy se ho zmocnila ozbrojená armáda. „Popadla jsem děti a utekli jsme,“ vypráví pro UNHCR, který přinesl její příběh. Zahida v rozhovoru s Vysokým komisařem Filippem Grandim uvedla, že se vrátila domů do Sauranu nejen proto, že v Libanonu byl nedostatek práce a vysoký nájem, ale především proto, že život v exilu si vybíral těžkou daň na jejích dětech. Její 14letý syn odešel ze školy, aby mohl finančně pomáhat rodině prací v holičství. Ani tak ale jím vydělané peníze nestačily na pokrytí nákladů na studium jeho sester, které kvůli tomu s výukou zaostávaly. Po návratu do vlasti se její děti opět vracejí do škol, nicméně další spousta dětí promeškala měsíce až roky školní docházky. Přeplněné třídy nyní slouží žákům, kteří mají mezi sebou i dva nebo tři roky věku rozdíl. To je případ například 9leté Maram a 10letého Ahmada, kteří se vrátili z Libanonu zpět do vlasti a zameškali několik let školní docházky. Nyní tak chodí s mladšími dětmi do první třídy. Když se Zahida s dětmi vrátila do Sauranu, našla svůj dvoupodlažní dům v troskách. „Když jsem to viděla, byl to ten nejsmutnější okamžik v mém životě.“ Domů si je k sobě vzali příbuzní. I u nich však domu chyběla okna i dveře.  „Neměli jsme ani vodu, ani elektřinu,“ popsala. „Cítili jsme se jako v době kamenné. Ale kousek po kousku jsme naši situaci zlepšovali,“ dodala Zahida. 

rodina syrie souran 1

Město Sauran bylo před válkou domovem 47 tisíc obyvatel, mnoho z nich se živilo farmařením, obchodováním a dělnickými profesemi. Když ozbrojená armáda město v srpnu 2016 obsadila, Sauran se během několika dnů vylidnil. Někteří jeho obyvatelé hledali bezpečí v Turecku nebo Libanonu, jiní uprchli do nedalekého Hamá a dalších částí Sýrie. „Rozhodnutí vrátit se zpět je velmi těžké, musíme vzít v úvahu to, že ne všichni uprchlíci a ne všichni vnitřně vysídlení lidé učiní toto rozhodnutí rychle,“ vysvětlil Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, Filippo Grandi, který v rámci svého úřadu navštívil začátkem března Sýrii a mapoval zde objem potřebné humanitární pomoci. Zároveň uvedl, že je potřeba těm, kteří se rozhodli vrátit domů, pomoci – „alespoň jim poskytnout základní pomoc a usnadnit jim počáteční znovuzačlenění do komunity,“ dodal.

rodina syrie souran 2

Ve městě Souran, které leží necelých 20 kilometrů severně od západosyrského Hamá, strávil Vysoký komisař Grandi čas s několika rodinami, které se dobrovolně vrátily poté, co byly vysídleny, často i několikrát, a to na několik měsíců až let. Setkal se také s nově utvořenou ženskou skupinou, navštívil základní školu, která byla znovu otevřena v říjnu, a také pekárnu, jejíž provoz byl zahájen v lednu. Jedním z těch, kteří odešli do Hamá, byl také Abdelkarim. Jak řekl Filippu Grandimu, častý prudký nárůst nájmu přinutil jeho rodinu stěhovat se z místa na místo víc než rok. Po návratu do Sauranu našel svůj dům plný trosek a zbavený všeho, co mělo nějakou cenu. „Nebyly tam ani dveře, ani vodovodní potrubí, chyběly i hřebíky,“ popsal pro UNHCR své bydlení Abdelkarim, který se svou rodinou ani nemohl v noci spát kvůli krysám a hmyzu. Rozhodl se proto svůj dům opravit. Znovu vztyčil vnitřní zdi a s podporou UNHCR instaloval dveře a okna.  

rodina syrie souran 3

Členky ženské skupiny, s nimiž se Filippo Grandi také setkal, vyprávěly, že toužily po návratu domů, kde chtějí znovu vybudovat svou důstojnost. Začínají však od nuly. „Doufáme, že budeme mít dostatek sil znovu vybudovat své životy, budeme ale potřebovat pomoc od druhých,“ uvedla pro UNHCR jedna z žen.

UNHCR se snaží pomoci vysídleným lidem jak v Sýrii, tak v zahraničí a pomoci zajistit těm, kteří se dobrovolně vracejí domů a znovu se usazují ve svých komunitách, humanitární pomoc, kterou zoufale potřebují. Do města Sauran se vrátilo přibližně 33 tisíc lidí, především ti, kteří uprchli do nedalekých oblastí Sýrie. Velká část původních obyvatel však stále žije někde jinde. Lidé, kteří se navracejí do Sýrie, jsou v celkovém počtu syrských uprchlíků menšinou. Po osmi letech násilí a zkázy zůstávají miliony lidí vnitřně vysídlených a dalších 5,6 milionu uprchlíků stále žije v sousedních zemích a více než milion Syřanů se rozptýlil do světa. 

Foto: UNHCR/Andrew McConnell

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.