Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Přes nedůvěru učitelů se nedoslýchavá Anna stala učitelkou klavíru. „Výzvy by nás neměly odradit,“ říká

 

filkukova big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

17
ledna
2019

Anna Filkuková se narodila se středně těžkou senzorineurální vadou sluchu - nedoslýchavostí. Jde o genetickou vadu, kterou trpěl i její dědeček. Na pravé ucho tak téměř neslyší, levé je dle jejích slov lepší. Nosí sluchadla za ucho, ale ani s nimi neslyší na sto procent. V dětství a dospívání se proto setkávala s neporozuměním a předsudky okolí. Přes nedůvěru některých učitelů však vystudovala běžnou základní i střední školu a poté i vysněnou konzervatoř. Před pěti lety odešla do Anglie, kde dnes pracuje jako učitelka hudby. Setkala se zde také s přijetím a větším pochopením své situace. Nyní si plní svůj další sen - účastní se maratonu v Londýně a podporuje tak charitativní organizaci pomáhající sluchově hendikepovaným.

filkukova 4

Jako dítě Anna vnímala předsudky u dospělých lidí, kteří se domnívali, že nedoslýchavá holčička bude rovněž mentálně zaostalá. „Lidé mě třeba nepřiměřeně litovali nebo se na mě naopak dívali jako na nějaký vadný produkt. Proto jsem odjakživa neměla ráda, když se o mé vadě mluvilo před cizími lidmi. Často mě lidé odsoudili rychleji, než mě stačili poznat,” popisuje pro HFC Anna. U zápisu do první třídy například učitelky navrhovaly poslat ji do speciální školy pro sluchově postižené děti. Její rodiče nesouhlasili, protože ji odjakživa považovali za normální a zdravé dítě. Situaci nakonec vyřešil roční odklad. Později Anna vystudovala konzervatoř i magisterský obor Masarykovy univerzity.

Za sluchadla jsem se styděla

Na prvním stupni základní školy měla štěstí na skvělé učitele, což se ale s přechodem na druhý stupeň změnilo. Ve třídě se ocitla s novými dětmi, které ji neznaly. „Hned první den školy nová třídní učitelka začala před celou třídou plnou cizích dětí zcela nediskrétně mluvit o mé vadě velice ponižujícím způsobem ve stylu ,podívejte se, jakého tu máme ve třídě postiženého imbecila’,” vzpomíná Anna. Protože se snažila zapadnout, předstírala celou školní docházku, že jí nic není a sluchadla nenosila. Ani později na konzervatoři. „K rozumu jsem přišla až s nástupem na vysokou školu. Za sluchadla jsem se totiž vždycky strašně styděla a stydím se i teď, ale je to mnohem lepší než dříve. Nenošením sluchadel jsem si situaci ještě více komplikovala, protože jsem samozřejmě často neslyšela nebo nerozuměla, co se po mně chce. Musela jsem hodně často zapojovat kreativitu, abych se dokázala ze situace nějak vyvléknout a na základní škole se mi to vůbec nedařilo. Zpětně sama nad sebou vrtím hlavou, jaké jsem byla pako,” vysvětluje.

filkukova 3

Splněné sny

Jejím velkým snem bylo studovat hru na klavír na konzervatoři. U učitelského sboru se setkala s obavami, ale dostala šanci a díky tomu se dnes věnuje hudbě jako učitelka. „Tehdy to bylo doslova neslýchané, že někdo s takovou vadou sluchu by mohl vystudovat hudbu. Samozřejmě naposlouchat skladbu a pracovat na ní mě stálo mnohem víc úsilí, ale já se i díky výchově snažila vždycky fungovat co nejvíce normálně, i když jsem docela často svým způsobem vyčnívala,” říká Anna.

filkukova 1

Po konzervatoři, kde vystudovala hru na klavír, nastoupila také na obor Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě v Brně, kde získala bakalářský titul. Na Fakultě informatiky poté dokončila magisterské studium v oboru Service science, management and engineering. Dnes vyučuje v Anglii na hudební škole a zároveň na částečný úvazek pracuje v nadnárodní společnosti jako asistentka pro nákup a strategické vyjednávání. Dává také soukromé hodiny klavíru pro žáky všech věkových kategorií. „Někdy jim třeba nerozumím, ale je to spíše kvůli jazyku. Děti
umí hodně drmolit, je to tedy spíše o zvyku a než si můj mozek zvykne na určitou intonaci a vzory chování. Tím, jak hůře slyším, jsem o to více citlivá na neverbální prvky komunikace, třeba výraz obličeje nebo gesta a už vím jak jednat. Je to nekonečný proces učení se, protože každý člověk je jiný,” osvětluje Filkuková.

Běh a podpora neslyšících

Dříve se Anna snažila, aby o jejím hendikepu vědělo co nejméně lidí, tedy pouze nejbližší rodina, přátelé nebo partneři. „Lidé, co mě znají, jsou úplně v pohodě, u cizích lidí je to horší. Tím, jak hendikep hodně zakrývám, si ušetřím spoustu nepříjemností. Když jsem třeba o něm někomu cizímu řekla v Čechách, na příklad na úřadu, poště, ambulanci, tak hodně lidí na mě začalo obratem řvát jak na důchodce. Stačí přitom jen oční kontakt a srozumitelně artikulovat,” popisuje situace, se kterými se setkala. Přestěhování do Anglie jí pomohlo se uvolnit a více o sobě mluvit. Podotýká však, že stále se nesvěřuje na potkání a důležitá je pro ni důvěra. „Lidé se tu ke mně chovají dál normálně a ještě více empaticky. Prostě styl ,oukej, beru na vědomí, jedeme dál’. Jsou prostě v pohodě,” říká.

filkukova 2

V letošním roce si Anna splnila další ze svých snů a přihlásila se na maraton v Londýně. Místo v závodě není snadné získat, Anna dostala šanci prostřednictvím charitativní organizace The Ear Foundation, která pomáhá sluchově postiženým dětem. Školí například, jak se sluchově hendikepovanými pracovat či komunikovat nebo jak oni sami mohou zvládat určité situace. Organizace pomáhá také s financováním sluchadel. „Kvalitní sluchadla stojí stejně jako nové auto, a pojišťovny v Čechách i v Anglii je dotují zcela minimálně. Přitom já bych bez kvalitnějších sluchadel byla doslova odepsaná,” vysvětluje Anna, která se pomocí své činnosti snaží vybrat pro tuto charitu co nejvyšší částku. „Kromě vybraných peněz by pro mě znamenalo nejvíce, kdybych inspirovala ostatní. Ať už v životě čelíme jakýmkoliv výzvám a nepříjemnostem, nemělo by nás to odradit od plnění našich snů. To je moje hlavní poselství,” uzavírá.

Anninu charitativní činnost můžete podpořit zde. Více z jejího příběhu najdete také na jejím blogu.

Foto: Archiv Anny Filkukové

Čtěte dále

Tři mladíci byli před 36 lety křivě obviněni z vraždy a odsouzeni na doživotí. Propuštěni byli až nyní

Osmiletý Daniel Hunt z Tennessee byl koncem srpna svědkem požáru domu, v němž bydlel se svou rodinou. Plameny kromě jiného nemilosrdně pohltily i veškeré Danielovy hračky. „Požár začal v kuchyni. Nevím, jak k tomu došlo. Některé drobnosti šly ještě zachránit, třeba můj snubní prstýnek požár přežil, ale nic jiného,“ popsala pro CNN požár Danielova matka Kristen Wilburn.


Kateřina Gamal Richterová 5. 12. 2019

„Místo konzervace Chanova bychom měli podpořit obyvatele v odchodu do města,” říká expert

Už několik měsíců probíhají vypjaté debaty mezi vedením Mostu a Agenturou pro sociální začleňování a řešení situace v Chanově, který je od svého vzniku na konci 70. let sociálně vyloučenou lokalitou. Neshody byly také oficiálně důvodem, proč v říjnu Ústecký kraj vypověděl memorandum o spolupráci s vládní Agenturou, která pomáhá obcím a městům vyloučení některých obyvatel na jejich území řešit. „To znamená, že nesouhlasíme s postupem města, kdy chce udělat v Chanově další výstavbu formou unimobuněk, zvýšit tam tak počet bytových jednotek a tím to místo dál udržovat jako sociálně vyloučenou lokalitu,” říká Michal Kratochvíl, vedoucí Regionálního centra Západ, které pod Agenturu spadá. „Navrhujeme městu jinou variantu řešení, aby v horizontu desítek let využila trend, který v Chanově už nějakou dobu je.


 

Lukáš Houdek ...

„Lidé si myslí, že nepracujeme, jsme blbí a žijeme na jejich úkor,” říká muž bez domova

Šestašedesátiletý Libor Jelínek, přezdívaný Jelen, žije už přes 10 let střídavě na ulici, v ubytovnách či holobytech. „Štve mě, že nás hážou všechny do jednoho pytle. Dělají to s Romama a náma taky. Každý člověk je jiný,“ říká Jelen, který se na ulici dostal po rozchodu s manželkou a dodává, že na ulici se může dostat každý. „Stačí nějaká blbost, třeba dvakrát nezaplatit nájem, exekuce, rozvod… Cokoliv. Jednoho krásného letního večera jsem přijel domů a manželka s dětma byla pryč. Byt byl prodaný, já jsem tam našel cizí lidi, skončil jsem na ulici,“ popisuje Jelen začátek příběhu. 

Jiří Pasz 4. 12. 2019

Pomoc lidem bez domova, seniorům i zvířatům. Studenti burcují Čechy k dobrým skutkům

Pátého prosince loňského roku navštívila skupina dobrovolníků v převlecích anděla, čerta a Mikuláše mateřské školy a nízkoprahová zařízení v Ústeckém kraji, aby udělala radost dětem. Tak začala loňská Prosincová výzva dobrých skutků, kterou organizují studenti Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Tomáš Nejedlý a Kamila Petrová. „Rozhodl jsem se, že v prosinci udělám každý týden dobrý skutek, který se bude týkat dětí, zvířat, lidí bez přístřeší a seniorů. Rád bych tímto motivoval ostatní ke konání dobrých skutků, ať už jsou jakkoliv veliké,” říká Tomáš. Projekt Dělám dobré skutky, který vymyslel, má tak za cíl motivovat co nejvíce lidí k zapojení a dobrovolnictví. Letošní prosincové dobré skutky začínají již zítra.

Marie Škardová 3. 1 ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.