Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Mezi dětmi bují agrese i bitky. Pokud řešíme problémy násilím, děti to opakují, varují streetworkeři

 

deti agrese big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

27
listopadu
2018

Policie v Litvínově na Mostecku v posledních týdnech zaznamenala několik rvaček mezi dospívajícími. Násilných potyček se navíc dle informací strážníků účastnili také přihlížející, kteří přišli na základě internetové výzvy. Jedním z incidentů byla potyčka dvou dívek, která se odehrála nedaleko základní školy. „Jedna z nich u sebe dokonce měla boxer,“ popsal pro iDnes.cz velitel litvínovské městské policie Zdeněk Urban a dodal, že situaci přihlíželo asi deset dalších mladistvých. „Když se těch přihlížejících ptáme, proč tam jsou, odpovídají, že si na sociálních sítích přečetli výzvu, která je zaujala, a přišli se podívat. Víc ale, jako třeba co se mezi těmi, kteří se mají bít, stalo, prý nevědí. Je to hodně zarážející druh zábavy,“ podotkl Urban. „Streetworkeři řeší případy s nejrůznější mírou závažnosti - od pouličních bitek mezi jednotlivými skupinami dětí a mladých lidí, přes domácí násilí, po kyberšikanu i sebepoškozování,“ doplňuje Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork. Na současnou situaci má podle asociace vliv i celkový postoj společnosti. „Pokud žijeme v atmosféře netolerance a řešení problémů násilím, pak i děti řeší konflikty násilím, neboť si ověří, že to funguje,“ dodává.

„V klubech i terénech se setkáváme s projevy agrese v mnoha formách. Jedná se zejména o slovní agresi, nadávání, vyhrožování. Nezřídka však dochází i ke konfliktům part, které se za účelem konfrontace někdy i domlouvají na setkání. Zaznamenali jsme skupinové bitky, fyzické konflikty mezi dívkami či útok teleskopickým obuškem,” vyjmenovává pro HFC Tomáš Klumpar z pražského nízkoprahového Klubu Beztíže. „Během naší praxe jsme se setkali především s organizovanými rvačkami mezi dětmi a dospívajícími, rasismem a agresí s ním spojenou,” přidává pro HFC Jakub Seidl, kontaktní sociální pracovník klubu Jahoda.

„Děti se potřebují občas vytáhnout před těmi holkami, kluky, kteří jsou tam mladší. A potom mě napadá, že často vlastně od rodičů slyší, že věc se má vyřešit tak, že mají někoho zbít,” doplňuje pro HFC Zuzana Šťastná z klubu Ratolest Brno. „Stane se mezi našimi klienty, že rodič řekne dítěti, že je srab. Když má kluk 12-13 let, tak ho to raní a vrátí se k tomu chování, které v něm otec jako vzor podporuje. A alkohol je povzbuzuje,” dodává Šťastná.

deti agrese 1

Pravidla a konfrontace s důsledky

Podle Jana Vališe, pracovníka nízkoprahového klubu Vrtule v pražských Kobylisích, nejsou násilné bitky mezi skupinami dětí nijak neobvyklým jevem, naopak jsou součástí přechodového rituálu do dospělosti. Zakazovat takové jednání podle streetworkerů tedy většinou nebývá efektivní. „S dětmi je potřeba mluvit o tom, že ublížení na zdraví, omezování osobní svobody a podobně jsou trestné činy a že pokud se jich dopustí, ponesou následky,“ vysvětluje Martina Zikmundová. „Ptáme se, zda by nestálo za to, když už se potřebují porvat, nastavit pravidla a porvat se bezpečnějším způsobem. Aby se třeba nervalo najednou 30 lidí, ale aby dali boj jeden na jednoho, aby byl stanoven rozhodčí a vždycky přítomen někdo, kdo zasáhne, nebo přivolá pomoc, kdyby se něco stalo,“doplňuje Jan Vališ. Shodují se, že klíčové je i zapojení policie. „Konfrontace s důsledkem je pro naše klienty často tím zlomovým bodem, kdy začínají přemýšlet o svém jednání - pokud jsou v roli agresora - úplně jinak,“ komentuje Martina Zikmundová.

deti agrese 3

Mediace i prevence

„Pokud jsme konfliktu přítomni, vstupujeme do něj jako mediátoři s cílem učit děti pojmenovat důvod nespokojenosti a hledat smířlivější způsob vyřešení konfliktu. Pouze v případech, kdy by konflikt hrozil přerůst do fyzického napadání, informujeme zúčastněné o našich dalších krocích - u menších dětí máme větší šanci například rvačku sami zastavit, případně přivolat nějakého rodiče. Dalším stupněm zásahu je možnost přivolat hlídku městské policie,” popisuje pro HFC vedoucí terénního týmu klubu Jahoda Martin Pazlar, jak mohou do sporů zasáhnout streetworkeři. Ti se snaží s problematikou agresivity u dětí pracovat také preventivně.

„Problém řešíme preventivním působením jak během běžného klubu, tak i v rámci středečního programu DIP (dlouhodobý integrační program), kde se tématy rasismu, xenofobie a agrese zabýváme,“doplňuje kolegu Jakub Seidl. „DIP je nejpřínosnějším nástrojem pro řešení témat, na která mnohdy během běžného klubu nezbývá čas nebo není dostatečný klid. Jedná se o socioterapeutickou vrstevnickou skupinu, ve které pracujeme na rozvoji sociálních dovedností dětí. Prostřednictvím skupinových aktivit, her a dialogu podporujeme osobnostní rozvoj našich klientů. Cílem je vytvářet bezpečné prostředí, ve kterém se společně učíme komunikovat, naslouchat druhým, spolupracovat a vyjadřovat vlastní názor,” shrnuje.

deti agrese 2

Pomoc v krizové situaci

Nízkoprahový klub Beztíže na problém reaguje individuálním i skupinovým poradenstvím i širokou nabídkou volnočasových a rozvojových aktivit, kde se mohou mladí lidé ventilovat své frustrace „Pravidelné workshopy parkouru, bojových sportů za účelem kultivace osobnosti, rapové workshopy a podobně,” vypočítává Tomáš Klumpar. „Nabízíme také pomoc v krizové situaci - vyslechnutí, hledání způsobů řešení, posilování pozitivní identity, provázení,” doplňuje. „Naši klienti se nám svěřují s problémy a tématy, kterým se rodiče často vyhýbají. Představujeme pro ně dospělou osobu, kterou ve svém okolí běžně nemají. Mohou k nám přijít jen tak zevlovat, jak sami říkají, zahrát si fotbálek nebo stolní hry, zarepovat. To hlavní ale je, že si mohou popovídat o věcech, které je tíží, od problémů ve vztazích, rodinných potížích až po experimenty s návykovými látkami nebo sexualitou,” uvádí Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork. Nízkoprahových klubů je v České republice podle Asociace přes 230. Veškeré služby jsou klientům poskytovány zdarma. Financování je zajištěné z krajských a evropských dotačních programů, stabilní podpora těchto služeb nicméně podle Asociace stále chybí.

Úvodní foto: Pixabay

Ostatní foto: Ratolest Brno

Čtěte dále

„Neměla jsem sílu žít, nikdo nic netušil,” říká česká moderátorka. Čelila posttraumatu a depresím

Lucie Vopálenská patří mezi přední české moderátorky. Začínala ve slovenské redakci Českého rozhlasu, pokračovala v Rádiu Svobodná Evropa. V České televizi osm let připravovala populární diskusní pořad Na hraně, za nějž v roce 1998 získala Cenu Ferdinanda Peroutky. Dnes působí v Českém rozhlasu Plus. Od dětství se potýká s úzkostí, později se přidaly i deprese. Po traumatickém zážitku z nočního vloupání do bytu, kde spala, se při-dala také posttraumatická stresová porucha, která Lucii paralyzovala, omezovala ji jak v osobním životě, tak v práci. „Moderovala jsem pořad a měla jsem problém rozumět tomu, o čem ti lidé mluví. Moderátorka by se k něčemu takovému vůbec neměla přiznávat. Já jsem ale opravdu měla dojem, že vůbec nevím, co se děje. Byla jsem v hrozném stresu, abych to měla pod kontrolou, což jsem pak ale vůbec neměla,” vzpomíná. Vyhledala proto lékařskou pomoc a psychiatrům se ji poda ...

V 18 se rozhodla pro změnu pohlaví. Sáhla si na dno, rovnováhu našla v meditaci

Jmenuji se Romana Ezrová a je mi 29 let. V osmnácti letech jsem se rozhodla pro změnu pohlaví, abych mohla být ženou, tedy sama sebou. Řadu let jsem hledala sama sebe, sáhla jsem si až na dno. Svou cestu jsem nakonec našla díky meditační technice OMChanting. Dnes pomáhám LGBT lidem projít obtížnými situacemi.

Romana Ezrová 23. 1. 2020

„Jako malá jsem vídala matku v minisukni. Dnešní Afghánistán se velmi liší,” říká tamní aktivistka

Nebezpečné povolání? Horia Mosadiq je novinářka a bojovnice za lidská práva v Afghánistánu. „Připadám si jako ten malý komár, bzučím u ucha těm, kdo porušují lidská práva a snažím se jim znepříjemňovat život. Řešila jsem například případ, kde byla žena se svými třemi dcerami gangem místního velitele a jeho muži znásilněna. Ten velitel byl spojen s velice mocnými lidmi, ministry afghánského kabinetu,“ vysvětluje. Po celé zemi mapuje zločiny Tálibánu a dalších ozbrojených skupin, mapuje ale také zločiny spojenců. „Afghánistán, který vidíme dneska, se velmi liší od toho, ve kterém jsem vyrostla. Každý den například dochází k sebevražedným útokům, při kterých jsou zabíjeny a zraňovány desítky lidí,“ popisuje realitu běžného života a dodává: „Vyrostla jsem v liberálním a moderním státě. Víte, v té době byla v Afghánistánu docela otevřená a tolerantní společnost. Chodili jsme do ki ...

„Lidi často strčí Romy do jednoho pytle a tečka,“ říká režisér Marhoul

Z vůbec nejdiskutovanějšího filmu české kinematografie diváci hromadně neodcházejí, jak hlásaly první senzacechtivé titulky. Naopak – jen do kin jich už přišlo bezmála sto tisíc. A to scénárista a režisér vůbec nečekal. „Narovinu říkám, nezlobte se, promiňte, já to nějak špatně odhadl,“ vzkazuje zdejším divákům Václav Marhoul.


Rena Horváthová 23. 1. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.