Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Češi odkládají starší vybavení domácnosti do nábytkové banky

 

nabytkova banka big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

25

ledna
2019

V říjnu otevřela v Liberci nábytková banka Na-bank. Ta se zaměřuje zejména na pomoc matkám samoživitelkám, větším zadluženým rodinám, seniorům, lidem odcházejícím z ústavní péče nebo po dlouhodobé hospitalizaci. Jejím cílem je poskytnout jim zdarma potřebný nábytek, který pro tyto účely věnovali lidé, v jejichž domovech už nebyl potřeba.

Libereckou nábytkovou banku provozuje nezisková organizace Pomoc v nouzi Liberecko a vznikla ve spolupráci s městem a vládní Agenturou pro sociální začleňování. Samo město už od roku 2015 poskytuje lidem v bytové nouzi sociální bydlení. To jim často umožňuje dostat se z nevyhovujícího bydlení do finančně dostupných a zdravotně nezávadných bytů. I proto si však nemohou s sebou do tohoto ubytování přestěhovat také svůj starší nábytek, aby nedocházelo k přenosu parazitů. A právě z jejich potřeby banka vznikla.

nabytkova banka 3

Velký zájem dárců

„Nejdůležitější je komunikace s dárcem a klientem. Dárce nám musí věřit, že materiální pomoc předáme, stejně jako se musí při předávce cítit bezpečně, protože často dárcům vstupujeme tak říkajíc do bytu. Dárců je hodně a patří jim veliký dík, protože dokáží být solidární se sociálně slabými,“ uvádí pro ASZ Štěpánka Bátrlová, ředitelka Na-bank. Současně si tým dává pozor, aby do banky lidé neodkládali nepoužitelné vybavení, kterého se jen potřebují zdarma zbavit. „Při přijetí daru vyžadujeme fotky předem, což je naše první kontrola, že darované věci nejsou jen odpad, kterého se chce někdo zbavit. Nábytek a věci buď jedeme vyzvednout, nebo je dárce přiveze k nám. Při příjmu provádíme druhou, zevrubnější kontrolu. Z hygienických důvodů musíme být velmi pečliví, protože například zavlečení štěnic do nábytkové banky by projekt ohrozilo,” pokračuje. „Nábytek a materiální pomoc musí pocházet z čistého prostředí, nebudeme brát ani nábytek z ubytovacích zařízení, ani žádný čalouněný nábytek, z hygienického hlediska nejrizikovější,“ dodává.

nabytkova banka 6

Situaci klientů pak posoudí kvalifikovaní pracovníci, aby se ujistili, že požadovaný nábytek skutečně potřebují. Potřební současně musí být uživateli sociální služby organizace. „Je možné to chápat restriktivně, protože z pomoci jsou vyloučeni ti, kdo nepracují se sociální službou. Do budoucna je možné ošetřit to jinak, aby služba byla dostupnější i běžným chudým lidem, jejichž jediný problém je nedostatek financí,“ uvádí Martin Chochola z Agentury pro sociální začleňování.

nabytkova banka 2

Banka nyní funguje hlavně v Liberci a blízkém okolí, pokrývá ale celý Liberecký kraj a služby institucí z Českolipska, Frýdlantska, Turnova nebo Tanvaldska. Potýká se jen s problémy s financováním. „Jediným problémem jsou náklady na provoz auta, rozhodně si zatím nemůžeme dovolit zavážet klienty daleko od Liberce,” říká Radek Šandor, terénní sociální pracovník, který se na organizaci projektu podílí. „Taky trochu řešíme to, aby ti lidi se o tu věc malinko zasloužili. Budeme proto evidovat, co od nás jaký klient průběžně dostal, abychom předcházeli zneužívání pomoci například přeprodáváním,“ dodal Šandor. Aktuálně je banka financovaná Libereckým krajem a městem Liberec.

nabytkova banka 4

Inspirace z Brna

Nábytková banka už úspěšně funguje téměř tři roky také v Brně. Jejímu spuštění předcházela zevrubná příprava a simulace různých možností, které by mohly nastat, aby byli zaměstnanci předem připraveni. Na začátku stála snaha pomoci těm, kteří si často nový byt při přechodu z azylového domu nebo ubytovny do nájemního bydlení vybavit z finančních důvodů nemohou. Současně přirozeně druhá šance nábytku, který už dosloužil v jedné domácnosti a normálně by skončil na skládce.

Občané Brna tak již nepotřebné vybavení mohou přivézt do některého ze sběrných dvorů, kde projde důkladnou kontrolou, a dále putuje do centrálního skladu, kde čeká na nové majitele. Nábytkovou banku provozuje samo město ve spolupráci s městskou firmou SAKO, která se věnuje hospodaření s odpadem.

nabytkova banka 1

Foto: Nábytková banka Brno

Do databáze inventáře banky mají přístup také sociální pracovníci města. Ti jsou garanty, že darovaný nábytek doputuje tam, kde je skutečně potřeba. „Sociální pracovníci žadatele dobře znají ze spolupráce buď v různých programech, či ze sociální práce realizované přímo sociálními pracovníky města. Pokud některé informace pro posouzení vhodnosti pomoci touto formou chybí, zajistí sociální pracovníci řádné posouzení konkrétní situace,” vysvětluje Agentura pro sociální začleňování. „Výsledkem tak je adresná přesně mířená pomoc konkrétnímu člověku. Na tento proces navazuje potvrzení poptávky budoucího příjemce této pomoci a hned navazuje možnost nábytek přivézt na novou adresu,” pokračuje a dodává, že mezi nejčastěji poptávané zboží patří postel nebo stůl se židlemi.

Brněnské Nábytkové bance se už podařilo zavést a vytvořit si funkční systém. Aktuálně čelí převýšení poptávky po nábytku nad nabídkou. Více lidí tedy vybavení potřebuje, než kolik jich tam nepotřebný nábytek dává. Město proto nyní hledá způsoby, jak mezi svými občany povědomí o službě rozšířit a k zapojení do inovativního projektu motivovat.

Úvodní foto: Nábytková banka Brno

Ostatní foto: Agentura pro sociální začleňování

Čtěte dále

Meda se narodila se vzácným syndromem. „Problém jsem měla já, ne ona. Je těžké si to přiznat,” říká její matka

Meda Slezáková se narodila se vzácným syndromem oculo dento digitální dysplázie (ODDD). „Podle statistiky postihuje jednoho člověka z deseti milionů a na světě je popsáno jen několik stovek případů. S naší diagnózou jsme si připadali ztracení. Většina lékařů ji také slyšela poprvé,“ říká maminka Medy Petra a dodává že mezi symptomy mohou patřit potíže se zrakem, srostlé prsty na rukou, zuby bez zubní skloviny a neurologické potíže. „Když jsem měla před sebou ten bezbranný flekatý uzlíček, bála jsem se, že se bude trápit. Na vzhled je pořád kladen velký důraz. Jenže je tu také osobnost a vím, že to říká každý rodič, ale Meda je prostě bourák, má charisma a veselou povahu,“ vypráví. Jak si Meda a její rodina vedou v jejích dvou a půl letech a po sedmi hospitalizacích? 

Jiří Pasz 28. 5. 2020

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat. Naštěstí jich nebylo mnoho. 

Adéla Gálová 27. 5. 2020

„Debaty by neměly probíhat o nás bez nás,“ říká šestnáctiletá autistka

„My autisté jsme úplně normální lidé s normálními potřebami. Ale ano, je pár věcí, které mě od většiny lidí trochu odlišují. Co se každodenního života týče, tak se můj Asperger projevuje hlavně něčím, čemu se říká speciální zájem. Speciální zájmy jsou zájmy, do kterých je člověk úplně zažraný a ví o nich téměř vše,“ popisuje šestnáctiletá Kateřina Doudová, která si říká Dodo. Mezi její speciální zájmy patří především kyborgismus, věnuje se také kresbě. „Přidruženou komplikací k mé citlivé autistické duši jsou však panické ataky a nadměrné, až chorobné přemýšlení o různých problematikách. 

Marie Škardová 26. 5. 2020

„Práci máme rádi. Lidé ji neoceňují, berou to jako samozřejmost,“ říká popelář

Roman Hájek je popelářem už 26 let. „Ani já, ani kolegové se nestydíme říkat, že jsme popeláři, my tu práci máme rádi,“ říká a dodává, že se ale zároveň nesetkává ani s oceněním své práce: „Lidi naši práci berou jako samozřejmost. Moc si neumí představit, jak by to vypadalo, kdyby se neodvážely odpadky.“ Podle Hájka to popeláři nejvíce schytávají od nervózních řidičů. „Někdy to jsou nervy i pro nás, samozřejmě. Hlavně když na nás auta troubí nebo i někdy řidiči vylezou ven a jsou sprostí: ,vypadněte už tady odtuď a tak,“ popisuje denní střety se spěchajícími řidiči. 

Jiří Pasz 21. 5. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.