Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Češi odkládají starší vybavení domácnosti do nábytkové banky

 

nabytkova banka big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

25

ledna
2019

V říjnu otevřela v Liberci nábytková banka Na-bank. Ta se zaměřuje zejména na pomoc matkám samoživitelkám, větším zadluženým rodinám, seniorům, lidem odcházejícím z ústavní péče nebo po dlouhodobé hospitalizaci. Jejím cílem je poskytnout jim zdarma potřebný nábytek, který pro tyto účely věnovali lidé, v jejichž domovech už nebyl potřeba.

Libereckou nábytkovou banku provozuje nezisková organizace Pomoc v nouzi Liberecko a vznikla ve spolupráci s městem a vládní Agenturou pro sociální začleňování. Samo město už od roku 2015 poskytuje lidem v bytové nouzi sociální bydlení. To jim často umožňuje dostat se z nevyhovujícího bydlení do finančně dostupných a zdravotně nezávadných bytů. I proto si však nemohou s sebou do tohoto ubytování přestěhovat také svůj starší nábytek, aby nedocházelo k přenosu parazitů. A právě z jejich potřeby banka vznikla.

nabytkova banka 3

Velký zájem dárců

„Nejdůležitější je komunikace s dárcem a klientem. Dárce nám musí věřit, že materiální pomoc předáme, stejně jako se musí při předávce cítit bezpečně, protože často dárcům vstupujeme tak říkajíc do bytu. Dárců je hodně a patří jim veliký dík, protože dokáží být solidární se sociálně slabými,“ uvádí pro ASZ Štěpánka Bátrlová, ředitelka Na-bank. Současně si tým dává pozor, aby do banky lidé neodkládali nepoužitelné vybavení, kterého se jen potřebují zdarma zbavit. „Při přijetí daru vyžadujeme fotky předem, což je naše první kontrola, že darované věci nejsou jen odpad, kterého se chce někdo zbavit. Nábytek a věci buď jedeme vyzvednout, nebo je dárce přiveze k nám. Při příjmu provádíme druhou, zevrubnější kontrolu. Z hygienických důvodů musíme být velmi pečliví, protože například zavlečení štěnic do nábytkové banky by projekt ohrozilo,” pokračuje. „Nábytek a materiální pomoc musí pocházet z čistého prostředí, nebudeme brát ani nábytek z ubytovacích zařízení, ani žádný čalouněný nábytek, z hygienického hlediska nejrizikovější,“ dodává.

nabytkova banka 6

Situaci klientů pak posoudí kvalifikovaní pracovníci, aby se ujistili, že požadovaný nábytek skutečně potřebují. Potřební současně musí být uživateli sociální služby organizace. „Je možné to chápat restriktivně, protože z pomoci jsou vyloučeni ti, kdo nepracují se sociální službou. Do budoucna je možné ošetřit to jinak, aby služba byla dostupnější i běžným chudým lidem, jejichž jediný problém je nedostatek financí,“ uvádí Martin Chochola z Agentury pro sociální začleňování.

nabytkova banka 2

Banka nyní funguje hlavně v Liberci a blízkém okolí, pokrývá ale celý Liberecký kraj a služby institucí z Českolipska, Frýdlantska, Turnova nebo Tanvaldska. Potýká se jen s problémy s financováním. „Jediným problémem jsou náklady na provoz auta, rozhodně si zatím nemůžeme dovolit zavážet klienty daleko od Liberce,” říká Radek Šandor, terénní sociální pracovník, který se na organizaci projektu podílí. „Taky trochu řešíme to, aby ti lidi se o tu věc malinko zasloužili. Budeme proto evidovat, co od nás jaký klient průběžně dostal, abychom předcházeli zneužívání pomoci například přeprodáváním,“ dodal Šandor. Aktuálně je banka financovaná Libereckým krajem a městem Liberec.

nabytkova banka 4

Inspirace z Brna

Nábytková banka už úspěšně funguje téměř tři roky také v Brně. Jejímu spuštění předcházela zevrubná příprava a simulace různých možností, které by mohly nastat, aby byli zaměstnanci předem připraveni. Na začátku stála snaha pomoci těm, kteří si často nový byt při přechodu z azylového domu nebo ubytovny do nájemního bydlení vybavit z finančních důvodů nemohou. Současně přirozeně druhá šance nábytku, který už dosloužil v jedné domácnosti a normálně by skončil na skládce.

Občané Brna tak již nepotřebné vybavení mohou přivézt do některého ze sběrných dvorů, kde projde důkladnou kontrolou, a dále putuje do centrálního skladu, kde čeká na nové majitele. Nábytkovou banku provozuje samo město ve spolupráci s městskou firmou SAKO, která se věnuje hospodaření s odpadem.

nabytkova banka 1

Foto: Nábytková banka Brno

Do databáze inventáře banky mají přístup také sociální pracovníci města. Ti jsou garanty, že darovaný nábytek doputuje tam, kde je skutečně potřeba. „Sociální pracovníci žadatele dobře znají ze spolupráce buď v různých programech, či ze sociální práce realizované přímo sociálními pracovníky města. Pokud některé informace pro posouzení vhodnosti pomoci touto formou chybí, zajistí sociální pracovníci řádné posouzení konkrétní situace,” vysvětluje Agentura pro sociální začleňování. „Výsledkem tak je adresná přesně mířená pomoc konkrétnímu člověku. Na tento proces navazuje potvrzení poptávky budoucího příjemce této pomoci a hned navazuje možnost nábytek přivézt na novou adresu,” pokračuje a dodává, že mezi nejčastěji poptávané zboží patří postel nebo stůl se židlemi.

Brněnské Nábytkové bance se už podařilo zavést a vytvořit si funkční systém. Aktuálně čelí převýšení poptávky po nábytku nad nabídkou. Více lidí tedy vybavení potřebuje, než kolik jich tam nepotřebný nábytek dává. Město proto nyní hledá způsoby, jak mezi svými občany povědomí o službě rozšířit a k zapojení do inovativního projektu motivovat.

Úvodní foto: Nábytková banka Brno

Ostatní foto: Agentura pro sociální začleňování

Čtěte dále

„Když cestuju, lidé mě považují za Čecha,” říká ghanský elektroinženýr. Vystudoval v Brně

Ernest Mensah pochází z dobře situované rodiny respektovaného vědce. Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy matka v jeho raném dětství zemřela a po několika letech ji následoval i otec. Ernest už na střední škole značně vynikal. Když pak nastoupil roční národní službu, kterou musí absolventi pro zemi ve svých oborech odvést, dozvěděl se o možnosti pokračovat ve studiu v cizině. „Když přišel dopis o tom, že jsem stipendium dostal, bylo to upřímně poprvé v životě, kdy jsem o Československu slyšel,” směje se Ernest. Do Prahy odletěl na podzim 1989. Revoluci tak prožil v Jihlavě, kde nastoupil na téměř roční jazykový a vyrovnávací kurz. Už tam si velmi oblíbil Čechy.


Lukáš Houdek 25. 4. 2019

Po pracovním úrazu skončil na vozíku, myslel na sebevraždu. Snímky o jeho životě uspěly ve World Press Photo

Fotograf Michael Hanke v dubnu získal druhé místo v prestižní soutěži World Press Photo se souborem fotografií ze sportovního a rodinného života Zdeňka Šafránka. Zdeněk je od pracovní nehody před šestnácti lety upoután na vozík. „V práci na mě spadly skoro dvě tuny železa a díky tomu nemůžu chodit,“ popisuje zlomovou životní událost. „Úraz ale není jen konec s chozením, je toho mnohem více. Dekubity (pozn. defekty měkkých tkání) jsou noční můra každého vozíčkáře. Pár lidí na to už umřelo, dost lidí na to trpí doma nebo v nemocnici.“ Zdeněk si díky intenzivnímu sportování zažil s dekubity obrovské problémy, chronická intenzivní bolest ho dohnala k myšlenkám na sebevraždu. „Nedá se to nikdy nikomu popsat a vysvětlit. Každý máme jiný práh bolesti a citlivost. Díky tomu každého vše bolí jinak,“ popisuje paraboxer. „Musel jsem se s tím srovnat sám. Je to zoufalství a útěk do neznáma, jsem ...

„Víme, že v tom nejsme sami.” Romských studentů přibývá, podporují se navzájem

Dvacetiletá Andrea Grundzová pochází z romsko-české rodiny z Loun. Studuje češtinu a angličtinu na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. „Plním si svůj sen,” usmívá se. Učitelkou totiž chtěla být už od raného dětství. Dnes je ve druhém ročníku na angličtině a v prvním na češtině. Svůj sen si plní také díky finanční podpoře, kterou získala od Nadace OSF. Její stipendijní program je určený pro romské vysokoškoláky do 26 let. Ti mohou studovat prezenčně i dálkově na soukromých nebo státních vysokých školách.


Lukáš Houdek 23. 4. 2019

„Matka lvice” přemohla muže znásilňující dceru, jednoho zabila. Soud ji nyní osvobodil

Nokubongu Qampi z Jihoafrické republiky začali lidé přezdívat „matka lvice” poté, co zabila jednoho ze tří mužů, kteří znásilňovali její dceru, a ostatní zranila. Byla obviněná z vraždy, ale později byla všechna obvinění stažena. Její příběh přinesla televizní stanice BBC.


Nina Djukanovićová 19. 4. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.