Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Tunisan ve vězení za homosexuální sex poté, co na policii nahlásil loupež a znásilnění

 

tunisko gay vezeni big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

12

března
2019

Mladý muž z Tuniska šel nahlásit na policii, že byl znásilněn a okraden. Místo toho ale sám skončil za mřížemi a byl odsouzen za to, že měl homosexuální pohlavní styk.

Organizace Human Rights Watch, která o případu informovala, pro odsouzeného užívá iniciály A. F. Ten byl zatčen poté, co nahlásil na policii znásilnění. V pondělí 11. února pak byl sám odsouzen. Jako první popsala situaci tuniská organizace Sham, která se zabývá ochranou lidských práv LGBT+ osob. Podle ní si dvaadvacetiletý A. F. sjednal přes Facebook schůzku s jedním mužem, na místě na něj ale čekali muži dva. Ti ho měli znásilnit a ukradli mu mobil a bundu. Poté, co A. F. nahlásil zločin na policii, byl zatčen a přinucen k análnímu testu. Neela Ghoshal, vedoucí programu pro ochranu práv LGBT+ osob v Human Rights Watch, uvedla, že „násilné anální prohlídky jsou naprosto hanebná metoda, jak ,prokázat' anální pohlavní styk.” Tunisko se zavázalo Spojeným národům, že s touto invazivní a ponižující praktikou skoncuje, ale zatím se i nadále děje. Lékaři pro lidská práva (Physicians for Human Rights) nazvali tuto praktiku typem „znásilnění.”

A. F. byl odsouzen celkem k osmi měsícům vězení. Šest měsíců dostal podle článku 230 tuniského občanského zákoníku, který zakazuje homosexuální pohlavní styk pod hrozbou až tří let ve vězení. Další dva měsíce dostal A. F. za pomluvu, protože podle soudu nešlo o znásilnění, ale o spor, po kterém následoval pohlavní styk. Podle policejních zpráv A. F. stáhnul obvinění ze znásilnění a řekl, že byl naštvaný, protože ho okradli, zaútočili na něj a odmítli mu zaplatit za sex. Oba útočníci dostali také po osmi měsících vězení: šest měsíců za homosexuální pohlavní styk, 15 dní za násilí a měsíc a půl za krádež.

Podle Neely Ghoshal je článek 230, „jehož samotná existence porušuje mezinárodní lidskoprávní závazky Tuniska,” pozůstatek z francouzského kolonialismu. Khaled El-Rouayheb, akademik z Harvardské univerzity vysvětluje, že ačkoliv anální pohlavní styk byl historicky považován islámskými soudy za velký hřích, jiné homosexuální projevy náklonnosti jako vášnivé líbání, hlazení či lesbický sex byly akceptovány. Předmětem islámské poezie ze 13. a 14. století byla mnohdy homosexuální láska a podle El-Rouayheba byla homoerotická poezie považovaná za známku „vytříbeného vkusu”. Jedním z důvodů, proč je současná situace v islámských zemích natolik rozdílná, je podle některých právě koloniální dědictví. V roce 1885 představila britská vláda nový občanský zákoník, který trestal jakékoliv homosexuální chování. Z více než 70 zemí, kde je dnes homosexualita kriminalizovaná, je více než polovina bývalými britskými koloniemi. Podobné zákony zavedla ve svých koloniích také Francie.

Bylo to právě Tunisko, kde začalo arabské jaro, které vyústilo ve svržení diktátora Zine El Abidine Ben Ali v lednu 2011. Od té doby funguje v zemi systém zastupitelské demokracie a lidskoprávní situace se zde postupně mění k lepšímu, ačkoliv jsou změny pomalé hlavně pro LGBT+ komunitu a další menšiny. V červnu 2018 navrhla komise pod vedením současného tuniského prezidenta Beji Caid Essebi, aby homosexualita byla dekriminalizována, aby byl zrušen trest smrti a získávání občanství a dědictví na základě patrilinearity a aby ženy měly více práv. „Stát a společnost nemají nic společného se sexuálním životem dospělých lidí… sexuální orientace a výběr jednotlivců jsou klíčové pro soukromý život,” stojí ve zprávě vydané komisí. „Z toho důvodu komise navrhuje zrušení [článku 230], jelikož narušuje soukromý život a protože byl zdrojem kritiky Tuniské republiky od mezinárodních lidskoprávních organizací.”

Ilustrační foto: Pixabay

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

  

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.