Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Na lyžích stojí od dvou let, je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou

 

Tereza kmochova big

schneiderovaBára Voráčová
Autorka

Autorka je absolventka DIFA JAMU. Je lektorkou Storytelling CZ a dramaturgyní a autorkou rozhlasových a divadelních her. Je členkou Tichého světa, organizace, která naslouchá neslyšícím.

4
ledna
2019

Tereza Kmochová je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou. Z poslední deaflympiády v ruském Khanty-Mansiysku si odvezla 5 zlatých medailí. Na klasické olympijské hry se dvakrát o fous nedostala a o další se už pokoušet nechce. Zkusí se ale probojovat na mistrovství světa v únoru 2019. Tereza se narodila jako neslyšící dítě slyšícím rodičům, kteří výrazně ovlivnili její směřování. Na lyže se poprvé postavila už ve dvou letech, v pěti ji rodiče vyslali na první závod, protože jezdila jako drak a rychlost ji vždycky fascinovala.

Byť se říká, že je pro lyžaře dobrý sluch velkou výhodou, Tereza svůj handicap vnímá spíše jako pozitivum. „To, že neslyším některé informace z tratě, které by mohly být mylné nebo nahánějící hrůzu, mi vyhovuje,” přiznává. Trať sleduje očima a periferním viděním. Na závodech neslyšících, kde se musí startovat bez sluchadel, pak bojuje s pocitem zhoršené rovnováhy i prostorové orientace.

Tereza mluví plynně anglicky a studuje imunologii. Z přednášek na magisterském programu, které jsou spíše formou diskuzí, si toho moc neodnese, a tak musí vědomosti dohánět z prezentací nebo poznámek od spolužáků.

Když netrénuje, snaží se čas trávit s rodinou a přítelem. V jejím okolí převažují spíše slyšící, ale najde se i několik neslyšících. S neslyšícími se potkává nejvíce na organizovaných lyžařských akcích a i když neumí znakový jazyk, tak se s nimi pohodlně dorozumí. Napomáhá tomu i to, že hodně ostatních lyžařů má také slyšící rodiče a pohybuje se ve světě slyšících. Občas jí chybí si s někým zavolat z auta a jen tak si popovídat nebo si poslechnout hovory kolem sebe.

Tereza by chtěla v blízké době dokončit studium a najít si práci, která ji bude bavit. Založit rodinu, vydat se na cestu po národních parcích USA, vidět Fidži a nebo si dát freeride v Japonsku.

„Chtěla bych vzkázat všem lidem, ať jsou neslyšící či slyšící, ať si užívají život, že život je ohromný dar a že je potřeba si toho vážit,” říká. „Všechno v životě se dá postupně vypracovat, nikdy není nic zadarmo. Já to řeknu tak, že pokud člověk chce, tak všechno dokáže,” uzavírá.

Foto: Eliška Podzimková

Čtěte dále

Oliver se narodil s genetickým onemocněním. Rodiče v Česku iniciovali výzkum léčby vzácných onemocnění

Oliver se narodil před dvěma a půl lety těsně před Vánoci. Již v prvních měsících si rodiče všimli mírného zpoždění ve vývoji, které se časem stále prohlubovalo. Ve čtrnácti měsících se pak rodina dozvěděla diagnózu - Angelmanův syndrom, vzácné genetické onemocnění, které se v Česku a na Slovensku týká asi padesáti lidí. „Nikdy nezapomenu okamžik, kdy jsem si poprvé přečetla, co to je Angelmanův syndrom. Okamžik, kdy se vám zastaví srdce. Sevře hrdlo. Zaplaví vás tolik bolesti v jednom okamžiku. Moment, kdy máte pocit, že už se nikdy nenadechnete! Bylo vám sděleno, že vaše dítě je nevyléčitelně nemocné, do konce života zcela závislé na vás,” popisuje Oliverova maminka Lenka Matějková. Rodinu však zjištění nezlomilo a kromě Oliverka se rozhodla pomoci i dalším lidem s genetickými poruchami. Ve spolupráci s českými vědci a odborníky iniciovala ojedinělý výzkum léčby vz ...

Romové často neznají detaily o perzekuci svých předků. To teď mění mezinárodní tým badatelů

O romském holokaustu se začalo více mluvit až v posledních letech. V našem prostředí zejména v souvislosti s výkupem a bouráním prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. I z toho důvodu dosud řada pozůstalých nezná historii své rodiny, která v koncentračních táborech nebo táborech smrti skončila. To se nyní snaží změnit Ústav pro soudobé dějiny ve spolupráci s washingtonským Muzeem holokaustu. Zejména Romům a Sintům z Česka nabízí zdarma jedinečnou možnost prohledání bohatých archivů amerického muzea i dalších databází a v případě úspěšného pátrání předání detailů o perzekvovaném příbuzenstvu. „Nemusí se vždy jednat o rodiny, které o svých předcích nevědí, může jít také o pátrání po konkrétních místech a událostech týkajících se příbuzných v dobových dokumentech a databázích, ke kterým mají pozůstalí obtížný přístup,” uvádí Renata Berkyov ...

„Při rasistických urážkách mají fotbalisté přestat hrát a odejít. Nastaví hranice,” říká odborník

Fotbal je nejrozšířenější sport na planetě. Rozděluje nás nebo spojuje? Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International a odborník na extremismus ve fotbale, si myslí, že neexistuje téma, které by lidi spojovalo více. „Na pólu, v posledním slumu, všude lze vzít míč a s kýmkoliv si zahrát nebo zabřednout do diskuze, zda Barcelona, nebo Real, zda Messi, či Ronaldo.“ Přesto má fotbalové fandění své stinné stránky, objevuje se v něm násilí i rasismus. „Existuje pro nás spousta omezení. Fotbal je jedno z mála prostředí, kde se můžete veřejně projevit doslova jako zvíře, bez zábran, a přitom je to chování sociálně tolerované. Lidi se jdou odreagovat, jdou se ,vyřádit'. To funguje u 95 % lidí. Těch zbylých 5 % ale posunuje rasismus či nenávist za hranu,“ vysvětluje Martin a dodává: „Celý fotbal je postavený na hecování, ironii, špičkování se, je to hra na válku.“

Pochází z Ghany, vystudoval v Československu. Působil jako prorektor na brněnské univerzitě

Na začátku 80. let přijel Samuel Darkwah z Ghany do Československa. Byl jedním z vybraných studentů, kteří tu v rámci mezivládních dohod mohli vystudovat a pak se vrátit do své domoviny a pokračovat ve své profesi. Nejhorší byly první Vánoce bez jídla, krkolomná komunikace, ale také propaganda, kdy Samuelovi ukazovali jen vzorová zemědělská družstva. Po revoluci pracoval na Mendelově univerzitě a od roku 2016 byl prorektorem na své alma mater.


Judita Matyášová 9. 6. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.