Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Češi odkládají starší vybavení domácnosti do nábytkové banky

 

nabytkova banka big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

25

ledna
2019

V říjnu otevřela v Liberci nábytková banka Na-bank. Ta se zaměřuje zejména na pomoc matkám samoživitelkám, větším zadluženým rodinám, seniorům, lidem odcházejícím z ústavní péče nebo po dlouhodobé hospitalizaci. Jejím cílem je poskytnout jim zdarma potřebný nábytek, který pro tyto účely věnovali lidé, v jejichž domovech už nebyl potřeba.

Libereckou nábytkovou banku provozuje nezisková organizace Pomoc v nouzi Liberecko a vznikla ve spolupráci s městem a vládní Agenturou pro sociální začleňování. Samo město už od roku 2015 poskytuje lidem v bytové nouzi sociální bydlení. To jim často umožňuje dostat se z nevyhovujícího bydlení do finančně dostupných a zdravotně nezávadných bytů. I proto si však nemohou s sebou do tohoto ubytování přestěhovat také svůj starší nábytek, aby nedocházelo k přenosu parazitů. A právě z jejich potřeby banka vznikla.

nabytkova banka 3

Velký zájem dárců

„Nejdůležitější je komunikace s dárcem a klientem. Dárce nám musí věřit, že materiální pomoc předáme, stejně jako se musí při předávce cítit bezpečně, protože často dárcům vstupujeme tak říkajíc do bytu. Dárců je hodně a patří jim veliký dík, protože dokáží být solidární se sociálně slabými,“ uvádí pro ASZ Štěpánka Bátrlová, ředitelka Na-bank. Současně si tým dává pozor, aby do banky lidé neodkládali nepoužitelné vybavení, kterého se jen potřebují zdarma zbavit. „Při přijetí daru vyžadujeme fotky předem, což je naše první kontrola, že darované věci nejsou jen odpad, kterého se chce někdo zbavit. Nábytek a věci buď jedeme vyzvednout, nebo je dárce přiveze k nám. Při příjmu provádíme druhou, zevrubnější kontrolu. Z hygienických důvodů musíme být velmi pečliví, protože například zavlečení štěnic do nábytkové banky by projekt ohrozilo,” pokračuje. „Nábytek a materiální pomoc musí pocházet z čistého prostředí, nebudeme brát ani nábytek z ubytovacích zařízení, ani žádný čalouněný nábytek, z hygienického hlediska nejrizikovější,“ dodává.

nabytkova banka 6

Situaci klientů pak posoudí kvalifikovaní pracovníci, aby se ujistili, že požadovaný nábytek skutečně potřebují. Potřební současně musí být uživateli sociální služby organizace. „Je možné to chápat restriktivně, protože z pomoci jsou vyloučeni ti, kdo nepracují se sociální službou. Do budoucna je možné ošetřit to jinak, aby služba byla dostupnější i běžným chudým lidem, jejichž jediný problém je nedostatek financí,“ uvádí Martin Chochola z Agentury pro sociální začleňování.

nabytkova banka 2

Banka nyní funguje hlavně v Liberci a blízkém okolí, pokrývá ale celý Liberecký kraj a služby institucí z Českolipska, Frýdlantska, Turnova nebo Tanvaldska. Potýká se jen s problémy s financováním. „Jediným problémem jsou náklady na provoz auta, rozhodně si zatím nemůžeme dovolit zavážet klienty daleko od Liberce,” říká Radek Šandor, terénní sociální pracovník, který se na organizaci projektu podílí. „Taky trochu řešíme to, aby ti lidi se o tu věc malinko zasloužili. Budeme proto evidovat, co od nás jaký klient průběžně dostal, abychom předcházeli zneužívání pomoci například přeprodáváním,“ dodal Šandor. Aktuálně je banka financovaná Libereckým krajem a městem Liberec.

nabytkova banka 4

Inspirace z Brna

Nábytková banka už úspěšně funguje téměř tři roky také v Brně. Jejímu spuštění předcházela zevrubná příprava a simulace různých možností, které by mohly nastat, aby byli zaměstnanci předem připraveni. Na začátku stála snaha pomoci těm, kteří si často nový byt při přechodu z azylového domu nebo ubytovny do nájemního bydlení vybavit z finančních důvodů nemohou. Současně přirozeně druhá šance nábytku, který už dosloužil v jedné domácnosti a normálně by skončil na skládce.

Občané Brna tak již nepotřebné vybavení mohou přivézt do některého ze sběrných dvorů, kde projde důkladnou kontrolou, a dále putuje do centrálního skladu, kde čeká na nové majitele. Nábytkovou banku provozuje samo město ve spolupráci s městskou firmou SAKO, která se věnuje hospodaření s odpadem.

nabytkova banka 1

Foto: Nábytková banka Brno

Do databáze inventáře banky mají přístup také sociální pracovníci města. Ti jsou garanty, že darovaný nábytek doputuje tam, kde je skutečně potřeba. „Sociální pracovníci žadatele dobře znají ze spolupráce buď v různých programech, či ze sociální práce realizované přímo sociálními pracovníky města. Pokud některé informace pro posouzení vhodnosti pomoci touto formou chybí, zajistí sociální pracovníci řádné posouzení konkrétní situace,” vysvětluje Agentura pro sociální začleňování. „Výsledkem tak je adresná přesně mířená pomoc konkrétnímu člověku. Na tento proces navazuje potvrzení poptávky budoucího příjemce této pomoci a hned navazuje možnost nábytek přivézt na novou adresu,” pokračuje a dodává, že mezi nejčastěji poptávané zboží patří postel nebo stůl se židlemi.

Brněnské Nábytkové bance se už podařilo zavést a vytvořit si funkční systém. Aktuálně čelí převýšení poptávky po nábytku nad nabídkou. Více lidí tedy vybavení potřebuje, než kolik jich tam nepotřebný nábytek dává. Město proto nyní hledá způsoby, jak mezi svými občany povědomí o službě rozšířit a k zapojení do inovativního projektu motivovat.

Úvodní foto: Nábytková banka Brno

Ostatní foto: Agentura pro sociální začleňování

Čtěte dále

„Postoje k uprchlíkům v Evropě jsou stále lepší. Díky zkušenostem,” říká česká vědkyně

„Lidé migranty v porovnání s dobou před deseti lety vnímají více pozitivně a tento trend sledujeme po téměř celé západní Evropě,” říká Lenka Dražanová, vědecká pracovnice Centra pro migrační politiku na Evropském univerzitním institutu v Itálii, kde se zabývá výzkumy politického chování a postoji Evropanů k migraci. Dodává, že oproti době před deseti lety jsou nálady lepší o 5 až 10 %. Za zlepšením jsou podle ní zkušenosti s uprchlíky a migranty, které lidé v západoevropských zemích běžně potkávají. „Sociologické výzkumy z poslední doby ukazují, že když se společnost stává více rozmanitou, hodnotí to lidé na začátku spíše negativně. Ale třeba za deset nebo patnáct let už to vidí mnohem pozitivněji,” vysvětluje důvody změny.


 

Lukáš Houdek 14. 10. 2019

„Ve škole se mi posmívali. Cesta k sebepřijetí je dlouhá,” říká zdravotní sestra s TC syndromem

Jaký je v Česku život s postižením obličeje? O tom ví mnohé zdravotní sestra Petra Dunajová, která se narodila se vzácným Treacher Collinsovým syndromem. Ten může způsobit nevyvinutí lícních kostí, problémy se zrakem a sluchem, rozštěpy pater či postižení dýchacích cest. „Mnozí lidé si myslí, že je při TCS postižen intelekt, ale to je veliký omyl. Lidé s TCS jsou normálně inteligentní,“ popisuje Dunajová nejčastější mýtus pojící se s jejím hendikepem. Svou odlišnost si začala uvědomovat na základní škole. „Tam se mi posmívali nebo měli nemístné poznámky spolužáci. Na slovní útoky jsem nereagovala, dělala jsem, že je neslyším,“ popisuje první těžké okamžiky a dodává: „Protože v okamžiku, kdy jsem se začala obhajovat, tak útoky zesílily. Někdy mě to strašně mrzelo, snažila jsem se nevšímat si toho, přejít to.“ Dnes se s negativními reakcemi setkává minimálně. 

Mladí lidé z Česka i rodin uprchlíků vytvořili videoklip. Získali nové dovednosti i přátelství

Dvaadvacet nadšenců do audiovizuální tvorby, práce pod vedením zkušeného režiséra, měsíce poznatků, zábavy i nových přátelství. Tak by se daly shrnout workshopy projektu Image.In, které pod záštitou Organizace pro pomoc uprchlíkům proběhly letos na jaře. Jejich výsledkem je profesionální videoklip k tracku rappera Dounyho a především zapojení lidí z mnoha kulturních prostředí.

Marie Škardová 10. 10. 2019

Jako dítě čelil šikaně, později se stal terčem pokusu o vraždu. Dnes bojuje za práva albínů

Jako dítě se coby albín v západoafrické Ghaně potýkal se šikanou ze strany vrstevníků a spolužáků. Čelil také výzvám ve školní lavici, kde kvůli špatnému zraku následkem nedostatku melaninu neviděl na tabuli a ve škole tak, podobně jako jiné albínské děti v oblasti, zaostával. Vzepřel se a už jako dítě vybojoval lepší podmínky pro učení. Dnes pracuje na inspektorátu, je výrazným ghanským albínským aktivistou. Těží však také ze své zkušenosti, kdy se málem stal obětí rituální vraždy na ghanském venkově. Díky tehdejším kolegům, kteří ho chránili vlastními těly, přežil. Jak sám říká, jde o zkušenost, po níž kompletně přehodnotil způsob své práce.


 

Lukáš Houdek 8. 10. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.