Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Tunisan ve vězení za homosexuální sex poté, co na policii nahlásil loupež a znásilnění

 

tunisko gay vezeni big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

12

března
2019

Mladý muž z Tuniska šel nahlásit na policii, že byl znásilněn a okraden. Místo toho ale sám skončil za mřížemi a byl odsouzen za to, že měl homosexuální pohlavní styk.

Organizace Human Rights Watch, která o případu informovala, pro odsouzeného užívá iniciály A. F. Ten byl zatčen poté, co nahlásil na policii znásilnění. V pondělí 11. února pak byl sám odsouzen. Jako první popsala situaci tuniská organizace Sham, která se zabývá ochranou lidských práv LGBT+ osob. Podle ní si dvaadvacetiletý A. F. sjednal přes Facebook schůzku s jedním mužem, na místě na něj ale čekali muži dva. Ti ho měli znásilnit a ukradli mu mobil a bundu. Poté, co A. F. nahlásil zločin na policii, byl zatčen a přinucen k análnímu testu. Neela Ghoshal, vedoucí programu pro ochranu práv LGBT+ osob v Human Rights Watch, uvedla, že „násilné anální prohlídky jsou naprosto hanebná metoda, jak ,prokázat' anální pohlavní styk.” Tunisko se zavázalo Spojeným národům, že s touto invazivní a ponižující praktikou skoncuje, ale zatím se i nadále děje. Lékaři pro lidská práva (Physicians for Human Rights) nazvali tuto praktiku typem „znásilnění.”

A. F. byl odsouzen celkem k osmi měsícům vězení. Šest měsíců dostal podle článku 230 tuniského občanského zákoníku, který zakazuje homosexuální pohlavní styk pod hrozbou až tří let ve vězení. Další dva měsíce dostal A. F. za pomluvu, protože podle soudu nešlo o znásilnění, ale o spor, po kterém následoval pohlavní styk. Podle policejních zpráv A. F. stáhnul obvinění ze znásilnění a řekl, že byl naštvaný, protože ho okradli, zaútočili na něj a odmítli mu zaplatit za sex. Oba útočníci dostali také po osmi měsících vězení: šest měsíců za homosexuální pohlavní styk, 15 dní za násilí a měsíc a půl za krádež.

Podle Neely Ghoshal je článek 230, „jehož samotná existence porušuje mezinárodní lidskoprávní závazky Tuniska,” pozůstatek z francouzského kolonialismu. Khaled El-Rouayheb, akademik z Harvardské univerzity vysvětluje, že ačkoliv anální pohlavní styk byl historicky považován islámskými soudy za velký hřích, jiné homosexuální projevy náklonnosti jako vášnivé líbání, hlazení či lesbický sex byly akceptovány. Předmětem islámské poezie ze 13. a 14. století byla mnohdy homosexuální láska a podle El-Rouayheba byla homoerotická poezie považovaná za známku „vytříbeného vkusu”. Jedním z důvodů, proč je současná situace v islámských zemích natolik rozdílná, je podle některých právě koloniální dědictví. V roce 1885 představila britská vláda nový občanský zákoník, který trestal jakékoliv homosexuální chování. Z více než 70 zemí, kde je dnes homosexualita kriminalizovaná, je více než polovina bývalými britskými koloniemi. Podobné zákony zavedla ve svých koloniích také Francie.

Bylo to právě Tunisko, kde začalo arabské jaro, které vyústilo ve svržení diktátora Zine El Abidine Ben Ali v lednu 2011. Od té doby funguje v zemi systém zastupitelské demokracie a lidskoprávní situace se zde postupně mění k lepšímu, ačkoliv jsou změny pomalé hlavně pro LGBT+ komunitu a další menšiny. V červnu 2018 navrhla komise pod vedením současného tuniského prezidenta Beji Caid Essebi, aby homosexualita byla dekriminalizována, aby byl zrušen trest smrti a získávání občanství a dědictví na základě patrilinearity a aby ženy měly více práv. „Stát a společnost nemají nic společného se sexuálním životem dospělých lidí… sexuální orientace a výběr jednotlivců jsou klíčové pro soukromý život,” stojí ve zprávě vydané komisí. „Z toho důvodu komise navrhuje zrušení [článku 230], jelikož narušuje soukromý život a protože byl zdrojem kritiky Tuniské republiky od mezinárodních lidskoprávních organizací.”

Ilustrační foto: Pixabay

Čtěte dále

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

HFFest: Pražský Anděl na několik dní rozvibruje latinskoamerický festival Sabor Latino

Už v úterý 17. září začne již tradiční HateFree Fest latinskoamerické kultury Sabor Latino Praha. Potrvá do čtvrtka a letos provoní Pěší zónu Anděl. Festival zahrnuje hudební koncerty a taneční vystoupení s workshopy mnoha žánrů a zemí Latinské Ameriky. Kromě hudby a tance představí návštěvníkům tamější gastronomii a tradiční řemeslné výrobky včetně oblečení, šperků, talismanů nebo folkorních hudebních nástrojů. Vstup na něj je zdarma!


HateFree Culture 15. 9. 2019

  

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.