Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Na lyžích stojí od dvou let, je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou

 

Tereza kmochova big

schneiderovaBára Voráčová
Autorka

Autorka je absolventka DIFA JAMU. Je lektorkou Storytelling CZ a dramaturgyní a autorkou rozhlasových a divadelních her. Je členkou Tichého světa, organizace, která naslouchá neslyšícím.

4
ledna
2019

Tereza Kmochová je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou. Z poslední deaflympiády v ruském Khanty-Mansiysku si odvezla 5 zlatých medailí. Na klasické olympijské hry se dvakrát o fous nedostala a o další se už pokoušet nechce. Zkusí se ale probojovat na mistrovství světa v únoru 2019. Tereza se narodila jako neslyšící dítě slyšícím rodičům, kteří výrazně ovlivnili její směřování. Na lyže se poprvé postavila už ve dvou letech, v pěti ji rodiče vyslali na první závod, protože jezdila jako drak a rychlost ji vždycky fascinovala.

Byť se říká, že je pro lyžaře dobrý sluch velkou výhodou, Tereza svůj handicap vnímá spíše jako pozitivum. „To, že neslyším některé informace z tratě, které by mohly být mylné nebo nahánějící hrůzu, mi vyhovuje,” přiznává. Trať sleduje očima a periferním viděním. Na závodech neslyšících, kde se musí startovat bez sluchadel, pak bojuje s pocitem zhoršené rovnováhy i prostorové orientace.

Tereza mluví plynně anglicky a studuje imunologii. Z přednášek na magisterském programu, které jsou spíše formou diskuzí, si toho moc neodnese, a tak musí vědomosti dohánět z prezentací nebo poznámek od spolužáků.

Když netrénuje, snaží se čas trávit s rodinou a přítelem. V jejím okolí převažují spíše slyšící, ale najde se i několik neslyšících. S neslyšícími se potkává nejvíce na organizovaných lyžařských akcích a i když neumí znakový jazyk, tak se s nimi pohodlně dorozumí. Napomáhá tomu i to, že hodně ostatních lyžařů má také slyšící rodiče a pohybuje se ve světě slyšících. Občas jí chybí si s někým zavolat z auta a jen tak si popovídat nebo si poslechnout hovory kolem sebe.

Tereza by chtěla v blízké době dokončit studium a najít si práci, která ji bude bavit. Založit rodinu, vydat se na cestu po národních parcích USA, vidět Fidži a nebo si dát freeride v Japonsku.

„Chtěla bych vzkázat všem lidem, ať jsou neslyšící či slyšící, ať si užívají život, že život je ohromný dar a že je potřeba si toho vážit,” říká. „Všechno v životě se dá postupně vypracovat, nikdy není nic zadarmo. Já to řeknu tak, že pokud člověk chce, tak všechno dokáže,” uzavírá.

Foto: Eliška Podzimková

Čtěte dále

"Lidé tu na nás někdy reagují s averzí. Bojujeme s nálepkou levné práce," říká Běloruska žijící v Praze

„Historie České republiky a Běloruska je provázaná více, než si uvědomujeme. Málokdo třeba ví, že jeden z posledních dopisů prezident Havel poslal běloruskému politickému vězni,” říká Kryścina (32), která už 10 let v Čechách pracuje jako lektorka češtiny a tlumočnice. Přála by si, aby spolu lidé více mluvili a nestyděli se poznávat odlišné kultury. Snaží se tomu pomoci skrze facebookovou stránku BLRČR, kterou přesně za tímto účelem spolu s dalšími aktivistkami založila.


OPU 22. 3. 2019

„Nejprve panika a nejistota, dnes z ní máme radost,” říká otec dcery s Downovým syndromem

Tomáš Hečko je otcem tří dcer. U jedné z nich se spolu s manželkou týden po jejím narození dozvěděli, že má Downův syndrom (pozn. dále jen DS). „ Můj první dojem byl takový, že mi najednou skončil život, který znám. Že už to nikdy nebude jako dřív. Je to celkem slušná panika,” vzpomíná. Dodává, že se s tou skutečností ale velmi rychle srovnali právě díky empatické lékařce, která rodiče poučeně uklidnila. Anežce je nyní 7 let a chodí do první třídy klasické základní školy. Rok před tím nastoupila do školy na přípravku, aby si zvykla. „Všechno, co děláme, děláme proto, aby ona v dospělosti mohla žít co nejsamostatnější život. Což už dnes víme, že u ní půjde relativně velmi dobře. Běžný život ale znamenají také nějaké sociální vazby,” vysvětluje důvody, proč dceru nepřihlásili na speciální školu, ale běžnou základku, kde má u sobe asistentku pedagoga. Podle Tomáše je zásad ...

„Vegan se musí neustále morálně obhajovat,” říká popularizátorka vědy a veganka Selinger

V České republice žije odhadem asi sto tisíc veganů. Co vlastně dnes veganství znamená? Eliška Selinger, popularizátorka vědy a veganka, tvrdí: „Je to snaha vyhnout se zneužívání zvířat, jak nejvíce je to možné.“ To zahrnuje především nekonzumaci živočišných produktů, nekupování oblečení ze zvířat a kosmetiky testované na nich. Eliška se jako veganka nejčastěji setkává s nepochopením právě svých etických principů. „Lidé to velmi často vidí jen jako zdravotní volbu, navíc samozřejmě špatnou (smích) a z toho podle mě pramení velká řada dalších nedorozumění,” přibližuje budoucí lékařka a výzkumnice. Podle Elišky se vegani necítí morálně nadřazení, ač je jim to často vyčítáno. „Pokud někdo dává najevo, že je nadčlověk, tak to není veganstvím nebo jakoukoliv jeho jinou etickou volbou, ale tím, že je to prostě blbec. A blbce bohužel najdeme v každé lidské skupině, tomu lze jen velmi ...

Rakovina kůže sužuje albíny v Ghaně. Čeští vědci našli řešení. Vyvinuli pro ně levný ochranný krém

Lidé s albinismem se v Africe potýkají s předsudky, diskriminací i násilím a také s řadou zdravotních problémů. Nejvíce je ohrožená jejich světlá kůže. „Kůži chybí melanin, a to je ochrana před UV zářením. Pokud melanin nemáš a vystavíš se sluníčku, budeš mít popáleniny. A ty mohou vést k rakovině kůže. Slunci se u nás ale vyhneš jen těžko,” vysvětluje albínský sociální pracovník Kwame Andrews Daklo. „Opalovací krémy se v Ghaně dají sehnat, ale pouze ve velmi drahých nákupních centrech v hlavním městě. Mnozí si je nemohou dovolit,” upřesňuje. Spousta lidí tak na rakovinu předčasně zemře. S možným řešením nyní přicházejí Češi pod vedením Lukáše Houdka z HateFree Culture, který se situaci albínů věnuje. Brněnský chemik Vojta Kundrát mu nabídl svou pomoc při hledání udržitelného řešení a s kolegy z FCH VUT - Ústavu chemie potravin a biotechnologie tak z lokál ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.