Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Tunisan ve vězení za homosexuální sex poté, co na policii nahlásil loupež a znásilnění

 

tunisko gay vezeni big

djukanovicNina Djukanovićová
Autorka

Nina Djukanovićová (*1997) je stážistka v HFC. Studuje v Londýně obor Arts and Sciences na University College London. Zajímá se především o mezinárodní rozvoj, lidská práva a téma národnosti a občanství.

12

března
2019

Mladý muž z Tuniska šel nahlásit na policii, že byl znásilněn a okraden. Místo toho ale sám skončil za mřížemi a byl odsouzen za to, že měl homosexuální pohlavní styk.

Organizace Human Rights Watch, která o případu informovala, pro odsouzeného užívá iniciály A. F. Ten byl zatčen poté, co nahlásil na policii znásilnění. V pondělí 11. února pak byl sám odsouzen. Jako první popsala situaci tuniská organizace Sham, která se zabývá ochranou lidských práv LGBT+ osob. Podle ní si dvaadvacetiletý A. F. sjednal přes Facebook schůzku s jedním mužem, na místě na něj ale čekali muži dva. Ti ho měli znásilnit a ukradli mu mobil a bundu. Poté, co A. F. nahlásil zločin na policii, byl zatčen a přinucen k análnímu testu. Neela Ghoshal, vedoucí programu pro ochranu práv LGBT+ osob v Human Rights Watch, uvedla, že „násilné anální prohlídky jsou naprosto hanebná metoda, jak ,prokázat' anální pohlavní styk.” Tunisko se zavázalo Spojeným národům, že s touto invazivní a ponižující praktikou skoncuje, ale zatím se i nadále děje. Lékaři pro lidská práva (Physicians for Human Rights) nazvali tuto praktiku typem „znásilnění.”

A. F. byl odsouzen celkem k osmi měsícům vězení. Šest měsíců dostal podle článku 230 tuniského občanského zákoníku, který zakazuje homosexuální pohlavní styk pod hrozbou až tří let ve vězení. Další dva měsíce dostal A. F. za pomluvu, protože podle soudu nešlo o znásilnění, ale o spor, po kterém následoval pohlavní styk. Podle policejních zpráv A. F. stáhnul obvinění ze znásilnění a řekl, že byl naštvaný, protože ho okradli, zaútočili na něj a odmítli mu zaplatit za sex. Oba útočníci dostali také po osmi měsících vězení: šest měsíců za homosexuální pohlavní styk, 15 dní za násilí a měsíc a půl za krádež.

Podle Neely Ghoshal je článek 230, „jehož samotná existence porušuje mezinárodní lidskoprávní závazky Tuniska,” pozůstatek z francouzského kolonialismu. Khaled El-Rouayheb, akademik z Harvardské univerzity vysvětluje, že ačkoliv anální pohlavní styk byl historicky považován islámskými soudy za velký hřích, jiné homosexuální projevy náklonnosti jako vášnivé líbání, hlazení či lesbický sex byly akceptovány. Předmětem islámské poezie ze 13. a 14. století byla mnohdy homosexuální láska a podle El-Rouayheba byla homoerotická poezie považovaná za známku „vytříbeného vkusu”. Jedním z důvodů, proč je současná situace v islámských zemích natolik rozdílná, je podle některých právě koloniální dědictví. V roce 1885 představila britská vláda nový občanský zákoník, který trestal jakékoliv homosexuální chování. Z více než 70 zemí, kde je dnes homosexualita kriminalizovaná, je více než polovina bývalými britskými koloniemi. Podobné zákony zavedla ve svých koloniích také Francie.

Bylo to právě Tunisko, kde začalo arabské jaro, které vyústilo ve svržení diktátora Zine El Abidine Ben Ali v lednu 2011. Od té doby funguje v zemi systém zastupitelské demokracie a lidskoprávní situace se zde postupně mění k lepšímu, ačkoliv jsou změny pomalé hlavně pro LGBT+ komunitu a další menšiny. V červnu 2018 navrhla komise pod vedením současného tuniského prezidenta Beji Caid Essebi, aby homosexualita byla dekriminalizována, aby byl zrušen trest smrti a získávání občanství a dědictví na základě patrilinearity a aby ženy měly více práv. „Stát a společnost nemají nic společného se sexuálním životem dospělých lidí… sexuální orientace a výběr jednotlivců jsou klíčové pro soukromý život,” stojí ve zprávě vydané komisí. „Z toho důvodu komise navrhuje zrušení [článku 230], jelikož narušuje soukromý život a protože byl zdrojem kritiky Tuniské republiky od mezinárodních lidskoprávních organizací.”

Ilustrační foto: Pixabay

Čtěte dále

11letá dívka byla donucena k porodu poté, co byla znásilněna. Argentinské úřady jí nepovolily potrat

Argentinská nezletilá dívka byla znásilněna přítelem své babičky. Ačkoliv lékaře prosila, aby „vyndali, co do mě ten starý muž dal,” nebylo jí umožněno potrat podstoupit. Musela prodělat operaci podobnou císařskému řezu a ačkoliv se dítě narodilo živé, zemřelo po jedenácti dnech života.


Nina Djukanovićová 26. 3. 2019

Kvůli šikaně nedokončila základku. Dnes učí na univerzitě a je úspěšnou spisovatelkou

Život dnes úspěšné spisovatelky a univerzitní profesorky Oksany Marafioti by vydal na tragikomický cestopisný detektivní román, který ona sama nakonec doopravdy napsala a ve Spojených státech jí přinesl věhlas i úspěch. Narodila se v Sovětském svazu a dětství strávila na cestách s úspěšným romským hudebním souborem svých prarodičů. Těsně před revolucí s rodiči emigrovala do USA, kde rodiče toužili dosáhnout úspěchu a slávy v Hollywoodu. To se však nekonalo a oni se naopak propadli do chudoby a bydleli v jednopokojovém bytě se šváby. Rodina se brzy rozpadla a otec se pak vedle hraní po barech začal věnovat okultismu, stal se dokonce vyhledávaným exorcistou. Přestože Oksana v Rusku nedokončila základní školu kvůli šikaně, nastoupila v USA na prestižní střední hudební školu v Hollywoodu. Později pracovala u filmu a nakonec skončila u psaní a vyučování na univerzitě v Las Vegas. Její úspěšná kniha American ...

"Lidé tu na nás někdy reagují s averzí. Bojujeme s nálepkou levné práce," říká Běloruska žijící v Praze

„Historie České republiky a Běloruska je provázaná více, než si uvědomujeme. Málokdo třeba ví, že jeden z posledních dopisů prezident Havel poslal běloruskému politickému vězni,” říká Kryścina (32), která už 10 let v Čechách pracuje jako lektorka češtiny a tlumočnice. Přála by si, aby spolu lidé více mluvili a nestyděli se poznávat odlišné kultury. Snaží se tomu pomoci skrze facebookovou stránku BLRČR, kterou přesně za tímto účelem spolu s dalšími aktivistkami založila.


OPU 22. 3. 2019

„Nejprve panika a nejistota, dnes z ní máme radost,” říká otec dcery s Downovým syndromem

Tomáš Hečko je otcem tří dcer. U jedné z nich se spolu s manželkou týden po jejím narození dozvěděli, že má Downův syndrom (pozn. dále jen DS). „ Můj první dojem byl takový, že mi najednou skončil život, který znám. Že už to nikdy nebude jako dřív. Je to celkem slušná panika,” vzpomíná. Dodává, že se s tou skutečností ale velmi rychle srovnali právě díky empatické lékařce, která rodiče poučeně uklidnila. Anežce je nyní 7 let a chodí do první třídy klasické základní školy. Rok před tím nastoupila do školy na přípravku, aby si zvykla. „Všechno, co děláme, děláme proto, aby ona v dospělosti mohla žít co nejsamostatnější život. Což už dnes víme, že u ní půjde relativně velmi dobře. Běžný život ale znamenají také nějaké sociální vazby,” vysvětluje důvody, proč dceru nepřihlásili na speciální školu, ale běžnou základku, kde má u sobe asistentku pedagoga. Podle Tomáše je zásad ...

  

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.