Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

 

anicka polakova big

schneiderovaBára Schneiderová
Autorka

Autorka je absolventka DIFA JAMU. Je lektorkou Storytelling CZ a dramaturgyní a autorkou rozhlasových a divadelních her. Je členkou Tichého světa, organizace, která naslouchá neslyšícím.

10
října
2018

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.

Přijít na to, že je Anička nedoslýchavá, se podařilo až díky urputnosti její maminky teprve po několika měsících, kdy byla na světě. Její první dětská lékařka totiž považovala za běžné, že miminko příliš nereaguje na žádné zvukové vjemy. Až druhá lékařka jejich podezření uvěřila a poslala je k odborníkovi. Maminka byla a je Aniččinou oporou od dětství – pečlivě se o ni starala, podporovala ji a dělala všechno pro to, aby se i přes svůj hendikep cítila dobře.

Sluchadlo Anička dostala, když jí byly 4 roky. Intenzita okolních zvuků – větru, projíždějících aut nebo metra – ji nejprve zaskočila, ale jakmile si na ně zvykla, začala si nové zvuky užívat. Najednou dobře slyšela rodiče a rozuměla pohádkám v televizi.

Posměšky i přijetí

Svého prvního školního dne se nemohla dočkat a hned se skamarádila s dalšími dívkami. Některé děti si z jejího postižení dělaly legraci a posmívaly se jí. Ostatní děti ji ale braly takovou, jaká je, a její postižení neřešily. I proto dnes slyšícím vzkazuje, aby na ty se sluchovým postižením brali ohledy. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká.

Na paní učitelku z první třídy Anička vzpomíná ráda, především na její laskavost a pozornost. Vždy, když mluvila ke třídě, stála vedle ní a mluvila nahlas a bylo-li to třeba, informaci několikrát zopakovala. Nyní je Anička na druhém stupni a i tam se setkává s ohleduplností ze strany pedagogů.

Nemáme se za co stydět

Nepříjemné zážitky se slyšícími lidmi se jí nevyhýbají, ale cítí silnou oporu v rodině, a tak se je snaží brát s nadhledem. I její sestra má sluchové postižení, takže má vedle sebe blízkého člověka, který čelí podobným strastem. Znakový jazyk zatím neumí, ale ráda by se ho naučila. Lidem, kteří se v jejím okolí vyskytnou nově, o svém postižení neříká, dokud se sami nezeptají. Svět neslyšících podle ní vystihují nejlépe tato tři slova: úsilí, soustředění a odezírání.

„Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní. A když se vám někdo posmívá nebo si z toho jakkoliv utahuje, tak se nenechte srazit dolů,” říká Anička. „Maminkám neslyšících a nedoslýchavých dětí vzkazuju, aby děti podporovaly, naučily je sebedůvěře a nebyly z toho smutné, protože to děti nepotřebují,” dodává.

Anička se hojně věnuje pohybu – gymnastice, atletice, tancování a míčovým hrám. Dříve také hrávala na flétnu. Jejím aktuálním snem je věnovat se cheerleadingu. Sama sebe vidí jako rozumnou, laskavou a cílevědomou a v dospělosti by se ráda stala psycholožkou pro děti s postižením.

Foto: Eliška Podzimková

Čtěte dále

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

„Dělám si ze sebe srandu, že kdyby žil Hitler, byl bych první v plynu,” směje se Gerhard Hadi. „Jako Rom, žid a gay to myslím stačí,” vysvětluje. Pětatřicetiletý rodák z Košic se totiž narodil do židovsko-romské vzdělané rodiny. Vyrůstal v době, kdy v regionu vzkvétala neonacistická hnutí, a to se promítlo i do života jeho rodiny. Sám Gerhard byl jako školák opakovaně napaden neonacisty. Rodina proto ze strachu odjela do Německa, kde požádala o azyl. Stesk po domově a příbuzných ji však o pár let později přivedl zpět. Na základní škole na Slovensku pak pro svůj romský původ čelil šikaně. Ne však jen ze strany spolužáků, ale zejména učitelů. Nejhorší to podle něj bylo na němčině, kde učitelka směrem k němu při jedné hře opakovaně říkávala: Ich bin schmutzig (Jsem špinavý). „Nechápal jsem to. Chodil jsem domů s pláčem,” popisuje. 


...

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vy ...

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

Irène Célestine Ngono je koordinátorka vesnických škol v regionu Baoro ve Středoafrické republice (SAR), která je v současnosti považována za druhou nejméně rozvinutou zemi světa. Jak vypadá život v takzvaném zhrouceném státě? „V běžném životě se zhroucený stát projevuje například špatným stavem silnic. Nyní, v období dešťů, je naprosto žalostný a jakékoliv cestování je velice nebezpečné,“ říká Irène a dodává, že prioritou by měla být hlavně bezpečnost. „V zemi není bezpečno. Jeden den dojde ke krveprolití tady, druhý den tamhle a tak pořád dokola. Obyvatelstvo je vystavené naprosté nejistotě.“ Zvlášť velkou výzvou je v SAR i vzdělávání, se kterým pomáhají i Češi z organizace SIRIRI. I dnes tu jsou některé školy prosté chýše z bambusu nebo slámy, některé učitele trápí hlad. „Učitelé jsou špatně placení,“ tvrdí Irène a vysvětluje, proč je to problém: „Učitel o sebe musí d ...

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.


Bára Schneiderová 10. 10. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.