Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Tunisan ve vězení za homosexuální sex poté, co na policii nahlásil loupež a znásilnění

 

tunisko gay vezeni big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

12

března
2019

Mladý muž z Tuniska šel nahlásit na policii, že byl znásilněn a okraden. Místo toho ale sám skončil za mřížemi a byl odsouzen za to, že měl homosexuální pohlavní styk.

Organizace Human Rights Watch, která o případu informovala, pro odsouzeného užívá iniciály A. F. Ten byl zatčen poté, co nahlásil na policii znásilnění. V pondělí 11. února pak byl sám odsouzen. Jako první popsala situaci tuniská organizace Sham, která se zabývá ochranou lidských práv LGBT+ osob. Podle ní si dvaadvacetiletý A. F. sjednal přes Facebook schůzku s jedním mužem, na místě na něj ale čekali muži dva. Ti ho měli znásilnit a ukradli mu mobil a bundu. Poté, co A. F. nahlásil zločin na policii, byl zatčen a přinucen k análnímu testu. Neela Ghoshal, vedoucí programu pro ochranu práv LGBT+ osob v Human Rights Watch, uvedla, že „násilné anální prohlídky jsou naprosto hanebná metoda, jak ,prokázat' anální pohlavní styk.” Tunisko se zavázalo Spojeným národům, že s touto invazivní a ponižující praktikou skoncuje, ale zatím se i nadále děje. Lékaři pro lidská práva (Physicians for Human Rights) nazvali tuto praktiku typem „znásilnění.”

A. F. byl odsouzen celkem k osmi měsícům vězení. Šest měsíců dostal podle článku 230 tuniského občanského zákoníku, který zakazuje homosexuální pohlavní styk pod hrozbou až tří let ve vězení. Další dva měsíce dostal A. F. za pomluvu, protože podle soudu nešlo o znásilnění, ale o spor, po kterém následoval pohlavní styk. Podle policejních zpráv A. F. stáhnul obvinění ze znásilnění a řekl, že byl naštvaný, protože ho okradli, zaútočili na něj a odmítli mu zaplatit za sex. Oba útočníci dostali také po osmi měsících vězení: šest měsíců za homosexuální pohlavní styk, 15 dní za násilí a měsíc a půl za krádež.

Podle Neely Ghoshal je článek 230, „jehož samotná existence porušuje mezinárodní lidskoprávní závazky Tuniska,” pozůstatek z francouzského kolonialismu. Khaled El-Rouayheb, akademik z Harvardské univerzity vysvětluje, že ačkoliv anální pohlavní styk byl historicky považován islámskými soudy za velký hřích, jiné homosexuální projevy náklonnosti jako vášnivé líbání, hlazení či lesbický sex byly akceptovány. Předmětem islámské poezie ze 13. a 14. století byla mnohdy homosexuální láska a podle El-Rouayheba byla homoerotická poezie považovaná za známku „vytříbeného vkusu”. Jedním z důvodů, proč je současná situace v islámských zemích natolik rozdílná, je podle některých právě koloniální dědictví. V roce 1885 představila britská vláda nový občanský zákoník, který trestal jakékoliv homosexuální chování. Z více než 70 zemí, kde je dnes homosexualita kriminalizovaná, je více než polovina bývalými britskými koloniemi. Podobné zákony zavedla ve svých koloniích také Francie.

Bylo to právě Tunisko, kde začalo arabské jaro, které vyústilo ve svržení diktátora Zine El Abidine Ben Ali v lednu 2011. Od té doby funguje v zemi systém zastupitelské demokracie a lidskoprávní situace se zde postupně mění k lepšímu, ačkoliv jsou změny pomalé hlavně pro LGBT+ komunitu a další menšiny. V červnu 2018 navrhla komise pod vedením současného tuniského prezidenta Beji Caid Essebi, aby homosexualita byla dekriminalizována, aby byl zrušen trest smrti a získávání občanství a dědictví na základě patrilinearity a aby ženy měly více práv. „Stát a společnost nemají nic společného se sexuálním životem dospělých lidí… sexuální orientace a výběr jednotlivců jsou klíčové pro soukromý život,” stojí ve zprávě vydané komisí. „Z toho důvodu komise navrhuje zrušení [článku 230], jelikož narušuje soukromý život a protože byl zdrojem kritiky Tuniské republiky od mezinárodních lidskoprávních organizací.”

Ilustrační foto: Pixabay

Čtěte dále

„Neměla by míň papat? Neměla bys už mít dítě?” ptají se nadživotní kresby v ulicích Prahy

Až do poloviny června bude v pražském veřejném prostoru k vidění výstava kreseb slovenské autorky Ivany Šátekové. Ta na několikametrových panelech Galerie Artwall na zdi pod Letenskými sady tematizuje situace, v nichž se ženy setkávají v různých obdobích svého života s kritikou nebo nepochopením, které autorka vnímá jako genderově podmíněné. „Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří. Tyto komentáře mají často formu zdánlivě nevinných a dobře míněných otázek. Výstava je zaměřená na stereotypy o ženách a odkrývá skrytý sexismus a ageismus – tedy předsudky a diskriminaci na základě pohlaví a věku,” uvádí jedna z kurátorek výstavy Lenka Kukurová. „Otázky vypovídají o vžitých společenských představách o tom, jak by se měla chovat ,správná žena'. Mnohé z nich ale vycházejí z předsudků, které se opakov ...

Děti migrantů se setkávají s českými při hrách a sportu. Učí se česky a navazují přátelství

Skupina jednadvaceti dětí se v posledních měsících nenudila. Během čtyř lekcí parkouru se učily základy bezpečnosti, skoky, parakotouly, udržení se na zdi a také týmovému duchu. Při bubnování během měsíce nacvičily společně s lektory rytmickou skladbu. Street dance lekce přinesly možnost naučit se základním pohybům. Děti zaujal zejména break dance a hip hop. Na výtvarných workshopech pak malovaly abstraktní obrazy pomocí barevných tuší a pěny na holení, pracovaly s linorytem a vytvořily také obrovské puzzle, do nichž každé dítě vytvořilo svůj vlastní dílek. Nabídnout dětem možnost si vyzkoušet různorodé aktivity je jedním z cílů mezinárodního projektu LAB 31. V České republice jej realizuje Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Dalším z cílů je podpora integrace. Proto projekt spojuje české děti s dětmi cizinců. Zapojeny jsou děti ve věku osmi až patnácti let z devíti zemí sv ...

„Mýty o válečném násilí vychovávají ženy, aby sexuální násilí čekaly a nebránily se,“ říká expertka

Maďarská Židovka Judith Magyar Isaacson se narodila v roce 1925. V červenci roku 1944, když jí bylo devatenáct let, byla deportována do koncentračního tábora Osvětim a následně nucena k pracím v Hessisch Lichtenau. Ve své autobiografii popsala neustálý strach ze sexuálního násilí a také své pocity, když jí jednoho dne velitel koncentračního tábora Lichtenau řekl, aby ho následovala. „Dědí ženy vzpomínky na znásilnění?” pomyslela si při tom Judith. Vzpomněla si na mýtus o únosu Sabinek Římany a na další příběhy násilí na ženách. „Můj úděl není výjimečný, řekla jsem si. Zasáhlo mě starověké právo sexu a války.” Mýty a příběhy o válečném násilí na ženách připravují ženy na tuto možnost a ženy jsou tak vychovávány k tomu, aby sexuální násilí očekávaly a aby se mu případně nebránily.


Nina Djukanovićová 21

HFFest: Brno ovládne festival extrémních pochutin. Nabídne hmyz nebo kuřecí pařáty

V sobotu 25. května se v Brně uskuteční již čtvrtý ročník Extrem food festivalu. Akce potrvá od 10:00 do 18:00 a nabídne exotickou kuchyni, neobvyklé nápoje a bohatý doprovodný program. Festival proběhne na známém fotbalovém stadionu Za Lužánkami a pořadatelé se na něm pokusí vytvořit nový český rekord v počtu lidí pojídajících smažený hmyz na jednom místě. Festival se letos hlásí k označení HateFree Fest, čímž dává najevo, že je otevřený všem návštěvníkům bez rozdílu. Kromě jiného si na něm tak budete moci vyzvednout naše placky nebo nálepky.


HateFree Culture 21. 5. 2019

  

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.